12.02.2012 [12:15], Rosalie7, ze série Čtvrtý trůn, komentováno 22×, zobrazeno 4289×

Kostky jsou vrženy a všechno do sebe pomalu začne zapadat

14. kapitola

Edward se vrátil do svého pokoje, protože si v půli cesty uvědomil, že neví, kam před ztrátou své paměti mířil. Nikdo z jeho rodiny nebyl u sebe a jediný, kdo na něj čekal ve společenské místnosti, byl vzkaz na konferenčním stolku. Prý šli za princeznou a nevědí, kdy se vrátí - chtěla s nimi něco vyřešit. Nelíbilo se mu, kolik času tráví dobrovolně s jeho nastávající, ale momentálně ocenil trochu klidu, který mu tím poskytli.

Chvíli sice uvažoval, že zajde za Sam a Colinem a dohodne se s ním na svém plánu. Rozhodl se však počkat s tím radši až bude sedět na trůně jako panovník a jeho žádost tak bude Colin nucen splnit. A tak jen pochodoval po pokoji a přemýšlel nad událostmi dnešního poledne. Věděl, že by měl cítit výčitky za to, co udělal. Měl by se cítit mizerně za to, jak podvedl Isabellu.

Jenže nic takového necítil. Věděl, že mu chybí nějaká podstatná informace, která mu předtím bránila zaplnit mysl výčitkami. Ale ani teď, když mu byla spolu s dalšími vzpomínkami ukradena, toho nedokázal litovat.

Věděl, že se mu to líbilo. Nedalo se to měřit s ničím, co dosud zažil. Bylo to živočišné a dravé a on ji ani v nejmenším nešetřil. Nedalo se to nazvat milováním. Byl to prostě sex. Plný... něčeho, co nedokázal popsat.

Protože mu nechala vymazat paměť.

Nejradši by do něčeho praštil. Vždyť to bylo celou dobu to, co chtěl. Ještě pořád to tak chce. Vymazat celou svou historii s Bellou. Aby to míň bolelo...

Ale věděl, že zrovna tuhle neúplnou vzpomínku nechce ztratit. Vlastně si byl vcelku jistý, že v tu chvíli nechtěl ztratit žádnou ze svých vzpomínek.

Jen si vzpomenout proč.

Po chvíli marné snahy došel k jedinému logickému závěru. A to si vždycky myslel, že on je jiný. Místo toho byl jen další sobecký parchant, kterému bylo omylem dovoleno chodit po téhle zemi a ničit životy trochu déle, než je standart.

Teď už to aspoň mohl vidět jasněji. Nakonec to pro Bellu bude lepší. Někoho takového si opravdu nezaslouží. Vždyť ji od začátku jen využíval. Hrál si s ní jak kočka s myší. A přitom věděl, že ji opustí. Že od ní nakonec odejde a vezme si princeznu. Že jí jen ublíží.

Přesto ji nechal, aby ho přemluvila, ať s ní zůstane o chvíli déle. Ať ji po jeho odchodu trápí ještě víc vzpomínek na něj.

A on se jí takhle odvděčí. Podvede ji, a ani ze sebe nedokáže vykřesat trochu lítosti, výčitek, čehokoli. Navzdory tomu ji musí ještě jednou vidět. Ještě jednou jí ublížit.

Naposledy.

Věděl přesně, jak to udělá. Rychle a bezbolestně. Jeho sobectví mu totiž bránilo jen pomyslet na to, že jí dopřeje stejný komfort zapomnění, jako sobě. Omlouval si to tím, že je člověk, a její city nejsou tak silné jako ty jeho. A paměť není tak vytrvalá, aby ji donekonečna trápila vzpomínkami. I ty časem vyblednou a zůstane jen malá ošklivá díra po jeho přítomnosti. Sejde z očí sejde z mysli...

Ve skutečnosti to bylo jen alibi pro jeho sobeckou stránku. Chtěl, aby si ho pamatovala. Chtěl, aby na něj nikdy nezapoměla. A všechny jeho myšlenky dopadaly na rodnou půdu sebenenávisti.

Takhle zhnusený ze sebe nebyl ani ve svém temném období, kdy si zabíjením zločinců a odpadu společnosti omlouval fakt, že bere lidské životy. Snad proto měl pocit, že dělá tu nejlepší věc, když konečně vyrazil k Belle, aby vše ukončil.

