Cesta ke štěstí je klikatá - 5. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

21.02.2012 [11:30], maryblack, ze série Cesta ke štěstí je klikatá, komentováno 8×, zobrazeno 2356×

Den boje se blíží. Vyhrají Cullenovi? Smíří se Edward s láskou, kterou k sobě Jacob a Ness cití?

5. kapitola

Renesmeé

Vyskočila jsem na nohy a rozběhla se ke dveřím.

„Ahoj tati,“ objala jsem ho, jak nejsilněji to šlo. Po dlouhé době jsem byla vážně ráda, že ho vidím.

„Ahoj zlato,“ pozdravil mě a tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu. Došli jsme do obýváku, Jacob už stál na nohou, ale pořád byl oblečenej jako eskymák.

Jen na sebe s tátou kývli místo pozdravu.

„Chystáš se někam?“ ptal se táta Jakea.

„Ne, hráli jsme s Ness karty a já prohrál.“

„Přesněji řečeno oblíkacího pokera, tati.“ Viděla jsem, jak se zatvářil, a tak jsem se dotkla jeho hlavy a ukázala mu, jak hra probíhala. S úlevou si vydechl, když viděl, že jsme byli na začátku hry oblečení.

„Aha – no, chci si promuvit o zítřku, Jacobe.“

„Dobře, jen mi dej chvilku, ať ze sebe shodím ty hadry.“ Jake zmizel ve svém pokoji a my šli s tátou do kuchyně.

Posadili jsme se ke stolu a povídali si. Soustředila jsem se na to, aby moje myšlenky neodbíhaly k tomu, co se stalo mezi mnou a Jacobem, a doufala jsem, že on dělá to samé. A podle toho, jak se táta tvářil, se nám to nejspíš dařilo.

„Fajn, Edwarde, tak jaký je teda váš plán?“ ozval se Jacob, který už stál ve dveřích kuchyně. Táta se na něj podíval a spustil:

„Měli by přijít zítra kolem poledne na mýtinu, kde jsme bojovali s novorozenými. Podle Alicina vidění přijde Aro i jeho bratři s celou gardou. Alec, Demetri, Felix a Jane je budou bránit, pokud se o něco pokusíme. Ale svými schopnostmi by nám neměli ublížit, Bella trénovala svůj štít a je dostatečně silný a máme na své straně Benjamina. Ale byl bych rád, kdyby vlci byli poblíž, Jakeu, kdyby se něco pokazilo. Bella nás všechny zaštítí, aby na nás Jane s Alecem nemohli použít svou moc. Pak by měl přijít na řadu Benjamin. Musíme je zničit jednou provždy, nepřišli na přátelskou návštěvu. Přišli pro mě, Alici a Bellu, na tu jsou nejvíce zvědaví. Už když byla člověk, Ara uchvátila, protože nemohl vidět její myšlenky. Takže my se postaráme o Ara a zbytek a vlci se postarají o jejich pěšáky, kteří se pokusí zaútočit, aby Ara chránili.“ Díval se střídavě na mě a Jacoba. Ten jen přikyvoval, souhlasil s tím, aby Volturiovi zmizeli jednou pro vždy.

„Dobře, tati, ale pak tedy nechápu, proč se tady musím ukrývat? Když jste si tak jistí tím, že je zničíte,“ zeptala jsem se.

„Nemůžeme riskovat tvůj život, kdyby to nevyšlo, Ness. Oni o tobě nevědí a nesmějí vědět.“ Podíval se na mě a na Jacoba se starostlivým pohledem.

Jen na malou chvíli jsem přestala myslet na to, co se má dít, a vzpomněla si na mě a Jacoba. A táta mé myšlenky zaslechl.

Zatajila jsem dech a čekala tu nejhorší reakci, ale on se na mě podíval a pozvedl koutek rtů do mírného úsměvu. Tak tohle jsem vážně nečekala.

„Neboj se o ni, nedovolím, aby se jí něco stalo, a proto se toho nezúčastním. Vím, že kdybych tam byl s vámi, tak ona tady sedět nezůstane. Bude tam Samova smečka a Seth s Leah, to je sedm vlků - to by mělo stačit. Budu s nimi ve spojení, pokud by se něco opravdu zvrtlo, přijdu na pomoc. Ale jinak tu zůstávám, věřím tomu, že se to podaří. Budu se modlit, aby to vyšlo. Se Samem jsem dnes mluvil, jsou připraveni, jen mu ještě řeknu místo a čas,“ řekl mu Jacob.

„Dobře, tak já už teda půjdu, ještě ti zavolám přesnou hodinu, kdy by tam měli vlci být. Alice se pokusí to vidět přesněji ještě dnes večer.“ Táta vstal od stolu a šel ke dveřím. Šla jsem ho doprovodit.

„Tati, buďte opatrní, prosím, nechci, aby se vám něco stalo,“ řekla jsem mu u dveří.

„Neboj se o nás, hlavně se drž od toho všeho stranou. Nechci, aby se ti něco stalo. Mám tě rád, Renesmeé.“ Obejmul mě. Cítila jsem, že se dívá na Jacoba do kuchyně.

„A nebudu vám dvěma už nijak bránit ve štěstí.“ Odtáhla jsem se od něj a podívala se na něj, jako by se zbláznil. Vždy něco namítal proti tomu, abych se stýkala s Jacobem, tak co se stalo? Četl mé myšlenky a odpověděl na ta nevyřčená slova tak, jak bych nikdy nečekala.

„Patříte k sobě. Tak jako já a Bella. A až teď jsem si uvědomil, že vy dva bez sebe nebudete moci žít tak, jako já bych nemohl žít bez Belly.“ Podíval se na mě láskyplným pohledem.

„Musím už jít, mám tě moc rád.“ Dal mi otcovský polibek na čelo a byl pryč.

Ještě chvíli jsem stála u otevřených dveří a dívala se do tmy. Vyrušil mě Jacobův hlas.

„Zdá se mi to, nebo nám právě dal svoje požehnání?“ Otočila jsem se za jeho hlasem. Stál u pohovky a opíral se o ni se založenýma rukama.

„Myslím, že ano. Dal nám svoje požehnání.“ Zavřela jsem dveře a šla se posadit na pohovku. Byla jsem jako opařená. Jacob se posadil vedle mě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a dívala se do prázdna. Cítila jsem, že mě Jacob pozoruje.

„Netváříš se, že bys z toho měla radost,“ řekl mi a já na něj otočila hlavu a podívala se mu do očí.

„Mám radost, že nám nebude stát ve štěstí... To jen, že mi připadalo, jako by se se mnou loučil a žádal mě tak o prominutí za to, jaký byl, víš. Já... Jen mám strach, že to nedopadne tak, jak by mělo.“ Do očí se mi draly slzy. Rychle jsem zamrkala, aby si toho Jake nevšiml, ale zbytečně.

„Ness, vědí, co dělají a vlci jim pomůžou. Netrap se prosím, mysli na to, že všecho dopadne dobře.“ Klekl si přede mě, a díval se mi do očí.

„Dobře, jsem unavená. Nevadí ti, když jsi půjdu lehnout?“ Postavila jsem se a Jake také.

„Jasně že ne,“ odpověděl. Podívala jsem se na hodiny, bylo pár minut před devátou. Den utekl rychle a čas se více přibližoval k hodině boje.

„Dobře, miluju tě.“ Zlehka jsem ho políbila na rty.

„Já tebe víc.“ Vtiskl mi polibek na čelo.

Šla jsem do jeho pokoje, byla jsem tak moc unavená a měla jsem strach ze zítřejšího dne.

Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Slyšela jsem Jacoba, jak mluví do telefonu, a pak se propadla do tmy.

Vzbudilo mě ťukání dešťových kapek na římsu okna. Jacobovo tělo mě příjemně hřálo a jeho ruka mě objímala kolem pasu. Opatrně jsem ji odsunula a vstala z postele. Vzala jsem si čisté oblečení a šla do koupelny. Když jsem byla umytá, oblečená a učesaná, šla jsem tiše do kuchyně, abych nevzbudila Jacoba. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl osmé ráno.

Rozhodla jsem se, že zavolám mámě. Šla jsem si tedy pro telefon, který jsem nechala včera položený v obývacím pokoji. Posadila jsem se ke stolu v kuchyni a vytočila mámino číslo.

„Ahoj Ness,“ pozdravila mě.

„Ahoj mami, potřebovala jsem tě slyšet. Jsem nervozní, mám strach, že se to nepodaří a něco se vám stane,“ řekla jsem s obavami.

„Neměj strach, všechno bude v pořádku. Jsme připraveni, nic se nám nestane. Ness, zlatíčko, budu muset jít. Mám tě ráda a neměj obavy. Já vím, že je těžké nemít strach, ale všechno dobře dopadne, uvidíš. Ahoj, zlato.“

„Ahoj, mami,“ odpověděla jsem a ukončila hovor.

