12.06.2015 [08:15], kala, ze série Black - Cullen, komentováno 6×, zobrazeno 2454×

Bylo to těžší, než jsem si myslel. Chtěl jsem ji až za hranici snesitelnosti. Už nebyla člověk, měkká, zranitelná a smrtelná. (Edward)

Omlouvám se, já jsem stydlivá 15+

Edward

Bylo to těžší, než jsem si myslel. Chtěl jsem ji až za hranici snesitelnosti. Už nebyla člověk, měkká, zranitelná a smrtelná. Nemusel jsem hlídat sílu svého dotyku a v hrdle mi nehořel oheň, který by mě na to stále upozorňoval. Byla jako já a sprostý chtíč měnil mé tělo v prach. Zatínal jsem prsty do dlaní. Byla příliš mladá. Řídila se jen touhou, kterou cítila, a její reakce byly příliš bezprostřední. Nad ničím hluboce nepřemýšlela.

Jasper mě vyhledal na lovu. Měl o mě starost, ale nevěděl, jak začít. Cítil ze mě tu frustraci a pocit bezradnosti. Znal mě až příliš dobře.

„To nedáš, Edwarde,“ promluvil a snažil se na mě nedívat. Chápal jsem to. Nechtěl mi ukázat výraz mé tváře.

„Jaspere, bojím se, že nad spoustou věcí prostě nepřemýšlí. Vnímá to jen pocitově, povrchně. Možná je to jen pouhá zvědavost. Jak se na to všechno bude dívat po roce?“ Jasper jen pokrčil rameny.

„Edwarde, vím, jak se na to dívá teď. Na hlubokomyslné úvahy jsi tu ty,“ povzdechl si. „Jen mám strach, že se bude cítit odmítnutá a nechtěná. Možná pak kývne prvnímu, který projeví zájem.“ Vycenil jsem na něho zuby zcela podvědomě a on se ušklíbnul. „Jo, brácha, možná ho pak roztrháš a zapálíš, ale už tím nic nezměníš.“

„Ty mi radíš, abych ji…“

„Edwarde, vždyť já vím, jak moc se snažíš držet se od ní dál, ale ona tě chce, tak jí to dej.“

„A za rok bude co?“ zavrčel jsem na něj poraženecky.

„Bude mít vzpomínky na ty chvíle s tebou. Skoro tě nechápu, vždyť víš, co žena potřebuje, jak silné jsou teď všechny její emoce.“ Tohle nebylo fér. Jo, věděl jsem moc dobře, co taková žena potřebuje, ale Belle jsem do hlavy nikdy neviděl.

„Jazzi, ale tohle není jedna z mnoha. Tohle je Bella.“ Moje Bella chtělo se mi říct, ale já moc dobře věděl, čí je ženou.

„Jo, je to ta jediná, kterou chceš.“ Můj bratr už stěží mohl být upřímnější. „Má zájem, odmítneš ji?“ Zatnul jsem zuby. Toužil jsem ji mít alespoň po tu dobu, co o mě bude stát. Co ale bude, až se jí vrátí vzpomínky a začne nad tím vším přemýšlet? Nevyčte mi to jednou? Už nyní jsem se děsil jejího obviňujícího pohledu. Nebo ji mám ponížit a zranit už dnes svým odmítnutím? Všechno, co udělám, bude špatně.

Jasper mě poplácal po zádech, popřál mi v myšlenkách hodně štěstí a zbaběle utekl. Podle toho, co cítil, přicházela Bella. Hledala mě a rozhodně to nebylo za účelem lovu. Povzdechl jsem si. Jasper měl pravdu, tohle nedám.

Zastavila se kousek ode mě a prohlížela si mě chtivým pohledem. Neflirtovala, nikdy to nedělala. Neslyšně a až příliš pomalu se ke mně přibližovala. Chovala se jako predátor, který se snaží svou kořit nevyplašit. Zrychloval se jí dech a její vůně zintenzivněla. Chtěla mě, ale podle váhání se bála odmítnutí. Když mi pohledem zakotvila mezi kyčlemi, bylo rozhodnuto. Dám jí všechno, co bude chtít. Raději, ať jsem to já, než někdo jiný.

Ani zpětně jsem nechápal, jak jsem se dokázal tak moc držet zpátky. Všechno musela ona. První vyhledala mé rty a odvážně mi vsunula jazyk od úst. Zbavila mě prvního kousku oblečení. Sundávala mou košili na můj vkus až mučivě pomalu a celou dobu mi hleděla do očí. Čekala na reakci. Souhlas nebo odmítnutí a já se zoufale snažil o neutrální výraz tváře. Své oči jsem ale ovládnout nedokázal. Musely být temné. Vědoucně se usmála a její ruka se přitlačila na mé dávno připravené mužství. Neubránil jsem se vzrušenému stenu a silněji ji sevřel ve své náruči. Dotýkala se mě a to mě dohánělo na hranici příčetnosti. Čekal jsem i tehdy, když jsem chtěl laskat její vzrušením stažené bradavky. Sama mi musela navést ruce a později i ústa. Všechno řídila ona a k mému potěšení mi plnila všechna tajná přání. Vrněl jsem slastí, když si mě sama nasměrovala do svého těla a já si konečně dovolil vlastní iniciativu. Do pár minut se pode mnou svíjela slastí a já se ji snažil potěšit. Dával jsem jí všechno, co chtěla. Příliš dlouho jsem o tom jen snil.