Alice nevěřila, že se to opravdu děje. Ještě stále se nemohla rozhodnout, jestli ji víc překvapil Aro, nebo princezna. Poté, co s ní strávila další odpoledne musela uznat, že je jí to vcelku líto. Ale místo toho, aby se trápila, letěla s větrem o závod do pokoje. Věděla, že mu udělá radost, a to jí navzdory jejímu zklamání vytvořilo úsměv na tváři. Co by pro jeho štěstí neudělala...

Když však s rodinou v zádech dorazila do jejich pokoje, Edward tam dávno nebyl.

Stál na cestě, ukrytý stíny stromů, a sbíral odvahu. Nikdy si nemyslel, že to bude lehké. Ale nečekal, že to bude tak obtížné. Stačilo mu slyšet Bellino srdce a hned měl chuť si to rozmyslet. Bylo by tak snadné vycouvat. Zmizet bez jediného slova a už se nikdy neukázat.

Jenže to jí nemohl udělat. Dlužil jí aspoň poslední sbohem. A taky omluvu, ale věděl, že jí nedokáže přiznat, co udělal. Nechtěl, aby to věděla.

Zhluboka se nadechl a chtěl vykročit. Na rozdíl od mnoha předchozích pokusů ho tentokrát nohy poslechly a on se pomalu vydal vstříc své zkáze.

Stejně jako každý den ho přivítala s úsměvem a stoupla si na špičky, aby ho políbila. A stejně jako poprvé, kdy to s ní přišel ukončit, se odtáhl. Jenže tentokrát se nesměl nechat přemluvit.

„Edwarde, co se děje?“ vyhrkla zmateně a nadšení v jejích očích pohaslo. Odtáhla se a měřila si ho, znepokojená jeho chováním.

„Zítra s rodinou odlétáme zpátky do Ameriky,“ řekl pečlivě nacvičenou frázi. Nad svou verzí přemýšlel dlouho, a tohle se mu zdálo jako nejlepší řešení. Malá, nevinná milosrdná lež.

„Já myslela...“ odmlčela se a chvíli zamračeně hleděla do země, načež odhodlaně vzhlédla. „Nevadí. Můžu jet s vámi. Vždycky jsem chtěla procestovat svět, a tohle bude skvělý začátek.“ Koukala na něj s takovou nadějí, až měl chuť do něčeho praštit. Jasně, že se nehodlá jen tak vzdát. Ale musí mu to, sakra, dělat ještě obtížnější?

„Já nechci, abys jela,“ řekl chladně. Chvíli si na něj nevěřícně hleděla, načež otevřela ústa. Ale nevyšla z nich ani hláska. Po chvíli zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. Jenže on si nemohl dovolit poslouchat jakékoli námitky, a tak vyhrkl. „Tohle byl jenom flirt. Letní románek, jasný? Myslel jsem, že jsme se na tom dohodli.“ Nenáviděl se za to, jak odměřeně a bezcitně zněl. A pravděpodobně nebyl jediný.

Isabella se hořce usmála, ale tím nedokázala zakrýt všechnu tu bolest a ponížení, které jí svým lhaním působil. Stačil jen ten výraz, a hned ji chtěl obejmout. Utěšit. Říct jí, že je to všechno lež. Ale pravdu si nemohl dovolit, a potom, co dnes udělal, si ani nezasloužil prosit jí o odpuštění.

„Promiň, asi jsem jen naivně doufala, že jsi po tom všem změnil názor. Ale to je v pohodě. Doufám, že budeš šťastný,“ zasyčela a bouchla mu dveřmi před nosem. Pousmál se. Protože její tón mu přál všechno, jen ne štěstí. A přesně to ho teď čeká.

Každému to, co si zaslouží.

O několik hodin dříve...

Princezna nemusela čekat dlouho, než se v jejích dveřích objevili Cullenovi. Vypadali překvapeně a očividně nevěděli, co mají dělat. Ale ona na tom byla stejně, ne-li hůř, a tak necítila potřebu nic vysvětlovat.

Ke svému závěru došla dávno, ale dnes si poprvé za celou tu dobu byla jistá pozitivním výsledkem. Protože tenhle teror z otcovy strany už nemohl dále pokračovat. Věděla, kde předtím dělala chybu. A nehodlala ji opakovat. Pozvala si sem svou vlastní pojistku, která ji měla ochránit před tak obehraným odmítnutím.

Jenže k tomu, aby se vyhnula absolutní porážce, potřebovala Cullenovy na své straně. Což doposud neviděla jako žádný problém.

„Jak jistě víte, nejsem z téhle svatby nijak nadšená - stejně jako Edward. Vím, že mě jako představitelku Volterry nesnáší a kategoricky odmítá jakoukoli zmínku o mé osobě.“ Carlisle ji chtěl přerušit, ale zarazila ho mávnutím ruky. „V pořádku. Přestože důvodem mého nesouhlasu není Edward, ale způsob, jakým mi ho otec nutí, ve výsledku jsme na stejné straně. Proto bych byla ráda, kdybyste tu ještě chvíli počkali na otce a na strýčky.“

Carlisle přikývl a tím rozhodl za všechny Cullenovi. Netrvalo dlouho a do princezniných komnat vstoupili všichni tři vládci. Zarazili se, když spatřili Edwardovu rodinu, ale nedali na sobě nic znát a a přijali nabízená místa. Když se usadili, Aro konečně promluvil.

„Copak jsi potřebovala, zlatíčko, že bylo tak nutné, abychom opustili naše trůny?“ Princezna pochodovala z jednoho konce místnosti na druhý, a cítila na sobě pohledy všech v místnosti.

„Chtěla jsem s tebou něco projednat, otče, a usoudila jsem, že bude lepší, když si promluvíme v soukromí.“

„Pak tedy nechápu přítomnost našich drahých Cullenových,“ usmál se Aro, ale z jeho slov odkapával jed. Princezna znala jeho nálady, a věděla, že tuší směr jejích myšlenek. Přesto by vsadila vše, že nemá ani tušení, kam až je v tomhle ochotná zajít.

„Ale prosím, otče! Jsou přeci naše rodina. Proč to neprodiskutovat v kruhu rodinném?“ Aro se usmíval, ale pod povrchem vřel. Poznala to. Přesto si dokázal udržet výraz, když zdvořile pokýval hlavou.

„Dobrá, co máš na srdci?“ Snažil se jednat s ní jako s ostatními poddanými, ale nemohla si nevšimnout náznaku rezignace v jeho tónu. Pousmála se.

„Chci zrušit svatbu.“ pronesla a zaregistrovala Demetriho šokovaný výraz. S Felixem a Jane byli jediní členové gardy v místnosti.

„O tomhle jsem mluvili mnohokrát,“ řekl Aro. Jako by to stačilo k uzavření této diskuze. Jenže princezna se nedala jen tak odbýt.

„Já vím. Ale to jsme mluvili o celé vaší dohodě. Já se bavím pouze o sňatku, který měl všechno stvrdit.“ Aro se zamračil. Jeho dcera ho napodobila. „Nechci, abys se mnou zacházel jako se svým majetkem. Nejsem ničí otrok. Jsem dospělá, samostatná bytost a je nejvyšší čas, aby ses ke mně podle toho začal chovat. To samé platí i o Edwardovi.

Zrušení našeho sňatku neznamená zrušení nabídky trůnu. Edward s vámi může stále vládnout. Ovšem pouze pokud bude svobodně chtít. Poté bude mít jeho hlas stejnou váhu, jako ten váš. Nejsem si ale jistá, jak bude taková demokracie ve čtyřech fungovat. Navíc, co si pomyslí celý upíří svět o novém zlatookém vládci?“ pokračovala a Arův zatvrzelý výraz jí jen přesvědčoval o tom, že má pravdu.

Odjakživa plánovala únikový plán. Hledala sebemenší chybičky v jeho dohodě s Edwardem. Samozřejmě, že byl posedlý kontrolou nad vegetariány. Ale tohle řešení mělo spoustu mezer. Věděla o nich, a přesto se o jejich existenci nikdy nezmínila. Všechny její pokusy, které vždy končívaly její prohrou, byly jen zkouškami. Musela vědět, jestli nezmění názor. Ale on celou tu dobu ani o krok neustoupil. A nyní nastala správná chvíle na protiúder.

Jen předtím nikdy nepočítala s Edwardovým pohledem na věc. Alice jí však vysvětlila, že se její bratr nechce na ničem podobném podílet. A ona nemohla jinak, než ho započítat do svého plánu.

