24.06.2010 [10:00], Texie, ze série Až za hrob, komentováno 10×, zobrazeno 3444×

Bella je naprosto dezorientovaná a vyděšená. Nechápe co se okolo ní děje, ale chce pryč. Než se stačí ostatní vzpamatovat, rozběhne se chodbami Volterry. Aniž by to tušila, ve skupině upírů, kteří běží za ní je i jeden, který by udělal cokoliv, aby ji dostal do bezpečí...

5. část

Stál jsem tam a hleděl na Ara, který mluvil o Belle jako o nějaké věci. Předmětu, který ho svou neobvyklostí zaujal a mohl si s ním dělat co chtěl.

Cítil jsem, jak mi v hrdle začíná znít vzteklé vrčení a měl chuť se na něj bezhlavě vrhnout. Než jsem však mohl cokoliv udělat a než si vůbec někdo všiml nějakého rizika z mé strany, ozval se za námi výkřik.

Všichni tři jsme se hned tím směrem otočili.

Jeden z upírů se rozmáchl, ale zbytečně. Přímo před ním se prohnala Bella. Využila jejich chvilkové nepozornosti a vyrazila střemhlavě na útěk.

Zahlédl jsem její vyděšený pohled, kterým přelétla chodbu. Pak se rozběhla na druhou stranu, kde jí nikdo zatím nebránil v cestě.

„Chyťte ji a pokuste se ji nezabít,” zařval Aro na muže, kteří se za ní okamžitě rozběhli. „Zase.”

Já ho už ale příliš nevnímal. Rozběhl jsem se stejně jako ostatní za Bellou. Byla docela rychlá, obzvlášť, když ji hnal děs z dusotu nohou za zády. Přesto byla stále pomalejší než upír a tak ji velmi brzy doháněli.

Vyděšeně se ohlédla. V očích měla naprostou paniku a z koutku jí stekla osamocená slza. Její rychlý pohled se do mě bolestně zabodl. Viděla ve mě stejnou zrůdu jako byli ti ostatní co ji pronásledovali.

Se vzlykem se prudce nadechla a pokusila se přidat. To už se k ní však napřahovala ruka jednoho z její původní stráže. Než měl šanci se jí vůbec dotknout, srazil jsem ho k zemi. Nečekal útok z mé strany a zůstal za mnou překvapeně zírat. Ostatní dva tím pochopili, že ačkoliv běžím s nimi, rozhodně ne proto, abych jim pomohl.

Viděl jsem to v jejich mysli ještě předtím, než se vůbec stačili po mě ohnat. Prudce jsem do nich tedy ještě v běhu vrazil ramenem, až jsme všichni tři hlasitě narazili do zdi. Spadli jsme v jedné kupě na zem.

Rychle jsem se ohlédl dopředu. Bella se vyděšeně zastavila a ohlédla po nás. Snad jen vteřinu na mě zírala, než ji můj úpěnlivý pohled donutil znovu se rozběhnout. Pro mě bylo teď nejdůležitější jediné, aby se dostala do bezpečí.

Odvrátil jsem se od ní právě včas, abych zahlédl pěst, která mi mířila přímo na krk. Uhnul jsem a uštědřil jim oběma pár ran. Doufal jsem, že je to trochu alespoň zpomalí a sám jsem se znovu vydal za Bellou. Slyšel jsem její běh v chodbě před sebou a následoval její vůni.

Nebyl jsem však sám. Ty stráže jsem sice zdržel, ale ty ostatní už jsem neměl šanci. Naštěstí měla Bella dostatečný náskok a dostala se ven. To ostatním ztížilo její pronásledování. Nemohli si dovolit jen tak vběhnout mezi lidi. Mohli ji následovat jen temnými prázdnými uličkami. Měli v tom však vydatného pomocníky. Demetri je vedl směrem k ní podzemím.

Po krátké chvíli se jim ji tak podařilo předběhnout a počkat si na ni v jednom ze zákoutích. Bella se snažila držet instinktivně lidí. Doběhla tedy až k silnici, která vedle z města. Možná měla v úmyslu zastavit si nějaké z rychle pojíždějících aut, ale k tomu už neměla příležitost. Ze stínu opodál k ní vykročili dva z jejich pronásledovatelů.

Viděl jsem to vše v jejich mysli a ještě více zrychlil. Byl jsme odhodlaný se tam na místě porvat, udělat cokoliv...

Nakonec jsem však stejně jako ostatní zůstal stát při okraji háje, který byl okolo silnice. Hleděl jsem na Bellu, která panicky těkala pohledem na řadu svých pronásledovatelů skrytým ve stínu stromů a na ty dva stojící jen několik metrů od ní.

„Nemusíš se bát,” promluvil na ni Demetri. Možná se snažil o uklidňující tón, ale výsledek byl spíše opačný. Bella od něj udělala několik kroků vzad.

