28.06.2010 [09:45], Texie, ze série Až za hrob, komentováno 12×, zobrazeno 3105×

Edward se rozhodl udělat to, co po něm Bella chtěla. Dát jí konečně klid a nechat ji žít vlastní život. Odjíždí s celou rodinou pryč, protože ví, že pokud by ji měl takhle blízko, nedokázal by vydržet se jí stranit.

9. část

 Rozhlédl jsem se naposledy okolo. Byl to náš domov. Jeden z našich domovů. Tento jsme ale opouštěli mnohem dříve než kterýkoliv předtím. Znovu jsme odcházeli a nechávali vše za sebou.

Nemohl jsem jinak. Alespoň tohle jsem pro ni mohl udělat. Nechat ji žít dál, jak chtěla. Kdybych zůstal, nedokázal bych se od ní držet v povzdálí. Ne, když bych věděl, jak blízko jí jsem.

Zbytek rodiny jel se mnou. Naštěstí se ani moc nevyptávali. Byl jsem jim za to vděčný. Nedokázal bych to ze sebe všechno dostat. Možná později.

„Můžeme?” zeptala se starostlivě Esme.

Pohlédl jsem na ni a přikývl.

Povzbudivě se na mě usmála. Viděla tu změnu. Nebyl jsem už takovou troskou jako předtím. Ve tváři se mi stále zračil smutek a osamělost, ale ta nejhorší bolest naštěstí zmizela.

Esme i ostatní nasedli do svých aut. Otevřel jsem dveře svého a chtěl tak udělat taky. Za zády se mi však ozval výkřik, který mě donutil okamžitě otočit.

Hleděl jsem na ni. Zastavila se a zadýchaně hleděla přímo na mě. Nemohl jsem nejprve uvěřit, že je to opravdu ona, tady...

Hleděla na mě jen okamžik, jako by se chtěla v něčem ujistit. V příští chvíli se rozběhla znovu. Nebyl jsem schopen se ani hnout. Stál jsem tam, dokud se okolo mě neovinuly teplé paže. Musela si tím nárazem vyrazit dech, přesto mi zabořila tvář do hrudi a já uslyšel, jak vzlykla.

Ten zvuk mě konečně probral z mé nevěřícné ztrnulosti. Okamžitě jsem si ji k sobě přivinul ještě blíž. Držel jsem ji v pažích, jako by to byl jediný důvod, který mě drží na živu. Podvědomě jsem věděl, že ji tisknu až příliš, ale nedokázal jsem ji pustit. Ona neřekla ani jediné slůvko na protest.

Slyšel jsem, jak ostatní vystupují z aut a hlavou jim víří překvapené myšlenky. Hleděli na ni, na nás a ten pohled bych nevyměnil za nic na světě.

Nedovolil jsem už Belle vzdálit se ode mě ani na krok. Byl jsem pořád u ní a ona u mě. Chvíle mi jsem měl pocit, jako bych měl štěstím snad explodovat. Ke štěstí mi chybělo už jen jediné. Chtěl jsem, aby bylo všechno tak, jak má být.

Chtěl jsem ji požádat o ruku, aby byla moje před všemi i Bohem. Ležel jsem na posteli a pozoroval její uvolněnou spící tvář. Tulila se ke mně a já cítil, jak se z ní na mě přelévá horkost a prostupuje celým mým těle.

Tvář měla na mé paži a prsty levé ruky propletené s těmi mými. Jako by se ujišťovala, že tu budu po celou tu dobu, co ona bude spát. Já bych ani nikdy neodešel. Už bych to nedokázal ani kdyby mě o to prosila. Ne. Život s ní ze mě udělal toho největšího sobce pod sluncem.

Já chtěl však ještě víc. Přemýšlel jsem o tom už snad týden a prsten stále ležel v zásuvce mého stolku. Dnes jsem však byl odhodlaný se jí konečně zeptat. Věděl jsem, že mě miluje, ale přesto mnou otřásal příšerný strach, co když řekne ne.

„Dobré ráno,” zašeptal jsem jí do ucha, když jsem uslyšel změnu v rychlosti úderů jejího srdce.

Aniž by otevřela oči, přelétl jí po rtech spokojený úsměv.

„Dobré,” zamumlala a přetočila se na záda, abych ji mohl políbit. Jemně jsem ochutnával její rty. Oči otevřela, až teprve když jsem se znovu narovnal. Zahleděla se mi do tváře a znovu jí po rtech přelétl krásný úsměv.

„Hmmm,” zabručela a začala si protahovat rozespalé tělo.

„Bello!” zavrčel jsem, když se jí při tom noční košilka vyhrnula. Putovala pohledem po tom mém až na svá vysoko odhalená stehna.

„Na mě nebruč,” usmála se a líbla mě na tvář. „Kdyby bylo po mém...” zapředla a já raději vstal. Sebeovládání jsem měl jen jediné.

Mé rozhodnutí nabylo konečné platnosti. Dnes ji požádám o ruku.

Bella ho poťouchle pozorovala. Zbožňovala ho provokovat. Věděla, proč zatím nechce, aby spolu spali, stejně tak jako věděla o prstenu v jeho zásuvce.

Pro ni by svatba nic moc neměnila. Stejně byla rozhodnutá s ním zůstat navždy, ale pro něj to znamenalo opravdu hodně.