Byla v mém pokoji… Překvapeně jsem zamrkal a čekal, že mi ten obraz zmizí. Po tom lovu a našem sblížení se objevila na prahu mého pokoje s knihou v ruce a zvědavě na mě hleděla. Pohled jsem jí opětoval, ale netušil jsem, co ode mě očekává. Pomohla mi má sestra Alice, která se prodírala do mého pokoje s náručí tak plnou Belliných věcí, že za nimi nebyla skoro vidět. Nepustila mě ani ke slovu.

„Jistě, Bello, že má Edward ve svém pokoji místo i pro tebe,“ švitořila Alice a otevřela skříň s oblečením. Mé svršky shrnula na stranu tak obratně a rychle, že Bella měla šanci zahlédnout ve skříni jen prázdné místo, které v mžiku zaplnily její věci. „Bello, neboj se. Nebude mu to vadit. Můžeš mi věřit, když ti řeknu, že už roky čeká jen na tebe.“ Alice na ni mluvila a uklidňovala ji jako malé dítě, ale zabíralo to. Stačilo jen mé kývnutí hlavy a na její tváři se objevil spokojený úsměv. Byl jsem na chvíli jejím domovem, bezpečím, tím, s kým chtěla být. Donesla si zbytek věcí a usadila se s knihou na mé pohovce. Roky jsem toužil po tom, aby tu takhle seděla, a když na to přišlo, nevěděl jsem, co říct. Jen jsem na ni hleděl a užíval si ten pohled. Pak se znovu rozhlédla a na čele se jí objevila vráska. O vteřinu později mi už šermovala před obličejem katalogem manželských postelí, který jí ochotně půjčila Rosalie. Došlo mi to. Chtěla sex a chtěla ho v posteli. Bylo od ní milé, že konečný výběr nechala na mě.

Z pokoje Alice se ozýval smích a Jasper mi poslal v myšlenkách: „Užij si to! Ona je taky šťastná.“ Musel jsem uznat, že Jasper měl pravdu. Vším ostatním se můžu trápit později. Přitáhl jsem si ji do náruče a ona spokojeně a žádostivě zavrněla.

Ze dne na den jsem žil své šťastné dny, ale nevěděl, který z nich bude ten poslední.

Po milování mi ležela po boku s hlavou na mém rameni a já ji objímal. Užíval jsem si každou vteřinu s ní, vědom si pomíjivosti a konečnosti našeho spojení. Byla manželkou a matkou a nepatřila mi. Už takhle jsem dostal víc, než na co jsem měl nárok, ale odmítnout jsem ji prostě nedokázal. Hřál mě její zájem i touha po mé osobě. Dočasně, než si plně uvědomí, komu v bílém řekla své ano. Sevřel jsem oční víčka k sobě, když její tělo vedle mého napjatě ztuhlo. Natáčela hlavu, aby si prohlédla pokoj. Trhaně se nadechovala. Tušil jsem to. Dívala se jinýma očima. Rukou mi něžně přejela po holé hrudi, ale můj strach z jejích slov, která přijdou, byl kupodivu větší, než mé vzrušení ze smyslného doteku jejích prstů. Snad poprvé jsem na její pohlazení nereagoval žádostivým majetnickým vrčením.

„Edwarde, vtrhla jsem ti do života i do pokoje. Zabrala jsem tvůj prostor. Všude ve tvém pokoji jsou moje věci. Já… Byla jsem moc ráda, že jsi mě vzal k sobě, ale jestli chceš… odstěhuju se zpět do toho hostinského,“ říkala tiše. Pevně jsem si ji k sobě přitáhnul.

„Jsem rád, že jsi tu. Pokud ti nevadí má přítomnost, byl bych rád, kdybys tu zůstala. Jestli se ti nelíbí uspořádání našeho pokoje…,“ dal jsem velmi silný důraz na slovo našeho „můžeme ho přestavět.“ Snažil jsem se, aby byl můj hlas neutrální a věcný, bez stínu strachu, který mě ochromoval. Tohle bylo poprvé. Začínala uvažovat jinak. Od teď už budou přicházet další podobné otázky. Přestávala být dítětem, stávala se emocionálně dospělou. Bál jsem se okamžiku, kdy řekne, že si musíme dát na chvíli pauzu, aby si mohla ujasnit, co chce. Děsil jsem se chvíle, kdy mi vyčte, jak jsem mohl dovolit, aby se náš vztah stal tak intimním. Nechtěl jsem se dožít dne, kdy mi oznámí, že se vrací ke svému manželovi a dětem.

Reagovala polibkem na můj hrudník a já se konečně trochu uvolnil. Přesunula se nade mě a přitáhla si mě do polibku. Chtivě jsem rukama svíral její boky a nestoudně si užíval faktu, že ještě smím víc než ji jen přátelsky políbit na rozloučenou na tvář. Ještě po mě toužila, ještě se mi dívala do očí, chtěla být se mnou, byla moje. Dnes.

Děkuji za váš čas

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Janebka (24.06.2015 05:15)

Ok, mylá kalo, tak teď se bojím i já! Zvládlas to skvěle, na jedničku! A přemýšlením nad tím, co se každým okamžikem může stát, si teď nebudu krátit příjemný pocit ze čtení, který jsi mi dala.
Děkuji!!!

5)  kala (18.06.2015 17:54)

Děkuji za komentáře...
.

Další zítra

4)  Marcelle (15.06.2015 13:05)

Teď jsou oba šťastní, ale stejně jako Edward čekám Je to krásné, díky

1