03.12.2010 [17:00], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 13×, zobrazeno 2863×

Jacob je ze Sethova vyprávění tak moc mimo, že klidně vleze do domu upírů a pak? No chyba za chybou, ale naštěstí existuje Stefan, který Edwrdovi pomůže s ochranou rodiny.

„Vážně to řekl?“ vyhrkl Jacob asi popatnácté a nepřestával se smát. Seth seděl proti němu a rval si do pusy další muffin od Emily.

„Ho,“ zahuhlal s plnou pusou.

„A jak přesně to řekl?“ Seth vztekle zavrčel.

„Vždyť jsi to viděl v mojí hlavě, tak co po mně chceš?“ řekl, když spolkl sousto.

„Víš jak, tohle se nevidí tak často, abych trumfnul toho libového frajera,“ smál se Jacob a několikrát praštil dlaní do stolu. Radostí. Konečně ho trumfnul. Měl navrch a až to zjistí Bella, vrátí se k němu! Hurá! Jen by se měl asi oholit a navonět. Co když přijde už dnes? Možná by jí měl jít naproti, aby to uspíšil.

„Posloucháš mě?“ drkl do něj Sam. „Něco ti tu říkám a ty civíš do prázdna, kde lítáš?“

„U Belly, kde jinde,“ rozesmál se Paul a vyhnul se špatně mířené Jacobově ráně.

„Jakeu, už bys to měl vzdát. Ta holka si už vybrala,“ přesvědčoval ho Sam.

„Nenechám ji tomu upírovi, to si nemyslete. Musí dostat rozum,“ vrčel Jacob.

„Náhodou je Edward docela prima,“ řekl mimoděk Seth. Jacob se vymrštil ze své židle a přišpendlil ho k zemi. Vycenil zuby těsně u jeho obličeje a nebýt Sama a Paula, nejspíš by mu uštědřil pěkný kousanec. Sundali ho z něj a Seth se vymrštil na nohy. „Jen jsem řekl svůj názor,“ bránil se.

„Nikdo se tě o něj neprosil,“ štěkl Jake.

„Zchladni, Jacobe,“ poručil mu Sam.

„Jak tohle může říct? Zastávat se pijavic! Nebýt jich, tak jsme normální lidi!“ mlel si dál svou Jacob. „Mám toho dost. Jen tu sedět a cpát se. Nehodlám tady zestárnout,“ dodal a než mohl Paul oponovat s tím, že oni nestárnou, třískl dveřmi a zmizel v lese. To, co řekl Seth, mu hnulo žlučí v těle. Náhodou je Edward docela prima, znělo mu neustále v uších.

„Hovno je,“ ulevil si a preventivně se rozhlédl kolem sebe. „Rozbiju mu ten jeho keramickej ksicht a ta jeho rodinka to bude mít jako puzzle,“ mlel si svou dál a vztekle dupal mechem. Nevěděl, kam míří, dokud se nezastavil před Belliným domem. Pokrčil rezignovaně rameny a zazvonil. Dá si kafe a zkusí ji přemluvit, aby šla s ním.

„Jacobe,“ vyhrkl překvapeně Charlie, když ho uviděl ve dveřích.

„Zdravím, Charlie. Je Bells doma?“

„Není. Je u Cullenů. Ještě pořád. Volala Alicina máma, že odjíždí pryč, tak jestli si tam Alice může Bellu nechat jako podporu. Prý jen pár dní.“ Jacob zrudl.

„Jak pár dní?“ vydechl.

„Prý se za tři dny vrací. Edward má nějaký školní koncert nebo co,“ spekuloval Charlie. Tři dny? Tři dny! Tři dny… Ani se nerozloučil a od dveří vystřelil jako žíznivá čára. Tři dny! Stromy kolem něj pomalu přecházely do odpudivě šedé šmouhy a Jacob přidával do kroku. Nepřeměnil se, protože neměl kam dát své oblečení a potřeboval mluvit s ní. Jen s ní, a to ve vlčí podobě nešlo. Přeskočil pokácený strom a ihned i řeku za domem Cullenů. Ten drobek s černými vlasy ho už čekal.

„Kam se ženeš?“ sykl na něj napruženě a nahrbil záda. Jacob ho obešel a vyvolal tak překvapení v jeho tváři. „Hej, jsem snad duch!“

„Trhni si, kde je?“ vrčel a pak udělal nečekanou věc. Otevřel dveře a vpadl dovnitř.

„Pozval tě někdo dál?“ vyštěkla blondýna, ale ignoroval i ji. Celá domácnost byla natolik v šoku, že na něj jen překvapeně koukali. Až ten kudrnatý a hubený ho zastavil. Opřel se mu dlaní o hruď, což přimělo Jacoba, aby zvedl oči.

„Dej to ze mě okamžitě dolů,“ zavrčel.

„Jsi v cizím domě. Nikdo tě sem nezval a chováš se, jako kdyby ti to tu patřilo. Vypadni,“ sykl tiše blondýn. Jacob sebou trhl. Rozhlédl se po přítomných a konečně si uvědomil, kam ho ten jeho vztek dostal. Vlezl do upířího doupěte. Sám. Bez zbraní. Začal bezděčně couvat, když se z patra vynořil Edward bez košile a Bella s rudou tváří. Vjel do něj vztek.

„Prase,“ sykl směrem k Edwardovi. Ve stejném okamžiku ho čísi ruce chytily za límec a vyhodily ze dveří. Ve vzduchu se přetočil a dopadl na všechny čtyři. Vycenil zuby a probodával toho obra.

„U nás se mluví slušně, ty kreténe,“ ulevil si a oprášil si jednu dlaň o druhou.

„Já s ní chci jenom mluvit!“ vrčel Jacob stále přikrčení a připravený ke skoku. V Chicagu to šlo líp. Byl to on, kdo měl navrch a byl Belle blíž. Tady je to Edward a k tomu ještě banda keramických panenek se sílou Terminátora.

„To je dobrý, Emmette,“ přerušil ho jemný hlas za jeho zády a na obrově rameni se objevily útlé bledé prsty. Jacob znovu zavrčel. Přišel pozdě. Je z ní upírka, do háje.

Když Bella vystrčila bradu a podívala se Indiánovi do tváře, přejel jí nejdřív mráz po zádech. Vypadal, jako kdyby ji chtěl ve vteřině zakousnout a zároveň mu viděla v očích… Smutek? Zklamání? Překvapení? Ano, překvapení byla poslední emoce v jeho tváři. Postavil se na nohy a několikrát zmateně zalapal pusou, jako kdyby se chystal něco říct. „Co jsi mi chtěl, Jacobe?“ vyhrkla.

„On to udělal,“ vyhrkl.

„Co a kdo udělal?“ nechápala. Emmett ji ustoupil z cesty, ale jako správně velký bratr zůstal poblíž s rukama zkříženýma na prsou, dokud nepřišel Edward – oblečený opět v košili.

„On tě přeměnil!“ vyštěkl a ukázal prstem na Edwarda. Ten jen povytáhl obočí. Emmett se začal za jeho zády smát a Belle cukaly koutky.

„Ehm… Asi by mi to mělo lichotit, že si myslíš, že jsem jako upírka, ale ne. Ne, Jacobe, nepřeměnil mě. Zatím,“ dodala tiše. Jacob vypadal zmateně.

„Ale jsi bledá…“ řekl jediný argument, který ho napadl, „jo a máš lesklé oči.“

„Blacku, to hned nemusí znamenat, že je upír. Bledá je, protože je odkrvená a lesklé oči má z toho, že vyšla po dlouhé době na světlo,“ vysvětlil mu unaveně Edward.

„Bello, pojď se mnou do La Push,“ prosil Jacob. Přece ji tu nenechá, když přišel včas. „Moment! Jak odkr… No nic, aha…“ hlesl Jake.

„Zbláznil ses? Nejdu s tebou. Pořád u mě máš vroubek,“ vrčela Bella. Jacob se proti své vůli usmál. Tohle byla jeho Bella. Ne tamto slušné a milé a andělské. I když tahle byla skvěle démonická, to musel uznat.

„Jsi nechutný,“ odfrkl si Edward a otočil se k němu zády.

„Tak mi nelez do hlavy. Jo a jen tak mezi námi, mluvil jsem se Sethem.“

„Já to vím, Blacku. Zapomínáš, co umím,“ vzdychl Edward. „Jsem rád, že ti to dělá takovou radost, ale víc vděku si nezasloužíš. Ne po tom všem, co jsi udělal okolo,“ vysvětlil mu a objal Bellu.

„Bello,“ prosil Jacob a zabodl do dívky své oči. Znejistěla. To mu stačilo. „Prosím, jen chvilku ve dvou. Budu hodný,“ sliboval a Bella si odkašlala.

„Fajn, tak jdeme,“ kývla. Edward se chystal něco namítat, ale Bella mu omotala ruce kolem krku a lehce políbila jeho rty. Jacob se málem pozvracel. Fuj. Sešla schody k němu a Jake instinktivně vztáhl ruce, aby ji uvítal. U dveří Edward zavrčel a Bella se zarazila.

„Tak ne, no,“ odfrkl si Jacob a probodl Edwarda pohledem. Vyšel pomalým krokem směrem od vily. Co nejdál, pokud to je možné.

„Cos mi chtěl, Jakeu?“ vyhrkla Bella, když se zastavil.

„Omluvit se?“ navrhl nejistě.

„Za co konkrétně?“

„Za to, že jsem Jacob Black, nebo já nevím. Hele, udělal jsem spoustu bot a spoustu křiváren, ale zkus mě pochopit. Nemůžu to vzít zpátky, jen si můžu v duchu nadávat do idiotů a tak,“ plácal.

„To nemůžeš, to je pravda.“

„Vůbec mi nepomáháš,“ úpěl.

„A proč bych měla? Já tě do těch potíží nedostala. Věřila jsem ti, stála při tobě a zastávala se tě. Zklamal jsi mě, a i když se omlouváš, nezmění se nic. Jsi kamarád, ale jenom kamarád a víc toho nedostaneš, rozumíš?“ prosila ho klidně, ale rázně. Sama se divila, kde se to v ní bere, ale pokaždé, když ho proklínala a on se opět objevil, byla ráda, že tu je a nic mu není. Že je v pořádku. Byla blázen a zase se chystala mu odpustit, protože se omluvil. Zase!

„Hodně mě nenávidíš,“ špitl a sklopil hlavu k zemi.

„Ale ne, tak to není. Sakra,“ vrčela a měla vztek. „Vždyť jsi Jacob. Jsi kamarád od dětství. Ale až moc se mi pleteš do vztahu. Holt se smiř s tím, že jsem si vybrala upíra a jednou budu jako on, až to přijde,“ vykládala. Jacob na ni zvedl hlavu a Belle došlo, že si asi ten závěr měla nechat pro sebe. Už to najednou nebyl ten kajícný kluk, ale rozzuřený vlk, který se tu před ní klepal jako želé.

„A o to jde, chápeš? O to, že chceš zahodit život pro neživot. Budeš chodící mrtvola, jen nebudeš páchnout jako hnijící maso, ale jako nějaké sladké dřevo. Pro mě to rozdíl moc není. Díky, že jsi mi připomněla, proč to všechno dělám,“ vrčel a Bella couvala.

„Jacobe, uklidni se. K tomu prostě dojde a ty tomu nezabráníš,“ stála na svém, ale slovy si podkopávala větev.

„Zabráním tomu. I kdybych tě měl osobně zabít,“ vyštěkl a zařval. Ta síla vzteku ho odmrštila o kus dál a místo Jacoba stál před Bellou vlkodlak. Práskla sebou šokem do trávy a jako rak zpátečník se sunula pryč. Obří vlk k ní kráčel pomalu a neustále vrčel. Belle ten zvuk rozvibroval celé tělo.

„Jacobe,“ prosila. Nasucho polkla. Tohle se jí snad jen zdá. To by neudělal. Ne, on ne! Co to je! Jake se v podobě vlkodlaka přikrčil a vymrštil do vzduchu. Lesem se roznesl vyděšený Bellin křik.

Uvnitř vily Edwardovi zatrnulo v zátylku a bez rozmýšlení vyletěl z domu s ostatními v zádech. Před očima měl rudo a v hlavě nejen své zuřivé myšlenky, ale poplašené hlasy celé rodiny.

„Tam!“ křikla Alice a jako hejno ptáků zabočili vlevo. Byl nejrychlejší a byl u ní první. Ležela v mechu a oči měla zavřené.

„Bello!“ budil ji a ledovou rukou jí hladil tvář.

„Odnes ji dovnitř,“ vybídl ho Carlisle. Edwardovi se ulevilo, že jí nic není. „Jen omdlela,“ dodal a rozhlédl se kolem.

„Kde je ten pes?“ vyzvídal Emmett.

„Je mi to jedno, ale přes hranice už nesmí,“ vrčel Edward a opatrně zvedl Bellu, aby ji odnesl.

Doma ji položil do postele a posadil se vedle na zem. Hladil ji palcem po ochablé ruce a čekal.

„Nepomůžeš jí, když ji budeš hypnotizovat,“ ozval se Rose hlas od dveří.

„Od kdy tebe zajímá pomoc pro Bellu?“ divil se.

Nejsem taková ledová kra, jak si pořád myslíš. Očividně ti na ní záleží.

„Mnohem víc než to.“

„Jelikož jsem nejen ženská, ale i pomstychtivá, pohlídám ji a ty jdi za ním. Chci vědět, co ten čokl udělal, že je Bella polomrtvá.“ Edward kývl a vstal. Naposledy zaváhal, jestli to tak má být, ale nakonec vyšel z pokoje.

„Vážně to chceš udělat?“ vyzvídal Stefan v přízemí.

„Rose má pravdu,“ usadil ho Edward.

„V čem? Jen to neskončí. Budete se hašteřit, dokud to jeden z vás nevzdá, anebo Bella nepřijde k úhoně.“

„Tak vymysli lepší plán,“ sykl Edward.

„Pojď, něco ti ukážu,“ kývl Stefan a vyšel z domu následován Edwardem. Ten viděl, na co Stefan myslí a zamračil se.

„Na co mi jdeš ukazovat louku?“

„Je sice pěkné, že jsi Belle opatřil ten medailon, ale neměl by mít i zbytek rodiny nějaký ten talisman?“ mrkl na něj.

„Neříkej mi, že Damon působí i na upíry,“ vrčel Edward.

„No, jelikož jsem to vyzkoušel a sám takovou moc jako Damon nemám, tak si myslím, že ano. Rose byla jako beránek,“ usmál se omluvně Stefan.

„Mně to bylo divný, že by Rosalie měla zájem o Bellin život,“ uchichtl se Edward a sklonil se k zemi, aby natrhal co nejvíc sporýše.

„Máš štěstí. Sporýš už ve světě moc není a ty ho máš skoro za domem,“ kýval Stefan a líně se svalil pod jeden ze stromů.

„No jo, jsem to ale šťastlivec,“ odfrkl si Edward.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Twilly (10.02.2011 16:13)

jo jo jo jo jo... a ta keramika a to puzzle... ty si fakt ďábel, víš to? ... jdu na další

11)  sakraprace (21.12.2010 09:44)

Ty dva se o ni pořád přetahují jak psi o kost. A samozřejmě to odnese ona. Chlapi,tss.

10)  krista81 (05.12.2010 21:48)

Njn, Jacob se fakt chová jako vůl .....
a Edward je samozřejmě ochránce

8)  sfinga (04.12.2010 20:43)

Netušila jsem, že to někdy o svém miláčkovi řeknu, ale... Jacob je idiot a pitomec. To si myslí, že ji takhle získá? Tím, že ji vyděsí? Ach jo, kdyby blbost zabíjela, tak je to psisko už sto let po smrti.

5)  Nosska (03.12.2010 20:51)

Jake se zase vyznamenal
Díl super, jen doufám, že Rose neudělá nic Belle

3)  Lenka326 (03.12.2010 17:28)

Ten Jacob je takový vůůůůl, to snad ani není možné. Myslela jsem si, že už se s tím smiřuje, že si Bella vybrala, ale ne, on udělá takovou pitomost! Jakoby mu vypadl mozek z hlavy... a pak se na ni dokonce vrhnul. Asi, když před ním hrůzou omdlela, tak si v poslední vteřině uvědomil, co dělá, ale stejně, tohle mu neprojde.
Ten Stefan je ale číslo!

2)  semiska (03.12.2010 17:28)

Ach jo, Jake se s tím prostě nesmíří,no. Jen doufám, že Rose pod nátlakem Damona nic neudělá. Tak aspoň, že ten sporýš mají i pro ostatní Skvělá kapitolka. Jsem zvědavá, co Damon podnikne, ptž si myslím, že to ještě nevdal.

1