08.12.2010 [08:00], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 12×, zobrazeno 2825×

Nedá se nic dělat, děj se přemisťuje do místní nemocnice, protože... Bude to v pořádku?

Rychlost Volva skoro dosáhla dvě stě kilometrové rychlosti, když Bella zkolabovala. Nedokázal ji nijak přimět otevřít oči nebo se pohnout. Omdlela, upadla do bezvědomí. Šílel z toho. Zatočil k nemocnici a jen z vypětí posledních sil šel lidskou chůzí. Po cestě jim stihl zavolat, takže na ně už čekali. Položili ji na lůžko a odvezli z jeho dosahu.

„Jdu s ní!“ vrčel.

„Nemůžete tam jít. Počkejte tady, za chvíli vám někdo z doktorů přijde říct, co se děje, vydržte,“ klidnila ho robustní sestra a zavřela před ním dveře. V kapse mu začal zvonit mobil. Než dohrál, měl ho u ucha.

„Hm,“ sykl.

„Co děláš v nemocnici?“ vřeštěla Alice. „Je všechno v pořádku?“

„Ne, není. Kdyby bylo, myslíš si, že bych byl v nemocnici? Asi těžko!“ plival jed kolem sebe.

„Co se stalo?“

„Bella. Zkolabovala mi v autě. Nevím, co s ní je. Dával jsem jí colu a čaj a… Prostě to bylo horší a horší!“

„Uklidni se, bráško. Máme přijet?“ Edward se nadechoval k souhlasu. Tak moc je tu potřeboval. Někoho, kdo ho podrží, když byl tak bezmocný. Potřeboval obejmout od Esmé – mámy. Slyšet, že je vše – nebo alespoň, že bude vše – v pořádku.

„Ne, já to zvládnu,“ zalhal.

„Edwarde,“ hlesla smutně Alice a on vzdychl. „Do večera jsme tam,“ dodala.

„Děkuju,“ špitl a zavěsil. Opět se mu hlavou mihl nápad na její přeměnu. Celý den zvažoval, jestli by to pro ni nebylo lepší. Pro ni, ne pro něj. Ještě v sobě nenašel tak silného sobce, který by své potřeby postavil výš než potřeby Belly, ale věděl, že v něm někde je. A teď, když viděl, jak ji odvážejí pryč, uvědomil si, že ho už hledat nemusí. Teď šlo o ni.

„Vy patříte k té dívce?“ oslovil ho ženský hlas. Trhl sebou a prohlédl si ji. Byla hubená a vysoká. Šaty na ní vlály jako standarta na hradech.

„Ehm, ano…“

„Potřebuju její nacionále a podobně,“ vybídla ho.

„Jmenuje se Isabella Culleno… vlastně Swanová,“ opravil se. Sestra se na něj usmála a nechala si nadiktovat vše, co jí byl schopný říct.

„Měla neštovice? Spálu? Alergie na léky?“ Na vše jen krčil rameny. Nevěděl to. Netušil, jestli je na něco alergická a neměl ponětí, zda prodělala dětské nemoci, nebo se jim vyhnula. „To nevadí, my si poradíme,“ klidnila ho, když složil hlavu do dlaní.

„A vy jste její bratr?“ vyhrkla na závěr. Edward zvedl hlavu a zamyslel se. Kdyby řekl ne, nic by nejspíš nezjistil, pokud by se nevydával za jiného člena rodiny. Kdyby souhlasil…

„Ano,“ hlesl. „Jsem její bratr.“

Sestra spokojeně kývla a odešla.

Ani nevěděl, jak dlouho tam sedí sám a čeká. Minuty mu přišly jako hodiny.

