10.11.2010 [19:03], Ree, ze série Chyťte Víru, komentováno 14×, zobrazeno 3294×

Ne každý má rád děti tak moc jako já :D

Další dvě přednášky jsem měla psychologii. S Edwardem.

„Alice říkala, že bychom si pro Malou mohli jet už o tomhle víkendu,“ zašeptal mi uprostřed hodiny. Nadšeně jsem se k němu otočila.

„Vážně?“ vykřikla jsem.

„Ano, vážně, slečno Cullenová,“ přitakal učitel. „Dávejte pozor!“ Celá červená jsem přikývla a trochu se sesunula na židli. Edward se vedle mě otřásal smíchy.

Mlč! okřikla jsem ho. Mohli bychom ji potom vzít do zoo, navrhla jsem. Ušklíbl se na mě.

„Děláš si srandu?“

No co, chvilku to vydržíš.

„Ne, ty už mě vážně ničím nepřekvapíš,“ povzdechl si a začal škrábat do složky to, co právě mluvil profesor. „Já neškrábu,“ upozornil mě s úsměvem.

„Škrábeš,“ zasmála jsem se potichu. „A vsadím se, že tě ještě něčím překvapím.“ S úsměvem  zavrtěl hlavou a dál to neřešil.

I když jsem na přednášky chodila ráda, dneska jsem byla ráda, že už mám padla. Domů jsem jela psychicky naprosto vyčerpaná a ospalá.

„Chci tě vidět, až budeš mít tu malou, když jsi ospalá už teď,“ zasmál se mi Emmett do ucha a jen díky své rychlosti se vyhnul mojí pěsti automaticky vymrštěné jeho směrem.

„Počkej! Budeš ji dostávat na starosti a odpovídat jí na ty dětské řečičky typu Co je tohle? A co je tamto? Uvidíme, jak se budeš tvářit potom.“ Jenže poslední dobou mám špatné odhady, takže místo toho, aby Emmett sklapnul, začal nadšeně jásat.

„Super. Tohle pro ni rád udělám. A uvidíš, že si zamiluje sport. Naučím ji baseball a zahrajeme si fotbal.“ Zhrozeně a vzdorovitě jsem se na něj podívala. „Samozřejmě ten evropský,“ dodal ihned s přehnaným úsměvem. Obrátila jsem se zase dopředu a zavřela oči.

„Bello?“ ozvalo se po chvíli tiše.

„Co zas?“ Věděla jsem, že když začíná tímhle tónem, nebude to nic, co by se mi dvakrát líbilo.

„A můžu ji zasvětit do tajů sexu?“ Okamžitě jsem byla vzhůru a ze sedadla spolujezdce se natahovala až dozadu k Emmettovi, abych mu mohla jednu vrazit.

„Zavázíš mi,“ řekl Edward naštvaně, ale nedokázal v sobě zadržet smích.

„Opovaž se, Emmette! Jestli zjistím, že jsi ji něco takového učil, zabiju tě!“ syčela jsem.

„Ale vždyť tohle je nutné vědět. Rozhodně nutnější, než znát nějaké matematické vzorečky.“

„Jsou jí tři!“ křikla jsem na něj a vrátila se zpátky na sedačku.

„A až bude starší?“ zeptal se nevinně.

Promnula jsem si kořen nosu a tiše zašeptala, že ho zabiju. A zatímco mě Edward s úsměvem uklidňoval, že to bude v pořádku, Rose se Emmettovi snažila vysvětlit, že až na to bude Malá dostatečně velká, mohla by ho nakopat do bolestivých míst i pro upíra. V zrcátku jsem viděla jeho vykulené oči, kterýma pohyboval mezi svými kalhoty a Rose.

„Řekni jí o sexu sama, Bello,“ navrhnul přeochotně a já se musela zasmát.

