11.06.2012 [20:30], anamor, ze série Chybíš mi, tati!, komentováno 8×, zobrazeno 2682×

„Tvůj milovaný strýček se po takové době vrátí a ty ho ani nepřivítáš?“ zněl dotčeně.

„Můj milovaný strýček by mi nikdy nezacláněl před televizí,“ vrátila jsem mu a opět srkala krev z kelímku. Slyšela jsem několik pobavených smíchů.

38. kapitola – Špičky

„Ne, na baseball se koukat nebudeme, je to blbost!“ křičela jsem na Emmetta a Jaspera. Oba se na mě koukali s otevřenou pusou, asi nechápali čím mě tak rychle naštvali, a já to upřímně taky nevěděla. Ale něčím to určitě zavinili, jako vždy. Byla jsem doma jen s nimi a tátou, ostatní museli na nákupy pod Alicinou taktovkou. Oni se vyvlíkli, že mě budou hlídat.

„Odkdy je baseball blbost?“ ptal se mě nevěřícně Emmett, když jsem jako o život přepínala kanály na televizi a pokoušela se najít něco, co by mě zaujalo.

„Odteď,“ sykla jsem na něj podrážděně. A začala silněji mlátit prstem do knoflíků na ovladači. Táta seděl nečinně v křesle a pečlivě pozoroval celou scénu, co jsme mu nabízeli. Viditelně se bavil podle nadzvednutých koutků úst.

„Tak to tedy ne!“ zakřičeli na mě Emmett a Jazz, když jsem nechala televizi na romantické telenovele.

„Ale jo.“ Výhružně jsem se na něj podívala a zavrčela, když mi chtěli vzít ovladač. Nakonec mi ho i přes mé protesty sebral Jazz a dal tam zpět baseball. Zničehonic jsem se rozbrečela. Regulérně a hodně nahlas jsem začala brečet, jako malé dítě. Oba vyděšeně uskočili a dívali se na mě jako na blázna. Ukazovali na mě prstem a zírali. Já hlasitě natahovala a slzy mi tekly proudem po tvářích.

Pokoj protnul nový zvuk, který přehlušil i moje popotahování, a to smích. Táta se začal smát, ale zvedl se a došel ke mně na sedačku. Objala jsem ho kolem krku a schovala se k němu a dál brečela.

„To nic, zlatíčko, budeme se koukat na tu telenovelu, když chceš,“ mluvil na mě klidně a hladil mě po vlasech.

Zvedla jsem k němu svůj obličej a zadívala se na něj.

„Vážně?“ Trochu jsem se uklidnila.

„Jestli chceš, pak ano,“ přikývl vážně, ale jeho koutky byly zvednuté nahoru.

„Na to zapomeň, Edwarde! To, že máš rozmazlené dítě, neznamená, že se budeme koukat dobrovolně na tu blbost,“ ohradil se naštvaně Emmett a Jasper jen přikyvoval. Jen co to řekli, začala jsem brečet nanovo a snad ještě víc.

„To budeme, Emmette. Nessie není rozmazlená, je těhotná. A co se stává těhotným ženám?“ zeptal se ho vážně táta. Já si schovala obličej do jeho ramene a brečela.

„Ovládají je hormony,“ vydechl Jasper a s Emmettem zakňučeli. „Sbohem, baseballe,“ vydechli smutně.

Ve chvíli, kdy jsem uslyšela jiný zvuk z televize, jsem se podívala. Opravdu mi pustili to, na co jsem se chtěla koukat. Utřela jsem si slzy a zakoukala se do děje. Kluci vedle mě naštvaně seděli a já byla stulená u tátova boku.

Jasper mi dokonce přinesl můj kelímek s krví a já ji srkala jako normální lidi colu v kině. V pokoji bylo hrobové ticho, protože jsem zakázala mluvit mi do televize, takže vše, co se tam dělo, bylo krásně slyšet.

„Jsme doma!“ volala od dveří Esme.

„Pšššt!“ utnuli jsme ji všichni čtyři najednou. Zůstala zmateně stát ve dveřích stejně jako ostatní za ní a koukali se, co se děje.

„No tak, Rosalindo, netrap ho!“ přemlouval hrdinku Emmett. „Je to jen chlap, ženy nad nimi mají velkou moc,“ dělal mu obhajobu.

„Já bych mu neodpustila. Má přítelkyni a on se nechá zlákat od jiné. Ona taky nesměla nikam s Fabriciem,“ ohradila jsem se naštvaně.

„Jenže Fabricio chtěl něco víc od Rosalindy a Orestés to věděl. Taky bych ji nikam nepustil,“ přidal se Jasper.

„Ale ona už byla těhotná s Orestém, těžko by si začala s Fabriciem,“ přisadil si táta.

„Jenže on to nevěděl,“ vrátil mu Emmett.

„A co jako, mohl jí důvěřovat. O tom to je taky, o důvěře.“

„Chlapi musí žárlit na svou druhou polovičku, jinak se zase budou cítit neatraktivní,“ prozradil nám táta.

„ Taky to můžou dokazovat jinak. Navíc, on se málem vyspal s její nejlepší kamarádkou,“ odfrkla jsem si.

„Ale jen málem.“

„Já ti dám málem, Emmette,“ zavrčela jsem na něj.

„Technicky to podvod nebyl, když ji nazýval Rosalindou a nedokonali to, navíc byl opilý,“ špitl táta.

„Chlapi,“ zakroutila jsem nevěřícně hlavou.

Naše obecenstvo se na nás koukalo s otevřenou pusou a očima kmitali po nás. Asi si mysleli, že jsme se totálně zcvokli.

„Carlisle, máš číslo na nějakého dobrého psychiatra? Můj manžel a dcera se zbláznili,“ promluvila po nějaké době máma. Jo, máma moc dobře věděla, že jsem telenovely nenáviděla a nikdy na ně nekoukala, ale vše je jednou poprvé.

„Jeden můj kolega si určitě najde čas,“ ozval se děda za jejími zády.

„Ne, miláčku, to je v pořádku. Jen tady s Nessie si začaly hrát hormony,“ vysvětlil hned táta. Zamračila jsem se na toho práskače, taky musel hned vše říct.

„Je lepší, když to vědí,“ kouknul se na mě omluvně.

Od toho dne všichni okolo mě chodili po špičkách a dělali první, poslední pro to, abych se měla dobře. Co jsem řekla, to se stalo, nekladli mi žádný odpor, vše za mě dělali. A to bylo to, co mě nakonec štvalo nejvíc. Někde jsem četla, že si vždy těhotné najdou cestu, jak ventilovat svoje hormony. A já nebyla výjimkou.

Hodně často a hodně nahlas jsem na všechny křičela. U každého jsme si nějaký důvod našla. A když jsem se začala klidnit, směli ke mně jen muži z rodiny, aby mě uklidnili, a nejvíc táta. Vážně to u nás muselo chvilkami vypadat jako v nějaké telenovele, na které se začal nějak moc koukat Emmett, a Kate, Irina a Tanya se k němu přidali. To byl pohled k nezaplacení, když se hádali. Emmett byl vždy na straně toho chlapa a holky na straně hrdinky.

Jestli jsem někdy mohla tvrdit, že jsem tlustá, tak teď to bylo určitě. Carlisle měl pravdu a mě najednou narostlo obří břicho. Bylo to, jako bych spolkla basketbalový míč. Do svých oblíbených věcí jsem se rozhodně nemohla narvat. Ještěže máme toho maniaka na oblečení. Oblekla jsem si tedy ty volné šaty. I přesto, že venku byla zima, vevnitř bylo vedro, jako bychom bydleli na Floridě a ne na Aljašce.

Nekoukala jsem se do zrcadla, protože bych se v něm neviděla celá. Povzdechla jsem si a šla dolů na jídlo. Už mi zmizely moje ranní nevolnosti, takže už nebylo první, co jsem ráno viděla, záchodová mísa, už mi nedělala nejlepší kamarádku. Jak ta rána byl hned krásná, když jsem hned po otevření očí nepřemýšlela, jak rychle to do koupelny stihnu.

Ale na druhou stranu se mi objevovaly prudké bolesti. Z toho, jak se dítě otáčelo a jiné. Někdy to bylo opravdu nesnesitelné. Taky mi zakázali se nějak moc pohybovat. Všichni tvrdili, že mám štěstí, protože mým odolnější kosti, než měla máma, které jsem jí lámala. V tu chvíli jsem se jí začala opravdu hodně omlouvat. Tělem mi projel záblesk bolesti a já vždy celá ztuhla a nevěděla co dělat. V posledních dnech se to stupňovalo.

Emmett a Rosalie mě ještě neviděli. Jeli na pár dní pryč, jen spolu. Měli totiž zakázáno dělat bordel v noci, tak museli na několik dní si jít užívat jinam. Oni by asi ani nezvládli moje další hysterické záchvaty, když jsem je slyšela, moje hormony se naplno projevily. A protože jsem tu neměla nikoho, kdo by mi od toho pomohl, brečela jsem na celý dům, spíš asi na celou Aljašku.

Vydala jsem se tedy opatrně po schodech dolů. Slyšela jsem smích, který bych poznala kdekoliv, Emmett a Rose se museli vrátit. Jeho smích nejde napodobit, to byl i nadupíří výkon.

„Jéé, Nessinko!“ zakřičel jen, co mě uviděl, a pak se pozastavil na mém břiše. „No ty vole, ty jsi ale…“ Dál to nestihl dopovědět, protože se po něm doslova vrhla celá rodina a oni skončili na jedné velké kupě, kde byl nejspodněji Emmett.

Musela jsem se prudce chytit zábradlí, abych nespadla na zem, jak jsem se začala smát. Opatrně jsem se raději posadila a koukala se na tu cirkusovou scénku před sebou.

