Beautiful Evil - 8. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

15.04.2010 [14:10], Ajjinka, ze série Beautiful Evil, komentováno 6×, zobrazeno 4137×

Edwarde, budeš provokovat? Však ona ti to oplatí! :)

8. kapitola

„Lásko? Můžu se na něco podívat?“ pošeptal jsem tichounce Belle, která pomalu usínala vedle mě. Odpovědí mi bylo jen mimoňské Hmf. Usmál jsem se tomu.

Nadzvedl jsem deku a schoval se celý pod ní. To Bellu okamžitě probralo.

„Edwarde!“ zapištěla polekaně a rukama se mě snažila odstrčit. „Co to děláš?“

„Jen se chci na něco podívat. Klidně spinkej dál,“ řekl jsem rozpustile. Cítil jsem, jak mi prsty zajela do vlasů. Snaží se mě za ně snad vytahat? To mě rozesmálo. Vykoukl jsem hlavou zpod peřiny a zadíval se do jejího vyjeveného obličeje.

„Jen si chci něco ověřit.“ Vykulila oči. „Nemáš na bříšku znaménko?“ vyhrkl jsem, aniž bych nad tím vůbec přemýšlel. Zašklebila se.

„Vylez! Dělej!“ peskovala mě a bosou nohou se mě snažila odstrčit.

„Jen se podívám,“ zamručel jsem nevinně a hlavu se snažil schovat zpátky pod peřinu.

„Malej tě k sobě nechce!“ kroutila se dál.

„Já myslím, že chce.“

„Ne. Nechce.“ Smála se a já se vzdal. Nechtěl jsem ji dál trápit. Lehce jsem ji políbil nad pupík a chtěl vylézt zpod deky.

„Ne,“ zaprosila a přitulila se ke mně. „Buď tu se mnou.“ Políbil jsem ji na čelo a nechal ji, ať se pohodlněji uvelebí.

„To víš, že tu budu s tebou,“ řekl jsem konejšivě. Spokojeně se usmála, hlavu si opřela o mou hruď a zavřela oči. Po chvilce usnula.

Když jsem si byl úplně jistý, že tvrdě spí, vykroutil jsem se zpod přikrývky, aby jí nebyla zima… Celou noc spala klidně, na tváři jí pohrával úsměv. Muselo se jí něco hezkého zdát. Když začalo svítat, s příchozím světlem se začala vrtět.

Charlie si v kuchyni právě chystal snídani. Podle všeho hluku a jeho rozčilených myšlenek se mu moc dobře nevedlo. Nakonec svou snahu vzdal, natáhl na sebe bundu a popuzeně vyrazil na stanici s tím, že se staví cestou pro koblihy. Pak už bylo slyšet jen hlasité startování policejního auta. Bella se při tom zvuku zamračila a odvrátila se čelem ode mě.

Při pohledu na její hubené tělo jsem se rozhodl, že jí udělám radost, a zároveň se egoisticky pokusím překonat Charlieho kulinářskou snahu. Potichu jsem se vykradl z pokoje a neslyšně za sebou zavřel dveře.

Jakmile jsem vešel do kuchyně, nakrčil jsem nos. Stále to tu nevábně smrdělo po spáleném jídle. Jako by nestačilo, že páchne i bez toho. Nakoukl jsem do lednice, ale žádná sláva se nekonala. V chlebníku jsem našel jenom toustový chléb. No co, tak budou k snídani tousty. Ze spížky jsem ještě přinesl jahodovou marmeládu a snažil se vše nějak efektivně nazdobit. Ještě jsem v mikrovlnce nahřál mléko a přisypal do něj kakao. Musel jsem se pochválit. Nevypadalo to špatně. Teď ještě aby se to dalo jíst…

Z patra jsem uslyšel zívnutí. Rychle jsem vše naskládal na tác a už jsem otevíral dveře do jejího pokoje. Seděla na posteli, oči ještě napůl zavřené a tápala rukama kolem sebe.

„Tady,“ broukl jsem, když jsem se k ní shýbal pro polibek.

„Kde jsi byl?“ zamumlala a znovu si zívla.

„Udělal jsem ti snídani.“ Začichala a pak se jí po tváři rozlil skoro fanatický úsměv.

„Kakao…“ řekla zbožně a natáhla obě ruce nahoru. Uchechtl jsem se a do nastavených dlaní jí podal hrneček. Ihned si ho přiložila k ústům a hltavě se napila.