Sotva jsme přijeli domů, zalezla jsem do pokoje, shodila ze sebe mikinu a kalhoty, a zalehla do postele. Spalo se mi krásně, přímo ukázkově. A zdál se mi sen. Byli jsme na pláži a Malá běhala kolem dokola. Usmívala jsem se na ni a užívala si dlaň položenou na mém pasu. A taky blízkost… někoho. Vážně jsem nevěděla koho. A když jsem se mu chtěla podívat do tváře, probudila jsem se. Respektive mě probudil Jasper.

„Zrovna jsem měla tak krásný sen,“ zabručela jsem, aniž bych otevřela oči.

„Já tě klidně nechám snít dál a pro Malou zajedete jindy,“ řekl a zasmál se, když jsem v rychlosti vyskočila z postele.

„Vážně už si pro ni můžeme jet?“ zeptala jsem se pro jistotu a věděla jsem, že mi svítí oči nedočkavostí.

„Edwardovi asi před dvěma hodinami volala Agnes. Papíry jsou vyřízené.“ Skočila jsem mu kolem krku a vrazila mu obrovskou pusu na tvář.

„A proč jste mě nevzbudili dřív?“ zeptala jsem se a v té radosti jsem vážně nemohla znít naštvaně.

„Edward s Alice a Esme jeli pro papíry a nakoupit zbytek věcí do pokoje, aby se tam už zabydlela pořádně. A taky pro autosedačku. Krom toho, nemůžete jet teď, protože byste tam dorazili moc brzo,“ mrknul na mě.

Odtrhla jsem ho od sebe a začala tančit po pokoji.

„Já jsem tak šťastná,“ vřeštěla jsem a vyběhla z pokoje. Bylo mi jedno, že po celém domě běhám jen v tričku a kalhotkách, což Emmett využil ke svým hláškám. Byla jsem prostě šťastná, a zastavila jsem se, až jsem skočila Edwardovi do náruče. Volnou pravačku kolem mě automaticky obmotal a vyplašeně mi řekl, že dokážu vylekat i upíra.

„Jsem ti říkala, že tě ještě dovedu překvapit,“ zasmála jsem se a odmítala ho pustit. A i když se mě snažil sundat, nedala jsem se.

„My už to připravíme,“ řekla Alice a vytrhla mu věci z rukou. „Jazzi, Emme, v kufru je ještě plno věcí. Já zatím připravím sedačku. Ty se jí zatím zkus zbavit, protože musí jíst, než pojedete.“

„Já chci jet hned!“ protestovala jsem. Alice přetočila oči.

„Proboha, Bello, nebuď jak malá. Musíš se najíst, protože nám potom zase vyžereš ledničku! Krom toho, tahle jet nemůžeš,“ řekla a ukázala na mé nahé nohy. „Edward by s tebou nejel, kdybys byla jen v kalhotkách.“

„Pokud jde o mě, já bych s tebou takhle klidně jel. Ale nechce se mi tě na každé zastávce dostávat z rukou nějakého úchyla,“ zasmál se.

Povzdechla jsem si a konečně z něj seskočila.

Nakonec jsme vyjížděli kolem půlnoci, abychom Malé dali chvilku na probuzení. Byla jsem neposedná. Pořád jsem se vrtěla, dívala se do zrcátka nebo přepínala rádio. Najednou auto sjelo blíž ke krajnici a prudce zabrzdilo. Kdybych nebyla připoutaná, obtisknu se na přední sklo.

„Vystup!“ ozvalo se vedle mě netrpělivě.

„Cože?“ otočila jsem se na něj vykuleně.

„Vystup!“ zopakoval. Zamračila jsem se a snažila se přijít na to, jak to myslí.

„Buď si vystoupíš, nebo budeš zbytek cesty sedět v klidu a nebudeš na nic sahat.“ Povzdechla jsem si a zaryla se ještě více do sedačky. Když stále nevyjížděl, naštvaně jsem na něj houkla:

„Jeď, už budu v klidu.“ Usmál se a znovu nastartoval. Měla jsem v plánu na něj zbytek cesty nepromluvit, ale na to ta cesta byla moc dlouhá.