Strčila jsem telefon do kapsy a šla připravit snídani. Já neměla na jídlo vůbec pomyšlení, tak jsem si udělala jen kávu. Jacobovi jsem nachystala plný talíř zapečených toastů se sýrem. Posadila jsem se ke stolu a dívala se ven z okna, jak prší. Výborně! Ani počasí dnes nestojí za nic, řekla jsem si mrzutě.

„Dobrý ráno,“ ozvalo se najednou vedle mě. Otočila jsem hlavu a lehce se na Jacoba usmála. Prošel kolem mě a políbil mě do vlasů. Vzal si z linky kávu a posadil se ke stolu naproti mně. Sledoval, jak vstávám a jdu pro talíř s jeho snídaní. Položila jsem ho před něj a posadila se zpět na své místo.

„V noci mi ještě volal Edward, budou tu přesně v poledne,“ řekl. Jen jsem přikývla.

„Táta přijede domů dřív, ví, co se děje, Paul mu to řekl. Nechce nás tady nechat samotné.“ Znovu jsem jen přikývla. Jacob pochopil, byla jsem tak nervozní, že jsem nebyla schopná mluvit. Omluvila jsem se, že chci být sama. Šla jsem do jeho pokoje, lehla jsem si do postele a moje myšlenky se nedaly zastavit. Zvažovala jsem, co se může a nemusí stát. Nevím, jak dlouho jsem tak ležela, ale najednou jsem zaslechla Billyho hlas, jak říká Jacobovi, že vlci už odešli na mýtinu. A že by se měl proměnit, aby byl ve spojení se Sethem a Leah, ale ať je jen u domu. Pak jsem slyšela Jakea, jak odpovídá Billymu: ,,Hlídej Ness.” A následovalo jen bouchnutí dveří. Už to začne, to není možné, přece už nemůže být tolik hodin? Vyšla jsem z Jacobova pokoje a podívala se na Billyho, který byl u okna a nervozně ťukal prsty do opěradla svého vozíku. Podíval se na mě a já věděla, že už to začalo.

Bella

Stáli jsme na mýtině a čekali, až Aro a jeho garda dorazí. Carlisle, Edward, Emmett a Jasper v první řadě. Já, Alice, Rosalie a Esmé jsme stály za nimi. Benjamin se skryl za stromy. Byl náš trumf. Vlci byli připraveni na svých místech po boku Benjamina.

„Jak dlouho, Alice?“ otočil k ní hlavu Carlisle.

„Minuta. A je jich patnáct, “ odpověděla Alice.

Takže jsme v přesile, sice jen o jednoho, ale jsme. S vlky je nás šestnáct, ale to oni nevědí.

Najednou se přes déšť a mlhu v pozadí objevily obrysy postav. Jsou tu! Z hluboka jsem se nadechla a roztáhla jsem svůj štít kolem nás všech. V tu chvíli se ke mně otočil Edward a podíval se mi do očí. Ten pohled znamenal, že jestli to nevyjde teď, tak už nikdy. Já jen kývla, aby věděl, že jsem připravená. Podívala jsem se zpět na postavy, ale teď už byly blízko nás, tak blízko, že jim Edward dokázal přečíst myšlenky. Slyšela jsem, jak šeptá Carlisleovi, že si myslí, že už mají vyhráno, jelikož jsou v přesile. Musela jsem se usmát tomu, jak hodně se pletou.

Během pár vteřin už stáli před námi. V první řadě stál Aro a jeho bratr Caius. Vedle nich Jane, Alec, Demetri a Felix. A za nimi jejich pěšáci, připraveni bojovat. Ale chyběl mi tu jeden člen gardy, Arův bratr Marcus. Viděla jsem, jak Aro přelétl pohledem mou rodinu, a pak se jeho pohled zaměřil na mě. Koutek úst se mu pozvedl do úsměvu. Poznal můj dar. A je odhodlán mě získat na svou stranu. To se ale nikdy nestane.

„Co tě sem přivádí, Aro?“ ozval se Carlisle.

„Můj příteli,“ řekl Aro s úsměvem. „Přišel jsem vás pozdravit a podívat se na vaši Bellu,“ pokračoval hraným přátelstvím.

„Vidím, že se vám daří velice dobře. Pojď ke mně, ať se mohu přesvědčit.“ Napřáhl ruku k Edwardovi, chtěl vidět jeho myšlenky.

Edward na mě otočil hlavu s otázkou v očích, zda jsou jeho myšlenky pod ochranou mého štítu. Nepatrným pohybem jsem přikývla, že ano. Vystoupil z řady a natáhl svou ruku k Arovi. Když ho Aro uchopil za ruku, v jeho pohledu bylo vidět nemilé překvapení, že nemůže vidět jeho myšlenky. Pak se jeho pohled zaměřil na mě, pochopil, proč se to děje. Poznal, jak moc můj dar nabral na síle.

„Opravdu působivé! Myslel jsem, že nemohu číst myšlenky jen těm, kteří se nacházejí v tvé těsné blízkosti, ale jak vidím, tvůj dar se rozvinul mnohem víc, krásná Bello. Ty, tvůj manžel a Alice byste byli velkým přínosem do mé velké rodiny,“ ukázal rukou na své upíry, kteří stáli věrně po jeho boku.

„Nikdy se nepřidáme ke tvým prašivým psům, Aro. To radši zemřeme!“ řekla jsem rozhořčeně a pevně se mu dívala do očí. Musel vidět tu nenávist, kterou jsem k němu cítila.

„Dobrá tedy, pokud si to přejete. Vy víte, že já vždy dostanu to, co chci. A pokud se mi někdo staví na odpor, udělí si tak sám rozsudek smrti. Máte ještě pár vteřin na to, abyste se rozmysleli. Pokud odpovíte ne, víš, můj příteli, co to znamená,“ stočil svůj pohled na Carlislea.

„Pak tedy, můj příteli, budu bojovat o svou rodinu, i kdybych měl zemřít,“ odpověděl Carlisle.

Viděla jsem, jak se Aro otočil na Jane a Aleca. Kývnutím hlavy jim dal povel, aby použili svou moc. Oba dva na nás zaměřili svůj pohled. Jane nám všem chtěla způsobit bolest a Alec iluzi strachu a utrpení. Ale nic se nedělo, můj štít nás všechny chránil. Když to Aro viděl, dal svým pěšákům rozkaz zaútočit. Devět Arových upírů se na nás rozběhlo. Začal boj. Vtom z lesa vyběhli vlci a zaútočili na ně. Emmett bojoval s Felixem, Jasper s Alecem, Edward s Jane. Viděla jsem, jak se Jane pokouší uniknout jeho výpadům. Ale Edward četl její myšlenky a věděl přesně další její pohyb, který udělá. V její tváři byl vidět vztek, že na něj nefunguje její moc.

Carlisle bojoval s Demetrim. Museli vynaložit všechnu svou sílu. Alice s Rosalií stáli vedle mě. Hlídaly, aby na mě nikdo nezaútočil. Pokud by někdo přerušil moje soustředění, štít by selhal. Benjamin byl stále skrytý, čekal, až bude vhodná doba zaútočit na Ara a jeho bratra.

Všechno se dělo strašně rychle, aniž jsem věděla jak. Na Alici, Esmé a Rosalii se rozběhli tři upíři a ony začaly bojovat. Teď jsem stála sama a bez ochrany, modlila jsem se, aby Benjamin zakročil včas. Teď by se mohlo všechno pokazit a my bychom zemřeli.

Aro využil momentu, kdy mě nikdo nebránil, a v mžiku byl u mě. Jednou rukou chytil mé ruce a zkroutil mi je za zády,

druhou mě chytil za hlavu a nahnul ji tak, aby mohl kousnout a ukončit tak můj život. V tu chvíli mi úlekem selhal štít a Aro na pár vteřin viděl moje myšlenky - a ty se týkaly Renesmeé.

V mých myšlenkách se zjevily obrázky jejího narození, toho, jak rostla. Její síly a dar, který měla. A pak její lásku k Jacobovi, kterou jsem na ní viděla. Připadalo mi, jako by všechno trvalo minuty, ale bylo to pár vteřin. Znovu jsem zaštítila svou rodinu, než si toho Jane s Alecem všimli.

„Velice zajímavé! Máš tedy dítě, které je napůl upír a napůl člověk, s vyjímečným darem. A je spojena s vlkem. Jak vzácné spojení!“ usmíval se Aro, i když už nic jiného neviděl. Nestihl vidět, kde se Renesmeé ukrývá.

„Ne! Benjamine, teď!“ zakřičela jsem.

Koutkem oka jsem viděla, jak vychází zpoza stromu. Vší silou jsem se Arovi vzepřela a odstrčila ho. Chtěl se rozběhnout zpět ke mně, ale Benjamin zasáhl. Arovo tělo se najednou ocitlo v plamenech. Slyšela jsem jeho křik a křik jeho bratra, který stál bokem a vše celou dobu jen pozoroval. Když ale viděl Ara v plamenech, rozběhl se, jako by si myslel, že mu stihne pomoci. Benjamin zamířil svůj pohled i na něj a on během chvilky vzplanul tak jako Aro. Dívala jsem se, jak hoří oba Volturiovi, a pak jsem se rozhlédla kolem sebe. Edward trhal Jane na kusy. Vlci dělali to samé s ostatními upíry. Emmett a Jasper se zbavovali částí těl Aleca a Felixe. To samé dělaly Alice, Rose a Esmé.

Můj pohled se obrátil na Carlislea, potřeboval pomoct, Demetri se chystal ukončit jeho život. Největší rychlostí jsem se k nim rozběhla a vší silou jsem do Demetriho narazila. Odhodila jsem jej nejméně deset metrů od Carlislea, což mu dalo možnost vzpamatovat se. Společně jsme se na Demetriho vrhli a začali s ním bojovat. Už neměl šanci. Slyšela jsem zvuk tříštícího se mramoru, Carlisle se mu zakousl do hrdla a oddělil tak jeho hlavu od těla. Vzali jsme kusy jeho těla a nesli je k ohni, který založili Emmett s Jasperem. Rozhlédla jsem se kolem sebe - bylo po boji, garda hořela v ohni.

Vyhráli jsme! Padla jsem na kolena, kdybych mohla plakat, plakala bych štěstím. Pohledem jsem našla Edwarda, stál na druhé straně ohně a díval se, jak všichni hoří. Pak se jeho pohled střetl s mým a oba jsme se na sebe usmáli tím nejšťastnějším úsměvem a vydechli úlevou. Nečekal už na nic, během sekundy byl u mne. Naše objetí a polibky v sobě měly chuť úlevy a radosti z konce boje.

Když jsme přestali, naše oči se zaměřily zpět na oheň. Všichni jsme stáli kolem hořící hranice do té doby, než z upírů zbyl jen popel.

„Opravdu se nám to povedlo? Je po všem?“ Podívala jsem se na Edwarda, ten mi přikývl a usmál se.

Otočila jsem hlavu směrem k vlkům, pustila Edwarda a šla za nimi. Zastavila jsem se před velkým černým vlkem.

„Děkuju vám, Same. Bez vás bychom to nezvládli. Jste naši přátelé a my vám budeme vždy vděčni. Už můžete jít, my se postaráme o to, aby tu po nich nezbylo ani zrnko popela.“ Sam jen kývnul a vlci se otočili k odchodu.

„A Same?“ Otočil na mě hlavu.

„Vyřiď Ness a Jakeovi, že za nimi později přijdeme,“ řekla jsem. Černý vlk kývnul hlavou a rozběhl se i s ostatními do lesa.

Otočila jsem se zpět ke své rodině a pozorovala je. Jsme všichni v pořádku, nikomu se nic nestalo. A moje dcera je v bezpečí, a to je nejdůležitější. Jsme volní, už žádný strach a skrývání. Vydala jsem se s úsměvem na tváři za nimi.

Renesmeé

Přecházela jsem po místnosti ze strany na stranu a strachovala se o svoji rodinu. Jacob byl celou dobu venku před domem. Billy seděl ve svém křesle a nervozně do něj poklepával. Oba jsme sebou trhli, když Jacob vešel dovnitř - už v lidské podobě.

„Tak co? Už je po všem? Jsou všichni v pořádku?“ chrlila jsem na Jakea otázky, jednu za druhou.

„Je po všem. Aro je mrtvý a všichni jsou v pořádku,“ řekl mi s úsměvem. Úlevou jsem vydechla a vrhla se Jakeovi kolem krku. Vzápětí jsem ho pustila a šla obejmout Billyho. Byla jsem šťastná – nikomu se nic nestalo. Billy se na mě podíval a s úsměvem na rtech mrknul. Byl spokojený, že i vlci vyšli z boje bez úhony.

„Později přijdou Bella s Edwardem a všechno ti poví,“ ozval se Jake.

„Dobře.“

„Chtěl bych se jít podívat za klukama, půjdeš se mnou?“ Copak netušil, jak ráda je uvidím a poděkuji jim?

„Jistě že půjdu, musím jim poděkovat za pomoc,“ řekla jsem.

Ještě chvíli jsme se u Jakea zdrželi, Billy chtěl vědět, co se tam dělo skrze oči vlků. A já vlastně taky.

Když nám Jake všechno řekl, rozloučili jsme se s Billym a vydali se k Samovi domů.