06.08.2011 [16:00], Pawi, ze série Celý život spolu?!, komentováno 3×, zobrazeno 2384×

7. kapitola

Stáhla jsem štít, abych mohla Edwarda provokovat, ale nějak jsem zapomněla, kde jsme a Jazz pod náporem našich emocí trošku vyjel do protisměru.

„Jak… jak…??“ ptal se vykolejeně.

„Když ti to řeknu, nepovíš to tátovi, že ne… “ zeptala jsem se a sklopila oči. Jsem hloupá!

„Dobře… “ kývl pořát trochu šokovaně.

„Mám psychický a fyzický štít… “ odpověděla jsem.

„Co?“ zeptal se…

„Říkám, že mám psychický a fyzický štít!“ křikla jsem a stáhla ho zpátky.

„Ale… ale… jak to… jak to, že jsme na to nepřišli?“ zeptal se pořád trošku vykolejeně.

„To víš, musíš umět… “ řekla jsem a poklepala si na spánek.

„Ale proč si ho teď stáhla?“ zeptal se. Sklopila jsem hlavu a pokrčila rameny.

„A Edward má nějakou schopnost?“ zeptal se. Ten se už nadechoval, že to řekne, ale já mu skočila do řeči.

„Nebuď zvědavej nebo budeš brzo starej,“ zakřenila jsem se na něj.

„Jo, a hlavně se to nesmí dozvědět Alice, Emmett a táta. To by byl průšvih,“ řekla jsem mu a upřela na něho svůj pohled.

„Neboj, já jim to neřeknu,“ řekl zadumaně Jazz. Koukla jsem po Edovi a ten se na mě mračil.

„Co je?“ naznačila jsem mu potichu rty. Jen zavrtěl hlavou a dál mě propaloval pohledem. Nebylo to příjemné. Pořád jsem se musela ošívat. Během pár minut jsme byli u školy. Otráveně jsem vystoupila.

„Zatím čáu,“ zavolal za námi Jazz. Jen jsem mu mávla a odešla do třídy.

„Ahoj Bell,“ pozdravil mě Josh a jeho kámoši.

„Čau kluci,“ pozdravila jsem je mile a usmála se. Sedla jsem si tam jako včera, vedle Joshe, a vyndala si penál a učebnice.

„Jak se dneska máš?“ zeptal se Joe.

„Ale jo, jde to, včera jsem vůbec nemohla usnout. To víš, když někdo vedle tebe chrápe…“ nechala jsem větu vyznít do ztracena, ale věděla jsem, že to Eda slyšel.

„A kdo?“ ptal se Josh se zájmem.

„Můj brácha Ed,“ řekla jsem.

„Co dneska děláte?“ zeptala jsem se kluků.

„Já nic,“ řekl Joe a Taylor najednou.

„Hmm, myslím, že v plánu nic nemám,“ odpověděl Brian.

„Co plánuješ, kotě?“ zeptal se Josh.

„No nešli byste do kina?“ zeptala jsem se jich.

„Ok, ale nevím, co dávají,“ řekl. Vytáhla jsem můj telefon (Apple iphon G3) a podívala se na internet.

„Dávají tam Vrahouni anebo Predátoři“ řekla jsem klukům.

„Tak jo to beru, můžeme s sebou vzít i mojí ségru a její partu,“ řekl Taylor.

„Hmm a kolik jí je?“ zeptala jsem se.

„Jmenuje se Jenny a její nejlepší kmoška je Nicky. Chodí tady do devítky,“ řekl. O-ou.

„Ok tak jo,“ odpověděla jsem neochotně.

Otočila jsem se k oknu a koukala z okna na zamračené nebe. Vypadalo to docela smutně jako by se mu chtělo brečet. Musela jsem se usmát nad mými myšlenkami. Najednou jsem slyšela holky zavzdychat. Otočila jsem se ke dveřím a tam se o rám opíral můj bratr. Prohlídla jsem si ho od bot, pomalu jsem jela, víš, lýtka, stehna… zahalená v sexy džínech… skousla jsem si ret. Pokračovala jsem přes boky, břicho, hrudník… zatraceně sexy hrudník… široká ramena, krk, ostře řezané čelisti, rty, zkroucené do pokřiveného úsměvu, tváře, vlasy a smaragdově zelené oči, ve kterých plály plamínky. Se svým potutelným úsměvem na mě ukázal prstem, ať jdu blíž. Jen jsem záporně zakroutila hlavou. Začal se mračit.

„Bello, pojď ke mně, prosím,“ nahodil svůj psí kukuč. Co asi chce, když mě tak chce? Zeptala jsem se sama sebe.  Josh, Taylor, Brian a Joe se na mě nechápavě koukali.

„Co je, zlato?“ zeptal se Josh.

„Ále nic,“ řekla jsem a hrdě přistoupila ke svému bratrovi.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se. Zatáhl nás do prázdné chodby.

„No když jedeme do toho kina, nepojedeš semnou po škole nakupovat?“ zeptal se.

„NE!!! Já jdu do kina s mýma kámošema a ségrou mého kámoše,“ řekla jsem.

„Ehm, ale víš já tak trochu chodim s kámoškou Jenny, takže jdu taky,“ řekl a usmál se. Když tohle řekl, cítila jsem, jak se mi obličej stáhl do bolestivé grimasy. Rychle jsem se otočila, aby to Edward neviděl, ale zahlédl to.

„Bell?“ zeptal se a chytil mě za ruku. Vytrhla jsem se mu a šla do třídy. Sedla jsem si Joshovi na klín. Objal mě.

„Co je, Bell?“ zeptal se.

„Ale nic, jen jsme se pohádali,“ lhala jsem.

„Aha, to je mi líto,“ řekl a víc mě stiskl. Najednou mi hlavou bleskl nápad. Musim vypadat hříšně. Edwardovi vypadnou oči z důlků. Samolibě jsem se usmála a Joshe políbila.

„Už je to dobrý, jak tak koukám,“ řekl a usmál se.

„Jo jo už jsem O.k.,“ potvrdila jsem mu to a v hlavě se mi začal rodit plán. Škola uběhla rychle. Po obědě jsme měli tělocvik. S klukama jsem se dohodla, že mě ke kinu v sedm večer doveze brácha.

Ke škole pro mě přijela Rose. Edward už byl doma, protože on neměl odpoledku. Tělocvik dnes mají jen holky a kluci až zítra.

„Ahoj Rose,“ pozdravila jsem ji a sedla si na místo spolujezdce.

„Ahoj Bell,“ řekla a usmála se.

„Jak bylo? A co kluci?“ zeptala se mě. Zasmála jsem se její zvědavosti.

„Je to ucházející, ale co je to škola ne? A kluci? No zatím patřim do party kluků… je tam jeden hezkej má krásný namakaný tělo, černý vlasy a nádherný modrý oči, jen mi přijde takovej záletník. Já vim, je mu teprve čtrnáct a asi se žádnou nespal, že? Ale prostě si myslím, že jich už měl hooodně,“ řekla jsem.

„Toho chci vidět,“ zachichotala se.

„A jestli jich měl hodně vždyť je to jedno ne? O sex tu zatím nejde,“ řekla a poplácala mě po rameni.

„A co náš Eda? Ten se vůbec nechce chlubit,“ řekla a nasadila smutnou masku.

„No tak ten má holku,“ řekla jsem.

„Jmenuje se Nicky,“ povzdechla jsem si.

„Co je, Bell?“ zeptala se Rose ustaraně.

„Já nevim… “ odpověděla jsem po pravdě.

„… ale nějak mi to vadí,“ dořekla jsem s pohledem upřeným do lesa.

„Co? To, že má Eda holku?“ zeptala se. Jen jsem přikývla.

„Bello, nežárli, je to tvůj brácha,“ řekla a zasmála se.

„Hmm, když…“ nedořekla jsem to. Na konci věty mi selhal hlas a slzy přetekly. Rose zastavila na kraji naší pěšiny.

„Ale no tak, Bell, vždyť se nic neděje,“ řekla a objala mě.

„Když já se bojim, že ho ztratim, co když už na mě nebude mít čas?“ zeptala jsem se.

„Neboj Bell, Edie tě má rád, že by za tebe dal i život a nějaká nána mu v tom nezabrání,“ řekla a pohladila mě po tváři.

„Tak jo… budu ti věřit,“ řekla jsem, popotáhla a utřela si slzy.

„Tak a teď se na mě usměj,“ řekla. Pokusila jsem se o úsměv.

„Tak jedem,“ řekla, pohodila svými blond loknami a nastartovala. Během minuty byly doma.

„Ahoj mami,“ pozdravila jsem mámu.

„Ahoj Bell, jak ti dopadl ten test z přírodopisu?“ zeptala se.

„Mám za jedna… “ usmála jsem se. „… musim poděkovat tátovi,“ řekla jsem a vyběhla do pokoje.

„Ahoj,“ pozdravila jsem Edwarda ležícího na posteli poslouchajíc jemnou hudbu ze sterea.

„Ahmm,“ zamručel neslyšně, ale oči nechal zavřené. Asi spal. Odhodila jsem tašku a šla se převléci. Jsou tři, takže do sedmi mám ještě čas. Když Edward spí tak jsem se začala převlíkat u mojí postele. Na posteli jsem od Alice měla oblečení na doma a tak jsem si ze sebe sundala šaty. Stála jsem tam jen v kalhotkách, protože do těch šatů byla podprsenka nepohodlná.

„Můžeš mi říct, co to děláš?“ ozval se Edward přiškrceným hlasem. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Okamžitě jsem si prsa přikryla rukama.

„Já myslela, že spíš když neodpovídáš,“ řekla jsem.

„Aha,“ řekl a začal si mě prohlížet. Jen jsem zvedla obočí. Ed si přes sebe přehodil deku. Usmála jsem se a přes prsa hodila vlasy, abych mohla spustit ruce. Ty jsem si dala v bok a začala poklepávat špičkou o podlahu. Edwardovi se jen zadrhl nádech. Ty jo kdyby tohle věděla mamka tak jsem mrtvá, obrazně řečeno. Dech se mu srovnal a on si mě nestydatě prohlížel dál.

„Tsss… tohle se dělá?“ zeptala jsem se s cukajícími koutky. Ani jsem se nestyděla.

„Když já si nemůžu pomoct,“ řekl a pořád na mě zíral. Otočila jsem se k němu zády a začala si oblíkat kraťásky. Pak jsem si nandala podprsenku z černé krajky. Vzala jsem do ruky tričko… teda spíš bolerko, moc se mi nelíbilo tak jsem šla do šatny pro jiné.

„Vezmi si tohle,“ hodil po mě Edward bílé průhledné tričko. Jen jsem tázavě pozvedla obočí.

„Libí se mi to,“ řekl a ukázal na mě už oblečenu v tom triku.

„Já tě nechápu,“ poslala jsem mu v myšlenkách. Tázavě se na mě podíval.

„Nevyznám se v tobě, ve škole ocucáváš Nicky, doma mě… Ve škole mě vraždíš pohledem a doma se ke mně lísáš, ne jako brácha, ale jako můj kluk. Já… prostě to nechápu,“ pokračovala jsem v bombardování myšlenkami.

Zamračil se. „Ty že mě nechápeš?“ nevěřícně se na mě podíval a očička mu trochu ztmavly. Jen jsem záporně zakroutila hlavou.

„Tsss, ty se ve škole ocucáváš s Joshem a když to dělám já s Nicky tak nás vraždíš pohledem a strašně ti to vadí,“ začal trochu hysterčit. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „ a že by ti to moje lísání vadilo, mi nepřijde,“ dodal laškovně. Jen jsem zakroutila hlavou. „Víš co? Vyber si buď já, nebo Nicky, já se pak zařídim podle tebe, ale než se rozhodneš ani se mě nedotkneš,“ ukončila jsem náš myšlenkový rozhovor a u toho ještě ukazovala prstem. Kdyby tu někdo byl a pozoroval nás, asi by si myslel, že nám hrabe. Němě gestikulovat rukama a u toho měnit výrazy… Edward se na mě zděšeně podíval.

„Ani jednu pusu?“ vyhrkl, ale tentokrát nehlas.

„Ne, ani jednu,“ kývla jsem a vyšla do pokoje.

„Ale, ale to nejde… ty si tak… “ koktal.

„To mě nezajímá,“ řekla jsem a seběhla dolů.

„Rose, kde je Alice?“ zeptala jsem se mojí sestry sedíc nad katalogem auto-doplňků.

„Jela nakupovat, prej potřebovala něco koupit.“ Odpověděla nepřítomně.

