13.02.2012 [12:30], miamam, ze série Ber nebo nech být!, komentováno 18×, zobrazeno 2570×

Následky noci jsou krušné... Doufám, že se u toho budete bavit aspoň tolik, jako já :o).

7.

Druhý den brzy ráno jsem se probral, když jsem se snažil změnit polohu na spaní. Krkem mi projela tak strašná bolest, že jsem tlumeně vykřikl a ve vteřině byl úplně vzhůru. Opatrně jsem se posadil a masíroval si z jedné strany šíji. Chtěl jsem se trochu natáhnout, abych zjistil, jestli jsem neprobudil Bellu, ale opět mi ze zad přes rameno a skoro až do hlavy vystřelila další vlna bolesti. Zasekl jsem se v pohybu. Z postele se ozývalo klidné oddechování, očividně ještě spala.

Tiše jsem vstal a pozoroval ji. Z peřiny kolem sebe udělala takovou kuklu, ze které jí vykukovaly akorát vlasy a pravá noha od lýtka dolů. Celá kupička pokrývky se jemně zvedala a zas klesala. Usmál jsem se, byl to kouzelný pohled.

Zahuhlala něco ze spánku a vystrčila i druhou nohu zpod pokrývky. Něco tmavého měla u levého kotníku... Obešel jsem postel a sklonil se, abych se podíval blíž. Nejdřív to vypadalo jako mateřské znaménko, ale zblízka bylo vidět, že je to drobné tetování. Nějaká kytička... Naklonil jsem hlavu do strany, jenže ve mně zas tak bolestivě trhlo a cítil jsem, že už se nehnu. Zkusil jsem aspoň o kousíček narovnat hlavu do původní polohy.

„Zatraceně,“ procedil jsem skrz zuby a Belliny nohy bleskurychle zmizely z mého zorného úhlu. Narovnal jsem se rychle v zádech, s hlavou tedy do strany, takže jsem si připadal jako nějaká sova na výzvědách.

Bellina rozcuchaná hlava vykoukla zpod peřiny a zmateně na mě zamžourala. Zamrkala a prohrábla si vlasy, aby jí nepadaly do čela.

„Co to jako děláš?“ zeptala se opatrně.

Mám jí snad vysvětlovat, že jsem z blízkosti třiceti centimetrů pozoroval její nohy? Bude jí to připadat úchylné?

„Tys mi... Tys mi koukal na nohy?“ Rozhodně jsem v té otázce slyšel podráždění. Ok, bude jí to připadat úchylné.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Nějak jsem si hnul s krkem a hrozně to bolí.“ Připadal jsem si jako slaboch, co si stěžuje.

„Myslíš předtím nebo až potom, co jsi mi koukal na nohy?“ zamračeně mě pozorovala. Povzdychl jsem si.

„Jedna ti vykukovala ven už když jsem vstával. Všiml jsem si, že máš něco na kotníku, tak jsem se chtěl prostě podívat, co to je...“ Téměř jsem pokrčil rameny, než mi došlo, že to nebude dobrý nápad.

„Nechtěl jsem tě polekat a nehledej v tom nic... Nic...“

„Co?“

Zafuněl jsem.

„Prostě jsem byl zvědavý. Teď se půjdu vysprchovat, jestli ti to nevadí.“ Odešel jsem do koupelny a doufal, že horká sprcha uvolní ztuhlou šíji. Jenže ani po několika minutách jsem nebyl schopný hlavu narovnat, nebo s ní aspoň bezbolestně pohnout. Frustrovaný jsem vylezl z koupelny a teprv ve dveřích jsem si uvědomil, že je vedle Bella a že mě zas uvidí v osušce. Snažil jsem se tvářit jakoby nic – přestože s hlavou svírající ke krku třicetistupňový úhel to asi nebylo zas tak přesvědčivé – a šel přímo k posteli, pod kterou jsem měl kufr. Vyndal jsem čisté prádlo a nějaké tričko a rychle zašel do koupelny. Bella mě pozorovala s nicneříkajícím výrazem a neřekla ani slovo. Akorát si začala okusovat spodní ret. Oblečený jsem se vrátil do pokoje. Pořád seděla přikrytá na posteli.

