28.02.2013 [22:00], Bosorka, Povídky jednorázové, komentováno 17×, zobrazeno 3071×

Jak se má náš malý pavouček z Vollterry?

„Felixi, podívej:  já mám bebí. Felixi? Co to máš, prosím tě, s očima? A proč čenicháš? Nečmuchej ke mně! Já si ten krk myla! Felixi? Já to řeknu Arovi! Felixi! Grrr…“

Pochmurný úsměv zkřivil moji tvář…

Teda zkřivil by, kdybych měl nějaké mimické svaly. Takhle jsem jen spokojeně sklapnul kusadla. Jo, vyšlo to! Potlačil jsem touhu si chvilku třít zlomyslně předním párem nohou o sebe či dělat dětinské kyš, kyš , ale po tak dlouhé době ve společnosti Ara jsem přece jen převzal nějaké ty jeho vzorce chování. I pavouk musí mít svou úroveň, hlavně pokud tu je tak dlouho jako já. Tak jsem jen zvedl hlavu výš a pyšně se nesl chodbou. Kdybych měl ještě plášť a masku přes oči a byl bych jako Zorro. Alber mstitel – hm, znělo by to hezky. Ale dost. Ovládej se, Alberte, okřikl jsem se. Zdá se, že začínám trpět brutální samo-vduchu-mluvou.

Ale moje pomsta byla sladká. A taky dokonale promyšlená. Sice to místo  mě odnese Felix Arovým proslovem na téma  „Kancelářské příslušenství se prostě nežere“ ,  který by  většina upírů raději  hned vyměnila za laskavý pohled a péči  Jane. Oběti jsou v jistých chvílích prostě nezbytné. Aro, jakožto vychovatel a vzor, na mě měl opravdu veliký vliv. Přebíral jsem nejen jeho vystupování, ale také smýšlení. Jestli to není tím, že mým tělem proudí jeho jed. A DNA přece jen není obyčejná dvojitá šroubovice.

Nemělas zabít Arachné, Irmo!

Když jsem našel její ubohé zkroucené tělíčko na lopatce u odpadkového koše, hledal jsem viníka toho barbarského činu. Pak jsem našel na stole Irmy biolit a vidina pomsty zachvátila celý můj organismus jako smrtelná sněť. Plánování, to je moje. Hle, povedlo se a plody mé pomsty právě konzumuje Felix.

A stačilo jen vhodné výšce mezi futry dveří umístit pavučinu. Co se týče kvality vláken, kam se na mě hrabe Spiderman!

Irma samozřejmě klopýtla a gravitace spolu s drsným chlupem koberce udělala své. Náhodou šel kolem právě Felix při své pravidelné pochůzce a ten je dalek tomu ovládat své chutě, když mu před nosním epitelem máváte čerstvou odřeninkou.

S mým skvělým sluchem mi neunikl rozhovor, který se odehrával nedaleko. Nedal jsem na sobě nic najevo, ale i když jsem nad takové přízemní věci povznesen, tak jsem napjatě poslouchal. Jistě, že nejsem zvědavý! Ale zvídavý jsem určitě a informací není nikdy dost. Obzvláště, když se mluví o mně.

„Už jde, už jde, už je tady!“

„Sakra, Edwino, kolikrát ti mám říkat, abys mi takhle nedupala po síti! Chceš, abych tě sežrala?“

„Neprskej jedovou slinu a podívej se na něj!“

„Hele, na tohle nemám čas. Vidíš to? Celou síť mám potrhanou a sama se mi neopraví“

„Prostě se koukni – aspoň jedním očkem, no ták. Máš jich přece dost.“

„Ty bys mě fakt otrávila. Tak kde je?“

„No, přece támhle - na stropě. No není úplně úžasnej?“

„Ani bych neřekla…“

„To byla řečnická otázka, Morgan! Koukni na tu hlavohruď, ty nohy a kusadla. On je prostě úžasnej! A krásnej a sexy a boží. A ten jeho zadeček.“

„Slintáš mi na vlákna!“

„Tss, to je prostě tím, že špatně vidíš.“

„Tak to prr, na tohle oči nepotřebuju. Feromony cítím na dálku. A tenhle – čmuch, čmuch – teda moc dobře nevoní. Nespadnul v kuchyni po cukru? A co vlastně dělá ten tvůj Romeo? Neměla bys radši natřásat makadly před ním?“

„Ale, toho jsem už samou láskou sežrala. Ale Albert je tak jiný než ti ostatní. Tak tajemný a nedostupný…“

„A úchyl!“

„Cože? To odvoláš!“

„Prostě se mi zdá divnej…  Prý si to rozdal i s kudlankou!  Fuj, mně to opravdu přijde nechutné. Je to prostě divný týpek.  A nezdá se ti, že tady nějak přesluhuje? Vždyť mi o něm vyprávěla už babička. A vysvětli mi, jak to že má rudý oči?“

„Hele, a nevidíme my náhodou jen černobíle?“

„To neřeš. A koukej radši jít domu ke kokonu. Kecám tady s tebou a podívej, jaký jsem si tu udělala uzel!“

Jo, jo.  Zahýbal jsem v duchu kusadly. Přístup té- Jak se to jen jmenovala?  Jo, Morgan. - byl výjimkou. Jinak jsem začínal být ve zdejších koutech, škvírách a skulinách skutečným pojmem. Chodby, kudy jsem pravidelně chodil, lemovaly pavučinky ve tvaru srdíček a s nápisy – I love you, Bite me, Albert a You and I forever. Bylo to kýčovité a já, jako správný drsňák, jsem dělal, že to prostě nevidím.  Popravdě mi to ale nahánělo osypky. Navždy? S nějakou takovou?!  Aro chraň!

