Sekce

Galerie

/gallery/Zrada1.jpg

Poslední kapitola této povídky. Snad přinese odpovědi na vaše otázky a bude se vám líbit. ;o)

15. díl: Návštěva Volterry

Hrál jsem na klavír a občas pohlédl na Bellu. Ležela stulená na křesle s tváří obrácenou ke mně a přivřenýma očima. Vždy, když jsem dohrál skladbu, rozevřela je a usmála se. Milovala tuhle poklidnou atmosféru. Esme nás dojatě sledovala a ostatní se raději bavili po svém. Jen Carlislovy myšlenky se točily stále okolo toho samého, už od Eleazarovy návštěvy.

„Zajímalo by mě, o co tenkrát Aro tak stál,“ zamumlal zamyšleně.

„Nevím a ani mě to nezajímá,“ zavrčel jsem. Tohle téma rozhodně nepatřilo k těm, co bych chtěl probírat.

„Muselo to pro něj být hodně důležité...“

„Carlisle!“ přerušila jeho úvahy Esme. „Myslím, že to nadělalo v naší rodině už dost škody.“ Vděčně jsem se na ni podíval. Zamračeně hleděla na Carlisla. Omluvně si ji přitáhl k sobě a políbil do vlasů.

Když jsem se však obrátil k Belle, abych znovu začal hrát. Upřeně hleděla na Carlisla. Měla naprosto nepřítomný pohled, jako by přestala vnímat vše okolo, včetně mě.

Vrhl jsem se k ní. Pohladil jsem ji po vlasech a to ji teprve probralo. Vhlédla ke mně a já ji si ji s úlevným povzdechem přitáhl do náruče. Pohladila mě po paži, ale pak se znovu zahleděla před sebe. Na čele se jí objevilo pár drobných vrásek, jak se soustředila.

Nechápal jsem, co se to s ní děje, až po chvíli jsem zahlédl, jak se něco objevilo přímo v místě, kam hleděla. Všichni jsme na to zůstali překvapeně hledět. Byla to jako by mlha, která se však stále více šířila, a nabírala obrysy.

„To je mapa města Volterry,“ hlesl překvapeně Carlisle.

Bella naklonila hlavu trochu na stranu a mapa se začala pohybovat. Zaměřila se přímo na plác. Do detailu obkreslovala veškeré uličky okolo a střechy s desítkami věžiček. Pak věžičky náhle zmizely a objevily se vrchní patra. Jak by někdo od shora odřezával jednotlivá patra paláce Volturiů. Viděl jsem každičkou chodbu i pokoj.

„Tak proto nechtěl, aby ji měl kdokoliv mimo něj,“ hlesl Carlisle. „Je to mapa Volterry.“ Bella zavrtěla hlavou.

„Všeho,“ zašeptala. V příštím okamžiku jsem měl pocit jako bych se propadl přímo do pekel. Mapa se náhle zvětšila a okolo nás prosvištěly tmavé stěny. Ocitli jsme se přímo v hlavním sále. Pevně jsem si přitiskl Bellu k sobě, když jsem zahlédl kus od sebe Felixe. Jako by nás vůbec neviděl kráčel dál a... Prošel vyděšeným Emmettem.

„To je fantastické,“ ozval se Carlisle jen se vzpamatoval. „Ta mapa dokáže zobrazit dopodrobna celé místo, co se tam právě děje!“

Pohladil jsem Bellu po paži. Z toho pohledu jí nebylo nejlépe. Trhla sebou a pohlédla na mě. Usmála se. Sál kolo nás zmizel. Nahradilo ho něco jiného. Alice uskočila, když zůstala stát napůl ve stromě. Okolo nás se objevila naše zahrada za domem. Byly tu přesně tytéž stromy a také lavečka...

„Ta mapa dokáže zobrazit jakékoliv místo na světě?“ zašeptal jsem.

Na paži mě zalechtaly její vlasy jak přikývla. Všichni se z toho ještě vzpamatovávali, ačkoliv už jsme opět stáli v našem starém dobrém obývacím pokoji.

„Nedivím se, že to tak moc chtěl,“ zavrtěl hlavou Jasper.

Mě však zaráželo něco jiného. Hleděl jsem vytřeštěně na Bellu.

„Tys jim to nedala.“ Vlastně to bylo zkonstatování než otázka. Přesto zavrtěla hlavou. Přitiskla se ke mně a schovala tvář před našimi pohledy.

„Nechtěla jsem být jako oni. Oni jsou hrozně zlí...“ šeptala mi do trička.

Sklonil jsem k ní hlavu a políbil roztržitě do vlasů. Získala tenkrát to co měla, ale odmítla to Arovi dát. Až příliš dobře jsem tušil, jak musel hrozně zuřit. Mít něco takového na dosah a nemoci se k tomu jak dostat.

To proto ji nechal pohřbít zaživa. Pokud to neměl mít on, tak tedy nikdo. Pohřbil tu mapu spolu s ní.

„Neboj se, už se k tobě ani nepřiblíží. Nedovolím jim to,“ šeptal jsem k ní a hladil ji po vlasech. Ona ke mně však vzhlédla a na rtech se jí objevil spokojený úsměv.

