Sekce

Galerie

/gallery/Zrada1.jpg

Bella sice začíná komunikovat, ale všech kromě Edwarda se bojí.

10. díl: Výlet

Vešel jsem z hrnkem teplé krve do pokoje. Nebyl jsem na lovu už několik dní a ta vůně mi dráždila hrdlo a mámila smysly. To však nic nebylo ve srovnání s ní. Nebýt toho neodbytného pálení v krku, tak bych mohl být živ jen s ní.

Odtrhla pohled od slunce, které se právě pomalu zvedalo nad horizont lesa a podívala se na mě.

„Snídaně,” usmál jsem se na ni.

Sedl jsem si a přitáhl si ji k sobě. Pohledem ulpěla na vonící krvi. Nedočkavě se zavrtěla a já ztuhl s nataženou rukou. Seděla na jistých choulostivějších partiích mého těla a ten pohyb jim nedělal... vlastně dělal, až moc dobře.

Zatnul jsem zuby a podal jí hrnek do rukou. Hladově se po něm natáhla a začala pít. Byla každým dnem silnější, ale oči měla stále ještě naprosto černé. Přemýšlel jsem, zda vůbec ještě změní barvu. I kdyby však ne, pořád by se mi líbily. V jejím pohledu bylo něco, co vás dokázalo přikovat na místě a nevnímat nic jiného.

Po jídle se stulila a zatím co jsem si četl, ona se dívala oknem ven. Po několika stranách jsem však zjistil, že naprosto nevím o čem ta kniha je. Pořád jsem pohledem těkal k ní. Nakonec jsem to vzdal. Vrátil jsem knihu na polici. Bella se po mě ohlédla a já jí zamyšleně pohled opětoval.

„Chceš jít ven?” zeptal jsem se jí. Okamžitě přikývla.

Přišel jsem k ní a zvedl ji v náručí.

„Ale nejdříve, ti ukážu dům.” Rozhodl jsem se toho využít.

Když jsem vycházel ze dveří, omotala mi paže okolo krku. Těkavým pohledem se rozhlížela okolo. Ostatní byli naštěstí pryč. Ukazoval jsem jí jeden pokoj za druhým a ona se zvědavě rozhlížela.

„Líbí?”

Přikývla.

„Esme bude ráda. Všechny naše domy navrhovala.” Nohou jsem otevřel zadní dveře. „Včetně zahrad.” Nebyla to zahrádka v pravém slova smyslu, protože jsme se vždy zdrželi jen pár let a zase se stěhovali. Byly tu tedy především trvalky a stromy. Posadil jsem ji na trávník a sedl si vedle ní.

Sledovala nadšeně všechno okolo. Po tak dlouhé době, kdy měla jen jediný výhled, to pro ni bylo něco kouzelného. Já se rozhlížet nemusel. Raději jsem pozoroval ji.

Z naší společné poklidné chvilky nás však vyrušilo zaskřípění štěrku před domem. Bella to příliš ani nevnímala, ale já ano. Stejně jako kroky čtyř párů nohou. Netrvalo dlouho a Alice zjistila, že dům je prázdný.

Vyděšené Jsou pryč! už nedokázala ignorovat ani Bella. Překvapeně se otočila k domu, odkud se začal ozývat dupot nohou, jak mí čtyři sourozenci začali prohledávat celý dům. Pak vyběhli i ven. K naší smůle Rose s Alicí hledali vepředu a Jasper s Emmettem za domem.

Během chvíle tedy před námi oba brzdili a nevěřícně na nás zírali. Bella už při pohledu na dvě postavy tyčící se před námi obmotala paže okolo mého krku. Když však pohlédla pořádně na Jaspera a jeho jizvy, začala mi krk už obstojně drtit.

„Teda brácho ty máš tak blbý nápady!” zavrčel Jasper. Chtěl jsem mu něco odseknout, ale nějak mi docházel kyslík. Raději jsem okolo Belly ovinul paže a i s ní se zvedl. Trochu svůj stisk povolila a schovala se za mě.

„Co tu děláte tak brzo?” odsekl jsem mu místo odpovědi.

„Brzo?” ušklíbl se Emmett. Měl pravdu. Bylo už odpoledne. Bylo to zvláštní. Za dobu mojí nové existence jsem se naučil vnímat čas jako něco co nikdy nekončí. Plynul stále dál... S Bellou však jako by dostal zcela jiný spád. Když jsem byl s ní, jako by splašeně uháněl.

Bella se ostatních stále bála. Nepomáhalo přemlouvání ani ujišťování, že jí nikdo z nich nechce ublížit. Stále se mě vystrašeně držela a tak jsem ji raději odnesl dovnitř. Teprve v pokoji se znovu uvolnila. Byla ke všemu a všem tak nedůvěřivá, kromě mě. Netušil jsem co u mě převažuje, zda starost z její neustálé paniky či radost, že jediné komu dokázala věřit jsem byl já.

„Už vypadá mnohem lépe,” poznamenal Carlisle, když jsem sešel večer do přízemí.

Vděčně jsem se na něj usmál. Od něj to nebyla prázdná slova.

„Ale ty začínáš vypadat už poněkud bídně,” neodpustila si Alice rýpnutí. Viděl jsem se jejíma očima a měla pravdu. Nechtěl jsem se od Belly na delší dobu hnout a tak už to bylo pěkných pár dní, co jsem byl naposledy na lovu. Oči jsem měl tmavé a pod nimi tmavé stíny.

„Neboj se. Dáme na ni zatím pozor,” ujistila mě Esme než jsem stihl cokoliv vůbec říct. Byl to vlastně její starostlivý pohled, co mě nakonec přesvědčilo. Vyrazil jsem sám, abych se zpátky vrátil co nejdříve.

Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem ji na delší dobu opustil. Přesto jako by kus mě zůstal tam s ní. Bez ní, jako by ostatní ztrácelo na významu, dokonce i potřeba krve či touha po lovu. Vše bylo podřadné, když tu se mnou nebyla ona.

Nikdy dříve jsem neukojil svoji žízeň po krvi tak rychle. Nemohl jsem se jí znovu dočkat. Proto, když jsem dorazil zpátky domů, se na mě všichni překvapeně otočili. V jejich pohledu ale bylo i něco jiného. Obava. Jako by mě vedl šestý smysl, vyběhl jsem nahoru a vrazil do svého pokoje.

„Chtěla jsem ji utišit, ale když jsem se přiblížila, bylo to ještě horší...” Téměř jsem Esmin ustrašený hlas nevnímal.

Bella seděla při zdi vedle postele. Pohledem zírala nepřítomně před sebe a sotva znatelně se pohupovala dopředu a zpět. V okamžiku jsem byl u ní a přitiskl k sobě. Cítil jsem drobné záchvěvy paniky. Vypadala, jako by se její stav vrátil zpět o několik dní.

Její ztuhlé tělo však po chvíli začalo polevovat až mi zůstala ležet v náručí. Jako by jí chvíli trvalo, než mě poznala. Stulila se mi na hrudi. Hladil jsem ji. Do vlasů jsem jí šeptal slova na uklidnění. Byla zase zpátky.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

19)  hellokitty (19.11.2010 22:15)

Baruu

18)  Baruu (19.11.2010 21:16)

Krása

17)  ada853 (19.11.2010 14:55)

pani a ja uz si myslela ze zacne mluvim moc by mne zajmalo co se stalo uz se tesim na dalsi

16)  elie-darrem (19.11.2010 14:52)

super, těším se na další díl :-))))

15)  Tru (19.11.2010 13:08)

Já bych se asi taky každého bála, kdyby mě zavřeli na nekonečně dlouho někam pod zem... Aspoň, že Eda si ji získal, že ono to bude kvůli tomu tajemství, které jí předal hned na začátku? Ona ho nechtěla Arovi dát, tak ji zavřeli....Nechám se překvapit:)

14)   (19.11.2010 12:22)

:'-( :'-( ona se jich bojííííí:'-( :'-(
Ale Edwarda ne!
Krááásnééé

13)  twigirl (19.11.2010 09:25)

Neodolala jsem a vrhla se na tvoji další povídku.Tak teď abych netrpělivě vyhlížela nové díly obou, protože je to oboje úžasné. Tvoje povídky jsou vždycky originální a to je moc dobré.;) Mám pár teorií, tak jsem zvědavá, jak to bude dál.Jen doufám, že už ji Volturiovi dali pokoj.prosím další kapitolku, jen si nejsem jistá, které povídky dřív. No, umíš teda člověka přitáhnout, to ti musím uznat...

12)  Lucie (19.11.2010 06:10)

Mně nezbýbá než souhlasit s ostatními:chudák Bells...

sakraprace

11)  sakraprace (19.11.2010 06:03)

Jsem moc zvědavá, co se jí to stalo. Fyzicky už je to lepší, ale koukám, že to nestačí :'-( :(

10)  mary (19.11.2010 00:06)

nenapínej , co se jí stalo???

Ewik

9)  Ewik (18.11.2010 23:24)

Nádherné

8)  bb (18.11.2010 23:24)

chudák Bella, musela si opravdu hodně vytrpět, když je takhle bojácná a nedůvěřivá , i když kdo by se nelekl Emmetta :D snad začne věřit i zbytku rodiny a snad bude brzy úplně v pořádku a samozřejmě jsem pořád zvědavá na její příběh :)

julie

7)  julie (18.11.2010 22:36)

Nádhera,jenom to bude ještě běh na dlouhou trať,než se trošku zklidní,možná až nabere víc sil,půjde uzdravování rychleji...kdy bude další kapitolka?

6)  kytka (18.11.2010 22:23)

Přidej prosím brzy další. Je to skvělá povídka, hltám ji se zatajeným dechem. Nevím, jak to dlouho vydržím. Jsi šikula.

krista81

5)  krista81 (18.11.2010 21:58)

Zatraceně, ona v té kobce asi fakt byla celou tu dobu , protože to co dělá - nedůvěru a strach bych pochopila, ale tu naprostou paniku, když s ní Edward není, to není jen tak. Chudák Bella :'-( snad se to časem zlepší
Volturiovi bych nejradši
Netrpělivě vyhlížím další kapitolku

lied

4)  lied (18.11.2010 21:46)

začínám mít pocit že v té kopce byla zavřená celé ty dlouhé roky a jestli jo tak se jí ani nedivím, že má takový panický strach chudák

Lenka326

3)  Lenka326 (18.11.2010 21:42)

Chudáček Bella. :'-( Už od chvíle, co ji našli v té kobce, čekám na vysvětlení proč a jak dlouho tam byla, ale když čtu, jak strašně je vyděšená a každá maličkost ji vrací do skoro katatonického stavu, tak se bojím, co se jí vlastně stalo. Už si toho vytrpěla opravdu příliš a věřím, že už to bude jen a jen lepší. Těším se na další

2)  EH (18.11.2010 21:35)

Paráda! Nedivím se, že chuděra Belluša dostala panický záchvat, když před ní zabrzdil Emmett v závěsu s Jazzem :D prosím, rychle přidávej další

1)  lacerta (18.11.2010 21:34)

no pěkně se to rozjíždí... :oD Dalšíí prosíím!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek