05.06.2015 [09:45], kala, ze série Black - Cullen, komentováno 10×, zobrazeno 2617×

Seděl jsem na tom kmeni a v hlavě měl bouři myšlenek. Prsty jsem si nervózně projížděl vlasy. Chtěla to. Sama si zvolila svou novou existenci. (Edward)

Edward

K domu jsem se doplahočil jak spráskaný pes. Esme na verandě houpala na kolenou vzlykající Bellu, která ze sebe vyrážela jen nesouvislá slova typu: on, nechce, chyba, spletla jsem se, umřít lepší… Mrazilo mě z toho stejně, jako z Carlisleových myšlenek. Carlisle i přes ten smrad, který šel z mých šatů, identifikoval na Belle můj pach. Nemohl jsem uvěřit, že by to mohla být pravda. Když jsem se s ním střetl konečně pohledem, jeho první myšlenka byla: „Celou dobu na tebe čekala. Myslel jsem, že jsi ji miloval.“ Okamžitě se za to zastyděl a sklopil oči k zemi. Vletěl jsem pod sprchu, jakoby ta voda mohla smýt nejen špínu z mého těla, ale i moje pocity. Ublížil jsem jí svým odmítnutím.

Jasper si servítky nebral. Došel až k Belle a silně jí zatřásl ramenem.

„Nech toho!!!“ zavrčel na ni a já měl chuť urvat mu za to hrubé jednání hlavu. Bratr ne bratr. Alice viděla mé rozhodnutí a začala na mě výhružně vrčet. Jasper se upřímně rozesmál. „Bello, nevím, co jste si řekli, ale na jeho citech k tobě se vůbec nic nezměnilo.“

„Nechce mě,“ fňukla a já měl neodolatelnou touhu tam vlítnout a schovat ji ve své náruči.

„Tak proč mi chtěl urvat hlavu jen proto, že jsem si dovolil na tebe zavrčet?“

„Nevím,“ pípla tiše.

„Já vím!“ Mrkl na ni spiklenecky Jasper.

„Edwarde, měli bychom si v klidu a o samotě promluvit,“ řvaly na mě Carlisleovy myšlenky do sprchy.

„Lov.“ Bylo jediné slovo, které jsem řekl, a to on pochopil. Vylezl jsem ze sprchy a v rychlosti na sebe natahoval oblečení, které mi připravila Alice. Vyběhl jsem před dům, kde už čekal Carlisle. Les byl náš.

Přihlížející

Kdyby byl Edward jen o trochu pomalejší, vyslechl by pokračování rozhovoru za domem.

„Alice, Edward děkuje za oblečení,“ zavolal Jasper na svou ženu.

„Děkuji, viděla jsem,“ odpovídala mu ona se zvonivým smíchem. Atmosféra se s Edwardovým odchodem přeci jen trochu uvolnila.

„Vrátí se?“ ptala se Bella Esme a své obavy nedokázala skrýt. Upírala na ni své oči plné nejistoty.

„Ale jistě, holčičko. Znám ho. Bude s tebou, dokud o něho budeš stát. Je to tak od té doby, co tě poznal.“

„Nikdy mi ani nenaznačil, že by měl nějaký zájem. Nezašlo to dál než k několika společným školním projektům a debatám o literatuře… Když jsem se ho ptala, zda bych se mohla stát tím, čím je on, řekl, že ne, že nejsem vyvolená… Nechtěl mě. Lhal mi…“ Pochyby doslova sálaly z každého jejího slova.

„Vždycky tě chtěl, ale vážil si tvé lidskosti. Myslel si, že ti nemá co nabídnout, holčičko. Ty jsi přeci našla své štěstí i jako člověk…“ Esmina slova nezněla vyčítavě, jen smířlivě a starostlivě.

„Nikdy nám nedal šanci.“ V Bellině hlase byla slyšet lítost.

„Bral to jako svatokrádež a znesvěcení,“ zašeptala Esme.

„Esme, ty víš, kde byl poslední rok?“ Dotazovaná zakroutila hlavou.

„Bello, všimla sis, v jakém stavu se vrátil? On odešel hned po tvé svatbě… Je tu jen kvůli tobě.“

Edward

Běžel jsem v závěsu za Carlislem a čekal, až najde vhodné místo. Nepřekvapilo mě, že před rozhovorem trval na pořádném lovu. Těžko mohl odhadovat, z čeho jsou mé oči temnější než bezhvězdná noc. Teprve, když mě viděl se nakrmit, naznačil rukou, abychom si sedli na kmen padlého stromu. Nenamluvil toho příliš. Po dlouhé době byl opravdu vděčný za můj dar čtení myšlenek.

Carlisleovi vzpomínky

Trvalo dlouho, než utichlo její srdce a ještě déle, než otevřela oči. Věnovala mi dlouhý pohled a z jejích rtů splynula jediná dvě slova: „Chci to!“

Teprve pak si všimla, že je někde jinde a něco je jinak. Ruka jí vystřelila až k bolestně plochému břichu. Ve zlomku vteřiny byla na nohou a narazila mě na stěnu. Čekal jsem další útok a vrčení, ale ona spíše šeptala: „Carlisle, kde jsou mé děti?“ V jejím hlase byla bolest a zoufalství. Byl jsem připraven na zlost a vyceněné zuby doprovázející zběsilou touhu po krvi, ale ne na příval jejích emocí. Na projevy matky, která přišla o své malé děti. Zažil jsem to u Esme a zbaběle doufal, že se mi podobná situace vyhne po zbytek věčnosti.

„Zůstaly lidskému světu, Bello,“ řekl jsem tiše a ona svěsila ramena a pustila mě. I jako upírka působila křehce. „Jsou zdravé a silné. Jacob se o ně dobře postará.“ Nepatrně se usmála.

„Já vím, byl tak šťastný a pyšný, když jsem mu řekla, že bude otcem.“ Nebylo nic, co bych k tomu mohl říct. Nejistě jsem přešlápl. Pořád jsem nevěděl, zda nebude trvat na návratu k Jacobovi a dětem. Proč přijala mou nabídku? Neměla si zatím na nic vzpomínat, to všechno mělo přicházet až později a postupně. Nevěděl jsem, co bych jí na její žádost řekl a ani zda by ji Jacob přijal. Podvědomě jsem tušil, že se bude lépe smiřovat s její smrtí, než s faktem, že se díky své nové podstatě stala jeho hlavním nepřítelem. Ani na vteřinu jsem nepochyboval, že za tento čin by mě jeho smečka roznesla po lese. Doslova. Nevěděl jsem, jak jí to říct.

„Děkuji, Carlisle.“ Užasle jsem na ni hleděl a ona si musela všimnout mého překvapení. „Děkuji, že jsi to udělal. Dal jsi mi možnost vidět mé děti růst.“ Sakra. Bylo to tady. Kvůli tomu jsem to přeci neudělal.

„Bello, promiň. Myslel jsem, že jsi to pochopila. Nemůžeš být součástí jejich životů.“

„Chápu to, ale mohu je přeci alespoň vidět.“Neodvažoval jsem se to popřít.

„Uvidíš, ale i jejich smrt,“ řekl jsem a nechápal, kde se ve mně vzala ta hořkost.

„To patří k životu. Něco za něco,“ odpověděla mi bez zaváhání. Překvapila mě. Ostatní už nevydrželi a někdo z nich zaklepal na dveře. Zvědavě pozvedla obočí.

„Bello, ostatní z rodiny tě chtějí pozdravit a přivítat se s tebou,“ řekl jsem tiše a čekal na její reakci. Zase překvapila. Na její tváři se objevil šťastný úsměv a ona si přirozeně žensky upravila účes i šaty. Navlhčila si rty a pohodila vlasy, než pronesla: „Vstupte prosím,“ které bylo plné nedočkavého očekávání.

Všechny si pamatovala jménem a navzdory své novorozenosti a síle se s nimi jemně objala. Stále jsem čekal na výbuch jejího hněvu nebo projevy teritoriálního chování. Nic. Byla divná novorovozená. Klidně přijala i fakt, že Esme se k nám připojí později, protože zajišťuje můj oficiální pohřeb ve Forks. Pak se ale na mě prudce otočila a lehce nevědomky obnažila ostré zuby.

„Kde je Edward?“ zasyčela. Oči se jí divně zúžily a já poprvé pochyboval, zda je zcela při smyslech. Skočila po mně a držela mě pod krkem.

„Není s námi, odešel,“ šeptal jsem a docházel mi dech.

„Říkal jsi, že nikoho nemá. Lhal si mi!“ obvinila mě.

„Nelhal, Bello. Nikoho nemá.“ Celé její tělo se otřáslo a oči se doširoka rozevřely. Až příliš opatrně mě s provinilým výrazem stavěla na zem.