„Co všechno jste koupili?“ Když už nemůžu na nic sahat, musím alespoň mluvit. Moc mluvit. Ach jo, jsem nemožná.

Zasmál se.

„Jenom to nejnutnější. Pár plyšáků, nějaké hračky, povlečení s Bambim,“ zasmál se. „Alice s Esmé ještě pojedou pro nějaké doplňky do pokoje a oblečení. Zbytek věcí bude potom na tobě. Na nás, pokud budeš chtít pomoct.“ Přikývla jsem a spokojeně se usmála. „Taky mě napadlo udělat jí nějaké prolízačky. Houpačku, pískoviště. Třeba na tom velkém plácku za domem,“ řekl s úsměvem a otočil se na mě. Vykuleně jsem ho pozorovala. Tohle mě nikdy nenapadlo.

„Myslíš na tom Emmettově oblíbeném plácku? Na tom, kde s Jasperem hrají všelijaké hry? To nám nedovolí,“ řekla jsem zklamaně a trochu naštvaně na Emmetta. Znám ho, vím, jak by vyváděl.

„Ale dovolí,“ usmál se tajemně a dál sledoval cestu.

Se dvěma zastávkami jsme k Malé dorazili dopoledne. Bylo zataženo, ale teplota neklesla pod 20°, takže si děti hrály na zahradě. Pár jich obíhalo kolem domu, ale většina jich byla slyšet až z prostoru za domem. Brána byla zamčená, snad aby se žádné dítě nedostalo na cestu, takže jsme museli zazvonit a čekat, jestli to někdo slyšel. K nám byl zvonek slyšet dostatečně. Ale my o něm věděli a byli jsme upíři.

„Máš prstýnek?“ zeptala jsem se. Přikývl.

„Máš papíry?“ zeptal se pro změnu on. Tentokrát jsem přikývla já.

Museli jsme zvonit ještě dvakrát, než nám konečně přišli odemknout.

„Přejete si?“ zeptala se mile starší vychovatelka a vážně se snažila podívat se i na mě.

„Potřebovali bychom mluvit s ředitelkou domova,“ usmála jsem se na ni. Chvíli strnule stála, než se probrala a konečně nám odemkla. Dovedla nás až k její kanceláři a tam nás nechala.

„Byla trošku mimo, ne?“ konstatovala jsem se zdvihnutým obočím sledujíc její vzdalující se záda.

„Trošku,“ přitakal Edward a raději zaťukal na dveře. Její Dále bylo ještě hlasitější než první den, a dneska znělo i trochu uspěchaně. Edward otevřel a nechal mě vejít jako první. V tu samou chvíli něco vítězoslavně vytáhla z police, ale když se podívala na nás, polovina papírů jí zase spadla.

„Sakra!“ zaklela a sehla se pro ně. „Omlouvám se, dneska mám trochu shon. Posaďte se!“ řekla stále ze dřepu a snažila se si papíry uložit na kupku, aby je v pořádku donesla ke stolu.

„Tak,“ usmála se a podívala se na nás. „Můžu pro vás něco udělat?“ zeptala se mile a usadila se na točité křeslo.

„Ano,“ promluvil Edward a usmál se. Pokynul mi, abych vytáhla desky s formuláři a posunul je po stole rovnou k ní. „Přišli jsme si pro malou Faith Hartovou.“

Pozorně studovala všechny papíry a nakonec nás s úsměvem požádala o doklady totožnosti. Něco vyplnila a nakonec si pár papírů vzala a složku nám i s doklady vrátila.

„Můžeme pro ni zajít?“ zeptala se a já jí to s radostí odkývala. Vedla nás přes celý domov až k zadním dveřím vedoucím na zahradu. Zastavila se hned za nimi a zkoušela ji najít. Edward byl rychlejší a už na ni ukazoval.

Měla jsem hroznou radost a dávala to na sobě nehorázně znát, takže jsem byla ráda, když mě Edward chytil okolo pasu a přitáhl si mě k sobě. I tak jsem s každým krokem trochu poskočila.

„Ahoj, Faith!“ dřepla si k ní ředitelka a snažila se upoutat její pozornost. „Někoho jsem ti dovedla,“ zkusila to znovu, ale nic.

„Faith,“ zkusil to Edward a Malá automaticky zvedla hlavu. Na tváři se jí rozlil nadšený výraz a v tepláčkách od písku se vrhla k nám. Edward si ji vzal do náručí a políbil ji na čelo. Nadšeně ho objala kolem krku a potom se vyžadovala mě.

„Pojedeme domů, ano?“ Rozsvítily se jí očka.

„Já taky?“

„Ty taky,“ přikývla jsem.

„S vámi?“

„S námi.“ Objala mě ještě nadšeněji než Edwarda a radostně se smála.

„Dovedu vás k jejímu pokoji, abyste si mohli sbalit její věci,“ usmála se na nás ředitelka a zamířila zpátky do domu. Následovali jsme ji, přestože jsme oba moc dobře věděli, kde se nachází.

„Zajdu do auta pro tašku, hned jsem tu,“ řekl Edward, sotva se za ředitelkou zavřely dveře, a vyběhl ven.

„Pomůžeš mi sbalit ti věci?“ zeptala jsem se Malé a ta nadšeně přikývla. Než se vrátil Edward, měly jsme vystěhovanou tu hrstku věcí ze skříně a Malá byla převlečená do riflí a žlutého nátělníku. Vypadala vážně rozkošně.

Do pěti minut jsme měli sbaleno úplně všechno, co vlastnila, včetně jejích a mých maleb. Tašku si přehodil přes rameno a já popadla velkého plyšáka, kterého jsem jí první den přivezla. Malá šla s Edwardem za ručku, a když jsme se stavili v kanceláři ředitelky, styděla se natolik, že si ji Edward vzal do náručí.

„Bude se nám stýskat, Faith,“ usmála se na ni. „Tety z kuchyně ti něco posílají.“ Vytáhla z kapsy dvě malé čokoládky a podala jí je.

„Jak se říká?“ napomenula jsem ji, když mlčela.

„Děkuju,“ řekla stydlivě a schovala hlavu Edwardovi do ramene.

„Přeju hodně štěstí,“ řekla k nám, oběma podala ruku a rozloučila se.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  Jalle (11.12.2012 16:34)

som zvedavá ako ju oni dvaja budú vychovávať a ako si t vyriešila s jej ľudskosťou

13)  Alda (16.03.2011 20:21)

Na začátku jsem se taky chechtala ,,Vážně? Vykřikla jsem." ! Jinak se ti kapitola moc povedla.
A já se těším na další díl a doufám, že se u něho pobavím stejně tak, jako u tohoto. Nebo nemusí to být úplně přesně, ale.......... no prostě abych se pobavila ! Jinak moc děkuju !!!

12)  Janeba (21.01.2011 10:22)

No je pravda, že v jednu chvíli ve mně až hrklo, jestli sis to náhodou s tou pohodou nerozmyslela a nehodláš jim tam přimíchat nějaký problém! Uf, jsem moc ráda, že jsem se spletla! Ree, další povedená kapitolka!
Děkuji!!

11)  eMuska (04.01.2011 19:48)

Jé! A už ju majú! Juchuchúúú! Som totálne nadšená!

10)  Ivanka (11.11.2010 16:31)

Moc hezká kapitola, Fraith je neskutečně rozkošná!

9)  Lenka326 (11.11.2010 08:16)

Hezká kapitolka, Faith je konečně "doma"! Jen se musím smát, když si představím tuto potřeštěnou Bellu jako mámu malé holčičky. Zato Edward jakoby se tátou narodil .

7)  Gassie (10.11.2010 21:25)

Už je u Cullenů.

4)  Evelyn (10.11.2010 19:45)

A Faith je Cullenová. Krásná kapitola

3)  eElis (10.11.2010 19:44)

jééé, super konečně mají malou Faith. A Emmett ten neměl chybu. nádherná kapitolka

1