„No tak, nemáš na výběr. Musíš se s námi vrátit. Dříve nebo později...”

„Ne!” vykřikla zoufale a hlas se jí třásl.

Mohl jsem tam jen stát. Zaútočit na ty všechny okolo by byla holá sebevražda, která by ničemu neprospěla a kdybych se vrh k Belle, abych ochránil přímo ji, rozpoutalo by to reakce ostatních, kteří už nyní byli napjatí.

„Nevrátím se tam,” hlas jí už přeskakoval a zaznívala z něj i hysterie. „Nikdy,” dopověděla už tišeji, jako by se něco v její mysli změnilo. Naposledy se podívala na nás všechny. Na mě spočinula pohledem o okamžik déle - nebo jsem si to možná jen představoval. Jako by se pohledem na nás chtěla o něčem ujistit, možná jestli opravdu je nějaká možnost...

„Ne!” zařval jsem.

Slunce neslunce, jsem okamžitě vyrazil vpřed, ale zbytečně. Bella se totiž prudce otočila a rozběhla se nejrychleji co jí ještě síly stačily.

Na zádech mi někdo přistál a srazil mě k zemi, než jsem se stačil dostat k ní a tím také na dohled lidem. Přesto jsem stále viděl tu scénu před očima. Bella se vrhla přímo do silnice, do rychlejšího levého pruhu a otočila hlavu doleva. Nedokázal jsem se podívat tím směrem, přesto jsem to moc dobře věděl. Přímo na Bellu se řítil kamion.

Otevřel jsem ústa už jen v němém výkřiku a sledoval, jak do ní plnou rychlostí auto narazilo. Všichni zírali tím samým směrem a já tak viděl vše vlastníma očima i v jejich myslích. Byla mrtvá v okamžiku. Náraz jí musel zlámat všechny kosti v těle. Než dokázal muž auto zastavit, vláčel zbytek jejího těla ještě dalších několik desítek metrů.

To co z ní zbylo zůstalo znetvořené ležet na cestě. Zavřel jsem zbytečně oči, ale nepomáhalo to. Ještě další dvě auta neměla šanci včas zastavit...

Cítil jsem paže, které mě odtáhly zpět do příkrovu stromů, kde mě konečně pustily. Sesunul jsem se tu na kolena. Hleděl jsem nehnutě před sebe. Sledoval jsem, jak zanedlouho přijeli policisté a po chvíli i těžká technika. Nejprve odtáhli zničená auta a pak začali vyprošťovat zbytek trupu z pod zbylého auta. Netečně jsem pozoroval policisty, kteří se zbledou tváří sbírali v okruhu několika desítek metrů to, co zbylo z té nejkrásnější dívky, jakou jsem kdy viděl.

Nikdy to neměla šanci zjistit, ale byl jsem odhodlaný udělat pro ni cokoliv. Miloval jsem ji jako nikoho dříve a ani později ve své bídné existenci. Zároveň jsem však pro ni byl zrůda. Jeden z těch, kteří ji tak ublížili. Nenáviděla nás a bála natolik, že se raději naprosto zničila, než aby se musela vrátit.

Rozhodla se a já s tím budu muset už navždy žít...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  Jalle (30.08.2012 17:02)

fúha, Bella je na dranc... doslova

9)  Twilly (31.01.2011 17:36)

Hele holka, ty si nějak moc realistická... ... já zírám jak vizír ... tohle je jak kovbojka v Chicago hope řezaná CSI (město jsi doplň dle tvého přání ).. a deme dáááááááááál

8)  Texie (25.06.2010 21:36)

Alrobell: tak na to ani nemysli, jinak tě půjdu osobně zachraňovat a vrazit ti do žil koňskou dávku adrenalinu (varuju předem, nemám ráda jehly, tak budu bodat po hmatu!)

7)  Alrobell (25.06.2010 21:32)

Dobře... shrneme si to... 5 kapitol a ty si ji už 2x odkrouhla... ale tohle není konec, že? její kousičky se spojí a ona zase otevře ty svoje očenka... nebo ne? Texie! Ty nás chceš zabít? 2x nfarkt běhme půl hoďky, gratuluji, to se ještě nikomu nepovedlo! Kdyby mě někdo hledal, ležím na resuscitační jednotce ve fakultce o Ostravě.

6)  Silvaren (25.06.2010 12:06)

Tak jsem Belle držela palce a nakonec takovej masakr!
Co bude dál?

4)  sakraprace (24.06.2010 18:34)

Chudák Bella, to jako bude stále zkoušet umřít? Byla to děsně smutná kapitolka a napínavá, skoro jsem nedýchala. Krásně napsané. Moc se těším na další

3)  Salazaret (24.06.2010 18:23)

Tak to byl tedy pořádný nářez! Užasná kapitolka, ale co bude dál? Jsem zvědavá jak tohle dopadne a nebo to už je konec?

1