19.11.2010 [17:21], Ree, ze série Chyťte Víru, komentováno 15×, zobrazeno 3292×

Je to přece přirozené... :D

Cesta nám trvala asi hodinu, za kterou se na zadním sedadle vystřídalo tolik tónin smíchu, jaké jsem v životě neslyšela. Rose si jízdu s ní doslova užívala a výjimečně oželela jízdu s Emmettem. Což se samozřejmě nelíbilo Emmettovi.

Kočárek si nakonec vybojovala Rose, ale bylo jí to houby platné, protože Faith běhala po svých. Zvlášť, když ji někdo z kluků za běhu chytil a dělal s ní blbosti.

Párkrát sice havarovala, ale naštěstí ne natolik, aby si něco rozedřela do krve.

„Proboha, Bello, jsi si jistá, že to není tvoje biologická dcera?“ zeptal se Emmett, když Faith dneska už poněkolikáté spadla. Jen jsem protočila oči a pomáhala jí otřít si šaty od špíny. Nestěžovala si, že by jí cokoliv bolelo, a s úsměvem běhala dál a pozorovala zvířata.

Nejvíc se jí líbili lední medvědy, na které perfektně viděla, protože jí Emmett na pár sekund držel přes okraj výběhu. To, že ta zídka byla deset metrů vysoká a Emmett je upír, což znamená, že by ji vážně nepustil, mi nezabránilo vyšilovat jako pominutá. Edward mu vytrhnul Malou z rukou a raději ji zbytek prohlídky nosil, než aby se znovu dostala do Emmettovy blízkosti.

Nakonec jsme návštěvu ZOO přežili ve zdraví jak my, tak zvířata. I když se Emmettovi sbíhaly sliny na grizzlyho, kolem kterého jsme procházeli.

„Musí je tady tak držet? To je přece proti přírodě. Měli by žít v lese,“ zlobil se.

„Abys je mohl vypít?“ zeptal se trefně táta a poplácal ho po zádech. Emmett mu to chtěl vrátit, ale trochu neodhadl sílu a jelikož to táta nečekal, trochu poposkočil dopředu.

Domů jsme se vraceli k večeru a prcek usínal Edwardovi v náručí už po cestě k autu. Tentokrát bylo vzadu ticho.

Edward ji odnesl do pokojíčku a já, i když jsem byla taky utahaná jako kotě, zůstala na pohovce u televize.

„Ještěže je zítra víkend,“ řekla jsem spokojeně a přepla televizi na nějaký film. Edward si sedl vedle mě, takže jsem neváhala a opřela se o jeho rameno. S postupně přicházející únavou mi hlava sklouzávala až do jeho klína a nohy se přemístily do klína Emmettova. Nebyl tím zrovna nadšený a mumlal něco o tom, že mi smrdí nohy, se zavřenýma očima jsem jednu nadzvedla a o pár centimetrů ji s razancí spustila dolů. Byla jsem si jistá, že se zastavila jen pár čísel nad jeho tělem, a přestože jsem neviděla jeho obličej, z otřesů Edwardova těla se musel tvářit vážně úžasně. Neměla jsem sílu otevřít oči.

A bylo mi jasné, že jsem takhle usla.

Probudila jsem se naprosto odpočatá a rozhodně po obědové hodince. Zalezla jsem do koupelny a umyla si zuby. Vlasy jsem si svázala do nedbalého copku a nenamáhala jsem se s převlékáním. Stejně jsem na spaní nosila staré tepláky a tílko. V tom se dalo vydržet i ve dne. A hlad měl rozhodně přednost.

„Jééé, Bello, vypadáš, jako bys teprve vstala,“ zasmál se Emmett, který ve stejné chvíli, co jsem sešla ze schodů, vletěl do dveří domu.

„Dobré ráno,“ dostala jsem ze sebe ospale a protřela si oči. Zaraženě na mě zíral a zavrtěl hlavou.

„Nechápu, jak můžeš spát tak dlouho, když obyčejný upír spát nemůže.“

„Doháním to za vás za všechny,“ hlesla jsem a odšourala se do kuchyně.

Kachličky byly natolik ledové, že jsem musela jít po špičkách. Posadila jsem se na linku, protože židle byly proklatě daleko. Natáhla jsem se pro konvici s kávou, protože jedině ta mě mohla probrat pořádně. Pod talířem jsem našla dva sladké tousty a pustila se do nich.

„Kde je máma?“ zamumlala jsem s plnou pusou. Jindy mi snídani dělala čerstvou, takže mě docela překvapilo, že dneska byla připravená už předem.

„Měla nějakou práci. Prý se vrátí až k večeru,“ odpověděla Alice a vyměnila vodu ve váze s orchidejemi.

„Práci? Tak dlouho?“ zeptala jsem se pochybovačně a znovu usrkla z kávy.

„Jo,“ řekla pobaveně. „Mimochodem, Carlisle se vrátí taky až večer.“ Hryzla jsem do toustu a teprve potom mi došlo, co ji na tom tak pobavilo.

„Jsi nechutná, Alice,“ zaklela jsem a chtěla ji trošku nakopnout, ale uhnula.

„No co? Je to přirozené,“ zasmála se a znovu se vyhla setkání s mojí nohou.

„Proboha, Alice, jsou to mí rodiče. I když je to přirozené, nepotřebuju si je představovat v posteli.“ Teprve až jsem to řekla nahlas, přešla mě doopravdy chuť. Odložila jsem ten nedojedený kousek zpátky na talíř a pomalu dopíjela kávu.

Takhle mi zničit celou snídani. To se nedělá, Alice!

„Co provedla?“ zasmál se Edward, sotva s Malou v náručí vletěl do kuchyně jako letadlo. Ještě na sobě měla veškeré oblečení z venku. Se zvonivým smíchem mi přistála v náručí a pohupovala se, jak chtěla znovu letět.

„Donutila mě si představovat naše v­… v posteli,“ řekla jsem znechuceně a zase mu Malou předala, abych jí mohla vysvléct bundičku. Když jsem ji zbavila i čepičky, musela jsem se zasmát. S těmi rozčepýřenými vlasy už nevypadala jako princezna. Teď vypadala jako malý ďáblík.

„Dej mi pusu a teta Rose tě určitě učeše,“ usmála jsem se na ni. Edward mi ji připlácl přímo do náručí a když se ozvala mlaskavá pusa, pustil ji na zem, aby mohla běžet za Rose, která k ní už natahovala ruku.

„Řekni mi, že si Alice dělala srandu,“ poprosila jsem Edwarda. Se smíchem se na mě otočil a na chvíli semkl rty, aby se uklidnil.

„Nechceš vědět pravdu.“

„Řekla jsem, že chci slyšet, že si dělala srandu. Neříkala jsem, že to musí být pravda,“ obořila jsem se na něj.

„Aha,“ hlesl. „Tím pádem ano, dělala si srandu.“

„Hm… Tak teď už je mi to na nic, že?!“ hlesla jsem rezignovaně. Vzal mě okolo ramen a vedl mě do obýváku.

„Ale no tak, vždyť je to přirozené,“ snažil se mě uklidnit. Nepomáhalo to.

„Jste všichni stejní, vážně!“ obvinila jsem je nasupeně a sedla si na pohovku.

Zrovna dávali nějaký pořad o zvířatech, takže když se Malá vrátila, vecpala se mezi mě a Edwarda a koncentrovaně hleděla na obrazovku, svírajíc v ruce plyšového medvídka.

„Hele, mladá dámo, co takhle se jít najíst a spát?“

Nereagovala na mě. Ten lev ji zajímal rozhodně víc.

„Halooo!“ zamávala jsem jí před obličejem. Jen mi ruku odstrčila a nevěnovala mi žádný pohled.

„Ty jsi normálně drzá,“ řekla jsem pohoršeně a všechny rozesmála. Ale že by mi ji pomohli dostat od televize, to ne.

„Už jedla,“ uvedl mi na pravou míru Edward. „Ale spát by jít mohla, co?“ Ani na něho nereagovala. Pocítila jsem škodolibou radost.

„Koukám, že respekt žádný, co?“ zasmál se Emmett našemu snažení, čímž schytl polštářem a Rose do něj s úsměvem dloubla, ať neprovokuje.

„Tak ji nechte, stejně vám tam za chvíli usne,“ zastala se jí Alice. A Alice se přece nesmí odporovat.

„Od kdy?“ ozval se na mé myšlenky Edward a pobaveně se zašlebil.

Taky pravda.

Když se večer vrátili rodiče, nedovedla jsem se jim podívat do očí. I když mi bylo jasné, že si užívají často, mě to naštěstí nikdy neprobudilo. Popřípadě je přehlušili Emmett s Rosalie, což mi bylo rozhodně příjemnější.

A když mi máma asistovala při krmení Malé, vylezlo z ní, že nad něčím uvažovala, a že se s tátou shodli, že to není špatný nápad.

Nevěděla jsem, kdy se měli čas bavit, pokud dělali to, co naznačovala Alice.

Z obýváku se ozval Edwardův smích a já si naštvaně strčila sousto do pusy.

„Nad čím?“ zeptala jsem se, ale zrovna nadšeně jsem nezněla.

„Co kdybys nenechala školy? Mohli byste dát Malou do školky. Ty dokončíš školu a ona si najde kamarády mezi svými vrstevníky. A hlavně mezi lidmi.“

„To bys tady ale dopoledne byla sama,“ řekla jsem zmateně.

„Já vím,“ pokrčila rameny. „Jsem na to zvyklá. Ale pro vás dvě by to bylo lepší,“ usmála se. „Krom toho, táta občas bývá dopoledne taky doma.“

Jasně, pro naše dobro. Chtějí si tady užívat.

Měla jsem chuť se jí na to narovinu zeptat, ale kdyby mi odpověděla, že je to přece přirozené, asi bych ji něčím praštila.

Z vedlejšího pokoje se ozval ještě pobavenější smích než před chvílí.

Jdi si raději číst! zabručela jsem.

„Co na to říkáš?“  zeptala se nevinně.

Že jste pěkně podlí. Užívat si můžete i jindy.

„Budu nad tím uvažovat,“ řekla jsem nakonec a raději v rychlosti dojedla, protože to téma mě na jazyku svrbělo pořád.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  Alda (16.03.2011 20:32)

Ree, opět krásný dííííleček. Jak jinak bych to mohla říct .......... nic jiného, než SKVOSTNÉ a moc pěkně napsané . A já pomalu jdu na další dííííl. Děkuju moc !!!

14)  Janeba (21.01.2011 14:21)

Počkej Bello, až si budeš chtít užívat Ty ..! Ree, zase moc pěkná, báječně jsem se odreagovala a zařádila si s nimi! Děkuji!!

13)  kytka (16.01.2011 17:12)

12)  eMuska (04.01.2011 20:12)

všetci sú strašne zákerní, viď, Bells? Krásne, ozajstnovsky!

10)  Ivanka (22.11.2010 17:16)

Je pravda, že nad tím, co je pro Carlislea a Esme "přirozené" jsem ještě nikdy neuvažovala... Krásný bylo, jak Edward odpovídal na její myšlenky smíchem! Já mít takového manžela, tak mě asi klepne!

9)  eElis (20.11.2010 21:44)

nádherná kapitolka. "je to přirozené"

8)  Lenka326 (20.11.2010 18:09)

Tohle je úžasná pohodovka. Bella je pěkně rozhozená, že její rodiče žijou "přirozeně" . A každou její myšlenku provází Edwardův smích z vedlejšího pokoje. Už se těším na pokračování

5)  Gassie (19.11.2010 21:20)

3)  Evelyn (19.11.2010 18:27)

Ree, víš, že tě miluju?

1