25.10.2010 [18:45], Amisha, Povídky jednorázové, komentováno 42×, zobrazeno 7451×

Forks zasáhla bouře...

 

Velké díky Karolce za korekturu...

 

 

+15

Venku byla tma a krajinu bičovala bouře. Nebe občas pročísl blesk. Nebála jsem se. Otevřela jsem okno, abych se mohla dívat přímo. Zavřela jsem oči a na chvilku si nechala skrápět tvář deštěm. Ozvalo se tiché zašustění a moje rty uchvátil kradmý polibek. Na chvilku jsem se vyděsila.
Tlumené zachichotání mě utvrdilo v tom, kdo za tou lumpárnou stojí.
„Edwarde!“ Pohlédla jsem mu do tváře. Strašně mu to slušelo s těmi mokrými vlasy.
Uvědomila jsem si, že mu blokuju přístup do mého pokoje. Ale chtěla jsem si tu chvilku co nejdéle užít.
„Tak by mě zajímalo...“ položila jsem si hlavu na ruce, „čeho se vlastně držíš.“
Věděla jsem, že si nemůže ublížit i kdyby spadl.
„Oblohy.“ Zamrkal na mě.
Pak se otřásl, jako by mu byla zima.

„Pusť mě dovnitř, nebo ti tu nastydnu. Prší, víš?“
Zasmála jsem se. Jasně a mně narostou rohy. Přesto jsem mu uvolnila místo, aby se kolem mě mohl protáhnout.
„Dojdu ti pro ručník a horký čaj,“ nadhodila jsem. „A vypiješ ho celý!“
Otřásl se znovu, tentokrát doopravdy.
„Já nepotřebuji čaj. Ale něco teplého bych si dal...“
Usmála jsem se. Tuhle hru můžeme hrát oba. Přiblížila jsem se k němu a pohlédla na něj zpod přimhouřených víček. Natáhla jsem se k němu a objala ho. Bez zaváhání mi objetí oplatil. Lehce jsem mu nosem přejížděla přes krk a on velmi tlumeně vrčel. Znělo to, jako když přede kočka.
„Nula negativní?“ protáhla jsem do otázky a naklonila hlavu, abych mu nabídla krk. Zavrčel, ale s předením to už nemělo nic společného. Jeho stisk byl jako ocelový a on mi přitiskl rty na krk. Cítila jsem, jak otvírá ústa a... znejistěla, když jsem ucítila jeho zuby na své kůži.
„Tvoje srdce by předehnalo i vrtulník, lásko,“ zašeptal mi do ucha. Já se zastyděla, že jsem mu na prchavý okamžik nevěřila.
„Jsi velmi tvrdý soupeř,“ uznala jsem.
Zasmál se naprosto uvolněně. Uchvátilo mě to a já zůstala pohledem viset na jeho rtech. Vzduch kolem nás zhoustl. Přikrčil se jako kočka a pomalu kolem mě kroužil.
„Edwarde,“ kníkla jsem. Couvala jsem před ním. Až jsem narazila na pelest postele. Převrátila jsem se a skončila na zádech.
Bleskurychle byl nade mnou a držel moje zápěstí. Ten tam byl karamel v jeho očích. Jeho dech zhrubl a já ho zadržela, když mi jemně líbal čelist a krk až po výstřih. Tam se zastavil a vdechoval moji vůni. Přiváděl mě k šílenství, ale věděla jsem, že nad propastí visíme spolu.
Prohnula jsem se v zádech, ne proto abych ho zlobila, ale protože jsem si nemohla pomoct. Pokračoval ve svém průzkumu a přes tričko mě nosem hladil až k pupíku.
„Edwarde,“ zajíkla jsem se, když mi do něj ten nos zabořil. Zvedl ke mně onyxový pohled.
Doutnal a já... Musela jsem si ho přitáhnout abych svými rty pohltila ty jeho. Zasténal moje jméno.
Rukama mi přejížděl kdekoli, kam dosáhl. Ucítila jsem jemné zatahání. Nikdy víc už svoje modré triko neuvidím. Bylo mi to jedno. Zkoumal mé tělo. Důsledně. Nevynechal jediné místečko. Roztřesenými prsty jsem se pokusila rozepnout jeho košili. Usmál se mé marné snaze.
„Pomůžu ti, smím?“ Přikývla jsem. Trhl. Přitiskl se na mě a já vyjekla.
„Bože, Edwarde, ty jsi ledový!“
Zatvářil se uraženě, ale přitom se mi snažil sundat kalhoty.
„Ty zase úplně hoříš a tvůj tep... mám pocit, že ohluchnu,“ rýpnul si. Olíbával mi lýtko a já vůbec netušila, že to dokáže vyvolat takové pocity.
Oba jsme na sobě měli už jenom spodní prádlo. A on mi už nepřipadal ani trošku studený. Naopak přišlo mi, jako by jeho kůže žhnula. Nakláněl se nade mnou a zuby mi pomalu trhal podprsenku, když na parapetu něco zaškrábalo.
V okně se objevila střapatá tmavá hlava.
„Tak už jsi konečně chlap?“ ozvalo se se smíchem.
Emmett.
Vedle něj se objevila druhá střapatá hlava.
Jasper.
„Dlužíš mi.“ Mrkl na nás. „Moc pěkné prádlo Bello.“
Najednou jsem byla zabalená až po uši v dece a koukala, jak Edward vyskakuje jenom v trenýrkách oknem. Vrátil se během pár vteřin. Jenom to spodní prádlo na něm viselo na poslední niti.
„Tys tam někoho potkal?“ dobírala jsem si ho.
Ohlédl se a měla jsem dojem, že kdyby měl nějaké červené destičky, byly by v plné polní.

Tak mě napadlo...
„Ty, vždyť vy vlastně nemáte krev, že jo? Jak se ti může… ehm... no, víš co?“
„Pochybuješ?!“ zavrněl.
Já nepochybovala.Hlavně když jsem si vzpomněla, jak mi ještě před pár minutami tlačil do břicha, a vím jistě, že to nebylo klíčema. Začervenala jsem se.
Byl moc daleko.
„Miláčku, pojď blíž.“
Za chvilku už jsme pokračovali, kde jsme před tím nevhodným vyrušením skončili. Vůbec nevím jak se stalo, že... hmpf... vlastně nevím vůbec nic.
„Bello?“ zeptal se překvapeně, když jsem se ho snažila dostat na záda.
„Mlč a lehni!“

Nevím, jestli chtěl nebo... prostě si lehl. A já mohla mučit jeho. Jemně jsem mu vískala vlasy a rty jsem mu pomalu líbala hranici vlasů, až k uchu. Klečela jsem vedle něj. To se mi nezdálo dost praktické pro to, co jsem chtěla dělat. Vyhoupla jsem se na něj, abych měla lepší přístup. Ozvalo se… křach!
„Bello!“
Smutně jsem koukala na čelo své postele a třísky amuletu proti zlým snům, které se sypaly z Edwardovy ruky.
„Stejně jsem chtěla novou postel. Vybereš ji se mnou, že jo?“ šeptala jsem mu do ucha. „Rovnou dvě, jednu k tobě, co říkáš?“
Přidržoval si mě za boky a ani se už neobtěžoval tvářit jako člověk.
„Bello!“ Byla to prosba, návrh a zoufalé zasténání.
Nedalo se tomu zabránit. Nebála jsem se, i když jeho tvář vypadala jako dravčí. Během vteřiny jsem neměla spodní prádlo a my dokončili to, co jsme dnes začali.

Unavená jsem ležela na jeho rameni a pozorovala jeho úsměv.
„Co děláš zítra?“ zeptal se.
Zmatená jeho otázkou jsem zvedla hlavu. Vážně mi pohled opětoval.
„Vezmeš si mě?“

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

22)  Amisha (26.10.2010 06:30)

Holky moc moc děkuju za komentíky.

20)  Ewik (25.10.2010 22:06)

Nádherné. A konec byl úchvatný.

18)  gucci (25.10.2010 21:33)

...takovouhle oddechovku jsem dneska potřebovala

17)  milica (25.10.2010 21:26)

16)  Luciana (25.10.2010 20:55)

Nemůžu tu nezanechat komentář. Nááááádhera, hlavně ten konec. Krása.

15)  Alaska (25.10.2010 20:14)

Při příchodu Emmetta a Jaspera na scénu jsem si doslova poprskala monitor. ¨Moc hezká oddechovka.

14)  krista81 (25.10.2010 20:12)

jééé, to bylo hezký škádlení a romantika pospolu je skvělé
Jen ti dva ...... ty bych fakt zabila - neřádi takhle rušit
prostě kouzelné

11)  Gassie (25.10.2010 19:45)

Aaaach.

10)  Linfe (25.10.2010 19:37)

wow pěkná oddechovka....klaním se

9)  Carlie (25.10.2010 19:30)

Osvěžující , miluju ten škádlivý, rýpavý, drze láskyplný humor
Vtipné, romantické, kouzelnééé

8)  Evelyn (25.10.2010 19:22)

To bylo krásné! Pro mě určitě tvé nejlepší dílko.
Sice bych vynechala Emmetta a Jaspera, ale jinak to bylo kouzelné... A žádost o ruku na konci neměla ani tu nejmenší chybičku

7)  sakraprace (25.10.2010 19:16)

Holka, holka, taju a stékám z gauče. Nádherně napsané, vtipem odlehčené, dechberoucí

5)  sfinga (25.10.2010 19:03)

Amisho??? Teda, ty se nezdáš, holka.
Já jsem se bavila od prvního písmenka.
A žhavou scénu odlehčit vtipem, páni Já jdu k tobě do učení, ju
Bylo to krásné a dechberoucí a romantické a humorné a... skvělé

4)  Baruu (25.10.2010 19:03)

Vau Drsný Prostě BEST
Musím přiznat, že jsem se zasmála... tak hezky do sebe rýpali Fakt povedený

3)  Hanetka (25.10.2010 18:58)

Jé, to bylo krásné. Zrovna něco takového jsem potřebovala na zlepšení nálady. A funguje to! Jen jsem teď tak rozjařená, že bych možná uvítala i studenější sprchu.

«   1 2 3   »