„Je to asi zlý, co?“ kývla hlavou směrem ke mně. Málem jsem přikývl, ale včas jsem se zarazil.

„Ano, docela dost. Nemůžu pohnout hlavou. Asi jsem si v noci špatně proležel polštář.“ Ve skutečnosti jsem to přisuzoval celkovému nocování na podlaze, ale to bych jí nemohl říct. Přikývla a zavrtěla se.

„Možná by pomohla masáž?“ nadhodila a já se lehce orosil při vzpomínce, co všechno máme zaplaceno předem.

„Nejsem si jistý, jestli víš, co to tantrická masáž je, ale s krkem to většinou nemá nic společného...“ odvětil jsem nejistě. Bella zakoulela očima.

„Nemyslela jsem tu hotelovou masáž a jo, vim co je tantra. Aspoň tak trochu...“ odkašlala si. „Myslela jsem, že bych tě namasírovala sama. Je to jenom krk, ne?“ Zrudla a já si byl jistý, že se taky červenám. Ale má pravdu, vždyť o nic nejde, že?

**

Teda ten ranní výstup u mých nohou mě nejdřív trochu nakrknul, ale když jsem pak viděla, že se fakt nemůže hejbat, začalo mi ho být líto. Zalezl do sprchy a byl tam strašně dlouho a když pak otevřel dveře a vyvalil se mrak páry, i když odsávání bylo zapnutý, došlo mi, že si chtěl ten krk nahřát. Očividně to bylo naprosto k ničemu... Ta jeho pozice hlavy byla tak komická, že jsem si ani pořádně nevšímala, že ho zas vidim jen v ručníku. To je snad zvyklej před cizíma holkama ukazovat svoje skoro celý tělo odhalený?

Začaly mě svrbět ruce. A nebylo to nedostatkem nějakýho vitamínu... Když se totiž sklonil pod postel, aby si nějaký oblečení vzal z kufru, naskytl se mi úžasnej pohled na jeho mokrý vlasy, široký ramena a záda.

Sakra.

Šel zas do koupelny, aby se oblíkl.

Aú! Došlo mi, že jsem si notnou chvíli kousala do rtu a teď jsem to udělala tak blbě, že jsem cítila krev... Uááá asi budu zvracet... Vylítla jsem z postele, hmátla po kabelce a bleskově vytáhla kapesník, kterej jsem skoro celej strčila do pusy. Na jazyku jsem teď měla chuť rozpouštěnýho papíru, ale aspoň to nebyla hnusná, červená...

Osušila jsem si rty, naštěstí se krev rychle zastavila. Hupsla jsem zpátky do postele, přikryla se a mrskla kapesníkem pod polštář. V tu chvíli Cullen vycházel z koupelny. Vypadal trochu zmučeně a já se definitivně rozhodla.

Vypadal dost vyjeveně, když jsem začala mluvit o masáži a vysvětlení vyplynulo o chvilku pozdějc. Trochu se mě to dotklo, vážně si myslí, že jsem tak blbá, že ho s krkem ženu na tantru?

„Myslela jsem, že bych tě namasírovala sama. Je to jenom krk, ne?“ No jasně, jasně! O nic nejde, jenom krk! A šíje... A ramena...

No, asi jsem pořádně zrudla, ale on mě rychle doháněl.

„Jistě. Tedy... Pokud by tě to neobtěžovalo, rád bych to zkusil.“ Rychle sklopil pohled stranou. Dobrý, aspoň nebudu jediná nervózní.

„Tak... Chvíli počkej, skočim si do koupelny.“ Cullen si sedl na kraj postele a jemně si mačkal rukou krk, zatímco jsem zaplula do koupelny vykonat po ránu to nejdůležitější. Vracela jsem se s velkou tubou tělovýho krému.