Než se umyl a oblékl, vylezla a postele a vyrazila z pokoje dolů, do kuchyně. Ještě v noční košilce docupitala k lednici a zvědavě do ní zabořila hlavu.

„Copak máš dneska v plánu?” ozval se za ní zpěvný hlas.

Lekla se tak, až s bouchla o dveře lednice. Popadla rychle jogurt a ohlédla se na Alici stojící za ní. Ta se na ni zářivě usmála a bylo vidět, že doufá v jedinou odpověď.

„Na nákupy,” zamumlala Bella sotva si nacpala první lžičku do pusy.

Alice se rozzářila jako vánoční stromeček. Neviděla její budoucnost a tak si nikdy nebyla ohledně Belly s ničím jistá.

„Už tu není nic k jídlu,” dopověděla Bella a měla co dělat, aby jogurtem nepoprskala celý stůl, když Aliciny koutky sjely výtahem až do sklepa. Tohle byl jediný druh nákupů, které Alice ze srdce nesnášela.

Bella se tedy o hodinku později vydala do města. Slunce se dnes prodralo mezi mraky,a tak se musela obejít bez Edwarda. Na druhou stranu jí tak bude alespoň nákup trvat jen zlomek času než jindy. Když nebude Edward poblíž, aby se zastavovali a líbali v každé uličce a zákoutí obchodu.

Za půl hodinky tak měla vše, co potřebovala, a s dvěma plnými taškami ve vozíku vyklusala k autu. Slunce krásně hřálo a ona mu nastavila tvář.

Z rozjímání ji však vyrušila rána a skřípání plechu. Ohlédla se na poslední chvíli, aby zahlédla auto, které dostalo v zatáčce smyk a nyní se řítilo přímo na ni. Střecha převrácené tmavé dodávky se stále přibližovala k ní a ona už neměla možnost uhnout. V příštím okamžiku jí tělem projela příšerná bolest.

Dodávka ji smetla a přimáčkla k autům stojícím za ní. Cítila krev, svou krev a bolest, která jí vystřelovala po celém těle. Co ji však děsilo nejvíce byl štiplavý zápach. Než do ní dodávka narazila, klouzala po boku pěkných pár metrů a za ní odlétávaly jiskřičky, jak se plech třel o beton. Zůstávala za ní i stopa benzínu z proražené nádrže.

Bella cítila stále intenzivnější zápach hořícího benzínu, nemohla se však ani pohnout. Nikdo jí nešel na pomoc. Nikdo z Cullenů ani nevěděl, kde je. Byla ta uvězněná stejně jako řidič a okolo zněl jen vyděšený řev lidí.

Začala mít mžitky před očima. Upadala do bezvědomí. Byla za to ráda. Už nevnímala vyděšený řev uvězněného přiopilého řidiče kousek od sebe a ani následný výbuch, když se plameny dostaly až k nádrži, kterou roztrhly tlakem a žárem.

Nic z toho už nevnímala. Zděšeným lidem okolo se pak naskytl pohled už jen na ohořelé trosky rozmetané okolo a mezi nimiž byly také zbytky dvou spálených těl.

>>

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Jalle (30.08.2012 17:41)

a je to tu zase, neviem či sa smiať, či plakať

11)  Twilly (31.01.2011 23:37)

A máme to tu zas... popravdě, že tys v poslední době sledovala moc filmů o zombících . No každopádně, i přes nepopiratelnou snahu zprovodit Bellu ze světa jakýmkoliv způsobem, je to víc než dobrý ... a hele, poslední koment na nás čeká, pojďme mu vstříc!!!

10)  Alrobell (17.07.2010 09:34)

Tak jo Texie, řekla sis o to. Jdu si pro nunčaky a dostaneš na přes prstíky!

To si děláš srandu!

Taková romantika a ty ji zase necháš umřít?

Tohle není normální! Já vím, já vím - jmenuje se to - Až za hrob, ale chuďátko Eda.

PS: Málem jsem se zadusila rohlíkem!

Za kapču

9)  AnneCullen (28.06.2010 20:04)

Tak tohle od tebe nebylo vůbec, ale vůbec hezké!

8)  sakraprace (28.06.2010 18:28)

Tak to si z nás děláš prču.
Už to začínolo vypadat jako happy a ty jí zase zabiješ. Sakra práce, já z toho budu mít infarkt.

6)  plyshovymedvidek (28.06.2010 12:04)

chudák v každém díle je po ní

4)  Lenka (28.06.2010 10:55)

Teda tohle se fakt nedělá. Když si po tolika utrpeních a trápení konečně
užívám trochu klidu a štěstíčka, tak ty mě zas naprosto odrovnáš.
Doufám, že to všechno nějak zakulišíš a bude šťastný konec, nebo mě máš na svědomí.

3)  Bosorka (28.06.2010 10:37)

Texie - řekni mi upřímě - co proti nim máš?

2)  Hanetka (28.06.2010 10:33)

Teda, ženská sakramentská, kdo má tohle vydržet? Po všech těchhle pohromách prostě MUSÍŠ udělat happyend, jinak nebudeš mít na svědomí jen Edwarda a Bellu! Já tu teď regulérně rozháním infarkt!

1)  Ewik (28.06.2010 10:01)

Teda Texie Kousek štěstíčka a ty jim ho zase vezmeš.
Moc krásný díl, vždy se těším na další

1