„Nenajdou mě a ani vás, mám svůj štít.“ Oči jí při tom pomyšlení zářily. Byla si tím naprosto jistá a cítila se tak v bezpečí.

„No,“ ušklíbla se Rose. „Tenkrát to moc nepomohlo.“ Bella uhnula pohledem.

„Já ho stáhla,“ hlesla a omluvně se na mě podívala. „Demetri věděl, kde Edward je celou dobu.“ Zavrtěl jsem hlavou, že se nic neděje a pohladil ji palcem po zádech. Tohle už bylo dávno. Já chtěl žít tím, co bylo teď – námi.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Jalle

23)  Jalle (31.07.2013 16:07)

Andrea9435

22)  Andrea9435 (03.04.2012 22:52)


naozaj úžasná kapitolka...
absolútne fantastická poviedka...

21)  martisek (25.10.2011 22:33)

Tak tohle bylo vážně famózní. Naprosto mě to dostalo, úplně celé. Už když spolu utíkali... Bella pak zradila Edwarda, ale přitom mu vlastně pomohla... To, jak se z toho pomalu dostávala, jak mezi nima pomalu vznikalo pouto. Prostě krása

20)  bree (16.08.2011 10:13)

To je husty, podvedla ho naprosto dokonale, ale to pohrbeni bylo hnusny

semiska

19)  semiska (15.06.2011 17:59)

Krásná povídka, moc povedená.

krista81

18)  krista81 (19.12.2010 23:36)

Krása, moc hezký konec povídky.
A to rozuzlení, velmi originální..

Budu se těšit na další povídky

Yasmini

17)  Yasmini (18.12.2010 23:05)

Zanedbávala jsem komentování, ale jsem zpět. Přečetla jsem si v kuse několik kapitol. Bylo to srdcervoucí vidět ji zhroucenou na Edwardově posteli. Když nedokázala vnímat svět.
Ale milovala ho od začátku. Byla klidná jen s ním.
Já se tu roztékala při milostných scénách i při té poslední. Viděla jsem kolem sebe Volterru :)
Nádherně plastické, mohla jsem se těch výjevů dotknout.
Díky a piš dál :)

Y.

16)  kytka (18.12.2010 12:19)

Nádherná povídka!!!!!!!!!!!!!

Lenka326

15)  Lenka326 (18.12.2010 10:59)

Fakt konec??? Škoda :'-( , bylo to pěkné počteníčko. Moc díky za prozrazení důvodu, proč tak dlouho a tak moc trpěla a hlavně díky za to, že to nakonec všechno dobře dopadlo. Jsou spolu a v bezpečí před Volterou. Krásný a originální závěr

milica

14)  milica (17.12.2010 19:30)

Krásný závěr, konečně víme jak to bylo Nádhera

zuzka88

13)  zuzka88 (17.12.2010 17:30)

Krásný závěr ještě krásnější povídky. Opravdu se ti to moc povedlo. Smekám

12)  mary (17.12.2010 16:48)

mít takovou mapu , to je lepší než GPS, je vždy aktuální, ví, jestli na tom místě někdo je,...
Se divím, že ji Aro nenechal zničit-zabít

Baruu

11)  Baruu (17.12.2010 15:02)

Škoda, že už je konec. Snad nám zase něco hezkýho napíšeš

Nosska

10)  Nosska (17.12.2010 13:20)

Áááách to bylo něco, tuhle povídku jsem celou přečetla naráz musim říct, že se mi mooooc líbila

9)  AMO (17.12.2010 10:34)

Zajímavé tak ona byla atlas a současně navigace...napadla by mne spousta věcí, ale takhle to bylo lepší a snad opravdu její štít bude stále fungovat, bylo to moc pěkné .

Ewik

8)  Ewik (17.12.2010 09:55)

Moc krásný závěr dokonale originální povídky.
Děkuji, byl to opět nádherný zážitek.

7)  zuzka (17.12.2010 08:40)

krásne rozuzlenuie len sa divým že ju nezabili.

6)  Twigirl (17.12.2010 08:26)

Texie,ach jo.Já nechci konec.Ale chápu, že vše jednou končí, ale proč tvoje povídky??? Jinak další skvělé dílko z tvé tvorby. Každá tvá povídka je neuvěřitelně originální a člověk do posledního řádku pořádně neví jak to skončí.A to je prostě geniální...díky za krásnou další povídku! ...

5)  lady sadness (17.12.2010 08:22)

úžasné - to by teda nikoho nenapadlo a keďže má byť posledná, tipujem, že Volterra sa nikdy nedozvie, že majú Bellu; no, Texie, klobúk dole, toto je tuším ešte lepšie ako bláznivé dvojčatá a smradľavé sardinky; nie, je to iné a preto sa to nedá porovnať, ale je to rovnako skvelé, či humorné, či romantické, ty si majster vo všetkom

4)  witmy (17.12.2010 08:10)

no super skvělé zakončení to by mě nenapadlo mapa ............................

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek