Cesta ke štěstí je klikatá - 7. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

03.03.2012 [19:45], maryblack, ze série Cesta ke štěstí je klikatá, komentováno 11×, zobrazeno 2370×

Tak jsem tady s další kapitolou. :) Nebudu psát o čem je. Ti, co ji čtou nejspíš tuší a já doufám, že se bude líbit.

7.kapitola

Jacob

Stál jsem před domem a divil se, že se nikde nesvítí. Ještě nebylo tak pozdě, mohlo být něco po osmé hodině. Že by nebyla doma?

Šel jsem blíž pod její okno a zaposlouchal se. Slyšel jsem, jak jí klidně bije srdce, a její pravidelný dech. Takže spí. Dobře - udělám si pozdní návštěvu oknem, které nechala pootevřené.

Vylezl jsem na strom před jejím oknem a opatrně, abych ji nevzbudil, jsem se přehoupl dovnitř.

Ležela pod přikrývkou stočená do klubíčka. Nechtěl jsem ji budit, rozhodl jsem se, že to nechám na zítřek. Opatrně jsem si k ní lehl a objal ji rukou kolem pasu. Jen lehce zavrněla a přitiskla se blíž ke mně. Poslouchal jsem tlukot jejího srdce, ale slyšel jsem i jiný zvuk, bylo to takové slabé ťukání nebo spíše třepotání. Zvedl jsem hlavu a díval se po pokoji, odkud se ten zvuk bere, ale nic jsem nenašel. Až po chvíli mi došlo, že ten zvuk vychází z Ness.

Chvíli jsem přemýšlel, co to může být, ale až když jsem se pořádně soustředil na ten zvuk, došlo mi to. Byl to tlukot srdce. Hodně maličkého srdce, které tlouklo v ní.

Ona je těhotná! Čeká se mnou dítě!

Ale proč mi to neřekla? Copak snad měla strach, že bych ho nechtěl? To proto byla dnes tak divná? V hlavě jsem měl tolik otázek. Ale nakonec jsem si řekl, že to nechám být. Na tom, co chci udělat, tohle nic nezmění. Vlastně ano, změní, teď ji budu milovat o to víc a naše dítě taky. Sjel jsem rukou níž na její břicho a zaposlouchal se znovu do těch dvou krásných zvuků bijících srdcí a pomalu se nechával poddat spánku.

Probudila mě vůně, která se linula z kuchyně. Podíval jsem se na postel vedle sebe a usmál se. Rychle jsem vstal a vydal se za ní. Nemohl jsem se dočkat, až ji políbím. Stála zrovna u linky a dávala jídlo na talíře.

„Ahoj.“ Šel jsem k ní, objal ji zezadu kolem pasu a políbil do vlasů.

Otočila se ke mně a usmála se na mě tak krásně jako nikdy před tím.

„Ahoj, jsem ráda, že jsi přišel. Mohl jsi mě v noci vzbudit,“ řekla a políbila mě na rty, krásně a sladce.

„Nechtěl jsem, tak hezky jsi spala,“ řekl jsem a podíval se jí za záda na jídlo, které nachystala. Měl jsem hlad. Viděla, kam se dívám a začala se smát. Uvolnila se z mého objetí, vzala talíře a nesla je ke stolu.

Sedli jsme si a pustili se do jídla. Ani jeden z nás nemluvil, jen jsme po sobě pokukovali a usmívali se na sebe.

Po jídle jsem jí pomohl sklidit nádobí a šli jsme se posadit do obýváku na pohovku.

Pustila televizi, ale ani jeden z nás ji nesledoval. Tušil jsem, že mi to chce říct, ale nejspíš neví jak. Poznal jsem, že je neklidná.

Asi bych měl začít já, kdybych to udělal až po tom, co mi oznámí těhotenství, mohla by si myslet, že to chci udělat jen kvůli tomu.

„Jakeu, chtěla bych ti něco říct,“ přerušila moje úvahy.

„Dobře, ale nejdřív ti chci něco říct já. Ale ne tady, běž se převléct, půjdeme ven,“ nechápavě se na mě podívala. Povytál jsem obočí a šibalsky na ni mrknul.

S lehkým úsměvem na rtech zakroutila hlavou a šla do svého pokoje.

Došli jsme na naši louku. Všude kolem kvetly barevné květiny a na trávě se ještě třpytila ranní rosa.

„Proč jsme šli sem, Jakeu?“ zeptala se, když jsem se posadili do trávy.

„Chtěl bych ti něco říct a tady je to nejvhodnější.“ Podíval jsem se na ni. Kývla hlavou, abych pokračoval.

„Když jsi se narodila a já se do tebe otisknul, našel jsem tohle místo, abych mohl být sám a přemýšlet. Nevypadalo to tady tak jako teď. Byla tu jen tahle tráva a tyhle obrovský stromy. Nebyla tu ani jedna květina. Ale čím jsi byla starší a rostla jsi, jako by tohle místo rostlo s tebou. Týden po tvém narození tady vykvetl první květ a čím jsi byla starší, začalo jich tu příbývat víc a víc. Nevím proč, ale vždycky, když jsem přišel sem, bylo to, jako bys tady byla se mnou. Než jsi přišla na to, že mě miluješ a že jsem do tebe otisknutý, chodil jsem sem každou noc nebo každou chvíli, kdy jsem spolu nebyli. Tohle místo se narodilo s tebou a kvetlo do krásy - tak jako ty. A proto to, co chci teď udělat, udělám tady.“ Postavil jsem se a Ness taky. Vytáhl jsem z kapsy malou červenou krabičku a klekl si před ni.

„Renesmée Carlie Cullenová, jsi můj život, který bych bez tebe nedokázal žít. Prokázala bys mi tu čest a stala se mojí ženou?“ Viděl jsem, jak se jí v očích zaleskly slzy. Přesně to jsem chtěl, aby byla dojatá. Čekal jsem, že mi radostí skočí kolem krku a řekne ano, ale spletl jsem se.

„Ne.“

To bylo horší než facka.

Spustil jsem ruce a hleděl do země. Proč mě odmítla? Nechápal jsem to.

„Jakeu,“ sklonila se ke mně a chytla mě za ruce, abych se postavil. Když jsem se na ni podíval, usmívala se. Tak tohle fakt nechápu! Zbláznila se?!

„Všechno, co jsi řekl, bylo moc krásný. To, jak moc pro tebe tohle místo znamená. Nechtěla jsem, aby sis myslel, že tě chci odmítnout. Já jen... Chci jen, aby mě požádal můj Jake. Se svými slovy. A ne Jake, který to říká jako můj otec mé matce. Chápeš, jak to myslím?“ dívala se mi upřeně do očí.

Jasně, že jsem to chápal. Chtěla, abych jí to řekl po svým a ne jako nějakej prkennej panák... Teda vlastně Edward. Z hluboka jsem se nadechl a spustil.

„Pojď sem, ženská jedna nevděčná,“ zasmál jsem se, vzal ji do náruče a zatočil se s ní. Smála se tak krásně, až listí stromů zašumělo.

„Ness, vezmeš si tohodle přerostlýho vlka za manžela?“ zeptal jsem se a postavil ji zpátky na zem.

„Jasně že vezmu, ani nevíš, jak dlouho si přeju mít doma takový krásně chlupatý topení a ještě k tomu přenosný. A teď se mi to konečně splní,“ smála se.

„Tak ty se mi směješ?! Já ti dám, přenosný topení!“ Popadl jsem ji do náruče a začal líbat, nedalo se jí odolat. Oči jí zářily štěstím a tak krásně se na mě smála.

„Ehm... Jakeu, teď bych ti chtěla něco říct já,“ řekla, když jsme už oba mohli popadnout dech.

„Jsem těhotná, Jakeu,“ vyhrkla ze sebe.

„Já to vím, Ness,“ řekl jsem a díval se na její udivený obličej.

„Ty, ty... Ale jak?“ Nechápala.

„Když jsem včera vlezl k tobě do pokoje a lehl si vedle tebe, poslouchal jsem, jak ti bije srdce a... Slyšel jsem i to malé srdíčko, co bije pod tvým srdcem, Ness,“ pohladil jsem ji po tváři.

„Oh, Jakeu, já... Do včerejšího odpoledne jsem si nebyla jistá. Proto jsem na tebe byla tak protivná, byla jsem nervózní. Když jsi odešel, udělala jsem si test a byl pozitivní. Pořád jsem přemýšlela, jak ti to mám říct,“ řekla a já cítil z jejího hlasu strach. Copak se zbláznila?

„Ness, poslouchej mě, ty jsi pro mě ta nejdůležitější bytost, co chodí po téhle zemi. A jestli si myslíš, že to, že jsi těhotná, na tom něco změní, tak seš padlá na hlavu. Já jsem šťastnej, rozumíš? Nemůže být šťastnější člověk na světě, než jsem právě teď já.“ Po tváři jí stekla slza. Setřel jsem ji a sklonil jsem se k Ness, abych jí políbil. Byl to jen letmý polibek, ale bylo v něm tolik lásky.

Před osmi lety bych si ani nedokázal představit, že můžu být tak moc šťastnej.

„Takže teď už bych ti měl dát tohle. Je po mámě, dala mi ho pár dní před tím, než zemřela. Chtěla, abych ho dal té, kterou budu opravdu milovat. A to teď udělám.“ Vytáhl jsem znovu krabičku a vyndal z ní prsten. Ness mi podala svou ruku a s úsměvem na rtech pozorovala, jak jí ho navlékám na prst. Znovu jsem se začali líbat, ale tentokrát byly naše polibky intenzivnější a plné touhy. Položili jsme se do trávy a nechali jsme naše těla splynout v jedno.

Leželi jsme uspokojeni a ani jeden z nás nemluvil. Měla hlavu položenou na mojí hrudi a prstem po ní přejížděla. Byla zamyšlená.

„Ness, na co myslíš?“ zeptal jsem se.

„Na to, jak to řeknu rodičům. Máminy reakce se ani tak nebojím, ale táta. Víš, jaký je. Bude odsuzovat to, že jsi mě přivedl do jiného stavu, než jsme se vzali a já dokončila školu. Vůbec netuším, jak mu to říct... Víš, Alice mi naznačila, že se budeme mít na co těšit.“

„Počkej... Alice to ví?“ zvedl jsem se na lokti, abych jí viděl do tváře.

„Jakeu, moc dobře víš, že má vize. Věděla to už na oslavě mých narozenin. Ty se zlobíš?“ Taky se na mě podívala. Jí to nedošlo.

„Ness, nejde o to, že to Alice ví. Jde o to, že to vůbec viděla. Ona přece nemůže vidět tvoji budoucnost, když jsi se mnou. Vidí jen upíry a tebe. Vlky ne. A jestli viděla dítě, pak nemusí mít vlčí geny a...“

„Může být jako já.“ Oba jsme moc dobře věděli, co by se mohlo stát. Její těhotenství by mohlo probíhat tak jako u Belly, možná i hůř a ona by mohla zemřít. Bodlo mě u srdce, když jsem na to pomyslel. Oba jsme se na sebe podívali a věděli, co udělat. Okamžitě jsme se postavili a začali se oblékat. Musíme za Carlislem.

Vrátili jsme se k Ness domů. Mezitím, co jsem volal Carlisleovi, se šla sprchovat. Když zvedl mobil, řekl jsem mu, že s ním potřebujeme mluvit.

Carlisle mi řekl, že má bohužel službu v nemocnici, ale že pokud je to vážné, tak můžeme přijet za ním, že nás bude očekávat. Ness se objevila ve chvíli, kdy jsem pokládal sluchátko.

„Tak co?“ zeptala se nervózně.

„Carlisle má službu, máme přijet do nemocnice,“ odpověděl jsem. Popadl jsem klíče od jejího auta, které měla položené na stolku vedle telefonu a ruku v ruce jsme šli do garáže. Sedl jsem na místo řidiče a Ness bez námitek na místo spolujezdce.

Nastartoval jsem a rozjel se směr Seattle.

V nemocniční hale už nás čekal Carlisle na recepci. Když viděl naše výrazy ve tvářích, na nic se neptal a zavedl nás rovnou do své kanceláře. Jakmile se za námi zavřely dveře kanceláře, Carlisle spustil:

„Takže, vy dva, co se děje?“ zeptal se a jeho pohled přeskakoval z Ness na mě. Ness se zhluboka nadechla, že mu to poví, ale nakonec ze sebe nevydala ani hlásku. Stisknul jsem její ruku, aby se uklidnila a odpověděl jsem místo ní.

„Carlisle, Ness je těhotná.“

„Jacobe, co mi to tu povídáš? Copak nevíte, jak se chránit?! A jak to pro ni může být nebezpečné?! Tohle...“ Chtěl pokračovat, ale jakmile viděl Nessiin výraz, přestal.

„Carlisle, moc dobře víme, že byla hloupost, být tak neopatrní, beru odpovědnost jen na sebe. A máš pravdu, může to pro ni být nebezpečné. Alice věděla, že je Ness těhotná, už na oslavě jejích narozenin. Já se teda v tomhle moc nevyznám, ale kdyby mělo dítě vlčí gen, vidět by ho nemohla. Potřebujeme, abys ji vyšetřil a popřípadě zakročil, dokud je čas.“ Nejspíš jsem to neměl takhle hrubě říct před Ness, ale já nedovolím, aby si vytrpěla to, co Bella. Viděl jsem, jak se na mě podívala a zbledla. Instinktivně si dlaň položila na břicho. Podíval jsem se jí do očí a viděl v nich odsouzení za ta slova. Jistě, teď jsem se zachoval přesně jako Edward před lety.

„Dobře, Ness, prosím, pojď se mnou na vyšetřovnu. A ty se tady posaď a chystej si proslov pro Edwarda. Jestli se k němu vůbec dostaneš,“ řekl, když Ness vyšla na chodbu a zabouchl mi dveře před nosem. Protřel jsem si rukou obličej a plácnul sebou do křesla. Sakra! Všechno jsem pokazil, jestli je těhotenství pro Ness nebezpečné, budu prosit Edwarda na kolenou, aby mi utrhnul hlavu.

Přecházel jsem neklidně po kanceláři. Byli pryč asi dvacet minut, ale mně to připadalo jako hodiny. Modlil jsem se, aby bylo všechno v pořádku. Sám sobě jsem nadával za to, že jsem nebyl opatrný a ohrozil tak Ness. Máš ji přece chránit, idote, je to tvůj otisk! Bože, prosím, ať těhotenství probíhá v pořádku. Neodpustím si, jestli bude trpět. Otevřely se dveře a v nich stála Ness s úsměvem na rtech, čekal jsem, že vejde i Carlisle, ale nebyl tam.

„Kde je Carlisle?“ zeptal jsem se. Určitě šel volat Edwardovi, aby mi přijel utrhnout hlavu a zadupat ji do země.

„Volali ho k vážnému případu,“ řekla a šla blíž ke mně. K vážnému případu? Náš případ je vážný, má být tady!

„Ness, co ti Carlisle řekl?“ Byl jsem napnutý jak struna. Čekal jsem, že mi odpoví, ale ona se dotkla mé hlavy a ukázala mi to. Naše dítě, co v ní rostlo, a Carlisleův uvolněný úsměv. Pak dala svou ruku pryč a promluvila:

„Je to v pořádku, Jacobe. Těhotensví probíhá normálně jako u každé ženy. Carlisle tomu sice nerozumí, ale dítě není jako já. Vyvíjí se normálně jako každé jiné. Budeme v pořádku.“ Ze srdce mi spadl balvan velikosti auta. Nebyl jsem schopný ani promluvit, přivinul jsem ji k sobě do náruče a políbil do vlasů. Ona se odtáhla a praštila mě do ramene.

„Co to mělo být za slova, co jsi vypustil z pusy, Jacobe Blacku?! Nejdřív mi tvrdíš, že si šťastnej, že budeme mít dítě, a pak řekneš tak hroznou věc?! Myslíš, že na tvůj povel bych k něčemu takovému svolila?! V téhle věci jsi sobecký jako můj otec! Taky nechtěl, abych se narodila a ty vlastně taky ne! Kdyby ho, nebo tebe, máma poslechla, do smrti bys fňukal, že jsi sám. Neměl bys svůj otisk. Máš u mě vroubek velký jako Seattle! Řekni mi, jak bys zakročil, kdyby těhotenství bylo stejné, jako měla máma? Přivázal bys mě k posteli a...“ Měla pravdu, choval jsem se stejně jako Edward, ale copak nechápe strach, jaký jsem měl a ještě mám z toho, že bych ji mohl ztratit? Nenechal jsem ji ty poslední slova říct a zakryl jí dlaní ústa.

„Odpusť mi, lásko. Já jen - viděl jsem, jak Bella trpěla, nesnesl bych, abys tohle prožívala taky. Edward ji stihl přeměnit včas, ale jak bych ti mohl pomoci já? Miluju tebe i to malé, ale nechci, abys podstupovala tak velké riziko. Uklidni se, prosím, zkus se na to podívat z mé stránky. Jak by ses zachovala ty?“ Neodpověděla, jen stála a koukala na mě.

„Vidíš? Neodpověděla jsi, nebyla bys lepší než já,“ zašeptal jsem.

„Možná máš pravdu, ale to nezmění nic na tom, že mám na tebe pifku. Budeš mít co dělat, aby sis u mě napravil reputaci, jinak zavolám tetě Rose a ta tě srovná do latě, jasný? A teď pojď, chci to říct tvému tátovi, bude mít radost,“

řekla a táhla mě ven z kanceláře. Nejdřív se vzteká, div mi nenakope zadek, a vzápětí se na mě usmívá.

Jestli je tohle vlivem těhotenství, užiju si teda parádních devět měsíců – a na to se opravdu moc těším, pokud se toho vůbec dožiju.

„Ness?“ Seděli jsme v autě a jeli jsme ke mně domů. S mým stylem jízdy tam budem během čtyřiceti minut.

„Hmm?“ zeptala se, aniž by se na mě podívala a dívala se ven z okénka.

„Kdy se mají vrátit Bella s Edwardem z Londýna?“

„Carlisle mi říkal, že mu dnes táta volal a řekl, že zítra v noci odjíždějí, takže nejspíš pozítří ráno budou doma,“ odpověděla a konečně se na mě podívala.

„Bezva, takže bych se měl psychicky připravit na to, co mě čeká.“

„Jakeu, to zvládnem, neboj. Jsme na to dva, i když jsi mě naštval, nedovolím tátovi, aby ti něco provedl. Nějak to dopadne,“ řekla to tak klidně, že jsem nevěřil, že je to ta stejná Ness, co mi na louce říkala, jaký z toho má strach. Každopádně to bude hodně zajímavé rodinné setkání, to vím už teď.

Zastavil jsem před domem a podíval se na Ness. Bylo na ní vidět, že je unavená.

„Ness, vypadáš unaveně, nechceš jet domů a vyspat se?“ řekl jsem a pohladil ji po tváři.

„Ne, nejdřív to řekneme Billymu.“ Přikývnul jsem na souhlas, letmo jsem ji políbil na rty a vystoupili jsme z auta.

Táta seděl u televize a díval se na nějaký dokument o rybaření, když si všiml, že jsme vešli. Tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu. Bylo mi jasný, že je to jen díky Ness.

„Ahoj, jsem moc rád, že jste přišli,“ říkal s neskrývanou radostí.

„Ahoj Billy, vidím, že máš perný den,“ pozdravila Ness tátu a šla jej obejmout.

„No to víš, rybařím rád a není ke škodě se dovědět něco nového. Ale tohle určitě není pro tebe a Jacoba zrovna záživné téma – takže, jak se máš, Ness? Pár dní jsi tu nebyla a musím říct, že jsi zase krásnější,“ řekl jí a mrknul na mě. Musel jsem potřást hlavou a usmát se. Táta má dnes tu svou humornou náladu, takže tahle novina ho potěší o to víc.

„Mám se fajn, Billy. Chystáš se teď někdy rybařit s Charliem?“ Ness se posadila na pohovku a já vedle ní.

„No... Vlastně Charlie teď moc času nemá, je zaneprázdněn Sue. Nutí ho chodit na lekce tance, takže je z toho chudák dost nesvůj. Mimochodem, před pár dny jsem s ním mluvil a říkal, že tě dlouho neviděl. Nejspíš se mu stýská,“ řekl.

„Máš pravdu, viděla jsem ho naposledy na oslavě, měla bych za ním zajít,“ přitakávala Ness.

„Co je s tebou, Jacobe, zamrzl ti jazyk? Jsi nějaký zamlklý,“ zaměřil na mě pohled táta. Podíval jsem se na Ness, ta mě chytila za ruku a povzbudivě se na mě usmála. Dobře – nádech, výdech, Jacobe, je to v pořádku. Je to tvůj otec, hlavu ti neutrhne, jako to nejspíš udělá Edward, až mu tuhle novinu oznámíme.

„Tati, chceme ti něco říct,“ spustil jsem. Chtěl jsem to mít za sebou. Tátův usměvavý výraz nahradil starostlivý.

„Co se děje, Jacobe?“ zeptal se s obavami v hlase.

Chtěl jsem mu odpovědět, ale slova mi uvízla v krku. Choval jsem se, jako by mi bylo sedmnáct a ne dvacet čtyři.

Seber se, Jakeu!

„Ness je těhotná, tati,“ vyletělo ze mě a já pocítil úlevu.

Tátovi na pár vteřin došla slova, díval se na nás jako na zjevení.

„Billy, jsi v pořádku?“ zeptala se ho Ness, když pořád nic neříkal.

„Jistěže jsem v pořádku! Mám radost, vážně, ani jsem nedoufal, že se toho dožiju a uvidím vaše děti.“ Buďto jsem špatně viděl, a nebo se tátovi zaleskly v očích slzy. Nepočítal jsem s tím, že ho to tak moc dostane.

„Ale mám otázku, není to pro tebe nebezpečné, Ness? Nemůže tě to ohrozit tak, jako Bellu?“ díval se s obavou v očích na Ness.

„Ne, Billy, všechno se zdá být v pořádku, neboj se,“ odpověděla mu.

„Pak vám teda gratuluji!“ Jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu. Rozpřáhl paže a objal mě i Ness.

„A budeme se brát, Billy,“ dodala.

Táta se podíval na její ruku, pak na mě. Díval se na mě, jako bych byl malý kluk a právě vyhrál rozhodující zápas ve fotbale. Věděl jsem, proč to tak je. Byl rád, že jsem dal Ness mámin snubní prsten.

Ještě chvíli jsme se u něj zdrželi a pak vyrazili k Ness domů. Seděli jsme v autě a povídali si o Billyho reakci, když Ness zazvonil mobil.

Byl to Edward, oznámil Ness, že už jsou doma. Přijeli dřív, aby ji překvapili a musím říct, že se jim to vážně podařilo. Ness jako v tranzu řekla, že už je i se mnou na cestě a ukončila hovor.

„No... Doufal jsem, že budu mít alespoň den na to si připravit nějakou řeč a omluvu za to, co jsem ti provedl. Ale pochybuju, že ze sebe vůbec něco dostanu. Jo... Možná bych i dostal, ale dřív ze mě Edward vytluče duši a pak mě zašlape do země a Bella mu s tím pomůže. Anebo to všechno zvládne sama, bez jeho pomoci a Edward bude s radostí přihlížet,“ sypal jsem ze sebe a přitom se věnoval řízení.

„Jakeu, přestaň. Bude to ok, nemyslím, že máma by tě chtěla zašlapat do země. Vždyť ještě nedávno mluvila o tom, že spolu budeme mít děti. Bude mít radost. No a tátu... Toho nějak spacifikuje,“ pokoušela se mě uklidnit.

„Ness, jasně, že mluvila o dětech, ale určitě nepočítala s tím, že ti jedno udělám, než dokončíš školu a vezmeme se.“ Nemohla mě nijak přesvědčit, Bellu znám a dobře vím, co mě čeká.

„No, hlavně se pokus myslet alespoň pár minut na něco jiného, ať se s nimi můžeme pozdravit.“

„Ness, nemusím na to myslet, stačí pár sekund ticha a oni uslyší, jak mu bije srdce. Slyšel jsem to já, uslyší to i oni.“

Odbočil jsem na příjezdovou cestu, Edward s Bellou stáli před domem a povídali si. Zastavil jsem před garáží a vystoupil, Ness udělala to samé. Nestačil jsem ani ty zpropadený dveře od auta zavřít, když jsem slyšel Edwardovo vzteklé zavrčení a slova:

„Já tě zabiju, ty čokle!“ A v mžiku byl u mě.