10.07.2015 [09:30], kala, ze série Black - Cullen, komentováno 8×, zobrazeno 2443×

„Sakra, chlape, chápeš to?! Můj syn má TVOJE jméno, protože to bylo její poslední přání.“ Z Jacobových očí šlehaly blesky hněvu a ponížení a po tvářích tekly slzy bolesti z její ztráty. Nevydržel jsem jeho pohled. I já se najednou cítil vinen. (Edward)

Edward

Cítil jsem vazbu, kterou k ní měl už při jejím zavytí, ale trvalo mi, než mi to došlo úplně.

„Jo, Edwarde, otiskl jsem se do Aury. Našel jsem si novou družku, aniž bych ji hledal.“ Nestihl jsem včas odvrátit hlavu a on zahlédl mou tvář. „Nedívej se tak. Děje se to samo a Bella o mně věděla všechno. Věděla, že jsem se do ní neotiskl, a stejně mou nabídku přijala.“

„Co bys dělal, kdyby Bella žila?“ zasyčel jsem. Najednou jsem měl opravdu neovladatelnou touhu ho zabít, i když bych se měl vlastně radovat. Ale pocit, že se Bella nemá kam vrátit, i když chce, mě přímo svíral na duši. Netušil jsem, jak jí to řeknu. Všiml si změny mé nálady i zloby v mých očích, která tam doteď nebyla. Provinile se přikrčil, ale i tak byl připraven mi čelit. Vzdor zazníval z jeho hlasu.

„Nevím a jsem rád, že už se to nikdy nedozvím, ale když už se ptáš… pak bych měl dvě ženy. Moje láska k Belle nebyla o nic menší, jen nebyla z našeho kmene a nebylo tam to volání krve.“

„Nepřipadá ti to úchylné?“ vyjelo ze mě ani jsem nevěděl jak. Jeho pohled ztvrdl v neproniknutelnou masku.

„Omluvil jsem se ti za Bellu. Její smrt padá na moji hlavu a já s tím musím žít, ale za tohle se ti omlouvat nebudu!!! Moje žena taky nemilovala jen mě!“ V Jacobově tváři byla žárlivost a na duši stín křivdy. Udivilo mě, že ještě dnes ke mně dokáže cítit něco takového. „Věděl jsem to, víš! Řekla mi to! Řekla mi, že kdybys ji chtěl, tak by si vybrala tebe!!!“ syčel mezi zuby. Vybrala by si mrtvou na krvi závislou pijavici. Jeho myšlenky byly bohužel příliš hlasité. „Měla ten zatracený pocit, že ke mně musí být fér.“ I po té době to Jacoba stále bolelo. Musel se několikrát nadechnout, aby mohl vůbec pokračovat. „Edwarde, jak si myslíš, že mi bylo, když jsme už oba věděli, že možná umře, a ona stejně trvala na tom jménu pro našeho syna? Sakra, chlape, chápeš to?! Můj syn má TVOJE jméno, protože to bylo její poslední přání.“ Z očí mu šlehaly blesky hněvu a ponížení a po tvářích tekly slzy bolesti z její ztráty. Nevydržel jsem jeho pohled. I já se najednou cítil vinen.

Jacob zvedl nějaký klacík a začal jím šťourat do země u svých bosých nohou. Nakonec stejně pokračoval. Potřeba mi to říct a zeptat se byla příliš velká. „Edwarde, kde je ta vaše louka s bílými květy?“ Nevěděl jsem, že mu o ní Bella řekla.

„Za hřebenem. Když jsme tam šli, musel jsem ji nést. Byli jsme tam snad jen dvakrát.“

„Měsíce jsem ji marně hledal.“ Nechápal jsem.

„Proč?“

„Milovala ty květy, chtěl jsem je sem vysadit. Měla je ráda.“

„Nevěděl jsem…“

„Musela je mít ráda, když jich měla plnou knížku. Když jsem si byl pro její věci v nemocnici, dali mi to. Otevřel jsem tu knihu a ucítil z ní tebe. Ty květy a na nich tvůj nasládlý… smrad – řvala jeho mysl. Vím, že mě milovala. Nosila moje děti, ale v knížce si schovávala vzpomínku na tebe!“ Mrazilo mě. Kdybych tu býval zůstal, hodně věcí mohlo být jinak. Nadechoval jsem se, že mu to řeknu. O mě, Carlisleovi, o Belle... Přerušilo mě ale naléhavé zavytí a já to všechno odsunul na vedlejší kolej. Vlčice se vrátila a její mysl na mě křičela. Jacob ji opět poslal domů. Byl vlastně milý, ale autoritativní tón v jeho hlase byl na můj vkus až příliš silný. Vlčice to na sobě nedala znát, ale velmi ji to ranilo. Neplakala jen proto, že byla příliš hrdá a nechtěla dávat na odiv svou slabost. Před nikým. Zmizela v lesním porostu a já jen kvůli Jacobovi doufal, že mířila opravdu k jeho domu.

Vlčice odběhla a my stále seděli na trávě u kříže, kde půda byla stále cítit spáleninou.

„Jdi domů, Jacobe. Moc se o tebe bojí.“

„Já vím, ale nemusí.“

„Miluje tě,“ řekl jsem jistě a on jen kývl na znamení, že to pro něho není nic nového. „Má strach, že se ti něco stane, že…“ nadechoval jsem se příliš dlouho a Jacob stále umanutě kroutil hlavou. Nechtěl jsem mu to říct, ale nemohl jsem to neudělat. Už to nebylo jen o těch dvou. „Nechci ti radit, Jacobe, ale požádej ji o ruku.“ Vyvalil na mě oči.

„Tohle jsem neplánoval. Bella… Je to příliš brzo,“ zašeptal a podíval se směrem k lesu, kde zmizela Aura. „Ona ví, že se už nechci ženit. Akceptuje to. Ještě jsem se s tím vším nesrovnal. Nelhal jsem jí. Všechno jsem jí řekl.“

„Jacobe, Aura čeká tvoje dítě.“ Jacob zamrznul a přestal dýchat, ale pak se celý nahrbil a výhružně zavrčel i v lidské podobě, jako vlk.

„Ne! Nelži mi, Cullene! Dával jsem si sakra pozor a jiný by se těžko odvážil.“ Překvapeně jsem na něho hleděl.

„Tak proto se ti to bojí říct,“ ani jsem si neuvědomil, že šeptám. „Prostě ti ušlo, Jacobe. Slyšel jsem její myšlenky a slyším i to druhé malé srdce. Vůbec nepochybuj, že by nebylo tvoje.“ Nic neřekl, ale jeho mysl doslova řvala, a já měl chuť křičet nahlas, nebo ho rovnou praštit, aby se konečně probral. Asi mu to došlo a pokoušel se uklidnit.

„Nechtěl jsem další děti,“ řekl smutně a hleděl na své bosé nohy. Mrzelo mě, že se cítil provinile a jeho myšlenky mě pálily uvnitř hrudi. Opravdu Bellu miloval.

„Jacobe, neboj se. Všechny své děti budeš mít stejně rád…“ Odpovídal jsem na jeho nevyřčené otázky, ale nenechal mě ani domluvit.

„Kurva, Cullene, na další těhotenství nemám,“ zařval. Ruce se mu neklepaly vzteky ale bezmocí, kterou cítil. Ztratil už jednu ženu, kterou miloval a bál se, že přijde i o tu druhou. Strašně si přál, abych řekl, že to byl jen nepodařený žert, ale tušil, že na místě posledního odpočinku Belly bych nic takového neudělal.

„Jacobe, neměl by to být problém. Ona je silná.“

„Možná…“

„Není žádné možná. Už se to prostě stalo. Běž domů. Čeká na tebe. Promluvte si, Jacobe. Bojí se o tebe i o děti a všechny je vnímá jako své. Má strach, co by s nimi bylo, kdybych ti něco udělal.“ Mlčel, nechtěl, abych slyšel jeho chvějící se hlas. V myšlenkách se ale ptal a já mu odpověděl: „Ano, vrátím se později. Chci poznat toho malého vlka, který nosí mé jméno, a Alice si určitě nenechá ujít seznámení s tvou dcerou. Tedy, pokud ti to nebude vadit.“

„Vrať se, Edwarde. Kdykoli. Jak moc jsi byl pro ni důležitý, jsem si uvědomil, až když jsi odešel, když odešla i Alice. Kus jejího světla a smíchu zmizel tehdy s ní. Bella na tebe čekala. Určitě by se nebála svěřit ti své děti.“ Co říkal, myslel vážně a já se zachvěl.

„Jdi už.“ Popohnal jsem ho a on se opravdu zvedl k odchodu. Mohutný vlk se vedle mě zjevil tak rychle, že jsem si ani nezaregistroval jeho proměnu. Překvapil mě. Všiml si toho a spokojeně se zazubil. Kývli jsme na sebe hlavami. Víc nebylo třeba.

Přihlížející

Jacob doběhl k domu. Jeho děti seděly v sedačkách u stolu a spokojeně dojídaly svou kaši z misek. Aura stála se zástěrou kolem pasu u kamen a chytala večeři i pro něho. Ano, měla o něco širší boky a plnější prsa než dřív. Byl tak zahleděn sám do sebe a své bolesti, že si ani nevšiml. Nevšímal si ani práce, kterou Aura po celém domě vykonávala. Co ji poznal a ona s ním odešla do jeho domu, už mu nikdy žádná z místních žen pomoci nepřišla. Nebylo to třeba. Všechno zastala ona. Štvalo ho, že musel přijít Cullen, aby si uvědomil, co v ní našel.

Všichni tři se na něho usmáli, když vstoupil do dveří. Cítil jejich radost ze svého návratu a úsměv jim opětoval. Po dlouhé době se cítil šťastný. O to víc ho mrzelo, že Aura odvrátila pohled a sklopila oči k podlaze. Hřbetem ruky si přejela po tváři, aby setřela své slzy. To obyčejné gesto mu sevřelo hrudník. Tušil, že mu chce něco říct, a čekal.

„Jacobe, mluvila jsem před chvílí s Emily. Pomůže ti s dětmi, i ostatní pomohou. Já se vrátím k rodičům.“ Nevěřícně na ni zíral. Jedna láska mu zemřela a druhá ho opouštěla navzdory otisku, který musela cítit. Proč? To bylo pro ni tak strašné být s ním v jednom domě? Nevěděl. Zeptal se na tu největší volovinu, která ho napadla.

„Tobě vadí, že už mám dvě děti?“ Aura zbledla. Byla bledá jako zeď.

„Jak si to můžeš myslet, Jacobe?“ řekla tiše a už se ani nesnažila své slzy skrývat. „Tak v tom to je. Ať udělám cokoli, nikdy to nebude dost. Nikdy nebudu jako Bella. Nikdy nepřijmeš žádné další dítě, protože nebude její. Vracím se domů.“ Poslední větu už jen zašeptala. Odvázala zástěru a položila ji na kuchyňskou linku. „Večeře je hotová.“ Jacob na ni strnule hleděl. Večeře bylo to poslední, co ho zajímalo. Děti se rozplakaly a ona k nim přistoupila, aby je uklidnila. Stačilo jí k tomu něžné pohlazení a polibek do vlasů. Podala jim pár kostiček a ony si začaly hrát. Děsilo ho, že řekla vracím se domů a myslela tím dům svých rodičů. Byla přeci jeho družka, žena. Její doma mělo být u něho, v jeho domě, v jeho náruči, ale ona se ho chystala opustit i s jeho nenarozeným dítětem.

„Vezmu si tě, Auro,“ doslova vyhrkl dřív, než si doopravdy stačil uvědomit, co říká, ale nevzal by je zpět. Najednou mu to tak prostě připadalo správné.

„Nemusíš, Jacobe. Žij si ve vzpomínkách, tam ti je dobře. Hýčkej si svůj žal a přemýšlej nad tím, co by kdyby. Promiň. Já potřebuji jít dál.“ Nečekala na jeho reakci. Prostě mu to jen oznamovala, a než se stihl nadechnout k odpovědi, připravila si tašku a začala se balit. Doslova po ní skočil a sevřel ji ve své náruči. Byla jeho, nemohl ji nechat jít. Patřili k sobě. Musela to přeci cítit jako on. Proč se tomu tak bránila? Přitiskl si ji opatrně na své tělo a jasně si uvědomil její vyklenuté bříško, které se před ním snažila skrývat volnějším oblečením.

„Auro, je tak těžké pochopit můj strach? Děsí mě skutečnost, že bych tě mohl ztratit stejně jako ji. Ty přeci víš, co pro mě znamenáš, a mrzí mě, když si myslíš, že ho nebudu mít rád,“ řekl Jacob a zcela bezostyšně zaparkoval svou velkou ruku pod jejím pupíkem. Aura se uvolnila a stulila se mu do náruče. Políbil ji do vlasů. Krize byla zažehnána.

Jacob věděl, že bude muset Edwardovi poděkovat. Uvědomil si, kolik těm upírům už dluží.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Janebka (12.07.2015 22:31)

Uf, troubelík jeden Jacobovej!!! Mylá katy, Tys mi dala! Merline zaplať Edwardovi,
že si s Jacobem tak skvěle poradil. Aura bude naprosto skvělá žena a maminka všech dětí! Zvládnou to!!! Krásná kapitolka, skvělá práce!!
Děkuji!!!

2)  Empress (10.07.2015 12:31)

Nádhera

1)  wuzinka (10.07.2015 10:15)

1