„Hm, sedni si asi na zem tady k posteli...“ Opatrně vstal, skopnul nohou svoji deku na místo před postelí a sednul si na ni.

Přelezla jsem postel po čtyřech a jak jsem se blížila k jeho nahnutému krku, cítila jsem, že se mi chvějou ruce. Klídek, Bello! Je to jenom

Edward

jeho záda

blbá masáž! Ufff... Ztěžka jsem polkla a složila nohy pod sebe. Chtěla jsem si sednout na paty, jenže po chvilce mě chytla úplně brutální křeč.

„Jaúúú!“ Se zasyčením jsem sklouzla zadkem stranou a snažila se narovnat nohu, aby ta křeč zmizela, ale bohužel v trajektorii výkopu bolavý nohy byly Cullenovy záda...

„HEK!“ Cullen zmizel, akorát se ozvala rána a noční stolek se otřásl.

Svalila jsem se na záda, nohu napnutou někam ke stropu a rukama jsem si mačkala chodidlo. Skoro hned to přešlo, takže jsem se zas vymrštila do sedu, oči vykulený, že jsem Cullena zrasila víc, než nějaká blbá noc na zemi.

„Úú...“ ozvalo se tichý zaúpění někde pod pelestí. Slezla jsem z postele (a dala jsem si fakt bacha, abych při tom nehamtla do inrkiminovaných míst).

„Promiň!!! Chytla mě křeč do nohy a já... No... Jsi... Jsi v pořádku???“ blábolila jsem pod postel, kde ležel Cullen horní půlkou svýho těla a skučel.

„Myslím... Že budu potřebovat pomoct... Dostat se ven...“ cedil skrz zuby.

„No ale jak?“ bezmocně jsem zírala pod postel, zase se kousala do rtu a bylo mi ze sebe nanic. To jsem to teda pohnojila.

„Nějak mě povytáhni?“ zeptal se nejistě... „Asi za kotníky. Trochu ti pomohu tím, že se budu odstrkovat rukama. Jinak to bohužel nepůjde... Úplně mi s tím krkem zatuhla ramena,“ dodal omluvně. Omluvně! No to svět neviděl, já ho skopnu pod postel a on na mě ani není naštvanej.

Z kleče jsem si změřila jeho nohy odshora až dolů... Oči mi zatoulaly zpátky nahoru. Neměl pásek. Když budu tahat blbě, možná sjedou dolů. Ztěžka jsem polkla.

Přelezla jsem k jeho kotníkům, dřepla si a chytila ho v dolní části lýtek.

„Chytni mě raději za kotníky, nejsem lechtivý...“ ozvalo se nervózně.

„Jo. Dobře.“ Strčila jsem ruce pod lem jeho nohavic a chytila ho kousíček nad lemem nízkých ponožek. Naprosto nelogicky mě napadlo: nosí manšestrový sako a přitom nízký ponožky???

Zamračila jsem se a pevně stiskla.

„Můžem?“ Fakt se můj hlas třásl? Děsný!

„Jak budu počítat, tak vždycky trochu táhni, ano?“ Napjala jsem se.

„Takže... Raz.“ Zaklonila jsem se, zatnula svaly a táhla. Cullen se popostrčil rukama, takže jsem ho povytáhla o dobrých patnáct centimetrů.

Popolezla jsem kousek dozadu, abych se zas mohla zapřít.

„Můžeme?“ zeptal se po chvilce. Přikývla jsem, než mi došlo, že na mě ještě nevidí.

„M-hm,“ zafuněla jsem.

„Dva...,“ táhnula jsem ze všech sil, všechno v sobě sevřený, až na jediný místo, který jsem tím pádem zaťala úplně zuřivě. Něco se mi pohnulo v břiše. Dalších pár čísel.

Chvilku jsme se vydejchávali.

„Tak asi už naposled a moh bys bejt venku,“ zamumlala jsem, Cullen zamručel.

„Třřřiii...“ Táhla jsem se zatnutými zuby, přičemž Cullen zběsile ručkoval a já tušila, že nejspíš opět dojde k trapasu.

Ne, ne, ne, ne, nééé!... V duchu jsem prosila svěrače, aby držely, ale... Bože!!! Teď se naprosto jistě propadnu.

Zatímco Cullen vyjel zpod postele, jak ručkoval jak maniak, stalo se víc věcí naráz, ale čas, ve kterém se to dělo, nějak zmedovatěl.

Nohavice se mu vyhrnovaly někam ke kolenům, sed těch kalhot teda musel mít zařízlej až někde u slepáku... Tričko se mu tím šoupáním taky sunulo nahoru, takže jsem měla parádní výhled na jeho naprosto luxusní bříško...

Jak Pavlovův reflex, fakt, teď jsem ztěžka rozhodně nepolykala, zato jsem si uvědomila, že musim dávat bacha, aby ty sliny nepřetekly... Protože Cullen už teď na mě viděl, trochu se šklebil – nevim, jestli víc bolestí, průdkým světlem, nebo čím.

Zpomalený film pokračoval: já táhnu dál, zírám na jeho břicho, přestože periferně vidím, že mi Cullen zírá do obličeje a škleb vystřídává údiv... Přestává ručkovat, protože už je skoro úplně celý venku, zato já ještě zaberu... Jenže kvůli výhledu na jeho teď už téměř odhalený trup povoluji sanici, pootvírám pusu, povoluju, povoluju...

„Ách...“

„Sss...“

„PRD!“

A bylo po kouzelné chvilce.

První zvuk ujel mně – díky tý svlíkací chvilce (prostě když chodil v ručníku polonahej, nemělo to takovejhle efekt, jako když se to tričko pomalu vyhrnovalo).

Druhý vydal Cullen – nejspíš si sedřel záda o koberec, jak jsem ho táhla...

A třetí... Jo. Tak já jdu najít tu lopatu, zajdu na dvorek za hotel a dobrovolně se pohřbím zaživa v kontejneru plným odpadků...

Zabte mě!!! Prosííím!!!

Pustila jsem jeho nohy, jako kdyby do mě střelil (technicky vzato jsem střelila já po něm, že jo...) a rychle vstala, oprašujíc si ruce o nohavičky svýho pyžama. Né, teď jsem vůbec nemyslela na to, jak je průsvitný. Teď jsem myslela na jednu jedinou věc a ta tak sexy rozhodně nebyla.

Čučela jsem všude možně po pokoji, jen ne proboha do jeho obličeje. Cullen se pomalu posadil, rychle si shrnul tričko do správných mezí a pak ještě vstal a nohavice sjely dolů. Poškrábal se na hlavě, která pořád téměř ležela na jeho rameni. Pak si opatrně přejel rukou po místě nad jeho čelem a nepatrně sebou škubl.

„Hm... Takže...“ Začal nejistě.

„Takže zajdeme na snídani, co myslíš?“ pípla jsem.

„No, já tam takhle asi nebudu moct. Nezkusíme to ještě jednou? Ty se nejdřív posadíš a já si pak sednu před tebe?“ Zadíval se krátce a nenávistně na noční stolek. Moje vykulený oči se začaly zalívat slzami.

„Já nevím,“ kuňkla jsem. Celý tohle trapný ráno už nemohlo bejt horší. Leda možná, kdybych do toho kopu dala větší sílu a Cullena o ten noční stolek rovnou zabila. Nebo kdybych se místo pšouknutí rovnou podělala...

Začala jsem zběsile mrkat, abych rozehnala slzy. Teď mi nebylo jen trapně, začala jsem mít na sebe vztek.

„Mohla jsem ti ukopnout hlavu! Zatraceně! Promiň,“ ty zatracený slzy přetekly, takže jsem potupně utekla do koupelny a škubala toaleťák místo kapesníku.

„Bello, vždyť se tolik nestalo. Pojď to prosím zkusit znovu.“ Cullen přišel do koupelny a stál nerozhodně ve dveřích. Zavrtěla jsem hlavou.