Co mám dělat? Kecla jsem sebou do křesla u televize. Máma zase dělá na nějakym projektu, táta je v práci, Rose nad katalogem, Emmett pozoruje zápas a Alice s Jazzem jsou na nákupech. Jedině Edie je tu volnej. Vyběhla jsem zase nahoru pro Eda.  Ten seděl na lenošce v rohu u balkonu a nepřítomně tedy spíš zaraženě čučel před sebe a měl přiotevřenou pusu. Zasmála jsem se, ale docela jsem ho i chápala, ale já si vybírat mezi Ediem a Joshem, tak mám jasno. Stejně se ve svých pocitech nevyznám, v jednu chvíli brečim a zachvíli se muchluju s tim kvůli komu brečim a když nebrečim ani se nemuchluju tak se učim nebo nudim. Já vim divná věta, ale já se nechápu. Proč jsem s Joshem, když ho ani nemiluju? Jo, mám ho ráda, ale spíš jako kamaráda a ne jako svýho kluka. Edwarda miluju, jen nevim jak? Jako bratra asi ne, protože když se na něj podívám, mám ho chuť líbat a nejen to, ale i něco víc. SAKRA Bello, klid!!! Zařvala jsem na sebe v duchu.

„Bello co je ti?!“ probral mě zběsilý třásot a křik u mě. Byla tu celá rodina kromě Alice a Jazze.

„Co je?“ zeptala jsem se nezúčastněně.

„Ty se ptáš, co je? Probíráme tě tu už dvě a půl hodiny je půl šestý, co ti je zlatíčko,“ zeptala se máma. Týjo dvě a půl hodiny? Páááni.

„Omlouvám se, zamyslela jsem se,“ řekla jsem nedočkavé rodině.

„Půl šestý!“ vykřikla jsem najednou. Sakra nemám moc času… Rychle jsem zmizela v koupelně a dala si rychlou sprchu. Sedla jsem si k zrcadlu a vytáhla šminky.

„Rose!“ křikla jsem přes celý dům.

„Ano Bell?“ vlezla do koupelny.

„Namaluješ mě a učešeš?“ zeptala jsem se.

„Tak jo,“ vyřkla potěšeně a už cupitala blíž ke mně. Udělala mi sexy účes a namalovala mě úplně úžasně.

„Rose, to je krásný, jsi úžasná,“ obejmula jsem ji opatrně, abych nic neponičila.

„Díky Bell, užijte si to,“ šeptla, pohladila mě po rameni a odešla. Vešla jsem do pokoje a šla si vybrat něco ze šatníku. Uslyšela jsem přijíždět auto a zachvíli ke mně přicupitala Alice s Jasperem v zádech. Ten byl ověnčený taškami jako vánoční stromeček a tvářil se jako boží umučení. Alice vešla ke mně do šatníku.

„Bello, tady máš šaty… koupila jsem ti je, když jsem viděla, jak jedeš do kina“ řekla rozjařeně.

„Viděla?“ přiběhl táta.

„Ano, já ji viděla, ale jen chvíli, stihlo se mi přehrát jen pár vizí, nejdříve ta s tím kinem, pak nějaká jak si ležela nahá v posteli přikrytá jen prostěradlem a kolem tebe byly omotaný něčí ruce a pak další a tam bylo, jak si zvracela do záchodu, nic víc,“ začala energicky vysvětlovat, ale konec řekla docela smutně.

„Kdy?“ zeptala jsem se jí.

„No, to bylo ráno při jízdě do školy, málem jsem nabourala, jak jsem byla v šoku,“ lamentovala a já jen kroutila očima.

„Ale jak to, že jsi ji viděla?“ brblal si pod vousy táta, bože ten aby to nezkoumal ten náš vědec zvědavej. Uchichtla jsem se pro sebe a popadla šaty od Alice.

„Počkej jak jako nahou v posteli?!?!“ Vylítl najednou táta, když mu to všechno došlo.

„No, já nevím prostě ležela nahá v posteli no,“ řekla v klidu Alice a pokrčila u toho rameny.

„Jak můžeš být v klidu, když naše čtrnáctiletá Bellča je, teda bude nahá v posteli s nějakym klukem,“ přiskočil Emm a dramaticky si položil ruce na srdce.

„Vrr… musíš mi pořád připomínat, že mi je čtrnáct?!“ zavrčela jsem na Emmetta. Ví, jak se těšim na patnáctiny a pořád mě bude provokovat.

„Bello, dělej už je půl sedmé,“ přišel Edward za mnou už oblečený v černé košili a černých džínách. Bože, tak mu to seklo. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho do koupelny. Vypadal natěšeně jako by něco čekal. Nechápu proč. Vzala jsem jeho osobní voňavku. Voněla mužně, ale nikdo ji neměl, protože ji Eda sám vymyslel. Trochu jsem ho stříkla.

„Dokonalé,“ vydechla jsem.

„Jedeme,“ strčila jsem do Eda a vyšla do pokoje.

