24.12.2011 [14:45], Rosalie7, ze série Čtvrtý trůn, komentováno 16×, zobrazeno 2270×

Dobrá, v duchu Vánoc Vám přináším dárek. Užijte si ho, protože potom mě učitelka zabije za seminárku, kterou bych měla psát místo tohodle!

V této kapitole Sam - opět, bude to někdo úplně jiný, než čekáte:) - a Alice kolaboruje...

5. kapitola

Když se dveře výtahu otevřely v jednom z podzemních pater, které pod sebou hrad skrýval, Edward se ani nesnažil přerušit ticho, které mezi nimi panovalo. Nešlo o to, že byla lev - byl si vědom, že se uvnitř skrývá normální člověk. Jen nestál o zdvořilý pokec s nepřítelem.

Otevřel masivní dveře do knihovny a chtěl vkročit, když na něj lvice zavrčela. Ne výhružně, jen na sebe poutala pozornost. Jasně, dáma první, pomyslel si a s úšklebkem jí pokynul. Když vešli dovnitř, s obdivem si prohlížel dlouhé řady vysokých polic. Doslova přetékaly starými svazky voňavého papíru vázaného v kůži. Tisíce let lidské moudrosti zaznamenané v několika světových jazycích.

Procházel se kolem pokladů, které svým stářím překonaly mnohé z upírů. Cítil, jak atmosféra za ta staletí nasála informace v knihách do sebe. Jakoby ho jen pouhá přítomnost tady dole obohacovala. Nevěděl, že i peklo má svůj vlastní kousek ráje.

Kroky lvice ho následovaly, ale takřka je nevnímal. Nevšiml si ani přítomnosti jiné upírky, dokud se zpoza rohu neozval její hlas:

„Tess, jsi to ty? Mohla bys mi donýst nějaký latinský slovník?“ Lvice okamžitě zamířila k jedné z polic. Otočila se a vzhlédla k Edwardovi, který ji automaticky následoval. Pohledem i gesty ho vyháněla, ale on se místo toho natáhl a knihu jí podal. Nevěřícně ho sledovala, jako by přemítala, jestli to opravdu myslí vážně. Pokrčil rameny, když mu došlo, že lvice svazek v tlamě nést nehodlá, a zamířil za zdrojem líbezného ženského hlasu.

Našel ho v útulné čítárně, kterou tvořilo pár kusů secesně zdobeného nábytku uprostřed obrovské místnosti. V jednom z křesel seděla upírka s dlouhými havraními vlasy a typicky italskými rysy. Když k němu zvedla své rudé oči, zarazila se.

„Ty musíš být Edward,“ řekla, když se jí podařilo ovládnout svůj šok.

„To opravdu musím,“ pronesl hlasem, který v sobě nesl zvláštní podtón. Upírka si hned domyslela, co je důvodem jeho rozladěnosti. „A ty jsi?“ dodal po chvíli. Snažil se sice chovat zdvořile, zároveň si však udržoval jistý prozíravý odstup. Ale černovláska ho jedním jediným gestem smazala, když vstala a bez dalších okolků mu podala ruku.

„Samantha, ale přátelé mi říkají Sam. Těší mě,“ usmála se. Nepatrně se uvolnil a stiskl ji ruku.

„Mě taky,“ vyhrkl zdvořile, přestože si nebyl jistý, že je to pravda. Když mezi nimi zavládlo rozpačité ticho, podal ji knihu, o kterou předtím žádala lvici. Přijala jí s díkem a vysvětlila mu, že se pomalu začíná ztrácet v Proměnách. Chápavě pokýval hlavou, protože i jemu dělala latina potíže - tedy, když byl ještě člověkem. Jako upírovi mu všechny deklinace lezly do hlavy daleko lépe.

„Nejhorší pro mě bylo pochopit jejich slovosled,“ přiznal a vzápětí se zarazil. Teprve teď si uvědomil, že jí to všechno řekl. A ona s úsměvem poslouchala. I lvice vypadala zaujatě, když naslouchala jeho hlasu.

„Mám asi stejný problém. Nikdy jsem nebyla na jazyky - to spíš princezna. Jen díky ní umím tak dobře anglicky,“ vyprávěla Sam a automaticky začala hladit lvici po hlavě. Zmlkla, až když si všimla změny v jeho výrazu. Znenadání oslovila lvici a té chvíli trvalo, než odtrhla zadumaný pohled od Edwarda a zaostřila na ni. „Nemáš teď náhodou být někde jinde?“ Lvice se nechápavě zamračila. „Kdekoli jinde,“ dodala Sam.

Lvice zavrčela, ale poslušně se vydala kamkoli jinam. Edward si uvědomil, že si nemá jak otevřít dveře, ale to už se s hlasitým bouchnutím zavřely. Tázavě zvedl obočí a Sam po krátkém protočení očí kývla.

„Nějaký problém?“

„S tím, že vám tu pobíhá nahá měnička? Ani ne,“ usmál se na ni. Normálně by se zasmála a přešla jeho poznámku. Jenže tentokrát jí nedělalo problém zachovat tvrdou tvář inkvizitora.

„Myslím s princeznou. Možná i s Tess. Nebo s celou Volterrou?“ povytáhla obočí. Když mlčel, pobídla ho: „No tak, viděla jsem, jak ses zatvářil, jen co jsem se o princezně jenom zmínila.“

„Fajn, tak to ti asi došlo, že ji opravdu nemusím. A vážně se o ní teď nechci bavit,“ odsekl popuzeně. Naklonila hlavu a chvíli si ho měřila pohledem.

„Copak, nelíbí se ti, jak vypadá? Urazila tě, když jste se potkali?“

„Nevím, jak vypadá. Ještě jsme se nepotkali,“ uvedl věci na pravou míru. Když na její tváři zahlédl pohrdavý úsměv, pochopil, že přesně to chtěla.

„Takže nemáš žádný důvod mít něco proti ní,“ pokračovala za něj.

„Ty to nechápeš. Aro mě nutí, abych se s ní oženil,“ vybuchl Edward.

„Stejně jako nutí ji, aby si vzala tebe,“ odmlčela se. „Jsi hrozně předpojatý, Edwarde. Nelíbí se mi, jak přemýšlíš o naší princezně. Miluju ji jako vlastní sestru, a chci pro ní to nejlepší. Jenže Aro už rozhodl, za vás za oba. Nebere tím svobodu jen tobě, ale i jí. Až ti to konečně dojde, možná si uvědomíš, že jsi k ní nespravedlivý. A jestli se i ona dobere stejného závěru, možná vám dojde, jak moc jste si vlastně podobní. A že by vám to mohlo docela klapat.“

Edward ji chvíli nevěřícně sledoval. Pak vyhrkl: „Co jsi? Nějaká jasnovidka nebo expertka přes lásku?“ Chvíli se jen mlčky usmívala, než se k němu naklonila.

„Ne, můj dar má uplně jiný charakter. Ale jsem žena. Na první pohled vidím to, co zůstává mužům a jistým nejmenovaným princeznám skryto.“

„Jako že láska čeká tam, kde ji nejméně čekáme?“ Protože tomu po včerejšku věřil.

„Ale prosímtě, nejsem naivka,“ usmála se a on zamračil. „Jen říkám, že bys měl přehodnotit svůj přístup. Svatbě se nevyhneš, ale časem snad poznáš, jaká princezna doopravdy je. A jsem si jistá, že jednoho dne si uvědomíš, že si získala tvoje srdce. Protože - věř mi nebo ne - to ona umí,“ usmála se Sam. Rozhodl se jí neodporovat. Věděl, že má v jistém směru pravdu. Čeká ho život po boku princezny. Možná by pro něj samotného bylo lepší, kdyby se pokusil přestat ji nenávidět. Ale na to potřeboval klid a samotu, aby mohl přemýšlet bez jejího nátlaku.

„Takže teď mi řekneš, abych přehodnotil svůj pohled na celou Volterru?“ otázal se. „Možná zjistím, že je Aro vlastně jen hodný stařík.“ Pobaveně se ušklíbla:

„Jak říká jedna měnička - Co si budeme nalhávat. Aro je bezcitný manipulátor, polovina hradu jsou oddaní pitomci a ta druhá bezcitné a krvelačné bestie. Ale najdou se tu i vyjímky, a když hodně chceš a hledáš, podaří se ti ve většině případů najít v nich aspoň něco dobrého.“ Edward se pohrdavě ušklíbl:

„Hádám, že sebe považuje za jednu z těch vyjímek.“ Sam překvapeně nadzvihla obočí.

„Podívejme se, Tess nám očividně také vadí.“ Když mlčel, usmála se na něj. „No tak, řekli jsem si toho dneska víc než dost, tohle už tě nezabije.“ Edward zavřel oči a povzdechl si.

„Ještě jsem se nerozhodl, jestli jí mám obdivovat, nebo ne. Musí být opravdu těžké zradit svoji vlastní rasu a vzepřít se své podstatě. A proč? Jen aby mohla být ve Volteře?“

„Uvědomuješ si, jak hloupě to zní od někoho jako ty?“ zeptala se ho nevěřícně.

Byl si jistý, že tím nemyslela jen to, že je vegetarián, což jaksi neodpovídalo běžnému vegetariánskému jídelníčku. Věděl, že nad ním má Volterra moc. Drží ho v pasti, do které ho sami vehnali pomocí výhružek jeho rodině. Ale nikdy si nepřipustil, že není jediný, kdo tu možná není dobrovolně.

Což by jí samosebou nikdy dobrovolně nepřiznal.

Sam pozorovala, jak pokaždé přemýšlí nad jejími slovy. A líbilo se jí, že už pomalu odstranil svou masku pohrdavého ignoranta. „Líbíš se mi, Edwarde. Myslím, že nakonec nebudeš zas tak špatný. Chováš se sice jako idiot, ale už si na to začínám zvykat. Myslím, že bychom dokonce mohli být přátelé,“ usmála se. On se smál už od chvíle, kdy ho označila za idiota. Nikdo na hradě k němu nebyl takhle upřmný, a ona byla jako závan čerstvého větru.

Sice si sebou byla už od začátku až moc jistá, ale hodlal tento malý detail přehlédnout.

Hlavně proto, že měla pravdu. Choval se jako idiot.

Ale měl v plánu to změnit. Začal s tím, že přijal její nabídku přátelství - je dobré mít přátele, hlavně když už si přiznal, že tu uvízne navěky. Pokračovat může s omluvou lvici. A taky tím, že jí začne říkat jménem.

O Belle zatím přemýšlet nechtěl. Věděl, že jí bude muset opustit, ale nechtěl na ní myslet. Užírat se může po zbytek života.

Tady a teď měl novou přítelkyni. Spojence v nepřátelské Volteře. Spojence, který si ho právě měřil podmračeným pohledem. Když se zeptal, co je, řekla:

„Jsme přátelé, a proto ti předem říkám. Jestli ublížíš princezně - a je mi jedno jak - poznáš, čeho všecho jsem schopná.“ Usmívala se sladce jako kočka, když mu ta slova říkala. A on jí věřil. Její slova ho nijak nezaskočila. Nebyl naivní. Moc dobře chápal, že tady ve Volteře má každý dvě tváře. Sam se dokázala chovat mile a přátelsky, ale taky to byla pěkná potvora. Bral to tak, jak to je. Teď je tu ta druhá Sam. A jelikož jí přes to přese všechno věřil, dovolil si poznamenat:

„Zajímavé. Jsi první, kdo mi tu vyhrožuje.“ Sam se lehce zasmála. Už zase to byla jen neškodná společnice osamělého upíra.

„Princezna všem zakázala, abychom ti jakkoli vyhrožovali. Ale já mám výsadní právo občas jí neposlechnout.“

„Co dalšího vám princezna zakázala?“ zajímal se. Jako by na její předchozí výhrůžku zapoměli. S úsměvem začala vyjmenovávat:

„Nesmíme tě jakkoli urážet nebo slovně napadat, nabádat ke zrušení dohody s Arem, hrozit poškozením či utržením jakékoli tělesné části...“ pokračovala s dlouhým seznamem a oba se náramně bavili.

Mezitím Jane zavedla Alice do princezniných komnat a ukázala jí šatnu. Nechala jí obdivně vzdychat a vydala se hledat princeznu.

Alice zůstala v rozlehlé šatně, která mohla velikostí klidně konkurovat knihovně. Procházela jednotlivé kousky a obdivovala princeznin vkus. Její šaty byly sice jednoduché, ale vkusné. Převažovaly světlé barvy a různé odstíny bíle a béžové, což bylo ve zdejším prostředí tmavých plášťů značně osvěžující. Absence bot na podpatku jí sice přišla otřesná, ale hodlala to napravit. Přece nenechá svoji budoucí sestřičku běhat jen v balerínách!