„Hmm… Je moc dobré,“ pochválila mě a otevřela oči. Já se snažil nerozesmát. Všimla si toho a obličej se jí zachmuřil.

„Tolik mi připomínáš Charlieho,“ objasnil jsem a zasmál se, až se mezi pitím zakuckala.

„Proboha, proč?“

Pokrčil jsem rameny. „Nevím jistě. To asi ten knírek.“

Automaticky si otřela pusu a začala se smát se mnou. „Jednou se ty Swanovské geny projevit musely,“ řekla a ukousla si toustu.

„Tak to můžeme jenom doufat, že brzy nezačneš chrápat jako Charlie.“ Při té představě jsem se zahraně otřásl. Bella jen protočila oči, protože měla plnou pusu. Jinak by si určitě neodpustila nějakou připomínku.

Sedl jsem si na kobereček před postelí a sledoval, jak se má drahá polovička plní. Už jsem si začínal myslet, že jsem toho udělal málo, ale když jsem viděl, jak sebou plácla zpátky do postele a odstrčila tác od sebe, dojem ihned zmizel.

„Tak tohle už asi nerozchodím,“ zahuhlala a ztěžka vydechla. To už jsem dával tác stranou a lehal si vedle ní. Natočila hlavu, podívala se na mě a zářivě se usmála. „Bylo to moc dobré, děkuju.“

Vyhrnula si triko na spaní a položila si ruku na břicho. „Uh, šáhni si,“ vypálila ze sebe a natahovala se po mé ruce, kterou si přiložila k břichu. Pak se na mě lítostivě podívala. „Asi praskne,“ fňukla hraně. Možná měla pravdu, bříško měla lehce vypoulené. Přiloženou rukou jsem jí po něm začal něžně přejíždět.

„Musíme ho hýčkat,“ zašeptal jsem. „Rozmazlovat ho,“ políbil jsem ji na něj.

„Ano,“ vydechla najednou omámeně. Zvedl jsem hlavu, abych se podíval, jak se tváří.

Měla zavřené oči a spokojeně pozvednuté koutky úst. Byla k sežrání. Cítil jsem pod sebou, jak je její tělo napjaté. Kolem nás se během několika vteřin úplně změnila atmosféra. Vzduch byl nasládlý, prosycen jemným jiskřením našich těl. Sotva bych kdy uvěřil, že je taková živočišná touha po její blízkosti vůbec možná. Když si vzpomenu, jak jsem se bál. Nakonec to bylo přirozenější, než bych čekal.

Moje ruce si to samovolně razily níž k jejím stehnům. Jaké však bylo moje překvapení, když jí noha vystřelila vzhůru. Naštěstí jsem stačil rychle uhnout, takže si nestihla ublížit. Vykuleně jsem se jí podíval do obličeje. Vypadala lítostivě…

„Asi se poblinkám!“ řekla mdlým hlasem. Zprvu jsem nevěděl, jak se zachovat, ale… nakonec jsem se hlasitě rozesmál. Vážně na ní bylo vidět, jak ji to mrzí. Lehl jsem si vedle ní a nechal ji, ať se ke mně přitulí, což ihned udělala. „Promiň,“ broukla ještě a opřela si mi hlavu o rameno.

„V pořádku,“ řekl jsem něžně a rukou si ji přitáhl blíž. „Jsem rád, že vím, na čem jsem.“ Nadzvedla hlavu a zmateně se na mě podívala.

„Je ti ze mě špatně,“ zasmál jsem se znovu.

„Edwarde!“ napomenula mě a teatrálně mě plácla rukou do břicha.

„Ou,“ vyšlo ze mě a přistoupíc na její hru, jsem se za břicho chytil.

„Nemáš mě tak cpát,“ zamračila se a znovu si hlavu pohodlně opřela.

„Promiň, nemohl jsem si pomoct.“

„Příště ti pomůžu,“ řekla kysele, ale cítil jsem, že se usmívá.

„Myslím, že jsi mi pomohla ažaž…“ rýpl jsem si pobaveně. Ruka, kterou jsem měl stále ovinutou kolem ní, se samovolně sunula níž a níž po jejích zádech. Z hrdla se jí vydral jakýsi zdráhavý zvuk.

Posadil jsem se a fascinovaně sledoval její rozpálenou kůži. Usmál jsem se.

„Ale, slečno Swanová, vy se červenáte?“ Položil jsem jí dlaň na tvář. Teplo z ní přímo sálalo. „Včera jste se tak ostýchavá nezdála,“ popichoval jsem ji už tišším hlasem.

Zdálo se mi to? Nebo opravdu nabrala ještě sytější barvu? Lichotilo mi, že ji přivádím do rozpaků, ač nezáměrně. Bavilo mě ji trápit. Ona ale neměla sebemenší důvod ke studu a rozpakům. Včerejší zážitek se rovnal dokonalosti. Při přehrávání všech vzpomínek jsem musel hodně myslet na to, že jí není dobře.

Její tělo… No tak! Edwarde! Vzchop se, chlape! Nařizoval jsem si. Bloudil jsem očima po pokoji. Pohled se mi zasekl na houpacím křesle. Křeslo. Výborně. To je neškodné, pochválil jsem se. Eh… Co všechno by se na něm dalo děl- Edwarde!!! Byl jsem na sebe naštvaný. To už nedokážu myslet na nic jiného?!

Z vnitřních nadávek mě vyrušila Bellina ruka, kterou mi mávala před obličejem. Ani jsem nevnímal, že se vedle mě taky posadila.

Pochybovačně těkala očima mezi mnou a houpacím křeslem.

„Udělalo ti něco?“ pokynula bradou ke křeslu. Zavrtěl jsem hlavou. Pak se jí po tváři rozlil potutelný úsměv. Prokoukla mě. Mrška.

S menšími problémy vstala a přešla ke křeslu. Sedla si na něj a rádoby ležérně přehodila nohu přes nohu. Na sobě měla jen tílko a krátké kraťásky na spaní.

Na sucho jsem polkl. Provokovala, naprosto nestydatě mě provokovala… ale odvrátit pohled, jsem nedokázal. Rukou si prohrábla vlasy, které jí ještě neupraveně trčely do všech stran. Tím trochu své vystoupení rozhodila. Evidentně si to uvědomila stejně jako já, protože si s nepřirozeně rychlým škubnutím ruku z vlasů zase vytáhla. Zasmál jsem se, načež jsem sklidil jeden rádoby káravý pohled. Semknul jsem rty pevně k sobě a dál sledoval svou krásku.

Pohodlněji se do křesla opřela a nohou, kterou měla přehozenou přes tu druhou, začala pohupovat. Ačkoliv se snažila nedat nic najevo, poznal jsem, že je to spíše nervózní gesto, než cokoliv jiného. Ale i tak ve mně ten pohyb probouzel touhu, kterou jsem se snažil, ač marně, utišit. Líbila se mi její nehraná nesmělost.

Pomalu jsem se zvedl a přešel pokoj až k ní. Podlaha pode mnou lehce zavrzala. Všiml jsem si, jak se jí rozšířily oči. Posunula se na křesle o něco dál, jako by přede mnou chtěla couvnout. Klekl jsem si před křeslo a rukou jí přejel po noze, kterou okamžitě přestala poklepávat. Sledoval jsem její pokožku, jak reaguje na můj dotek. Zachvěla se a naskočila jí husí kůže.

Zvedl jsem oči k těm jejím, zase je měla zavřené, rty pootevřené a přerývavě dýchala. Nadzvedl jsem se tak, abych byl obličejem v úrovni toho jejího. Políbil jsem ji pod čelist, bradu a nakonec jsem si nechal její rty.

Na nic nečekala a plně se zapojila do polibku. Ruce měla položené podél těla, a krom jejích horoucích rtů a sprintujícího srdce, nereagovala. Až najednou její ruce začaly přejíždět po těch mých, kterými jsem se podpíral o křeslo. Postupovala jimi výš, až doputovala k mým tvářím. Její teplý dotek do mě vysílal další vlny vzrušení. Pak se ale odtáhla, ještě jednou lehce políbila mé rty a snažila se vymanit z téhle pozice – a postavit se.

Byl jsem tak vykolejený, že jsem ji nechal. Zmateně jsem se na ni podíval. Zářivě se na mě usmála. Ohnula se ke mně, rukou mi rozpustile prohrábla vlasy a rozcuchala je.

„Jdu se umýt,“ řekla jen, popadla ručník a vydala se směr koupelna. A já zůstal sedět jako opařený. Tak tohle jí nedaruju!

<< Ajjinka >>

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6) Twilly (14.02.2012 17:56)

Tak tohle, Ajjo, se ti už podobá víc...

5) Janeba (08.12.2011 12:53)

Ajji, tak nevím, jak jsi včera myslela tu otázku o nočních můrách?!! Jisté je, že mám denní můru , představy se mi rozbíhají do různých směrů a jen se modlím , aby nikdo nepoznal, co čtu!!!
Děkuji!!!