„Pan Swan?“ ozval se mužský hrubý hlas. Edward se rozhlédl a vstal. Když doktor stále mlčel, kývl na souhlas. Pak se spustila smršť, a kdyby nebyl upír, asi by v tom měl guláš. „Vaše sestra má nejspíš gastroenteritidu, laicky známou jako střevní chřipka. Je to akutní zánět žaludku a tenkého střeva. Uděláme testy, abychom vyloučili bakteriální infekce jako třeba tyfus a salmonelu. Musíte ještě počkat. Zatím podáváme infuze k rehydrataci organismu a kontrolujeme životní funkce. Jděte se domů vyspat, sestra je stabilizovaná,“ vybídl ho lékař. Edward se málem rozesmál. On a spát? Kéž by mohl.

„Přijdu brzo, kdyby se vzbudila, zavolejte mi prosím,“ škemral a doktor jen rezignovaně kývl. Vzal si od Edwarda číslo a odešel. Ještě chvilku stál jako socha u dveří a zvažoval, jestli fakt má jít. Nakonec svůj monolog ukončil a vyšel z nemocnice. Nakrmí se, aby pak mohl všechen čas věnovat Belle. Gastroenteritida. Jak k ní přišla? Z jídla? Pak se zarazil. No jasně, musí sehnat jídlo pro rodinu, ale kde? Přece s nimi nebude chodit teď do lesa jako na skauské výpravy! No ale moment. Nikdy nikde nesháněl zvířecí krevní konzervy. Sakra. Změnil směr a s plánem v hlavě navštívil první veterinu, kterou měl po cestě.

„Dobrý den,“ řekl co nejvíc mile a usmál se na vykulenou doktorku.

„Můžu nějak pomoct?“ vyhrkla.

Ten je k sežrání! Pojď se mnou domů!

„Potřeboval bych zjistit, jestli existují krevní konzervy se zvířecí krví, byla byste tak laskava?“

„Jistěže existují. Proč vás to zajímá?“

„Studuji veterinu a potřeboval bych si zkusit pár projektů na zvířecí krvi, ale bohužel mi ji nejspíš nevydají, jelikož nejsem oficiální zvěrolékař,“ zesmutněl a omamoval ubohou doktorku víc a víc.

„Možná bych mohla pomoct,“ hlesla sladce.

„Vážně? Já už přestával doufat, že bych uspěl. Byl bych vám neskonale vděčný,“ vydechl a sklonil se k ní co nejblíže. Doktorka zvedla telefon a zmáčkla jedničku. Oči měla pořád utopené v Edwardových. Její myšlenky ječely jedna přes druhou a jemu dalo práci se ovládnout, aby se nerozesmál.

„Jistěže, pošlu vám to faxem, díky,“ zakončila rozhovor a zavěsila.

„Tak?“ nadhodil Edward.

„Přijde kolem desáté hodiny, jestli to stačí,“ hlesla.

„Naprosto. Jste úžasná, díky,“ mrkl a čekal, až nafaxuje žádost s razítkem. Tak to bychom měli, odškrtl si v hlavě a preventivně zavolal do nemocnice. Zjistil jen to, co mu doktor řekl před pouhou půlhodinou. Bella je stabilizovaná a spí.

Má čas. Mohl by nakrmit tedy i sebe.

Rozeběhl se do nejbližšího lesu a vrátil se plný. Skoro přecpaný, pomyslel si. Každou chvilku kontroloval mobil. Pokaždé, když slyšel divný zvuk, sahal pro telefon. Nezvládl se soustředit, musel prostě zpět.

Do nemocnice dorazil kolem deváté. Prošel hlavními dveřmi a zamířil k sesterně.

„Dobré ráno, jak jí je?“ oslovil známou sestru, která si od něj brala informace o Belle.

„Dobré, dobré… Spí, ale možná vás k ní pustí. Bratr tu už je, takže…“

„Moment, jaký bratr?“ vyhrkl Edward.

„No váš, přeci,“ znejistěla sestra.

„Já nemám s Bellou bratra,“ zamračil se a sestra se rozeběhla k Bellině pokoji. Právě, když otevírala dveře, objevil se v nich Kevin.

„Ahoj, brácha,“ ušklíbl se a Edward tiše zavrčel.

„Pane, kdo jste? Pan Swan říká, že nejste jejich bratr,“ obořila se sestra.

„Jo? A víte, že pan Swan není Swan, ale Cullen a také není její bratr?“ Sestra byla mimo.

„Jsem její nevlastní. Klidně zavolejte našemu otci, potvrdí vám, že Bella Swanová je moje sestra,“ vzdychl Edward a zamrkal na sestru. Ta jen několikrát zavrtěla hlavou a vydala se sehnat doktora.

„Co tu děláš?“ sykl Edward.

„Přišel jsem se podívat na Bellu, přece,“ vrtěl hlavou Kevin. „Je to kamarádka!“

„Jak víš, že tu je?“

„Pracuje tu teta. Zná i Bellu, tak mi volala.“ Edward se zamyslel. V Kevinových myšlenkách vše souhlasilo, tak proč mu to nevěří? Odstrčil ho a vešel do pokoje ve chvíli, kdy se rozpípal jeden z přístrojů.

Do pokoje naběhla eskorta lékařů a Edwarda málem přimáčkli ke zdi.

„Co je?“ vyhrkl Edward.

„Asi ledviny, jděte odtud,“ vyháněl je doktor a sestra Edwarda s Kevinem vytlačila z pokoje. Jakmile osaměli, přimáčkl Edward Kevina na zeď a zmáčkl mu hrdlo.

„Co jsi jí udělal?“ vrčel mu milimetr od obličeje.

„Co ti je? Nic jsem neudělal! Je to kamarádka!“

„Proč pokaždé, když se objevíš, je něco špatně?“

„Nevím! Vážně nevím!“

„Pane Swane!“ okřikla ho sestra a pokoušela se ho setřást z Kevina. „Tady není aréna. Jděte se prát ven!“

„My se nepereme, sestřičko. Omlouvám se.“

„Je v pořádku?“ dožadoval se odpovědi Kevin a mnul si ohryzek.

„No, musíme udělat další testy. Nebojte se, vše bude v pořádku, děláme, co můžeme,“ recitovala sestra. Edward si připadal jak ve špatném filmu. Tyhle kecy znal.

„Tak to toho asi moc nemůžete,“ zavrčel vztekle. Šlehl pohledem po Kevinovi a šel jim z cesty. Vytočil číslo Carlislea a málem rozdrtil telefon.

„Edwarde, co se děje?“ plašil.

„Je v nemocnici a právě jí selhaly ledviny. To jsi mi moc nepomohl s tou colou!“

„Uklidni se. Jsme na cestě. Pokud to nepomohlo, může to být něco jiného a ty sám to víš. Máš třikrát vystudovanou medicínu. Začni se ovládat!“ okřikl ho otcovsky.

„Omlouvám se, jsem idiot,“ hlesl Edward.

„Jen jsi zamilovaný a bezradný. Až tam přijedeme – počítám, že do dvou hodin jsme tam – tak se na ni podívám. Slibuju, ale teď musíš vydržet.“

„Jo,“ hlesl znovu a telefon ohluchl. Vydržet. To se jim řekne. Držel se. Ovládal a pokoušel se ignorovat pobíhající lékaře kolem sebe. Poslouchal tikot hodin nad sebou. Zabavoval se cizími myšlenkami, ale kdykoliv někdo vešel k Belle, byl v pozoru a čekal.

Přesně v deset hodin se zvedl z plastové židle na chodbě a vyšel z nemocnice. Zamířil na veterinární kliniku, kde měl objednané konzervy.

„Znovu vám přeji krásný den,“ usmál se na doktorku.

„To jste vy? Mohl byste mi říct, proč jsem tohle udělala, když…“ nedořekla. Edward se na ni zadíval a začal uplatňovat svůj upíří dar. Doktorka se z jeho omámení už dostala a teď se tam musela vrátit. Byl rád, že tu objednávku nezrušila, a dokonce i věděl proč. Byla by za blbce, kdyby jim tam ani ne deset minut poté volala, že to ruší. Spíš doufala, že on se už neukáže a ona ty konzervy nějak zpracuje, ale teď byl tu.

„Zlobíte se?“ zamrkal a přiblížil se ještě víc.

„Myslela jsem, že nepřijdete a… Je to vzadu,“ vyhrkla a vstala. Pomohla mu to vyvézt před kliniku. Edward se zarazil. Stálo tam černé BMW a z místa řidiče vyskočila malá černovláska.

„Alice!“ zavolal ji nadšeně. Mrkla na něj a otevřela kufr. Zmatená doktorka to s Edwardem vyložila a po sladkém Edwardově úsměvu zmizela uvnitř.

„Nebudou problémy?“ zajímala se Alice.

„Bude se chudák cítit tak hloupě, že to neohlásí, neboj se,“ sliboval Edward a na chvilku ještě vběhl dovnitř. Strčil lékařce tlustou obálku a beze slova odešel. „Lepší?“ mrkl na sestru. Alice zatleskala a vlezla do auta na místo spolujezdce. „Kde jsou ostatní?“ zajímal se.

„V nemocnici. Já tě viděla, jak si voláš taxík a to je vrchol nevkusu, takže jsem tady a odvezu tě i s těmi bednami domů.“

„Spíš nás odvezu já, ne?“ zasmál se krátce a nastartoval. Po hodině se objevili v nemocnici. Na chodbě se o něčem bavila Esmé s Rosalie a Jasperem. Emmett si pročítal staré časopisy na malém stolku a očividně se nudil.

„Ach, Edwarde!“ vyjekla Esmé, když uviděla syna.

„Fajn, jsme tady. Podržte ho někdo,“ prosila Alice a Edward znejistěl.

„Co se děje?“ sykl, když se mu kolem paží omotal Jazz s Emmettem.

„Edwarde, víš, já… No, měla jsem vizi a… Já nevím, jak ti to říct, ale…“

„Alice, dělej,“ mručel Emmett, když se Edward začal škubat.

„Nevidím Bellinu budoucnost,“ vyhrkla a Jasper s Emmettem se museli pořádně zapřít, aby s nimi Edward nevytřel podlahu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Jalle (31.01.2013 17:24)

Cullenovci spolu krásne držia pokopy

11)  Twilly (10.02.2011 17:08)

ááááááá podruhé .... jdu dál

10)  sakraprace (21.12.2010 11:16)

Tak mám další infarkt. Co je sní??, Kevin ji přišel dodělat???

9)  sfinga (11.12.2010 20:08)

Ještě že vím, co jí je, ale stejně se o mě pokoušel infarkt to ti tedy řeknu, Miško. Kevin se motá všude, co? Už se bojím potevřít i krabičku sirek.

8)  krista81 (08.12.2010 23:24)

Tak takový infarktový stavy mi nedělej

A já se tak těšila, že to bude lepší
ale můžu doufat, že v další kapitolce třeba jo

Nějak se mi ta diagnóza nelíbí, na střevní chřipku mi to moc nepřipadá - žeby jí selhaly ledviny z chřipky?

Njn, dneska smysluplný komentář nebude, nějak to nemůžu rozdýchat, snad zítra - už aby bylo pokračování

6)  Nosska (08.12.2010 17:59)

Ty jo holka, Ty mě dasíš čím dál víc

3)  semiska (08.12.2010 14:31)

Miší, to mi nemůžeš udělat???? Že bude Bella v pořádku a dostane se z toho? nebo s ní zamýšlíš splnění jeho přání? Já jen doufám, že to všechno dobře dopadne...

2)  Lenka326 (08.12.2010 13:25)

Tohle snad ne!!! Ta střevní chřipka mi sice pořád připadá jako otrava, hlavně, když to zasáhlo ledviny, ale přece to nemůže být tak moc zlé. Že se to nějak vyřeší, viď?

1