21.06.2011 [21:45], MisaBells, Povídky jednorázové, komentováno 33×, zobrazeno 5131×

Kolem je hrozně moc zábavy, legrace, srandy... Až jsem dostala opět ten svůj neutuchající pocit, že bych to měla jaksi... vykompenzovat.

Songfic se Sad endem, jak jinak - nejlepší kompenzace.

„Pak tedy jdi,“ vybuchl Edward a znovu mu odstrčil ruce, tentokrát zabírajíc jeho místo na Bellině hrudi.  Stlačoval její mrtvé srdce rychleji než on předtím.

„Není mrtvá,“ zavrčel. „Bude v pořádku.“ Jacob si nebyl jistý, že ještě mluvil k němu. Strnule vyvrávoral z pokoje a uvítal by i pád ze schodů, kdyby mu pomohl nemyslet na mrtvou Bellu. Utekl co nejdál, aby neslyšel Edwardův bolestný řev, když se mu stále nedařilo Bellu oživit. Motal se mezi stromy, ignoroval jejího vraha v přízemí domu. Chtěl pryč. Zůstal však bezbranně stát uprostřed lesa. Jako kdyby čekal na nějaký zázrak. Na znamení, že je to jen hrůzostrašný sen.

I will remember you.
Will you remember me? 
Don’t let your life pass you by.
Weep not for the memories.

(Budu si tě pamatovat.
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tvůj život prošel kolem tebe.
Neplač pro vzpomínky.)

Zaslechl kroky. Pomalé a stejně otupělé, jako byly předtím ty jeho. Zavřel oči a doufal, že snad… Možná… Co kdyby?

Otočil se ve chvíli, kdy se k němu blížil Edward. Jeho obličej byl zkřivený do té nejhorší grimasy, v náruči svíral malý uzlíček kudrnatých vlasů a jeho ramena se nepravidelně třásla, jako kdyby brečel. Jacob se ani nemusel ptát, aby došel ke správnému závěru. Kolena se mu podlomila a lesem se rozlehl zlomený řev.

Remember the good times that we had? 
I let them slip away from us when things got bad.
How clearly I first saw you smilin’ in the sun.
Wanna feel your warmth upon me, I wanna be the one.

(Vzpomínáš si na dobré časy, které jsme měli?
Nechala jsem je proklouznout, když se něco zhoršilo.
Jak jasně jsem tě poprvé uviděla smát se na slunci.
Chceš cítit své teplo na mně, chci být jediná.)

Na louce za městečkem Forks stála skupina mladých krásných lidí. Přišli se rozloučit s jednou z nich. Se sestrou, která vědomě obětovala život pro svou dceru. S manželkou, která vyměnila věčnost se svou láskou za jeho dítě. S dívkou, která se už nikdy nevrátí. V popředí mlčících lidí stál chlapec s dítětem v náruči a díval se na kamennou holubičku na bílém náhrobku. Zůstal sám. Jeho důvod k životu odešel a nechal ho napospas věčnosti, ze které nemohl odejít. Zabránila mu v tom. Dítě se dotklo otcova obličeje a Edwardovi se před očima promítl obraz Belly. Vzlykl a stiskl dceru pevněji. Její jediná vzpomínka na ni. Jediné jejich setkání. Nikdy si ji už nepochová. Nebude jí broukat na dobrou noc. Nepohladí ji po vlasech…

I will remember you.
Will you remember me? 
Don’t let your life pass you by.
Weep not for the memories.

(Budu si tě pamatovat.
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tvůj život prošel kolem tebe.
Neplač pro vzpomínky.)

I’m so tired but I can’t sleep.
Standin’ on the edge of something much too deep.
It’s funny how we feel so much but we cannot say a word.
We are screaming inside, but we can’t be heard.

(Jsem tak unavená, ale nemůžu spát.
Stojím na okraji něčeho příliš hlubokého.
To je legrační, jak se cítíme, že nemůžeme říct ani slovo.
Uvnitř křičíme, ale nemůžeme být vyslechnuti.)

V jeho srdci zůstalo prázdné, mrtvé místo, které už nikdy nic nezaplní, přestože jeho láska našla nový cíl. Jejich dceru. Jejich sladkou Renesmee. Viděl v ní její tvář a uvědomil si, že jeho milovaná Bella s ním bude dál. Bude vyrůstat v Renesmeeiných očích, v jejím hlase, v těle. Měl vztek, že ho tím zahnala do kouta. Jak moc by za ní chtěl odejít. Dovolit srdci, aby žalem puklo a on mohl definitivně umřít. Jenže nešlo to. Copak by mohl opustit Renesmee i on?

But I will remember you.
Will you remember me? 
Don’t let your life pass you by.
Weep not for the memories.

(Budu si tě pamatovat.
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tvůj život prošel kolem tebe.
Neplač pro vzpomínky.)

I’m so afraid to love you, but more afraid to loose.
Clinging to a past that doesn’t let me choose.
Once there was a darkness, deep and endless night.
You gave me everything you had, oh you gave me light.

(Obávám se, že tě miluji, ale moc se obávám, že tě ztratím.
Lpím na minulost, která mi nedovolí si vybrat.
Jakmile byla tma, hluboká a nekonečná noc.
Dal jsi mi všechno, co jsi měl, oh dal jsi mi světlo.)

Když se jí díval do očí, uvěřil v nebe. Renesmeein pohled byl vážný, dospělý a soucitný. V jejích očích se odrážela jeho zlomená tvář a bolest, kterou cítil.

„Měla krásný život, Edwarde…“ zašeptala Alice a jeho ruce se napjaly. Měla? Tak proč ho opustila? Nechala mu v srdci díru a v náruči dceru, která se jednou zeptá, kde je máma. Co jí poví, když sám si tuhle otázku už teď pokládal?

And I will remember you.
Will you remember me? 
Don’t let your life pass you by.
Weep not for the memories.

(Budu si tě pamatovat.
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tvůj život prošel kolem tebe.
Neplač pro vzpomínky.)

And I will remember you.
Will you remember me? 
Don’t let your life pass you by.
Weep not for the memories.
Weep not for the memories.
(Budu si tě pamatovat.
Budeš si pamatovat ty mě?
Nedovol, aby tvůj život prošel kolem tebe.
Neplač pro vzpomínky.
Neplač pro vzpomínky.)

Kdyby mohl, plakal by. Jak pozdě si uvědomil, co udělala. Vyměnila vlastní život za život dcery. Věděla to. Od samého začátku, ale on se s tím nedokázal smířit. Věřil, že mohou vyhrát. Věřil, že ona s ním zůstane po zbytek věčnosti.

Nikdy na ni nezapomene a malá Renesmee svou maminku bude znát víc, než kdokoliv jiný. Nebude litovat toho, že s ní byl, bude vzpomínat, přestože mu to bude rvát srdce, které patřilo jen jeho Belle. Jeho láska neumřela. Bude žít v jejich dceři a v jeho vzpomínkách.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

13)  kytka (21.06.2011 23:29)

To bylo ale smutný. Ale Miško, jsi šikula. díky.

12)  Astrid (21.06.2011 23:23)

Všetko je fikcia, ale toto ma trocha schladilo, trocha dosť bolo to smutné jo, ale skôr ma to šokovalo. Pekne sepsáno, jedine čo mi nejde - pustiť pesnička, mohla by si mu ju trebars dať ako link karaoke, lebo na SK je blokovaná sony.
krásny sonfic

11)  nikolka (21.06.2011 23:05)

ostali iba spomienky
ja.... plačem...

9)  Lenka326 (21.06.2011 22:43)

Bože, tolik smutku a tolik bolesti, dostalo mě to.

8)  Twilly (21.06.2011 22:10)

Přímý zásah, Kulinko, přímo do srdíčka...

6)  Kristiana (21.06.2011 22:04)

Míšo, dojala jsi mě svými písmenky k slzám. Nádherné a srdcervoucí.

5)  KalamityJane (21.06.2011 22:01)

moc moc smutný a moc a moc krásný

4)  piky (21.06.2011 21:58)

Krásné

2)  sfinga (21.06.2011 21:49)

Míšo, ty ďáble, na tohle jsi potřebovala ten obrázek? Na takovou beznaděj? Ach jo, brečím a ani se za to nestydím.
Jsi naše vládkyně emocí. Dokážeš vyvolat smích i pláč

1)  Bosorka (21.06.2011 21:47)

Míšo to bylo nádherný! A smutný! Nádherně smutný!

«   1 2