Jistě, měl jsem je všechny rád – na tu chvilku – ale trávit s nimi věčnost?

Abych byl k sobě upřímný a musel jsem si přiznat, že i ta pomsta za Arachne  byla jen proformu a nikoliv z  horoucího srdce. Ano, byla to hodná holka s výstavním exteriérem. Ale pokecat se s ní moc nedalo a pokaždé se mi „poté“ snažila ukousnout hlavu. Ona  nedokázala prostě vyklouznout z pout svých stereotypů. Zatímco já si rád a s chutí zaexperimentuji.

Vždyť věčnost je tak dlouhá.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Twilly (16.03.2013 20:57)

Kači, prečítaj si aj Alberta jednotku, ale nezabudni, nepiť, nejesť a vycikať!!!!!

15)  SestraTwilly (16.03.2013 20:42)

Preto že mám ešte malé skúsenosti s komentovaním a nič múdre ma nenapadá,vezmem si na pomoc moju bláznivú múzu.
Poviedočka maličká,
padla mi večer do očka,
prešla mi pri nej dlhá chvíľa,
úplne ma očarila.
Tak myslím,že to hovorí za všetko.Zdraví sestra tvojej skoro sestry.

14)  julie (03.03.2013 20:30)

Nee,Bosi,já pavouky nikdy nezabíjím,ani nevysávám pověrčivost je potvora,jenom je vyhazuju ven

13)  MisaBells (02.03.2013 19:39)

"Bite me"???? Jako vážně? Bos, Albert (odmítám tomu říkat osminohá zrůda!) je kouzelný. Je sice fakt, že kdyby se mi tu ukázal live, naše přátelství by bylo ztraceno a na řadu by přišel můj pavoukobijec manžel, ale dokud je Albert tam a já tady, můžeme se kamarádit. (Jen ať mi neposílá foto!) Skvělá oddechová povídka, díky, jsi káááádr!

12)  Bosorka (02.03.2013 09:28)

Děkuji
Hančí - on ALbert ani není můj, původně ho přitáhla Cleo ALe na mě se podobné skopičiny lepí jak moucha na síť
Julčí - vždyť to jsou krásná zvířátka Jen si rozmysli, než budeš chtít vzít na nějakého takového pavoučka vysavač...

11)  anetta (01.03.2013 22:14)

Ve Vollteře vedou biolit?

10)  julie (01.03.2013 20:19)

"Nečmuchej ke mně! Já si ten krk myla!"
Teda,tolik jsem o anatomii pavouků snad ani vědět nechtěla,ale Bosorko, tímhle stylem bys mohla klidně psát i o červech,ropuchách a jiných přítulných potvorách a my chychom ti tleskaly jako zblázněné
"Ona nedokázala prostě vyklouznout z pout svých stereotypů. Zatímco já si rád a s chutí zaexperimentuji.Vždyť věčnost je tak dlouhá."

9)  HMR (01.03.2013 17:05)

Bos, samozřejmě miluju tvého pavouka, ale pro mne je s Albertkem spojen gramofon a malé desky Jana Wericha a jeho pan Tau... na internetu jsem našla bohužel jen seriálovou scénu, a i když je kapr s hlasem paní Bohdalové skvělý, mně cinká v uších ten Werichův... jako ty ovečky s rolničkama... http://www.youtube.com/watch?v=HHiwBpeZj6Y "Nesahej na Albertka! Ukaž ruce!" a propos... oba moji Albertci byli beránci...

8)  HMR (01.03.2013 16:44)

Oni zabili Arrachné? chudáček Albertíček...
You and i forever???
Aro chraň!???
Arachné byla kudlanka??? jé, holka zlatá... on na kudlanky platí Biolit??? to jsem nevěděla... taková škoda... ach jo!

7)  Jalle (01.03.2013 15:44)

ťažký život pavúka

5)  NeliQ (01.03.2013 07:41)

I love you, Bite me, Albert a You and I forever skvelé na piatkové ráno

4)  BlackBeauty (01.03.2013 05:22)

ideální čtení na pátek na čtvrt na šest ráno

3)  SarkaS (28.02.2013 23:45)

I love you, Albert! You too, Bos! Vážně, to pavoučisko mi normálně chybělo. Tenhle nový pohled na Volterru mi svědčí

2)  Cathlin (28.02.2013 22:28)

I love you, Bite me, Albert
Umřůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!


Nádhera!!! Tohle přesně jsme dneska potřebovala.

1)  Empress (28.02.2013 22:14)

Albert je naspäť!!!
„Kancelářské příslušenství se prostě nežere“
Kedy pribude niečo ďalšie, Hm???

1