08.06.2010 [07:30], Kiana, ze série Canto de mi destino, komentováno 3×, zobrazeno 3301×

Druhá kapitolka je na světě, takže hezké počtení.

Kdo byl ten anděl, kterého Bella potkala a koho viděla poprvé v životě u své skříňky? Kdo četl předchozí kapitolu, najde odpovědi zde.

Prosím o komentáře.

S láskou Kiana

 

---

Shrnutí

Canto de mi destino

2. kapitola - Zmilovaná?

Otevřela jsem skříňku a vzala si učebnice, zavřela jsem ji a v tu chvíli jsem ho poprvé spatřila. Byl jako anděl, jako bůh na zemi. Byl tak krásný a neuvěřitelně sexy. Jeho bronzové vlasy byly volně rozcuchané do všech stran. Ty nádherně karamelové oči. Miluji karamel. Co to tu plácám, já nesnáším karamel. Bacha, jde ke mně. Bože, já zase vypadám.

„Ehm. Ahoj." Má ještě více sexy hlas než tělo. Ví to vůbec?

„Ahoj. Potřebuješ něco?" Ježíšmarjá, já dokážu hned vše zbabrat na poprvé!

„Blokuješ mi skříňku."

„Ehm. Jo, promiň." Uhla jsem mu a radši šla na hodinu. Měla jsem angličtinu. Takže v pohodě. No, spíše jsem si to myslela, než jsem došla do své třídy. V mojí lavici seděla nějaká krásná holka, řekla bych, že bude příbuznou toho, kterého jsem potkala u skříňky. Šla jsem tedy k ní a ona se na mě ani nepodívala.

„Ahoj, zasedla si mi moje mí-“ Nedokončila jsem jelikož zvedla hlavu a podívala se mi do obličeje. Byla krásnější než se zdála ode dveří. Jestli doteď byla nejhezčí na škole Lauren, tak tohle jí při nejmenším přivodí infarkt. Až teď jsem si všimla, že mi ta holka mává před očima.

„Něco potřebuješ?“ zeptala se.

„Jo, jen že sedíš u mě v lavici. Je tu místo, tak tady klidně zůstaň, ale budu sedět s tebou, neva?“

„Mělo by mi to vadit? Ty, jsi tady už dlouho a já jsem nová.“ Odpověděla a usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila a přisedla jsem si k ní. Do třídy vkročil Pan Creovn (Kreoun). Náš učitel angličtiny.

„Ehm. Mimochodem já jsem Bella, Bella Swan,“ řekla jsem jí a podala jí ruku.

„Rosalie Cullenová,“ odpověděla a zbytek hodiny se věnovala pouze výkladu. Zbytek hodiny uběhnul ve veliké rychlosti, ani jsem to nepostřehla a už byl oběd. Za celé dopoledne jsem ani Rosalii a ani toho kluka nezahlédla. Nevím proč, ale nějak mi chyběli. Co to zas melu? Jak mi můžou chybět? Znám je teprve čtyři hodiny.

Dál jsem o tom nepřemýšlela a vydala jsem se na oběd. Neměla jsem hlad a tak jsem si vzala jenom colu a šla jsem si sednout k mému stolu. V tu chvíli, kdy jsem vytáhla svůj notes Song of my heart, do jídelny vkročila ta Rosalie, ale vedle ní nešel ten z rána. Ona za ruku držela vysokého, svalnatého a také velmi krásného kluka. Ten z rána byl sice hezčí, ale ani on nebyl k zahození.

Po nich vešli do jídelny asi její další sourozenci, nebo co to bylo. Taky se drželi za ruce. Krásná a malá tmavovláska a za ruku jí držel vysoký a štíhlý kluk s lví hřívou. Byl krásný, i ona, vlastně všichni z nich byli krásní, ale ten kluk z rána byl nejkrásnější. Konečně vešel do jídelny i on. Byl tak krásný, nemohla jsem se na něj vynadívat. Hltala jsem ho pohledem. Utápěla jsem se v těch jeho karamelových očích a zase jsem ani nepostřehla Rosaliinu ruku, která mi mávala před očima.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Bello, tohle jsou mojí sourozenci, sice adoptovaní, ale jsou. A tohle je můj přítel Emmett. Mohli bychom si k tobě přisednout? Není tady jiný volný stůl.“

„Ale ovšem, proč byste nemohli?“ odpověděla jsem jí, ale stále jsem se dívala na toho kluka. Nemohla jsem od něj odlepit zrak, byl úchvatný. Sourozenci od Rosalie následovali můj pohled a potom se podívali s úsměvem na mě.

„Neztrácej s ním čas,“ řekla mi ta tmavovláska.

„To ani nemám v úvahu. Posadíte se, nebo tu budete stát jako solné sloupy?“ zeptala jsem se. Usmáli se a sedli si.

„Já jsem Alice a tohle je Jasper,“ řekla ta tmavo – Alice.

„Bella,“ řekla a podala jsem jim ruku.

Zbytek oběda jsme si jen povídali a nic jiného se nestalo. Ten Edward, jak se ten kluk jmenoval, jak mi řekla Rosalie, se neobtěžoval k nám přijít. Radši odešel pryč. Nezaobírala jsem se tím. Začala jsem si na ně tvořit svůj názor.

Moje názory:

(Moje poznámka: Trochu si pohraji s charaktery postav, snad vám to nebude vadit a neodradí vás to od čtení)

Rose -> Přísná, vážná, někdy až moc upjatá. Ale podle mého je to jen její maska, pod kterou je to vážně moc fajná a vtipná holka. Jinak je to moje kamarádka, jako první z jejich rodiny jsem si ji doopravdy oblíbila a ona se ke mně taky chová normálně. Zdá se mi, že se s Emmettem doplňují navzájem.

Emmett -> Vtipný, milý, umí si udělat srandu ze všeho s ním to bude Ok, doufám.

Alice -> Nevím proč, ale tak nějak přiblble se na mě pořád usmívá, jinak jak jsem se dozvěděla shopaholik. Jinak milá a v pohodě.

Jasper -> Je zvláštní, asi ani neexistuje slovo, které by ho vystihlo.

Edward -> krásný, božský, sexy. Má vše co má mít perfektní kluk. Jen nevím proč, ale mám takovej divnej pocit, že mezi námi to bude skřípat. Co jsem slyšela je dost arogantní a namyšlený.

„Lidi musím už jít.“ Řekla jsem a Emmett se z nějakého mě neznámého důvodu uchechtnul. Neřešila jsem to a začala jsem se zvedat. V tom jsem já nemotorná shodila ze stolu svůj sešitek Song of my Heart. Rosalie se sehnula a zvedla ho. Byl otevřený a tak se do něj zahleděla. Šla jsem pomalu k ní a podívala jsem se jí přes rameno, co v něm zkoumá. Četla si mou oblíbenou písničku, kterou mám ze všech nejradši: I Hate.

„To jsi napsala sama?“ zeptala se mě po chvíli.

„Ano, proč? Je to blbý?“

„Ne, právě naopak. To rozložení klavírních a kytarových stupnic. Ty slova a ta melodie. To je něco,“ odpověděla.

„Děkuji, ale už musím jít. Mám hudebku,“ řekla jsem a otočila jsem se k odchodu.

„Počkej tedy na mě. Mám ji s tebou.“ Řekla Alice a šla ke mně.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  semiska (19.06.2010 22:17)

Moc hezké a těším se na další.

1)  Kiana (08.06.2010 14:14)

Další díleček jen a pouze pro Vás... prosím o komentáře

1