17.02.2011 [08:00], Estampida, ze série Chodili spolu z čisté lásky, komentováno 13×, zobrazeno 2702×

Kapitola 5 - Víme, co chceme, já a ty!

Dokáže Edward Bellu přesvědčit? Bude jejich láska silnější než všechny překážky, které mají před sebou?

Předposlední kapitolka mé premiérové krátké povídky. :))

Městečko Forks leží přibližně 140 mil na východ od Seattlu. Město je v okrese Clallam v americkém státě Washington. V roce 2000 činil počet zdejších obyvatel 3120. Město je oblíbené zejména mezi rybáři, kteří zde loví pstruhy a lososy. V ekonomice města má drtivý podíl dřevozpracující průmysl. Na jižním konci města je Forkské dřevařské muzeum. Hlavním poznávacím znamením je to, že je tu během roku převážně deštivé počasí. A když už neprší, tak je aspoň zataženo. A to je také důvodem, proč se tu před dvěma lety rozhodla rodina Cullenových opět usadit.

Edward Cullen miloval jejich dům uprostřed lesa. Pro tu možnost se kdykoli zvednout a jít si vyčistit hlavu třeba na vrchol stromu. Také se nemusel bát žádných sousedů, když dlouho do noci hrál na své piáno. Dům byl i svým umístěním v lese opředen spoustou legend, takže se nikdo z obyvatelů nemusel obávat nečekaných návštěv. Edward, který se noc co noc ploužil sám po domě, byl jakousi rovnováhou, stabilním bodem v jinak chaotickém ruchu domácnosti sedmičlenné rodiny.

Posledních pár měsíců bylo všechno jinak. Všechno špatně. Nikdo již neslýchal jeho kroky po schodech. Byla dokonce noci, které vůbec netrávil doma. Nikdo nevěděl kam či za kým chodí. A nikdo se ho na to neodvážil zeptat. Ani Alice, se kterou měl nejdůvěrnější vztah a se kterou si říkali vždycky všechno. Nikdo si jeho zadumané nehybné sezení na pohovce ve svém pokoji nedokázal vysvětlit.

„Nikdy ji nedokážu přesvědčit, že jí říkám pravdu. Nemám jak. Nebo spíše nechci mít jak. Nechci, aby na vlastní oči viděla moji nestvůrnou podstatu. Nic z toho, co mne dělá upírem, ji nemohu ukázat. Nemůžu chtít, aby se koukala, jak vysávám z bezbranného medvěda krev nebo ji nutit, aby si o mne zlomila ruku při pokusu mne praštit. Nemohu jí ukázat svůj zlatavý odlesk, neboť bych tím riskoval, že mne někdo uvidí. Jediné, čeho jsem schopen, je vyznat ji svoji hlubokou lásku“

Bella zaparkovala svůj rezavý náklaďáček vedle Charlieho policejního vozu a ještě chvíli nechala běžet motor. Poslední dobou se vysedávání v autě stalo její oblíbenou činností. Ta stará kraksna byla jediným místem na světě, kde byla jen ona. Kde měla prostor jen pro své myšlenky. Během svých úvah o Edwardu Cullenovi neriskovala řídit, protože věděla, že v tomto směru mají její myšlenky tendenci zatemňovat jí mozek, což způsobovalo celkovou nepozornost. Její táta Charlie ji častokrát viděl jen tak sedět uvnitř, s nepřítomným pohledem upřeným kamsi před sebe. I když ji velmi miloval a chtěl ji pomoc, ať už ji trápilo cokoli, nikdy si nedovolil ji z jejího „transu“ rušit. Doufal, že když bude opravdu nejhůř, přijde za ním sama.

Toho dne měla Bella jinak opravdu dobrou náladu. S kamarádkou Angelou si naplánovali společný dvoutýdenní výlet do Seattlu o velkých prázdninách, a tak doufala, že se jí podaří aspoň na chvíli zapomenout na to, že její první láska se ji snaží přesvědčit, že je nadpozemská bytost, která vysává lidem krev. Při té představě se vždycky otřásla strachem a nechutí. Když vešla do domu, zdálo se, že je tam ticho a úplně prázdno. Přemýšlela, co se mohlo stát, když přeci Charlieho auto je zaparkované hned vedle jejího. Charlie ale místo svého obvyklého sledování televize v obýváku, seděl v kuchyni a četl si noviny. Vypadalo to, že na ni čeká. Když kolem něj procházela, ani nezvedl hlavu, jen se jí přes okraj novin zeptal, jak bylo ve škole. Jen pokrčila rameny a s výrazem „škola-je-přeci-pořád-stejná“, se chystala odebrat do svého pokoje a opět se trochu svěřit svému deníčku. Tentokrát to mělo být nečekaně na téma ona a Edward. Než však stačila kolem Charlieho proklouznout, zvedl se a podával jí jakousi obálku. Byla nadepsána prostým „Isabella Swan“.

„Tohle tu nechal ten Cullenovic mladík“ usmíval se Charlie. Když si od něj obálku brala, viděla v jeho očích pobavený i užaslý výraz zároveň. Očividně se mu zamlouval staromódně romantický trend milostných dopisů. Při tom pohledu trochu pookřála a poprvé za několik měsíců se na něj opravdu upřímně usmála.

„Děkuju. Půjdu si to přečíst nahoru, pokud to nevadí“.

Charlie jen s láskyplným pohledem náhlého pochopení všech jejích problému a úsměvem přikývl. Bella se musela jeho výrazu v duchu smát. Nebýt to její otec, řekla by mu, že se nemusí hned tvářit jak měsíček na hnoji.

V pokoji se Bella pohodlně usadila na postel, hlavu si podepřela polštářem a v napjatém očekávání se dala do otevírání obálky. Teprve teď si uvědomila, jako moc se chvěje. I když ji představa upírů děsila, pomyšlení, že Edward byl tady, v jejím domě, tak blízko ní, rozechvívala její srdce na plné obrátky. Když s menším zápolením konečně z obálky vytáhla její obsah, zjistila, že je to dopis. Okamžitě se začetla do jemného rukopisu. Při každém slovu, jakoby viděla jeho tvář, jak vypadá, když hledá správná slova. Jeho ruku, jak charakteristicky jemně drží pero. Jak bývá vždycky mírně nakloněn na stranu, když přemýšlí a jak se mu na dokonale hladkém čele dělá pomyslná vráska. Na konci třetí stránky zjistila, že se vůbec nesoustředí na text. Začala tedy číst od začátku.

„Bello,

řekla jsi, že dokud nenajdu způsob, jak Ti dokázat, že mluvím pravdu, bude lepší se nevídat. Proto Ti píši dopis. Protože jsem na žádný způsob nepřišel. Strávil jsem hodiny i dny přemýšlením, jak Tě přesvědčit, aniž bych Tě vystavil jakémukoli riziku nebo Tě dokonce vystrašil. Neexistuje žádný způsob, jak bych dokázal, že jsem opravdu, to co jsem řekl, že jsem, aniž bys mne odmítla víckrát ve svém životě vidět. Svoji podstatu změnit bohužel nemohu. Stejně jako nemohu změnit to, co k Tobě cítím. Dlouhé měsíce jsem si namlouval, že ten cit, který k Tobě chovám, je pouze důsledek mojí dlouholeté samoty, i toho, že lásku vidím okolo sebe neustále každý den. Myslel jsem si, že má potřeba být s Tebou, vyplívá pouze z toho, že stejnou potřebu vidím u svých rodičů a nevlastních sourozenců. Ale už si nemohu nic nalhávat. Já Tě potřebuju. Protože Tě miluji! Můžeš se mi smát, že o Tobě nic nevím. Ale já mám pocit, že toho vím dost. Nejsi jen neuvěřitelně krásná. Jsi úžasně chytrá a nesmírně vtipná. Když jsi ve stejné místnosti jako já, svět je najednou krásnější. A když se koukám do tvých nádherných očí, je to jako padat do hluboké tůně plné lásky a pochopení. Kdybys mohla, celé srdce bys rozdala pro okolní svět. Každému bys chtěla pomoc najít sebe samotného. Jsi milující dcerou i obětavou kamarádkou. Není na světě žádná jiná žena, jenž bych si přál mít po svém boku, nežli Tebe! Vím, že už nemohu změnit to, co jsem Ti řekl. Ale já Ti prostě nemohl lhát. Moc mě mrzí, že jsem se k tomu nepostavil hned čelem a naprosto vědomě Tě uváděl do rozpaků a nutil Tě pochybovat o Tvém vlastním rozumu. Nic na světě si nepřeji víc, než abys mi odpustila. Nic jiného ani nežádám a žádat nemohu. Kdybych mohl, byl bych se pro Tebe znova stal člověkem. Byl bych pro Tebe znovu zemřel. Ani jedno bohužel nejde. A tak mi nezbývá, než doufat, že Tvé láskyplné srdce v sobě najde kousek soucitu se stvůrou, jakou jsem, a Ty mi odpustíš.

Sbohem Isabello Swan. Sbohem má lásko. Můj světe. Jediný smysle mého života. Žij šťastně.

S nehynoucí láskou.

Navždy Tvůj Edward“

Věděla, že nikdy nečetla krásnější slova. Ani Romeo se neuměl tak nádherně a procítěně vyjádřit ze svých citů. Nevadilo jí, že nepřirovnával její krásu k divům světa. Nevadilo ji, že ji stále neopakoval, jak moc ji potřebuje. Jeho slova byla protknuta pevnou nití upřímnosti. A to bylo to, čeho si vážila. Cítila, že je mu opravdu velmi líto všeho, co se mezi nimi odehrálo. Uvěřila, že kdyby mohl, změnil by celý svůj svět, aby to mohl napravit. A nesnesla pomyšlení, že jediné osobě, kterou si pustila tak blízko svému srdci, působí taková nesnesitelná muka. Sama trpěla. I když měla obrovský strach, cítila, že ji chybí a že ho touží vidět. Že ho musí vidět.

A tak se rozhodla, že mu uvěří. A odpustí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Jalle (05.12.2012 17:33)

12)  Estampida (19.02.2011 19:40)

Holky, vy jste naprosto fantastické!! Vaše komentáře jsou pro mě stejné pohlazení na duši, jako pro vás moje povídka nebo vlastně určitě i větší!!

11)  Evelyn (19.02.2011 09:15)

Bellin příchod domů a Charlie podávající jí Edwardův dopis
Ta srdíčka by se hodila pro celou kapitolu Dýchá na mě něha, děkuju

10)  Janeba (19.02.2011 00:18)

Estampido, Tvá kapitolka je tak prodchnutá citem, láskou, ale i obavami, že se mi nechce věřit, že ta příští bude poslední! Líbí se mi způsob Tvého vyprávění a doufám, že dáš lásce čas, aby se mohla rozvinout!
Děkuji!!

9)  eMuska (18.02.2011 20:35)

Uf, uf, uf, tak ten list! Ajéje, je to krásne! Strašne sa mi to ľúbi!

7)  Estampida (18.02.2011 13:44)

Děkuju, děkuju!!!
Příští kapitolka je poslední, tak se těšte, snad jí dokončím dneska

6)  semiska (17.02.2011 23:34)

Jeho dopis mě moc chytil za mé srdce. Každé dívky či ženy tajný sen je dostat zamilovaný dopis... A jí se to poštěstilo. Otázkou však zůstává, jestli náš zamilovaný upír nevzal kramle pro její bezpečí... Tentokrát by nemusel, teda.

4)  Dennniii (17.02.2011 12:59)

achh achh achh Překrásný vyznání lásky Ale doufám, že ten konec dopisu neznamená, že ji opuští, že ne? Prosím, hlavně ať to dobře dopadne. Už se moc těším na pokračování

2)  Bosorka (17.02.2011 09:57)

Já bych též chtěla dostat romantický zamilovaný dopis....uááá jsem poslední dobou nějak naměkko

1)  Nosska (17.02.2011 09:43)

Páni, to bylo tak nádherný

1