Dveře do komnat se otevřely a ona se otočila ke vchodu do salónku, který byl mezi šatnou, koupelnou a ložnicí. Nevěděla, jak dlouho tu byla a probírala se šatníkem princezny. Odhadovala to na více než půl hodiny. Najednou si byla jistá, že potřebuje víc času. Nebyla připravená na setkání s její budoucí sestrou.

Ta jí ale nedala na výběr. Vtrhla do šatny. Když si jí všimla, vyjekla a položila si ruku na srdce.

„Alice, vyděsilas mě,“ napomenula ohromenou upírku. Ta se jen poklonila a omluvně zatrylkovala:

„Pardon, princezno, nechtěla jsem vás vylekat.“ Zarazila se „Jak znáte moje jméno?“ Princezna se na ni široce usmála. Na první pohled bylo jasné, že to přece jen není ona, kdo je tu víc v šoku.

„Znám jména celé tvé rodiny. Nezapoměň, že za chvíli bude i moje,“ řekla shovívavým tónem. Alice se už chtěla znovu omlouvat, když ji princezna zarazila gestem ruky. „A proto si myslím, že v tomto případě zapomeneme na zdvořilosti. Co kdybys mi tykala? A na tu princeznu taky zapomeň. Pro mé blízké postačí Nessie.“

Alice překvapeně zamrkala. Naštěstí se rychle opanovala a podařilo se jí šok nahradit úsměvem, který byl k jejímu překvapení naprosto upřímný. Princezna - vlastně Ness - působila mile. V jejím chování byla znát špetka královských mravů, ale Alice brzy poznala, že se tak chová jen na veřejnosti. V soukromí to byla jen normální holka, která je odsouzena být její sestrou. Emmett se nechal slyšet, že to je o mnoho horší, než stát se Edwardovou ženou.

Když jí pak princezna nadšeně ukazovala svatební šaty a obě se nad nimi rozplývaly, byla si jistá, že si budou skvěle rozumět. Princezně stačila chvilka, aby s ní našla stejnou řeč. Alice se přistihla, jak se trochu sobecky těší na to, až budou s Edwardem svoji. Nikdy si pro sebe nepředstavovala lepší sestru.

„Co si o mně myslíš jako o nastávající tvého bratra?“ zeptala se princezna znenadání.

„Jsi krásná,“ řekla popravdě to první, co jí napadlo. A byla to pravda. Popravdě, Alice nikdy neviděla půvabnější stvoření. Princezna se pousmála.

„Doufám, že nesoudí holky jenom podle obalu. V takkovém případě bych mu totiž utekla od oltáře,“ usmála se Ness. Bylo však vidět, že to myslí vážně.

„To ne. Edward není povrchní - cení si člověka podle jeho myšlenek. Je to tak trochu součást jeho daru. Ale myslím si, že si ho dokážeš získat. Asi to máš v krvi,“ usmála se na princeznu. Ta se zakřenila a zakroutila hlavou.

„Tatínek si myslí, že je to něco jako můj druhý dar. Něco, co nedokážu ovládat, a stejně to tu pořád je. Prý mu to připomíná kombinaci autority, schopnosti získávat si loyalitu lidí kolem sebe a zároveň... Promiň, nenudím tě?“ zeptala se, když si všimla Alicina nepřítomného výrazu.

„Omlouvám se, jen jsem si zkoušela představit Ara, jak říká něco takového,“ přiznala Alice.

„A jde ti to?“ zeptala se princezna s poťouchlou zvědavostí. Alice zakroutila hlavou a zadržovala smích, o což se princezna ani v nejmenším nesnažila.

A Alice si musela přiznat, že se v její blízkosti cítí skvěle.

Už aby byli rodina.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Jalle (03.10.2012 20:41)

toľko žien

15)  monikola (05.01.2012 11:07)

teda ja som jeleň, ale naozaj nemám predstavu ako sa to bude vyvíjať ďalej...čo bude s Bellou? akosi mi nesedí to, že by ju opustil a predsa sa vydal za Nessie i keď ju mám rada

14)  Lenka326 (01.01.2012 16:47)

A ženských přibývá a přibývá a nebudu si hrát na chytrou, že tuším, kdo je kdo a jak to dopadne. Prostě budu číst dál a věřit ti, že to máš vymyšlené. Stejně zmatená jsem byla většinu "Starší", ale v tom je asi kouzlo tvých povídek. Ale teď letím na další díl, třeba se něco rozkryje, i když možná spíš přihodíš další babu...

