09.06.2011 [10:30], Twilly, Povídky jednorázové, komentováno 32×, zobrazeno 5683×

Tohle je moje další POPRVÉ na ff. Dovolila jsem si zneužít Váš nádherný jazyk pro své, čistě sobecké, účely a napsala jsem povídku, kterou vypráví Alice. Příběh nám přibližuje pocity, které cítila Alice před setkáním s Bellou, kterou Cullenovi opustili v New Moon, a teď ji musí požádat o pomoc při záchaně svého bratra.

Veliké DÍKY patří Bosorce a Evelyn...

Blázne můj milovaný! (1. část)

Tahle vize byla spíš noční můra, než jen nějaká ta klasika, na kterou jsem za svá léta upírství zvyklá. Měla jsem pocit, že mě někdo praštil do žaludku. Normální KO. Prohra na body, na celé čáře. Ale koho by neskolilo vidět člena svojí rodiny chtít se sprovodit ze světa?

Vyběhla jsem z domu jako posedlá. V ruce mi cinkaly klíčky od Carlislova mercedesu a když jsem cestou potkala Jazze, jen jsem mu lípla rychlou pusu na tváře a pohladila jeho krásný nechápavý obličej. Ve spěchu  jsem ještě stihla říct, ať se o mne nebojí, že mu pak zavolám a vše vysvětlím. Na víc nebyl čas.

Sedla jsem si do auta a strčila klíček do zapalování. V rekordním čase jsem nastartovala a vyrazila. Ač jsem upír už mnoho let, cítila jsem se nervózně, jako kdyby mi lidství nebylo vůbec vzdáleno. Za pár minut se setkám s ní. Mou přítelkyní. Spíš, dívkou, která kdysi bývala mou přítelkyní. To bylo před tím, než jsem se tak bláhově nechala přemluvit svým nejmilejším bratrem. Celá tahle situace je šílená, protože vím, že jen ona, jako jediná, může tomu bláznovi ve všem zabránit. Otázka zní, zda-li vůbec ještě chce.

Když vůz zaparkoval na jejich dvorku, ruce na volantu se mi chvěly trémou. Zůstala jsem tam raději ještě chvíli sedět a marně jsem se snažila nabýt ztracený klid, ale moc mi to nepomohlo. Nastartoval mě až puch, který mě udeřil do nosu. Mokré zapařené ponožky. FUJ!

Musel to být někdo z La Push! Tipovala jsem to na toho tajtrlíka Jacoba, co se kolem Belly pořád motal.

Starost o Bellino bezpečí – vždyť jí přece mohl ten čokl kdykoliv ublížit – zařadila v mojí hlavě pomyslnou šestou rychlost a já, i přes ten neuvěřitelný smrad, stála v okamžiku za dveřmi s napřaženou rukou, připravenou zaklepat.

Bella otevřela dveře po prvním zaklepání. Vypadala jinak, něco v jejím pohledu se změnilo. Málem mě to srazilo na kolena.

„Potřebuje tě…“ hlesla jsem.

Stála. V její tváři se nepohnul jediný mimický sval.

„Jeho nesnáze mě nezajímají!“ odsekla mi tvrdě. Teď ale nebyl čas na její revoluci. To jsem nesměla  dopustit. Ublížil jí hodně, to jsem dobře věděla a taky jsem mu to měla za zlé, ale teď jsem ji potřebovala.

„Bello...“ slyšela jsem vlastní kňouravý hlas.

„Ne!“ V té chvíli mi přišla jako socha bez špetky citu. „Už mě nebude víc týrat! Nic mi do něj není!“ Otočila se ke mně zády.

„Je ve Volteře, Bello...“ zkusila jsem to touhle cestou. O tom proklatém městě věděla vše a taky o jejích vladařích. Propalovala jsem pohledem její záda a doufala jsem, že ji to obměkčí. Její dlouhé mlčení mě zbavovalo naděje.

O to více jsem byla překvapena její bouřlivou reakcí, jež mi nakonec předvedla. S tím jsem opravdu ale nepočítala. Prudce se otočila zpátky ke mě. Neuniklo mi, jak byla bílá strachy v obličeji a že na mě třeštila vyděšené oči. Snad mi tady neomdlí? prolítlo mi hlavou. Prosím, teď opravdu ne, Bello!

„Bello?“ zkusila jsem jí oslovit, ale jako by mě vůbec neslyšela. Chovala se jako v transu, přesto nevěřícně zašeptala: „Proč se chce zabít?“ Jak věděla, že se chce zabít? Na věštění jsem tu přece já?!

„Myslí si, že už nejsi mezi živými, Bello,“ snažila jsem se jí situaci co možná nejšetrněji vysvětlit.

„Proč?“ Její nevěřícný výraz ji pořád nezmizel z tváře, když se dožadovala vysvětlení.

„Protože, támhleten…“ procedila jsem mezi zuby a kývla jsem hlavou k tomu čoklovi, co během našeho rozhovoru zatínal pěsti i svůj vlčí chrup, „… Edwardovi do telefonu lhal a bůhví proč řekl, že jsi mrtvá.“

Čokl krátce zavrčel a já ho zpražila pohledem.

„Proč?“ zeptala se opět Bella.

To mě probralo z mých fantazií, kde jsem toho zpropadeného čokla ničila snad stovkou různých způsobů. Jak jsem ji měla říct, že to celé bylo vlastně kvůli mně? Zastyděla jsem se, ale věděla jsem, že Bella si zaslouží znát celou pravdu.

Se svěšenou hlavou a tlumeným kajícným hlasem jsem přiznala: „To já tě viděla, jak se chceš zabít a skáčeš ze skály. Rose byla u mého vidění a volala  to Edwardovi.“

Jakob opět výhrůžně zavrčel.

„Jacobe, nech toho!“ okřikla ho Bella nakvašeně.

„Proč?“ zeptala se opět. Byla jako obehraná deska. Zvedla jsem hlavu a upřela na ní překvapený pohled. Čekala jsem, že si to od ní pěkně slíznu. Čekala jsem, že na mě bude křičet nebo mě ignorovat. Co jsem ale opravdu nečekala, byl její ledový hlas.

„Proč by ho mělo zajímat, zda-li jsem mrtvá? Už mě přece víc nechtěl. Řekl mi, že pro něj nejsem dost dobrá. Odmítl mě.“ Ztichla.

„A jen tak mimochodem, já se zabít nechtěla, byl to jenom cliffdiving,“ dodala chladným tónem z kterého mi běhal mráz po těle. Mně, upírce!

Její slova působila jako zářezy na kůži posypané solí.

„On ti tehdy v lese lhal, Bello, snad jsi mu neuvěřila!“ Cítila jsem, jak ztrácím půdu pod nohama. Když mi teď neuvěří, ztratím i Edwarda.

Mlčela. Ani jednou se na mě nepodívala. Už jsem jí za to nestála, ale já ji chápu. Zklamala jsem ji. Nejsem dobrá přítelkyně, ta by nesouhlasila s takovým stupidním… ach Edwarde, jestli to přežiješ, roztrhám tě vlastníma rukama a přísahám, že tvůj zadek si dá rande se sirkami!

„Lžeš!“ vyřkla svůj krutý soud.

„Nikdy jsem ti nelhala. Nikdy, přísahám!“ Čas nemilosrdně utíkal a pocit blížící se tragedie narůstal každou vteřinou. Teď bych byla svolná k lecčemu, co mému pitomému bratrovi pomůže. Cokoliv… opravdu cokoliv, můj milovaný blázne… bratříčku!

„Bello, ztrácíme čas, prosím, nikdo krom tebe ho nezastaví…“ Snad prvně jsem nehrála štěněčí pohled. Pro tentokrát byl opravdový.

„Dej jí už konečně pokoj, krvesajko! Nevidíš, že s vámi už nechce mít nic společného?!“ štěkl na mě ten čokl.

„Jakobe, přestaň, to, jak se rozhodnu, bude jen a jen moje věc!“ okřikla ho Bella.

Měla jsem chuť vypláznout na něj jazyk jako malá holka, i když jsem ještě neměla vůbec vyhráno.

Bella ještě chvíli přemýšlela a pak přistoupila ke staré kredenci. Otevřela oprýskaná dvířka a vytáhla notes a tužku. Pomalým krokem se došourala ke kuchyňskému stolu a zasedla za něj.  Zamyslela se a začala něco psát.

Čokl i já jsme ji bedlivě sledovali. Pak vzhlédla a věnovala mi dlouhý zamyšlený pohled. Něco mi říkalo, že se mohu začít radovat.

Bella pak vytrhla popsanou stránku z notýsku a podala ji čoklovi.

„Jacobe, mohl bys to dát, prosím, tátovi?“ Dívala se mu přímo do vykulené tváře. Chytla ho za ruce a čekala, co odpoví.

„Že to pro mě uděláš?“ zeptala se nejistě.

Zuřil. Ale spíš na mě než na ni.

„Vidíš, co děláš?“ utrhl se na mě. „Už z toho byla málem venku, ty zatracená malá…“ křičel na mě zuřivě, ale Bellina drobná ručka dokázala zastavit nejen jeho slova i jeho třas. Položila mu ruku na tvář a donutila ho pohlédnout jí do očí.

„Jaku, že to dáš tátovi, slib mi to,“ naléhala.

Nakonec to vzdal. Teď už mi ho bylo i docela líto, taky vím, jaké to je ztratit Bellu.

„Jdem, dřív než si to rozmyslím!“ promluvila na mě Bella a vyrazila ke dveřím.

Zhrnutí

(2. část)

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

11)  Marvi (09.06.2011 16:59)

Skvělé, a ono bude i pokračování?? Tak to se na něj už moc těším. Píšeš pěkně.

10)  Astrid (09.06.2011 16:48)

Milá Twiliana, normálne Ti závidím, že si to skúsila a aj uspela, drahá. Pokiaľ sa bude tvoja čeština cítiť vo sférach fantázie ako doma, tak potom máš môj obdiv, a momentálne, veľmi dobre napísané obdiv... rešpekt

9)  Evelyn (09.06.2011 14:29)

Měla jsem první komentář a neuložil se
Twillí, je to skvělé! Na tvojí češtině bych nepoznala, že nejsi rodilý mluvčí A nápad se mi moc líbí, jsem zvědavá, co bude dále

7)  Hanetka (09.06.2011 12:21)

Hééééézky čéééééésky... Twilly moc pěkné. Abych řekla pravdu, tahle scéna mi drala nervy v knížce i ve filmu. Tolik nedorozumění, tolik kdyby... ten řetězec smůly byl tak šílený... kdyby ji Edward neopustil, kdyby neměla vidiny, kdyby kvůli tomu nešla skákat ze skály, kdyby ji nevytáhl ausgerechnet měnič, takže to Alice neviděla, kdyby Alice držela hubu a Rosalie taky, kdyby ten telefon nevzal Jacob, kdyby... A ty to tam všecko máš. Moc hezké.

6)  Twilly (09.06.2011 11:13)

Holky děkuju moc... po pravdě, opravdu jsem čekala spíš ty noviny přes čumák a povel "marš na pelech!"

Šárko, já byla v tom, že to je podle .. no teď sama nevím jestli podle knihy, ale podle filmové předlohy zcela určitě (tak trochu ), jenom jsem to vzala z jiného úhlu pohledu (v tomhle případě z Alicina), přidala jsem trochu myšlenek. A když už jsme u té češtiny, já na ní v podstatě vyrůstala i když jen přes kvanta knížek a TV... ale jsem tímhle jazkyem zcela okouzlena

5)  SarkaS (09.06.2011 10:54)

To je...cože? Tohle asi nebude podle knížky co? Já si pořád říkala, že mám asi jiné vydání, ale hádám, že sis celý příběh upravila podle sebe. Každopádně nemyslím si že neovládáš češtinu, naopak, jako bys na ní vyrůstala

4)  KalamityJane (09.06.2011 10:52)

3)  kytka (09.06.2011 10:48)

Vidíš, já Ti říkala, že se nebojím, jak to dopadne. Sice věštit neumím, ale věděla jsem, že to bude krásný. A je! Jsi strašně šikovná, fakt, fakt.

2)  monikola (09.06.2011 10:43)

veeeelice pjeknééé neverím, že si čistá slovenka... krásna čeština... veľmi prirodzená... bude to mať pokračko, že???

1)  Bosorka (09.06.2011 10:39)

Vidíš, že to nebolelo srdíčko!
Sice jsem tě už chválila, ale tohle nikdy neškodí vícekrát - JSI DOBRÁ, JSI DOBRÁ, JSI DOBRÁ!!!!!!

«   1 2