„Bello?“ zeptal se se smíchem. Koukal na mě se zvednutým obočím, hlavu skloněnou a rukou zakrýval smích.

„Coje?“ zeptala jsem se ho.

„To jedeš jen ve spodním prádle?“ zeptal se a ukázal na mě. V rychlosti jsem se prohlédla a zjistila jsem, že mám na sobě jen podprsenku bez ramínek a titěrná tanga.

„To by se ti líbilo viď?“ šeptla jsem k němu ironicky a ještě mávla rukama ve vzduchu. Edie jen rychle zakýval hlavou na souhlas.

„Tss… “ zasyčela jsem a vydala se k posteli, kam jsem nepřítomně odhodila šaty od Alice. Vypadaly krásně. Byly černo-tmavě modré bez ramínek. Přes prsa byl tmavě modrý pás, pod ním černá zmuchlaná látka a sukně šitá nakřivo z tmavě modré látky. Navlíkla jsem je na sebe a k nim si vzala černé boty na podpatku, jak jinak, že? Popadla jsem kabelku se šminkami, telefonem a voňavkou.

„Tak a teď už fakt jedeme…“ řekla jsem a vyběhla do garáže. Proběhla jsem kolem Emma a tak jsem ho čapla za ruku. Ten to nečekal a letěl za mnou jak splašenej.

„Héj, co zase je? Já nic neproved,“ začal hned.

„Já vím, ale odvážíš nás,“ řekla jsem mu a sedla si na místo spolujezdce. Edward nijak neodporoval a sedl si dozadu. Jeli jsme Aliciným porsche. Ke kinu jsme dojeli jen tak tak v sedm.

„Čau Emme,“ řekla jsem a dala mu pusu na tvář.

„Pááni to tě budu vozit častěji za takovou odměnu,“ zasmál se. Jen jsem vyplázla jazyk a vyběhla ven. Kluci už tam stáli.

„Nechtějí nám prodat lístky na ty Predátory,“ řekl Brian.

„Ale… kolik nás je? Josh, Brian, Joe, Taylor, Edward, Jenny, já, Monica, Nicky a Reneé,“ počítala jsem. Přišla jsem ke kase. Seděl tam kluk, kterému mohlo mu být tak devatenáct. Stáhla jsem si výstřih a předklonila se. Vlasy mi spadly dopředu.

„Ehm… “polkl pokladní „vaš-še přá-ání sle-slečno,“ vykoktal.

„Dobrý den, já bych chtěla deset lístků na Predátory pro mě a mé přátele, ale ještě nám není osmnáct, mohl byste udělat vyjímku?“ koketně jsem se usmála, naklonila mu svůj výstřih a zamrkala.

„Ehm… jistě slečno,“ řekl už normálně a začal tisknout lístky.

„Kolik jsem dlužná,“ usmála jsem se a vytahovala peněženku.

„Jen padesát babek, máte to za polovic,“ usmál se. Ale že by začal reagovat? Trochu pozdě hošánek, usmála jsem se pro sebe. Vzala jsem si lístky a šla k partě.

„Wow, kde ses to naučila? Já šel málem do kolen,“ řekl Josh.

„To víš, moje ségra mě to naučila,“ odpověděla jsem a děkovala Rose za ty sváděcí hodiny.

„Hmm, takhle si nemusíš nic platit,“ zasmáli se kluci kromě Edwarda. Ten se tvářil poněkud zaskočeně, chtivě, ale i žárlivě. Blázínek jako bych ho chtěla, myslím toho pokladníka.

Usmála jsem se a chytla Joshe za ruku a táhla ho pro popcorn. Sedli jsme si do prostřední řady. Seděli jsme Nicky, Ed, já, Josh, Brian, Reneé, Taylor, Monica, Joe a Jenny. Film byl docela zajímavý, ale já jsem spíš na komedie a podobně.

Po filmu jsme šli na pizzu a pak domů. Tam jsme se s Edem dostali, až v jedenáct. Přijel pro mě Jazz.

Tenhle týden uběhl docela rychle, Ed mi zatím neřekl svůj názor. Dnes je pátek a Alice mámě a tátovi dala náš zájezd na víkend. Ještě že je táta po noční, a tak mu dali na víkend volno, jinak bychom byli v prčicích. Mamka s tátou odjeli hned v pátek v pět hodin a my se dali do příprav pořádné párty. V osm to bylo hotový a lidi sem začali proudit…

---

 

< ® >

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!