13)  Janeba (30.12.2011 23:56)

No páni, Rosalinko , jsem z toho tvého babince, tak naprosto v šoku, že se nemůžu dočkat dalších dílů! Ještěže mám dva před sebou!!! Pěkně si to zamotala, jen co je pravda! Princesznička si získává a podměňuje každého, ale co udělá Edward s Isabellou, to je mi záhadou! Držím palečky snad všem!!! Skvělé!!!
Děkuji!!!

P.S. Seminárka dopadne určitě dobře!!! Když tak k tomu nechtěně přidej Trůn a učitelku máš v kapse!!!

12)  Rosalie7 (28.12.2011 23:29)

Tsss, podcenuješ mě ambro. Já jsem mašina na chlapy. Toho jednoho poznáte(i když ne naživo) už zítra...

11)  ambra (28.12.2011 20:42)

Tak teď už se moje mozkovna dostala na hranici toho, co je schopná pojmout . Další ženská? Kde potom pro všechny seženeš nějaký chlapy? Rose, skvělé, to tvé lehounké pero mám moc ráda!

10)  Rosalie7 (27.12.2011 17:18)

Díky, Janebko. Jen doufám, že bude tak geniální a poutavá, aby naše češtinářka zapomněla na to, že ji dávno měla mít na stole...

9)  Janeba (27.12.2011 16:05)

Rosalinko, už se na tebe moc těším!!! A se seminárkou držím palečky!!!!

8)  Rosalie7 (27.12.2011 16:02)

Bye, ty jsi trdlo Uvidíme, no. Jsem přece pokerový hráč, a nemůžu ti jen tak prozradit, jestli se mu vzepře. Tomu osudu, samozřejmě...

7)  Bye (27.12.2011 15:04)

To doufám, že ti dodám velikou chuť do psaní. Už teď mi je ten tvůj Edward, omílaný osudem, sympatický. A to se mu ještě nevzepřel. Tomu osudu, teda... Ale já doufám, že se vzepře! Žádný zapomínání na Bellu! Co je to za pořádek?!

6)  Rosalie7 (27.12.2011 13:14)

Neboj, Bye. Už teď jsem samou radostí začala psát další kapitolu... Jenže já ted fakt potřebuju dodělat seminárku, takže vedu takový malý vnitřní boj... ale když mi to půjde, bude tu večer další díl...
Jo, s Tess bude taky ještě sranda. Ale Sam princezna - asi fakt ne - lepší by bylo označení dvorní dáma. Jejich příběh se pokusím zapracovat do děje povídky.
Díky, holky, dáváte mi těma komentářema novou chut psát

5)  Bye (27.12.2011 13:05)

Knihovna jako kousek ráje v pekle - krásná věta na konec sugestivního popisu. Úplně jsem cítila pach starých knih.
Tak nějak tuším, kdo je Tess, teda doufám... To bude mela, až to praskne. Teda jestli se nepletu. Ale Sam? To je záhada. Chvíli jsem myslela, jestli to není sama princezna inkognito, ale... Asi ne.
No, otazníčky nám neubývají, jaksi. A to jsem myslela, že po páté kapitole budu moudřejší
Rozinko, vychutnávam si tvůj úžasně osobitý, lehkým humorem kořeněný styl. Velmice jsi mi zpříjemnila den. Jen mám obavy z toho čekání, teď.

4)  Bosorka (25.12.2011 18:31)

Je mi Edwarda docela líto - na cizím uzemí, obklíčen ženami, teré ho evidentně taky nemají v oblibě a s vyhlídkou, že když Nessie s ním nebude šťastná, tak mu to dají pěkně sežrat.
hmmm Sam vypadá na chytrou ženskou, by mě zajímalo, jaký má ona dáreček....
A doufám, že lvice Elsa teda Tess dostane prostor pro vyprávění svého příběhu

2)  belle (24.12.2011 20:22)

skvělá kapitolka *fworks* *fworks*

1)  HMR (24.12.2011 19:48)

takových ženských...chudák Eda, no chudák, pěkně mu to Sam vytmavila, moc pěkně

1