„Nemyslím si, že to bude možné. Jsem vládce, nemůžu jen tak na poslední chvíli měnit svá rozhodnutí, drahoušku.“

„Já vím, tatínku. Ale měl jsi dost času na to, abys vše odvolal. Jenže jsi to neuděl. Je mi jasné, že se na panovníka tvého kalibru nehodí odvolávat své dohody. Proto beru veškerou zodpovědnost na sebe. Oznámíš Edwardovi, že jsem ochotná příjmout jakýkoli trest, pod podmínkou, že se bude týkat jen mé osoby,“ pronesla významně.

Aro se šokovaně nadechl. „To nemůžeš!“ zahřměl. Princezna rozhodila rukama.

„Ano, tati, můžu. Stejně jako ty můžeš dělat všechno, jak se ti zlíbí!“ S každým slovem zvyšovala hlas. Povzdechla si a tišeji dodala. „Proto jsem sem pozvala Cullenovi. Jsou svědky mého prohlášení a Demetri s Felixem je teď budou hlídat jako oko v hlavě, dokud nepředají tu zprávu Edwardovi,“ vzhlédla ke svým dvěma strážcům a ti bez zaváhání přikývli. Aro chtěl něco namítnout, ale zarazila ho mávnutím ruky. „Ne, tati. Musíš konečně pochopit, co to znamená nést následky svých činů. Ty si pořád myslíš, že nemluvím vážně. Ale já mluvím smrtelně vážně. A jestli Edward řekne, že s vámi chce vládnout, bude vládnout. Jestli bude chtít jít, nebudete ho držet. A pokud bude chtít mou hlavu, protože jsem odvolala svou část vaší dohody, přijmu smrt z jeho rukou.“ Aro si odfrkl.

„Prosím, nebuď melodramatická!“ zasyčel, ale náznak nejistoty v jeho hlase nepřeslechla. Všichni v místnosti jen nevěřícně zírali na princeznu a nemohli uvěřit jejím slovům.

„Nejsem melodramatická, otče. Jsem jen ochotná přijmout svůj trest za porušení slibu. Snad tě to konečně přesvědčí, jak moc vážně to myslím.“ Ke konci už jen šeptala, ale o to víc na Ara její slova působila.

Ticho v místnosti trvalo snad věčnost, a po celou tu dobu ani jeden z nich nepřerušil oční kontakt. Viděla, jak usilovně přemýšlí. Ale měl to prohrané. Byla si jistá, že ostatní v místnosti jsou na její straně. A Ara, jediného odpůrce, právě dostala do pasti.

Dlouze vydechl a přikývl. „Dobrá. Přistupuji na tvé podmínky. Zruším vaši svatbu a dám Edwardovi svobodnou volbu. Ale jestli ti zkřiví jen vlásek,“ zavrčel Aro. Princezna se usmála a bez váhání ho objala.

„Děkuju,“ zašeptala. Přitiskl si ji k sobě těsněji a do vlasů jí zašeptal omluvu. Určitě by tak zůstali dlouho a ona by si vychutnala své právoplatné vítězství, a - co je možná lepší - porážku nejmocnějšího vládce, ale někdo v místnosti si odkašlal.

Odtáhla se. Cullenovi se sice radovali, ale jejich vůdce se mírně mračil.

„Jsem moc rád, že jsi se rozhodl takhle, Aro, ale myslím, že se nemusíš bát. Edward nemá důvod tvou dceru jakkoli trestat. Jsem si jistý, že se na ni nebude vůbec zlobit,“ uklidňoval svého vládce jako otec otce. Jenže princezna se zatvářila vcelku rozpačitě.

„Tím si nejsem tak jistá. Myslím, že se na mě bude hodně, opravdu hodně zlobit...“ přiznala. Všichni v místnosti se na ni zvědavě zahleděli.

„Proč?“ zeptal se Marcus starostlivě. Princezna pokrčila rameny.

„Protože se chci zbavit Tess...“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  Jalle (04.10.2012 20:42)

Edwarda treba rozštvrtiť, iné riešenie nevidím celá poviedka je pekne zamotaná a posledná veta to celé motá ešte viac veľká škoda, že nie je viac písmenok

20)  Bosorka (20.07.2012 09:01)

Na čtvrtý trůn nám zlehka padá prach....a je to moc velká škoda

19)  Ivana (20.07.2012 08:48)

Perfektná poviedka, strašne ma mrzí, že nie je dokončená a bojím sa aby niekedy bola. Ale budem čakať a dúfať na toto sa čakať iste oplatí

17)  Twilly (16.02.2012 10:51)

To je schválně, viď? No jasnej.... Je!