„Emmette, třikrát přemýšlej, než něco řekneš!“ zaveleli mu všichni a opatrně se zvedli.

„Proč?“ nechápavě seděl na zemi a po všech se koukal.

„Protože kdybys řekl, co jsi chtěl, celý barák by spadl,“ výhružně zavrčel táta. Emmettovi proběhlo v očích pochopení a pak se na mě podíval.

„Teď nevypadá na zhroucení,“ podotkl, když mě viděl se smát na schodech. Pobaveně jsem se na ně koukala a měla co dělat, abych se nezačala zase smát nahlas. Alice si ke mně přisedla a objala mě.

„V pořádku?“ ujišťovala se.

„Jo, jen… vy, jak jste po něm skočili všichni,“ začala jsem se smát při té vzpomínce a tátovi zacukaly koutky, jak to viděl v mé hlavě.

„My ji tu bráníme a ona se nám směje,“ zabručel podrážděně Jasper. Ale ani tohle mě nezastavilo se nesmát.

„Pojď, určitě máte hlad,“ pomohla mi Alice se zvednout a vedla mě do kuchyně, kde na mě čekala moje snídaně. S kelímkem a brčkem v mých ústech jsem se vrátila do obýváku a posadila se na sedačku mezi tátu a mámu. Oba mě objali a já koukala s nimi na televizi.

Zničehonic se před námi objevil Emmett a stínil mi ve výhledu na televizi a tak jsem se na něj zamračila.

„Tvůj milovaný strýček se po takové době vrátí a ty ho ani nepřivítáš?“ zněl dotčeně.

„Můj milovaný strýček by mi nikdy nezacláněl před televizí,“ vrátila jsem mu a opět srkala krev z kelímku. Slyšela jsem několik pobavených smíchů.

„Tak mě přivítej.“

„Ahoj, teď s dovolením,“ rukou jsem mu naznačila, aby uhnul. Ale pořád tam stál jako kůl v plotě.

„Můžu si aspoň šáhnout na bříško?“ zajímal se. Než jsem stačila cokoliv říct, utnul ho někdo jiný.

„Ne, nejdřív já,“ ozvala se shora Rosalie a než jsem stačila mrknout, stála před Emmettem a usmívala se na mě a čekala.

„Ty vždy, Rose,“ usmála jsem se na ni a její manžel za ní vypustil přebytečný vzduch z plic a nasupeně se podíval.

Četla jsem si knížku. Seděla jsem na sedačce v obýváku, tedy spíš ležela přes celou sedačku a moje nohy byly položené na tátovi a Emmett mi je povinně masíroval. Bylo to tak příjemné, ani nevypadal, že to měl jako trest od Rose, když si ze mě dělal srandu. Teď musí dělat vše, co chci, a cokoliv, kdokoliv z rodiny mu nařídil a týkalo se to mojí osoby.

Spokojeně jsem zaklapla knihu, protože jsem ji už měla dočtenou. Táta přepínal televizi a usmíval se na počínání Emmetta a ještě ho napomínal, aby masíroval opatrně, ale účinně, nejen já jsem si to užívala, vlastně celá rodina. A on to dodržoval, jinak by měl zákaz do postele, vždy když odmlouvá, nic nebude.

Cukla jsem s nohama a pokusila se posadit, musel mi pomoct táta. Chvíli jsem seděla, než jsem se zvedla a chtěla jít do kuchyně najít něco na mlsání. Pomalu jsem si to mířila do kuchyně, ale nedošla jsem ani ke dveřím.

Musela jsem se zastavit a opřít o zeď. Cítila jsem zvláštní pnutí v břiše a vibrace.

„Nessie?“ byl hned u mě táta a podpíral mě. „V pořádku?“ zajímal se. Byla jsem si jistá, že pročítal moje myšlenky, aby věděl, co se děje.

„Je to pnutí nepříjemné?“ zeptal se mě hned. Podívala jsem se mu do obličeje a viděla jsem ten strach. Vyděsilo mě to. Koukala jsem se na něj a čekala.

„Trochu,“ připustila jsem.

„To není dobře,“ špitl. Ani to říkat nemusel, protože jsem to viděla na jeho obličeji.

Najednou mi projela celým břichem bolest, až jsem zalapala po dechu a celou váhu přenesla na tátu. Celým tělem mi projela další velká vlna bolesti. Slyšela jsem svůj výkřik jakoby zdálky. Pak už bylo jen ticho a tma.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Kamci (12.06.2012 18:18)

jo těhotenský hormony jsou někdy docela k vzteku

2)  sfinga (11.06.2012 21:06)

Chudák upíří rodina. Jedno poloupírče s mocným darem a splašenými hormony s nimi pěkně mává, to ti teda řeknu
Ale infarktovej konec... tos odkoukala ode mne? Já jsem královna useknutejch konců

No nic, těším se na další kapitolu

1