21.06.2010 [13:45], Texie, ze série Až za hrob, komentováno 8×, zobrazeno 3734×

A je tu druhá část, v níž už se pomalu začíná něco dít a to nejen mezi Bellou a Edwardem, ale také okolo nich. Mračna se začínají stahovat...

2. část

 Uběhly další dva týdny. Dva týdny, kdy jsem ji zase jen pozoroval. Osud mi však přihrál do rukou příležitost v podobě školních projektů. Měli jsme je vypracovávat ve dvojicích. Podíval jsem se na Bellu, která se při tomto zjištění nervózně rozhlédla po třídě.

Slyšel jsem myšlenky několika dalších, kteří měli v úmyslu vypracovávat s Bellou projekt. Já jsem se však rozhodl využít této příležitosti co to půjde a použít všechny zbraně - tedy Alici, která seděla o třídu dále a začínala se mým počínáním opravdu bavit. Díky ní jsem přesně věděl, co kdo udělá, kromě Belly, ta stále zůstávala šedým místem jejích vizí.

Konečně zazvonilo a ostatní se zvedli. Mike Newton se okamžitě vydal směrem k Belle. Pár dalších to sice taky mělo v plánu, ale on byl rychlejší, tak jen sledovali jak dopadne. Nenápadně jsem dloubl do svého batohu, že podjel pod lavicemi.

Mike byl tak zaměřený na svůj cíl, že překážku pod nohami zahlédl až příliš pozdě, tedy až když si to zamířil hlavou pod jednu ze židlí. Alice vedle se chechtala na celé kolo, to jsem už však vykročil k Belle. Došel jsem tak k ní, než se ostatní vzpamatovali z neúspěšného pokusu Newtona.

„Ahoj Bello,” pousmál jsem se na ni.

„Ahoj.” Bylo vidět jak znejistěla. Od ostatních něco takového čekala, ale ode mě zřejmě ne.

„Chtěl bych se tě zeptat, jestli bys dělala ten projekt se mnou.”

Chvilku zaváhala, jako by zvažovala své možnosti. Myslel jsem, že mi za tu dobu nervy snad prasknou napětím.

„Ráda,” řekla potichu, že jsem ji zaslechl jen já. Přesto se mi po tváři rozlil tak vítězný úsměv, že to muselo být všem jasné.

„Má to být už na příští týden, vyhovovalo by ti tedy sejít se v sobotu?” Měl jsem co dělat, abych neposkakoval nadšením okolo, když jsem si vlastně s ní domlouval několik hodin, kdy ji budu mít jen sám pro sebe.

„V sobotu nemůžu, mohl bys v pátek?”

Zbožňoval jsem ten její váhavý úsměv...

„Jistě, tak hned po škole?”

Přikývla.

V pátek jsem ji napjatě čekal hned před třídou. Nemohl jsem se dočkat, až budu s ní, a taky jsem se možná i trochu bál, aby si to nerozmyslela. Bella však zamířila přímo ke mně, ačkoliv po tváři se jí při zvědavých pohledech objevil rozpačitý ruměnec.

Další hodinu a půl jsme strávili ve studovně, kde jsme v knížkách vyhledávali informace a sepisovali je do poznámek. Bella listovala jednou knihou za druhou a já zapisoval. Měj jsem tak možnost si ji bezostyšně prohlížet. Byla do toho tak zabraná, že úplně zapomněla na nějakou stydlivost a chovala se tak přirozeně...

Lítostivě jsem sledoval, jak odložila poslední z knih, které jsme k tématu našli. Vzhlédla na hromadu popsaných papíru přede mnou.

„Tak tohle dnes už nemáme šanci stihnout zpracovat,” zamračila se. „Budeme se muset domluvit ještě na nějaký den.”

Při jejích slovech jsem se celý rozzářil. Ona na mě však roztěkaně vzhlédla, když si uvědomila co řekla.

„Tedy jestli máš čas.”

„Moc rád, pozítří?”

„Platí,” přikývla. Pak už jsme společně odnesli knihy nazpět a vykročili ven. Po očku jsem ji sledoval. Její prvotní rozpačitost už odeznívala a ona se vedle mě začala chovat klidněji. Jen nerad jsem ji pouštěl z dohledu, ale v neděli ji uvidím znova.

Domluvili jsme se, že se v neděli sejdeme po obědě na náměstí. Stepoval jsem tam už čtvrt hodiny předem, aby mi neunikla ani vteřina s ní. Doběhla přesně, ale při pohledu na mě se lekla, že je tu pozdě.

„Máš ty poznámky?” zamračila se na mé prázdné ruce.

Trochu jsem se ošil.

„Napadlo mě, že bychom mohli pokračovat u nás.” Zaraženě se na mě podívala. „Našel jsem ještě na internetu nějaké obrázky, tak jsem ti je chtěl ukázat.”

Nakonec souhlasila. Předem jsem rodinu upozornil, a tak se všichni preventivně uklidili z cesty, ačkoliv Emmett dost neochotně. Tvrdil, že vidět, jak JÁ balím holku, to prostě musí vidět.

Seděli jsme u mě v pokoji na zemi mezi hordou poznámek a pomalu seskládávali dohromady jeden odstavec za druhým, až jsme měli projekt hotový. Spokojeně jsme se na sebe usmáli. V očích jí jiskřilo a já od ní nemohl odtrhnout pohled. Aniž bych si to uvědomil, začal jsem se k ní naklánět.

„Asi bych měla už jít,” probudil mě její hlas. Škubl jsem sebou, až se lekla.

„Promiň,” vyhrkl jsem a rozpačitě vstal. „Odvezu tě.”

Pousmála se a vyšli jsme z mého pokoje. Cestou po schodech se jí na čele objevila drobná vráska, jako by nad něčím uvažovala. Vytratila se až před domem. Podívala se na na mě.

„Raději bych se prošla,” zamumlala.

„Můžu tě doprovodit?”

Přikývla. Po tváři se jí rozlil úsměv, jako by v to doufala.

Vykročili jsme společně k městu. Občas jsem se na ni zkoumavě podíval.

„Co se děje?” zamračila se, když už po několikáté zahlédla můj pohled.

„Jsi zvláštní, nevyznám se v tobě.”

Zavrtěla hlavou. „Já na sobě nic zvláštního nevidím...”

Za námi se ozval nějaký hluk. Prudce jsem se otočil. Bella se nejprve vyděšeně podívala na mě a pak směrem, kam jsem upíral oči.

>>

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Twilly (31.01.2011 16:51)

Úúúúúúúúú to bude nějaká akce... tak jdu na to a ty uvidíš, jaká bude moje reakce

7)  Regi (05.10.2010 23:11)

Co? Kam? Kde? Kdo? Víš co? Nehodlám se zdržovat komentem a jdu na další díl, jinak se odpovědí nedočkám...

6)  Alrobell (25.06.2010 20:58)

Bella je takový kuňkalka, jsem zvědavá, co za tím je! A hlavně, co tam viděli! Perfektní!

5)  sakraprace (22.06.2010 07:37)

Krásné , ale co ten konec?!?!

4)  Ewik (21.06.2010 21:28)

Krásný díl

1)  Silvaren (21.06.2010 14:42)

áááá jsem napnutá jak kšandy. Tvá Bella je mi moc sympatická, doufám, že nebude dělat před Edwardem drahoty dlouho.
Mohla by sis prosím udělat profil autora a z Až za hrob udělat sérii, aby se líp hledala? Díky moc.

1