16)  Rosalie7 (13.02.2012 23:04)

Bye, teď jsi mě odhalila. Jsem poťouchlice poťouchlá, a přestože mi to moje beta-readerka rozmlouvá, ráda vás motám... ale neboj, přestože to asi nebude tak hladké, všechno už snad zapadne na svoje místo...

15)  Bye (13.02.2012 22:49)

Tak už jsem si říkala, že je Edward pěkný proutník a salámista, když ho nejenže netrápí výčitky, že vodí Bellu za nos, ale nijak zvlášť ho nemrzel ani ten jeho exces...
Jenže na každého jednou dojde a na Edwarda došlo právě teď. Svědomí se ozývá! Ale co to, nějaký jiný hlásek mu našeptává, že se vlastně ani tolik nestalo, že to snad dokonce bylo ještě lepší než s Bellou?!
Rose, úžasná kapitola. Hlavně ta úvodní Edwardova část. Já New Moon nijak zvlášť nemusím, ale tahle analogie, jak se Edward odhodlává Bellu opustit pro její dobro, jak si to odůvodňuje... fakt mě to dostalo!
"Věděl, že mu chybí nějaká podstatná informace, která mu předtím bránila zaplnit mysl výčitkami."
"Byl to prostě sex. Plný... něčeho, co nedokázal popsat." Wow! Krásně naznačené.
"Vlastně si byl vcelku jistý, že v tu chvíli nechtěl ztratit žádnou ze svých vzpomínek.
Jen si vzpomenout proč."
A tohle! Bomba!
"Ve skutečnosti to bylo jen alibi pro jeho sobeckou stránku. Chtěl, aby si ho pamatovala. Chtěl, aby na něj nikdy nezapoměla. A všechny jeho myšlenky dopadaly na rodnou půdu sebenenávisti. Takhle zhnusený ze sebe nebyl ani ve svém temném období."
Přiznávám, že v dalších událostech jsem se už trochu ztrácela. Ale tuším, že to byl jenom Tvůj poťouchlý úmysl, a že až to budeš nakonec nucena vybalit, všechno mi to do sebe zapadne jako dobře vykrojený puzzle

14)  Rosalie7 (13.02.2012 17:14)

Neboj, myslím, že ona má oči všude Už píšu

13)  HMR (13.02.2012 00:30)

no, on by se taky někdo mohl ptát, jak to ví, že? už mlčím

12)  Rosalie7 (13.02.2012 00:14)

HMR: To jako myslíš, že by pohrdla chlapem se zkušenostmi? Prosímtě!
Neboj, zrovna na tuhle strunu princezna nehraje, sama taky zrovna nehlásá heslo sex až po svatbě
Á já už zase moc kecám, takže dobrou slečny!

11)  HMR (12.02.2012 21:14)

mno
jo, jsem zvědavá, co znamená poslední věta to jo, o tom žádná
ale napadlo mne nemohla by princezna vycouvat ze svatby proto, že ženich už není jaksi... panic?

10)  Rosalie7 (12.02.2012 17:52)

Nebojte, holky! Už brzy se to vysvětlí
Děkuju za komentíky

9)  Bosorka (12.02.2012 17:31)

COŽE?!!!!!!!!!!!

8)  Michangela (12.02.2012 17:07)

7)  Lenka326 (12.02.2012 16:48)

Všechno do sebe začne zapadat? Aj, tak mám asi dlouhé vedení, mě nezapadlo nic nikam. Princezna se chce zbavit Tess??? Prostě si musím počkat, protože jsem zmatenější než před touto kapčou. Pěkně to s námi koulíš!

5)  dorianna (12.02.2012 15:17)

aby nakonec Edík nenabyl dojmu, že vidí dvakrát, ba i třikrát

3)  SarkaS (12.02.2012 12:58)

Tak fajn, jestli jsi mě doteď nemátla, tak teď už rozhodně ano. Mám už tolik teorií, že se přestávám orientovat co jsi vlastně napsala a co jsem si sama vymyslela...

1 2   »