„Prosím. Přece mě nenecháš chodit navždy s hlavou na stranu? Až budu pít ze skleničky, polovinu rozbryndám. Poteče mi do uší, když bude pršet. Teda do toho jednoho ucha a tím pádem do hlavy. Nastydne mi mozek.“

Tiše jsem se zasmála. Teď bych to měla bejt já, kdo ho utěší. Za á, pochybuju, že za ten jeho krk může jen polštář. Nejspíš to celý blbý ležení na zemi přes noc. Za bé, vrazil hlavou do nočního stolku tolik, že ho to složilo pod postel. Za cé, určitě ty záda bude mít sedřený. Suma: všechno kvůli mně.

„Tak jo. Fakt se omlouvám, je to celý strašně...“

„Blbý,“ zasmál se. Překvapeně jsem se na něj podívala. Pokřiveně se usmíval (no, kvůli té hlavě do boku trochu víc pokřiveně).

„Jo, blbý,“ přitakala jsem tiše. „Tak teda... Jdem na to? ...Tu masáž?“ dodala jsem rychle. Pobídl mě rukou, abych šla za ním z koupelny.

Tentokrát se to obešlo bez debilních momentů. Prostě jsem si sedla na postel, s nohama na zem a trochu od sebe, on si sedl přede mě, promnula jsem si ruce, aby nebyly moc studený a nejdřív nasucho jsem mu jemně promnula šíji, abych ji taky zahřála. Příjemně mě mravenčilo kolem žaludku, ale tentokrát jsem se tím nenechala ovládnout.

„Kde tě to nejvíc bolí? Tady?“ přejela jsem prsty po napnutém svalu.

„Ne... Kousek doprava... Doleva... Nahoru...“ Marně mě navigoval, pak prostě sáhl nahoru na mou ruku a navedl mě tam, kde to bylo nejhorší. Ještě že na mě neviděl. Musela jsem mít na obličeji výraz úplného idiota. Byl to tak krásnej dotek! Jeho ruka ještě chvíli držela tu mou, pak mě nejspíš neúmyslně jakoby pohladil palcem a svou ruku stáhl. Chvíli jsem to místo jen tak lehce mnula a zírala na ten centimetřík čtverečný, kterej mě po tom „pohlazení“ nějak brněl. Pak jsem si konečně vzala krém a pořádně ho začala masírovat. Nejdřív trochu ztuhnul a já taky, ale rychle se uvolnil. Po chvíli dokonce tiše zamručel blahem a ve mně se v tu chvíli všechno tetelilo.

„Ještě tam. Hmmm... Je to moc příjemné, Bello.“

S úžasem jsem si uvědomila, že jak pokračuju, začíná být schopný hlavu narovnat. Po nějaký půl hodině jsem sice měla námahou opuchlý zápěstí, ale on seděl už naprosto rovně. Složila jsem ruce do klína.

„Lepší?“ zeptala jsem se.

Pomalinku naklonil hlavu na jednu stranu – jen strašně malinko – a pak zas na druhou a tiše se zasmál.

„Je to vynikající. Raději tedy budu chvíli opatrný, ale teď na tu snídani klidně můžeme zajít, aniž bych ti dělal ostudu. Mockrát ti děkuju, Bello.“ Vstal a otočil se ke mně. Nedalo mi to a usmívala jsem se na něj jak trdlo.

„Půjčím ti šátek. Měl bys to mít radši ještě v teple.“ Šla jsem si rychle umýt ruce a převlíknout se, zatímco si Cullen omotával šátek kolem krku. Byl jednoduchý, šedý. Nějak mu to pořád nevycházelo... Řekla jsem mu ještě, že mu to uvážu sama a bylo to hned.

Cestou k výtahu jsem musela myslet na ten jeho hřejivej pohled. A taky myslim, že se mi o tom jeho spokojeným mručení bude dneska v noci určitě zdát.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Dennniii (14.02.2012 13:14)

Teda ty jim dáváš kapky!

Takových šíleností za jedno ráno!
Chuďáček Edík, on má nataženej krk , teda doufám, že ho Bella nechá příští noc spát v posteli, přeci by ho nenechala takhle trpět na zemi.

Byla to parádní jízda, nejdřív Edward zírající na její nohy, pak ta šílená masáž, při který Edward skončil pod postelí a Bella se chuděra ještě víc ztrapnila. Nevím koho je mi líto víc, ale asi Belly.

A pak vyhrnující se tričko ... musela jsem si zaslintat

Prostě to byla paráda, zbožňuju tvojí povídku.
Moc se těším na pokráčko a na to co jim ještě přichystáš.

15)  miamam (14.02.2012 08:01)

Leni, ne s kalhotama, ale se sedem - rozkrokem kalhot až u slepáku... Takže to zas takovej pohled pro bohy asi není, když máš takhle zařízlý gatě
ambro, no právě... Všichni jsou takoví sterilní, lidské "přirozenosti" se opomínají... Tak aspoň takhle jsem to nakousla

13)  ambra (13.02.2012 20:13)

To zase byla smršť! Ano, neprdící a nečůrající hrdinové, to by nám šlo, ale tys je prostě na týden zavřela do jednoho pokoje, od první kapitoly jsem čekala, komu z nich se to podaří . Bella vede jedna nula . Ale jinak mně teda mravenčí asi úplně celý tělo . Já chci taky masírovat Edíka! A klidně i tantricky .
Aspoň tohle musím: Pokřiveně se usmíval (no, kvůli té hlavě do boku trochu víc pokřiveně). Uáááá!!!

11)  miamam (13.02.2012 18:04)

DyDy, koukej vstát z mrtvých! Nepřežiju, pokud mi nepřežijí čtenáři! Edward je prostě diplomat, nebude přece nějak nemístně komentovat takový očividný trapas... Nó a Bella má trapasy nejspíš v krvi, ale... Ale???

Děkuju vám, zlatíčka

10)  THe (13.02.2012 17:45)

Jenom masáž.
Bylo to krásný.

9)  Marcelle (13.02.2012 17:29)

jéééé, to bylo hezké

8)  Nosska (13.02.2012 17:08)

Já je miluju oba dva
Ale ta naše malá smolařka by už mohla mít malilinko štěstí, alespoň jeden den bez trapasů

6)  nikaok (13.02.2012 16:09)

Páááni skvelá kapitola... Edwarda mi bolo ľúto, lebo ho to bolelo a Belly mi bolo ľúto, lebo sa chuderka veľmi stráápnila... ale nasmiala som sa... a zdá sa, že sa tam už niečo kľuje.... super len tak ďalej...

5)  Marvi (13.02.2012 15:28)

Skvělá kapitolka, ledy začínají tát

4)  Mabel (13.02.2012 15:15)

Tak nakonec jsem se nechala zlákat touhle povídkou a jsem moc ráda. Tahle povídka je fakt originální a moc mě baví, jak jsou Edward s Bellou navzájem odlišní a všechny ty jejich trapasy.

U téhle kapitoly jsem se teda hodně nasmála, začalo to u té Edwardovy ztuhlé šíje, jak pozoroval Belliny nohy, no a pak všechny ty Belliny trapasy. Ale myslím, že tou masáží si u Edwarda značně zlepšila reputaci.

3)  mima19974 (13.02.2012 15:00)

Dokonalá kapitola!!! Ako každá!!!

2)  Twilly (13.02.2012 13:37)

Teda Emiku, prd mě zcela odrovnal ... příště varuj! ó ano, bavila jsem se!

1)  Lenka326 (13.02.2012 13:27)

Sice ten, kdo fyzicky strádá, je Edward, ale Belly je mi líto mnohem víc. Tolik trapasů v nepřetržitém sledu, já už bych skákala z okna. A Edward na ni hází hřejivé pohledy. Naštěstí.

1