„Promiň, Carlisle. Omlouvám se, neumím se ovládat.“ Mlčel jsem. Nevěděl jsem, jak jí říct, že se chová přímo úžasně a obvykle to probíhá daleko hůř. Ona si to ale bohužel vyložila po svém. Zachránila to Alice, která se k ní rozběhla, aby ji znovu objala. Až později jsem si všiml Jaspera, který se opíral o stěnu a byl emocionálně naprosto mimo. Jeho rty se neslyšně pohybovaly a já odečítal slova: „Ještě ho ani neviděla…“ Na její první lov nás nedoprovázel.

K překvapení všech přijala způsob naší stravy bez větších obtíží. A pak přišly spousty další obyčejných dní, které jsme se Belle snažili ukrátit. Chodili jsme s ní lovit. Děvčata prohlížela módní časopisy. S Rosalií se pustila do opravy auta. Jasper a Emmett ji začali trénovat a já jí půjčil lékařské knihy. Začínala se už i učit hrát na klavír… Návrat Esmé byl také veselý. Tolik se na svou novou dceru těšila a Bella k naší radosti dokázala její lásku opětovat.

Byly však otázky, na které jsem se nedokázal ptát. Otevřít Pandořinu skřínku bylo příliš riskantní… I když se tak nechovala, byla v našem světě jen malé dítě. Tolik nových vjemů a emocí…

Edward

Seděl jsem na tom kmeni a v hlavě měl bouři myšlenek. Prsty jsem si nervózně projížděl vlasy. Chtěla to. Sama si zvolila svou novou existenci. Chtěl jsem si namlouvat, že to nebylo jen kvůli možnosti vidět jednou znovu své děti a Jacoba. Chtěl jsem si myslet, že si tak vybrala i kvůli mně, nám, že chtěla dát šanci našemu vztahu. Carlisle si to myslel a já věděl, že budu čekat minimálně rok, než se jí na to odvážím zeptat, protože do té doby si nikdo z nás není jistý tím, na co všechno si vzpomíná.

Věděl jsem, že mě čeká rok naděje. Rok, kdy budeme spolu… Rok, po kterém se mi možná podívá do očí, a já v nich uvidím její touhu po návratu. Lásku matky k dětem a cit šťastně vdané ženy ke svému muži. Bál jsem se toho, co přijde, a jak mě její konečné odmítnutí zničí. Teď mě ale chtěla a potřebovala a já jí to nedokázal odepřít.

Přihlížející

Esme s Bellou se dívaly směrem k lesu, ze kterého vycházel Edward. Zastavil se pár metrů od nich a s hlavou ke straně vyčkával. Bella se zachvěla. Usmál se na ni a otevřel svou náruč. Až v polovině cesty k němu Belle došlo, že okamžitě reagovala na jeho výzvu. Ještě si úplně nezvykla na svou rychlost. V tom byla novorozená. Pevně ji objal a schoval tvář v jejích vlasech. Nikdo tak neviděl jeho radost ale ani obavy. Když k němu zvedla hlavu v očekávání polibku, ochotně jí vyhověl. Věděl, co znamená ona pro něho, ale netušil, čím je pro ni on a na jak dlouho.

Ten rok ho naučil vážit si okamžiku. Každé chvilky, pohledu, pohlazení, vzájemného dotyku. Nikdy si nebyl jist, že láskyplný pohled, který mu věnovala, není i ten poslední. Poslední před tím, než si úplně vzpomene a uvědomí si, kde skutečně chce být.

Pokračování příště ;)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  kala (12.06.2015 16:28)

Děkuji za komentáře.

Nechci prozradit..., ale Edward se doufat bojí. Má strach, že pro ni nikdy nebude stejně důležitý jako její děti... A Jacob je napolovic vlk...

Děkuju

9)  ambra (12.06.2015 07:45)

Uf, takže ona ho chtěla už předtím? No jasně, odradil ji on sám, typické . Teď ale vážně trnu, jak se to zlomí po tom magickém roce. Navzdory pochybnostem Edward musí doufat víc než na začátku... Děkuji.

8)  Janebka (10.06.2015 21:58)

Jo, mylá kalo, super!!!
Svítá na lepší časy a moc se těším, až věci zapadnou na své místo. Jacob bude mít děti, překoná odpor k upírům, Edward svoji Bellu.... no prostě jedna velká šťastná rodinka!!!
Děkuji!!!

7)  wuzinka (06.06.2015 15:43)

3)  Marcelle (05.06.2015 11:51)

Jo

1