12.03.2013 [10:30], maryblack, ze série Cesta ke štěstí je klikatá II. , komentováno 7×, zobrazeno 2019×

Valerie se podívala na jejich ruce - dotyk té dívky byl chladný, jako by v sobě neměla kousek lidského tepla.  Pak jí to došlo, tohle byla ta Bella, o které jí Noah vyprávěl.

10. kapitola

Valerie stála u okna. Světla Noahovy motorky už dávno zmizela ve tmě, ale ona stále nenašla způsob, jak přimět své nohy, aby se hnuly z místa. Stále dokola jí zněla v hlavě jeho slova:

„To, co jsem zdědil po své matce, se ve mně probouzí a já nevím, jak s tím bojovat. Vím jen to, že pokud to bude možné, přál bych si, abys byla vedle mě, až se o to budu pokoušet.“

Valerie nevěděla, co má dělat, potřebovala čas. A co bylo hlavní, musela zabránit Amandě, aby přijela. Po tom, co jí Noah řekl a Sarah ukázala, to musela udělat. Musela najít způsob, jak jí cestu vymluvit, a musela jí varovat.

Zhluboka se nadechla a konečně se jí podařilo pohnout. Šla k posteli a posadila se. Měla ještě pár dní na to, aby si připravila nějakou výmluvu, která by Amandě znemožnila přijet.

Když jí Noah vyprávěl o své rodině, bylo to… Myslela si, že to není možné. I přes jeho vážný a utrápený výraz nebylo lehké uvěřit tomu, co říkal, ale když do toho vstoupila Sarah, bylo to definitivní.

Dar, kterým oplývala, vyrazil Valerii dech. Když svoji dlaň přiložila Val na spánek, hleděla na ni jako na blázna. Ale když se jí před očima začaly zjevovat obrázky, na kterých byla ona i Noah spolu, a ona viděla sama sebe, jak láskyplně se na něho dívá, věděla, že nemůže dovolit, aby se rozdělili. I přesto, že potřebovala čas, aby to vše vstřebala, byla rozhodnutá s Noahem zůstat.

Promnula si unavené oči a ztěžka vydechla. Večer byl opravdu vyčerpávající. Ještěže byl Jacob tak hodný a odvezl Amber domů, takže už dávno spala. Valerie by asi nezvládla její zvědavé otázky.

Když přijela do Forks, byla rozhodnutá už nikdy nikoho nemilovat. Teď je zamilovaná jako ještě nikdy a to po pár dnech a ještě ke všemu do člověka, který vlastně ani člověk není. Život pro ni nebyl nikdy lehký a znovu ji do cesty postavil překážku – Noahův původ. Jenže Val věděla jedno, už nikdy nechce ztratit někoho, na kom jí záleží. Ať se s Noahem dělo cokoliv, ona ho milovala a byla rozhodnutá mu pomoci, jak jen to bude možné. Lehla si na postel a zavřela ztěžklá víčka, byla vyčerpaná…

XXX

Noah zastavil před domem. Bylo mu mizerně, Valerie na něho celou cestu domů nepromluvila. Před domem mu jen popřála dobrou noc, nechala se políbit na tvář a zmizela v domě. Obdařila ho letmým pohledem, než stihla zavřít dveře, a to bylo vše. Ztratil ji, věděl to. Ať už Sarah viděla cokoliv, mýlila se. Dostal vztek. Měl zlost na všechno a na všechny. Jeho tělem projelo chvění, které během posledních dní cítil už několikrát, ale tohle bylo jiné, bylo silnější. Cítil, jak se mu zrychluje tep a tělo mu zaplavuje teplo. Pálilo jako oheň.

Něco bylo špatně… hodně špatně. Nebyl si jistý, co má udělat. Nejdřív chtěl jít domů a vzbudit otce, ale nemohl riskovat.

Otočil se směrem k pláži a rozběhl se. Běžel, jeho nohy těžce dopadaly do písku a on stále zrychloval. Utíkal podél břehu a modlil se, aby doběhl ke kraji lesa co nejdříve. Jakmile se mu to podařilo a on se ztratil mezi stromy, přestal bojovat. Zavřel oči, ve kterých ho pálily slzy, a nechal na zem dopadnout mohutné tlapy. Jakmile to udělal, v krku ho začalo pálit – měl žízeň, byl stvůra. Lesem se ozvalo bolestné zavytí. Věděl, že musí zmizet…

XXX

Jacob nemohl usnout, a tak se pomalu vyplížil z ložnice a šel se napít do kuchyně. Večer proběhl dobře, jinak to snad ani nešlo. Amber si ho sice dobírala, ale v mezích, za což jí byl nesmírně vděčný. A Ness se taky jakžtakž krotila.

Noah si užíval přítomnost Valerie v domě. Ať už to byl otisk, nebo ta upíří záležitost, která proběhla kdysi s Edwardem a Bellou, bylo jasné, že ti dva k sobě patří. Jacob na Noahovi viděl, že Valerie je pro něj důležitější než vzduch, který dýchá, a doufal, že se věci nějak nepokazí. Jenže stačilo, aby zaslechl jeden jediný zvuk a všechna jeho doufání vzala za své. Tak silné zavytí neslyšel už několik let. Položil sklenici na stůl a vyšel na dvorek. Tohle bylo vytí obrovského vlka, to věděl určitě. Když se otočil a chtěl se vrátit do domu, vzhlédl a v okně uviděl Sarah. V očích měla strach a bolest. V tu chvíli se potvrdily Jakeovy nejhorší obavy a on udělala jedinou věc, která ho napadla.

Rozběhl se přes dvorek, přeskočil plot a běžel směrem, kterým se jeho dcera dívala nepřítomným pohledem.

„Noahu!“ běžel, jak nejrychleji mohl.

„Noahu, kde si?!“ Plíce ho pálily ze studeného vzduchu. Věděl moc dobře, že takhle ho nikdy nemůže dohonit, ale nezastavil se, dokud nestál uprostřed lesa a nemohl popadnout dech.

„Noahu!“ vykřikl ještě jednou, ale věděl, že zbytečně…                                                                                                                                                                                                                                                                  XXX

Val se probudila s tíživým pocitem na hrudi. Jako by měla na srdci velký balvan. První, na koho si vzpomněla, byl Noah. V noci se nechovala tak, aby si myslel, že bude všechno v pořádku a že ona si jen potřebuje urovnat věci v hlavě. V rychlosti se posadila, protřela si obličej a vysoukala se z přikrývky. Věděla, že musí jet za ním a povědět mu, že se rozhodla s ním zůstat. V rychlosti vstala z postele, natáhla na sebe džíny, tričko a svetr. Vběhla do koupelny, opláchla si obličej, rychle si vyčistila zuby a vlasy stáhla do ledabylého ohonu. Nemohla se dočkat, až ho uvidí. Vyběhla z pokoje, Amber už rámusila v kuchyni, takže Val se musela dostat po schodech co nejtišeji a stejně tak i z domu. Opravdu se jí nechtělo s tetou něco rozebírat. Ještě než za ní stihly zaklapnout dveře, stihla ze stolku v předsíni vzít klíče od auta.

Cesta do La Push netrvala nikdy tak dlouho, jako v ten den…

Když přijela k domu Blackových, stálo tam několik aut. Valerii se sevřelo srdce, aniž by věděla proč. Než stihla vystoupit z auta, na verandě stála Sarah. Byla bledá, oči měla oteklé, bylo vidět, že plakala.

„Sarah, co se děje?“ zeptala se, když stála naproti ní.

Sarah neodpověděla, jen na ni dál mlčky hleděla.

„Je všechno v pořádku? Je Noah v pořádku?“ Sarah zakroutila hlavou, že ne. Jakmile chtěla Valerie spustit proud otázek, co se to vlastně stalo, otevřely se dveře a v nich stála dívka, krásnější, než jakou kdy viděla. Dlouhé hnědé vlasy jí spadaly až po lopatky. V porcelánově bíle pleti vynikaly její narůžovělé rty a z poza dlouhých tmavých řas na ni hleděly krásné oči s tou nejzvláštnější barvou, jakou kdy viděla.

Dívka k ní napřáhla svoji ruku. „Jsem Bella a ty musíš být Valerie,“ řekla s úsměvem a stiskla Valerii dlaň. Valerie se podívala na jejich ruce - dotyk té dívky byl chladný, jako by v sobě neměla kousek lidského tepla.  Pak jí to došlo, tohle byla ta Bella, o které jí Noah vyprávěl. Byla to jeho babička a byla upír. Věděla, že sem nikdy předtím nepřijeli, takže se muselo stát něco vážného. Jakmile jí to došlo, ve dveřích se objevil další z nich, a podle toho, jak objal Bellu kolem pasu, pochopila, že tohle je Edward…

XXX

Noah běžel celou noc a doběhl až k hranicím Kanady. Krk ho neustále pálil, jakou měl žízeň. Věděl, že by měl lovit, aby tu žízeň uhasil. Jenže také věděl, že když to udělá, že když zabije, to, čemu se celou dobu bránil, se z něj opravdu stane. Kdyby v noci narazil na cokoliv živého, ani vteřinu by neváhal. Ale když z něho vyprchalo alespoň trochu hněvu, uvědomil si, že tohle nedokáže ovládat bez pomoci. Věděl, že se musí vrátit a požádat o pomoc ty, které chtěl ze svého života vymazat.  Musel se vrátit a bojovat, když ne kvůli sobě, tak kvůli svojí rodině. Věděl, že jeho matku by zničilo, kdyby zmizel. Jediná možnost, jak ji toho uchránit, byla ta, že odjede. Odjede do Volterry. Zvedl své mohutné tělo ze země a rozběhl se směrem domů. Zvěř se před ním ukryla, jakmile zaslechla jeho mohutné tlapy dopadnout na zem a zavětřila jeho pach. Snažil se žár v hrdle nevnímat a myslel na to, jak se proměnit zpět do lidské podoby, aby neublížil svým nejbližším…                                                                                                                                                                                                                                                                                               XXX

Když zavedli Valerii do domu, dozvěděla se, co se stalo, a dávala si to za vinu. Kdyby se k Noahovi nechovala tak odtažitě, všechno by bylo jinak. Ale bylo už pozdě litovat. Noah se proměnil a nikdo nevěděl, kde je a co se s ním děje. Bylo jí mizerně.

Seděla na pohovce a sledovala, co se děje v kuchyni. Noahova matka seděla zlomeně na židli, naproti ní stála Bella a utěšovala ji. Jacob s Edwardem nahlas přemýšleli o tom, kde by Noaha mohli hledat. Sarah šla za ní do obýváku a posadila se vedle ní.

„Je to všechno moje chyba, Sarah,“ řekla zlomeným hlasem.

„Není to ničí vina, stalo se to, s čím jsme nikdo nepočítali. Noah se mohl proměnit kdykoliv a nikdo z nás by to neovlivnil. To, že se to stalo včera večer, byla nejspíš jen náhoda,“ snažila se jí Sarah uklidnit.

„Ne, měla jsem mu říct, že budu stát při něm, ať se děje cokoliv.“

„Nemůžeš si to dávat za vinu. Ani nevíme, co se stalo a proč se vlastně proměnil, Val.“ Sarah sledovala svého otce.

„Dobře, zajdu za Samem a poprosím ho o pomoc, Paul a kluci se taky zapojí.“ Jacob prošel kolem obývacího pokoje a vyběhl do patra. Stihl se ještě ohlédnout na Val a i když na něm bylo vidět, jak moc se trápí kvůli tomu, co se dělo s jeho synem, povzbudivě se na ni usmál.

Val se postavila, musela něco dělat, cítila se v domě zbytečná.

„Sarah, můžu s něčím pomoct?“ podívala se na ni a pak na její matku, sedící za stolem v kuchyni. Bella už se jí nevěnovala, stála stranou s Edwardem. Vypadali jako by si o něčem povídali, ale k jejím uším se žádný zvuk nedostal.

„Mohla bys jít na chvíli za mámou?“

Valerie přikývla a vydala se do kuchyně za Ness.

Val se posadila vedle Ness na židli a povzbudivě jí stiskla dlaň.

„Jak vám je?“

„Popravdě? Hrozně. Je to hrozný pocit, nevědět kde je a jak mu je. Věděli jsme, co se s ním děje, řekl nám to v den, kdy tě poznal. Přesvědčovala jsem ho, ať odjede do Itálie, ale nechtěl.“

„Začalo to, až když mě poznal?“ Val na ni nevěřícně hleděla.

„Nic ti neřekl, že ne?“

„Řekl mi jen legendy vaší rodiny. O tom, že by se s ním něco dělo díky mé přítomnosti, se ani nezmínil a Sarah taky ne.“ Aniž by věděla, jak to udělali, seděli Bella s Edwardem na židlích na protější straně stolu.

„Když tě poprvé uviděl, probudila se v něm vlčí i upíří část zároveň,“ promluvil Edward.

Val spočinula pohledem na jeho krásné tváři.

„Jak to myslíte? Čím jsem v něm mohla tohle probudit?“

Edwardovi i Belle se na tváři objevil úsměv, dokonce i Renesmé.

„Jeho upíří část v tobě našla svou La tua cantante. Ta vlčí zase otisk.“

„La tua cantante? Co to znamená?“

Místo Edwarda začala mluvit Bella.

„La tua cantante znamená zpívající krev, tvoje krev Noahovi zavoněla tak, jako žádná jiná předtím. Až v den, kdy tě poznal, si plně uvědomil svoji upíří podstatu. Stejně tak se v něm ozvala síla otisku, ale otisk nemohl být úplný, dokud se neproměnil.“ Val na ni hleděla jako na chodící encyklopedii.

„Jak můžete vědět, že to tak opravdu bylo?“

„Bella byla moje La tua cantante, vůně její krve mě doháněla k šílenství. Tak moc jsem se jí snažil vyhýbat, ale nešlo to, musel jsem jí být na blízku, i když to pro ni bylo nebezpečné a pro mě to bylo… dejme tomu, že jsem se musel ovládat jako nikdy předtím.“

„A vlčí část ho upozornila na to, že našel svoji spřízněnou duši,“ ozval se Jacob, který stál ve dveřích. Byl převlečený na cestu ven.

„Cítím se mizerně,“ bylo jediné, na co se Val zmohla.

Nessina teplá dlaň sevřela její.

„Nemůžeš za to, tohle neovlivníš. Věděli jsme, že se tohle může jednoho dne stát, měli jsme být připraveni.“

„Nemluvte tak, jako by ten kluk spáchal něco příšerného. Prostě se jeho vlk prodral ven, nemůže za to, že ho v něm probouzí jeho vlastní geny. On si je nevybral,“ řekl Jacob tvrdým hlasem a šel ke vchodovým dveřím. Jakmile se za ním s bouchnutím zavřely, bylo všem jasné, že on má o Noaha strach ze všech nejvíc.

XXX

Venku už se stmívalo a Valerie věděla, že si o ní bude dělat Amber starost. Ness si šla odpočinout, bylo to pro ni vyčerpávající. Sarah seděla s Bellou v obývacím pokoji a i přes to všechno jí dokázala Bella na tváři vykouzlit úsměv. Až v tu chvíli si vlastně Val uvědomila, že je v domě s opravdovými upíry. To bylo neskutečné! Edward, který stál u krbu v obývacím pokoji, se pousmál.

„Neskutečné?“ Během sekundy stál vedle ní.

„Jak…“ Valerie na něj zírala s otevřenou pusou.

„Někteří z nás mají dar, já umím číst myšlenky.“

„No… páni. Já…“ Co měla říct? Vždyť se všechno dozví dřív, než ona promluví.

„Bella má taky dar?“ dostala ze sebe nakonec.

„Ano a ještě moje sestra, ale ta zůstala v Itálii.“

„Proč?“

„Už jen to, že jsme tady s Bellou, může spustit horečku, kdyby nás přijelo víc, byla by to jasná věc.“

„Aha.“

„A…“ Valeriynu otázku přerušilo zvonění telefonu.

„Dům Blackových.“ Edward zvedl sluchátko.

„Ehm, ano. Jistě, Jacob je můj příbuzný… ano je tady, dobře, vyřídím. Mějte se.“ Položil sluchátko s úsměvem.

„Tvoje teta.“

„Došlo mi to,“ zašklebila se Val.

„Dělá si starosti. Odvezu tě domů, a jakmile něco zjistíme, dáme ti vědět.“ Jeho pohled v ní vyvolával důvěru. Ona věřila upírovi! Edward se zasmál.

„Tak pojď.“ Val přikývla, šla se rozloučit se Sarah a Bellou a společně s Edwardem vyšla z domu.

Vytáhla z kapsy klíče od auta a chystala se sednout za volant, když ji Edward zastavil.

„Nevadí, když budu řídit?“ Val pokrčila rameny, vložila mu klíče od auta do dlaně a hlavou jí proletělo jen Děj se vůle boží…

„Děkuju za odvoz.“

„Nemáš za co. Víš, Val, Noah je jedinečný, je unikátní. Na světě není nikdo jako on a jestli si vybral tebe, ať už svou upíří nebo vlčí částí, ty jsi stejně výjimečná jako on. Pomůžu mu, aby v sobě našel sílu a mohli jste být spolu.“

Valerie mlčky přikývla. Pak oba vystoupili z auta. Edward počkal, než se za ní zavřou dveře, a vydal se zpět do rezervace.

XXX

Jacob seděl u Sama v kuchyni společně s ostatními ze staré smečky, vlastně až na Leah. Nikdo nevěděl, kde je jí konec.

„Hele, kluci, vím, že po vás chci hodně velkou věc, ale já to musím udělat, záleží jen na vás, jak se rozhodnete. Nemůžu ho v tom nechat máchat, teď někde bloudí, neví, jak se dostat z vlčí podoby a ještě ke všemu neví, čeho všeho je schopný díky své druhé části. Je to už nějaký pátek, co jsem se neproměnil, ale pro něj to udělám. Chci vás teda ještě jednou požádat. Kdo půjde se mnou?“

I přesto, že se před lety přestali měnit, nikdy se nepřestali cítit jako smečka.

Jacob se chystal po dvaceti letech vzít na sebe vlčí podobu, aby našel svého syna a ostatní stáli při něm. Vyšel ze Samova domu a spolu s ostatními zmizel v lese, ze kterého se po pár vteřinách ozvalo zavytí šesti vlků.

Ta síla, která proudila jejich těly, se nedala popsat, jakoby se vrátili o dvacet let nazpět a byli znovu mladí chlapci.

„Paule, Quile, běžte na jih. Embry, Jarede, vy si vezměte Forks a Port Angeles. Doufám, že tam se nevydal, ale raději to zkontrolujte. Same, my poběžíme na sever, směrem k hranicím.“

Jacob vydal povel a každý se rozběhl jiným směrem.

„Chlapi, musím přiznat, že tohle mi vážně chybělo,“ ozval se Paul. Na souhlas se ozvalo společné zavytí. Smečka byla zpět…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  maryblack (13.03.2013 09:41)

Jsem moc ráda, že se kapitola líbila Děkuju vám za komenty

6)  Marcelle (12.03.2013 19:42)

4)  maryblack (12.03.2013 11:01)

Asi jen tohle

3)  Empress (12.03.2013 10:59)

Čo už s tebou

2)  maryblack (12.03.2013 10:56)

Co ti k tomu napsat díky za koment, víc ze mě nedostaneš

1)  Empress (12.03.2013 10:47)

Aaaaaaa, nejako nám začína prituhovať
Edouš s Bellou zase vo Forks a chudák Noah, má toho na pleciach naložené naozaj hodne.
Ale musím priznať, že v tom závere som si labužila

Smečka byla zpět…

1