Sekce

Galerie

/gallery/Zrada1.jpg

Edward s Bellou najdou ideální ukryt, místo odřízlé od okolního světa... Kde kromě nich není ani živáčka, což si oba začínají uvědomovat stále více - no ačkoliv každý z jiného důvodu. ;o)

 

2. díl: Na ostrově

Ani nevím, jak dlouho jsme už pluli. Snad několik hodin. Mě však čas ubíhal až neuvěřitelně rychle. Byl jsem už skoro století upírem, ale ta dívka, Bella, dokázala, že se mým tělem začal rozlévat jako by nový život. Jako jemné paprsky slunce, které vám rozehřívají kůži a putují vám celým tělem. Byli jsme v docela malém prostoru a já se tak celou dobu opájel její vůní, která mě nutila natáhnout k ní dlaň, dotknout se jí, přitáhnout si ji ještě blíže. Nechápal jsem to, bylo šílené. Byl to neuvěřitelně krásný pocit. Jako bych znovu žil.

Většinu cesty jsme vlastně mlčeli. Pěsti jsem chvílemi zatínal, abych je k ní nevztáhl. Věděl jsem, že by ji to vyděsilo. Pohled měla plachý jako srna. To bylo také to jediné co jsem si dopřál, pozoroval jsem ty její neskutečné oči. Mohlo by uplynout klidně století, dvě a já bych je byl schopen namalovat do nejmenšího detailu.

Z mého civění na ni mě vyrušil až hluk z paluby. Blížili jsme se k pobřeží.

„Měli bychom raději jít.” Zvedl jsem se ze země a natáhl k ní ruku. Nyní už bez zaváhání se jí chytla a zvedla se vedle mě. Chvíli jsem tam ještě stál a jen s nevolí si uvědomoval, že budu muset její dlaň z té své pustit, ale stálo mě to až neskutečné sebezapření.

Než si nás mohli na lodi vůbec všimnout, už jsme seskočili na zádi. Pod vodou jsem zamířil k pobřeží. Co chvíli jsem se ohlížel na Bellu. Bál jsem se, aby se mi neztratila. Ona se však držela hned za mnou a evidentně jí nic takového ani nepřišlo na mysl.

Vynořili jsem se až u skalnatého břehu. Menší pláž naplaveného písku byla lemována skálou, která znesnadňovala přístup. Bylo to tu proto ideální.

Otočil jsem se na Bellu, která za mnou mířila na souš. Musel jsem se hodně ovládat, abych si udržel normální výraz. Bella okolo mě prošla a já za ní jen zíral. Neuvědomovala si to, ale mokré oblečení se jí lepilo na tělo tak, že mě to donutilo naprázdno polknout. Nebylo sice průhledné, ale z kontur jejího těla neskrývalo zhola nic.

Okolo menší pláže se rozkládal hned les a pak ostrá skaliska zvedající se několik desítek metrů. Bylo to naprosto odřízlé místo a pro tuto chvíli jsem si nemohl přít více. Mohli jsme se tu schovat a nikdo neměl šanci nás najít.

Podíval jsem se na Bellu. Stála zabořená bosýma nohama v rozpáleném písku a rozhlížela. Teprve po chvíli se ke mě otočila. V očích měla stále tu nesmělost plaché laně a zároveň důvěru.

„Co bude teď?” zeptala se tiše.

„Asi bude nejlepší tady na chvíli zůstat. Alespoň dokud se to trochu nepřežene a nebudeme riskovat, že jim padneme přímo do náruče.”

Po chvíli přikývla. Stále neodbytněji jsem si uvědomoval, že tu spolu zůstaneme naprosto sami několik dní a možná i týdnů. Ona zřejmě také. Neklidně přešlápla z nohy na nohu. Byla jako zvířátko, které tu stojí napospas někomu, kdo by se mohl stát jeho lovcem.

„Asi bychom se měli podívat po něčem k jídlu,” snažil jsem se odvést pozornost jinam.

Vděčně přikývla a vydala se za mnou k lesu. Byl to spíše lesík, ale doufal jsem, že alespoň pár zvířat tam bude. Velmi brzy jsem ucítil vůni zajíců. Nebylo to sice nic moc, ale pořád lepší než nic. Naposledy jsem se na ni podíval, jak tam nerozhodně stojí za mnou a těká pohledem. Pak jsem už vyrazil kupředu. Během okamžiku jsem už byl zahryznutý zuby do nehybného těla a na tváři mě lechtala jemná srst.

Po tak dlouhé době to bylo jako mana. Teplá krev mí stékala rozpáleným hrdlem a tišila ho jako stékající med. Když jsem odhazoval i druhé nehybné tělo zajíce, konečně jsem si znovu uvědomil Bellinu přítomnost. Žízeň mi na chvíli zabrínila myslet na cokoliv jiného, ale nyní jsem ji opět vnímal celou svou myslí.

Postávala kousek ode mě a opírajíc dlaně o kmen stromu na mě hleděla. Jako by se za ten strom chtěla skrýt a nerušit mě, ačkoliv od toho pohledu nemohla odtrhnout oči.

„Měla bys také něco sníst.” Měla naprosto zčernalé oči, když se však podávala na těla zajíců odporem nakrčila nos. Do háje! Zaklel jsem, když mi to došlo. Přitom jak vypadala křehce a mírně, mě ani nenapadlo si ji představit zahryzávat se do lidí. Jenže ona očividně vegetariánka nebyla.

„Tady lidi nejsou v okruhu několika mil.” Bylo mi to snad poprvé líto. Měla opravdu hlad.

„Nechceš to alespoň zkusit?”

S odporem se zahleděla na mrtvá pocuchaná těla zajíců, pak pohlédla opět na mě.

„Dobře,” zašeptala, ale zároveň se zhluboka nadechla, jako by se připravovala na něco hodně těžkého.

Během chvilky jsem už v rukou držel dalšího zajíce a podával jí ho. Váhavě se po něm natáhla a sevřela jej v rukou. Držela jej před sebou tak křečovitě, že se z jeho těla ozvalo nepříjemné křupnutí a jeho odpor utichl. Bella si toho však sotva všimla. Sledovala jej upřeně a naposledy po mě hodila zoufalý pohled.

Pak raději zavřela oči a rychle, aby si to už nemohla rozmyslet, se do něj zahryzla. Ztuhla, jen se jí do úst dostala první trocha jeho krve. Za okamžik však poprvé polkla. Vysávala z jeho těla krev do poslední kapky, ale přes krk jí to šlo pomalu, jako by se ke každému polknutí musela nejprve přinutit.

Když už v něm nezůstala ani trocha krve, odhodila nehybné tělo na zem. Nedočkavě jsem sledoval její reakce. Ještě párkrát polkla, aby z úst dostala veškerou krev a pak se teprve podívala do mé vyčkávající tváře.

„Myslela,” zamumlala odhodlaně. „Myslela jsem, že to bude i horší.” Po rtech se mi rozlil úlevný úsměv. Sice se jí zvířecí krev hnusila, ale chvíli na ní určitě vydrží.

„Co tu budeme dělat celou tu dobu?” zeptala se náhle opět roztěkaně.

Pokrčil jsem rameny. „Můžeme si třeba povídat,” plácl jsem. Asi by nebylo nejmoudřejší ji říct, že by mi stačilo se na ni jen dívat či dotknout se její tváře, objet prsty kontury jejích lícních kostí, čelisti...

S úlevou přikývla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Wendy

11)  Wendy (13.11.2010 20:55)

Můžeme si třeba povídat

10)  ada853 (07.11.2010 18:31)

uz konecne vidim bellu jako upirku teda myslela sem to jako kdyz se seznamovali skvely

Yasmini

9)  Yasmini (05.11.2010 21:16)

Tak se tomu dnes mezi mladými říká?
Y.

sakraprace

8)  sakraprace (03.11.2010 19:17)

Jóó jo, tgak povídat :D už ho vidim

7)   (03.11.2010 17:37)

Já nevím co napsat. Chci jít rovnou na další dílek. tak jen snad, že zajíc byla asi dost divná volba, ale když tam nic jiného nebylo...
tak já pádím a snad ti to stačí...

6)  bb (02.11.2010 23:20)

krista81

5)  krista81 (02.11.2010 20:03)

Paráda
Tak Bella není vegetariánka? Ale možná bude?
No alespoň prozatím
A povídat si budou ;) tak to jsem zvědavá jak dlouho jim to vydrží
Těším se na další díl

Salazaret

4)  Salazaret (02.11.2010 16:32)

Hezkýýýýý... Bella je uper, jen nevím... něco mi na ni needí... Nevím co, ale něco určitě...
Moc moc se těším na další díleček...

3)  hellokitty (02.11.2010 13:47)

Ewik

2)  Ewik (02.11.2010 10:27)

Úžasný díl. Už teď jsem úplně pohlcena. Těším se.

1)  Lucie (02.11.2010 06:16)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek