Až za hrob 6. část

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

25.06.2010 [09:45], Texie, ze série Až za hrob, komentováno 12×, zobrazeno 3230×

Poklidnou noc, která původně vypadala naprosto bezpečně a netečně, protne hrůzyplná podívaná.

6. část

Probudila se a bylo jí krásně teplo. Z venku k ní doléhal šum listí stromů. Nejraději by zůstala uvnitř v teple, kde se cítila v bezpečí. V břiše jí však hlasitě zabručelo a potvrdilo to, co sama moc dobře cítila, hlad. Ten ji tedy konečně vyhnal ven z teplého pelíšku, do něhož se ve spánku zavrtala. Rychle se vrhla tedy do toho chladu a doskočila na zem.

Všude okolo bylo ticho, jen nevinné noční zvuky. Nic co by značilo jakékoliv nebezpečí. Rozhlédla se a nasála vzduch do plic. Její skvělý čich okamžitě zaznamenal příjemnou nahořklou vůni, která jí vehnala sliny na jazyk.

Vydala se za ní a za pár minut již dřímala tu pochoutku a hladově se zahryzla.

Ze soustředění na jídlo ji však náhle vyrušil podivný zvuk. Ztuhla na místě v obavě z nějakého nebezpečí. Okolo se však opět rozhostilo ticho. Pár vteřin ještě obezřetně přejížděla okolí očima, než pokračovala.

Ten zvuk se však ozval znovu. Byly to tiché tupé údery a škrábání. Byli stále intenzivnější. Nikde okolo se však nic nepohnulo. Jen listí a stébla trávy ve vánku.

Zvuky neustávaly a ona se stále soustředěněji snažila alespoň zjistit odkud ten zvuk jde. Bylo to někde před ní a až příliš blízko na její vkus. Pomalu začala couvat. Každý sval napjatý v přípravě rychlého útěku.

Okolo však stále byly jen stromy a vztyčené kameny, jež byly mnohdy už značně ošlehané větrem. Očima hypnotizovala to místo, odkud ty zvuky stále hlasitěji zněly, zatím co velmi pomalu couvala k bezpečí stromů.

Pak poskočila dozadu o větší kus.

Zem kus před ní se náhle pohnula. Byla ještě holá, jen s pár rašícími stébly trávy, která stačila prorazit cestu na povrch. Nyní se však hlína otřásala stále víc a trocha se jí i propadla dolů...

Déle už nečekala a vrhla se nahoru na strom. Skryla se do bezpečí hustých větví, odkud mohla v bezpečí sledovat, co se děje před ní, aniž by sama byla spatřena.

Hlína se opět propadla dolů. Zvuky nyní byly mnohem hlasitější. Praskot a vrzání dřeva... škrábání na desky... Z míst, kde se zem propadala se začaly ozývat zoufalé vzdechy...

Nakonec se tam něco pohnulo. Něco se snažilo dostat ven.

Sledovala jak se na povrch prodrala bledá ruka a zachytila se. Šlachy se na ní napjaly, když se někdo snažil prosoukat ven celý.

Nemohla se ani hnout, jen vyděšeně sledovala tu scénu před sebou. Bledé štíhlé tělo se škrábalo ven ze země. Z hrdla té postavy se ozývaly zoufalé a vyděšené zvuky a zároveň také lapání po čerstvém nočním vzduchu.

Postava se konečně vysoukala ven celá. Vysíleně poklesla v pažích a zůstala chvíli nehybně ležet. Těch pár minut však stačilo. Jako by nabrala novou sílu, krkolomně se postavila na nohy. Stále velmi vratce a její pohyby byly trhavé, přesto stála. Z každým pohybem své svaly ovládala stále lépe a nepřirozené pohyby nabíraly na plynulosti.

Neohlížela se, šla prostě jen dál. Z dlouhých kaštanově hnědých vlasů jí ještě opadávaly kousky hlíny, ona to však snad ani nevnímala.

Stále hleděla ze stromu na tu postavu, která se jí už ztrácela z dohledu. Okolo se znovu rozhostilo ticho. Přesto jí trvalo ještě dalších několik minut, než se pohnula. Prudce sebou ošila, což ji konečně úplně probralo, a ona se začala věnovat mnohem důležitějším věcem.

Ve strachu utekla, ale jídlo tam nechala. Vrhla se tedy zpět ze stromu. Rychle doběhla zpátky a ukořistila znovu svůj lákavě vonící poklad. Pečlivě jej sevřela, jako by se bála, že o něj zase přijde. Stála schovaná za jedním ze žulových kamenů, z těch starších, které už vítr ošlehal a vyrytý nápis byl sotva čitelný. Přesto se tu ale necítila bezpečně.

Rozběhla se zpět. U stromu se prudce odrazila a vyškrábala nahoru, do bezpečí. Její pelíšek ještě nestačil ani vychladnout a tak se do něj opět spokojeně zavrtala a pustila se konečně do jídla. Zuby hbitě dolouskala zbytek skořápky a vrhla se na ořech uvnitř.

Nyní jí už bylo dobře. Zahnala hlad a ovinutá svým rezavým huňatým ocasem se znovu zavrtala hlouběji do pelíšku a usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12) Twilly (31.01.2011 17:41)

Opravdu je to veverka??? Šmárijá asi jo, nebo ne? Ale jo... je to veverka ... ženská, ty seš fakt ďábel ... hezky hororový... čtu dál

11) Tru (06.11.2010 19:29)

10) (24.07.2010 23:15)

Tak jo. Konečně jsem se dostala k přečtení tady tohohle, toho k čemu mě stále nenapadají slova. Předchodí kapitoly ani nešly komentovat, jak se krásně četly, ale tuhle jsem četla asi na 3x než jsem ji dostatečně pobrala...
No, myslím, že když jsem si o tobě do teď myslela, že jsi geniální blázen, tak teď už netuším co jsi.
Tohle nemá obdoby, je to šílené a geniální zároveň
Jdu honem přelouskat i ty další

9) Alrobell (28.06.2010 21:50)

Zprvu jsem na to čuměla, jak křovák na TV... Chvíli jsem si myslela, že sis normálka spletla povídku a vložila si tam něco jiného... ale pak mé srdce zaplesalo a já se jala tancovati oslavný tanec kolem stolu s tambulínou... žije žije žije žije.... tohle mi ječí v hlavě!

PS: veverka jako vypravěč