Sekce

Galerie

/gallery/ZD-04.jpg

Když jsem s ní poprvé jel v autě...

„Vážně si nemusela...“ Cítil se trapně, celou dobu co jeli, bylo ticho. Stmívalo se a děsilo ho, že si nezapla světla na autě.

„To nic není,“ odsekla mu a tím všechnu jeho snahu navázat konverzaci pohřbila.

Pozoroval měnící se krajinu. Začínalo mu být horko, protože topení jelo naplno, ale ji to evidentně vůbec nevadilo. Neměl odvahu se zeptat, jestli by ho nemohl stáhnout. Zanedlouho byla tma jak v pytli. V dálce už byla vidět světla Little Falls, když konečně rozsvítila.

Podíval se na tachometr a zděšeně zjistil, že jedou přez 60 mil za hodinu a zrychlují. Jasně, byli na rovince, ale do teď jela za tmy... Ztěžka polkl. Třeba ho chce vyděsit k smrti, aby kolem ní už nikdy neslídil. Určitě. Jiné vysvětlení pro to nemá.

„Neboj se. Jsem dobrý řidič,“ nadhodila vesele, ale on se líp necítil.

„Jak dlouho máš řidičák? Vždyť určitě nejsi starší jak já. Pochybuju že za rok praxe může o sobě někdo říct, že je dobrý řidič.“ Pokud teda není superegoista, ale to nahlas říct nechtěl. Tlačil se do sedačky jak nejhloub to šlo, a doufal, že to auto je dost bezpečné.

Zachichotala se, a šlápla ještě víc na plyn.

„Hej, já ti věřím! Nemusíš mi to dokazovat!“

„Podívej se, vždyť široko daleko není žádné auto, jenom rovinka.“ Přišlo mu, že se snaží uklidnit spíš sebe, než jeho. Volant držela z nějakého důvodu křečovitě. Určitě není tak dobrá řidička, jak říká.

„Hele, vážně bych ocenil, kdyby jsi zpomalila...“ Ale bylo to marné.

Přeřadila.

„Ale asi nemá cenu cokoliv říkat...“ polil ho studený pot. Cítil tlak, jak ho tlačil do sedačky. Všechno okolo se jenom míhalo. To auto mělo šílený výkon. Nikdy v podobném autě neseděl. Když si uvědomil, že sem jel v Bradově starém Fordu, bylo to každopádně zlepšení. Ale o řidiči to s jistotou říct nedokázal. Minuli jedno auto, a to zdaleka nejelo tak rychle, jako to jejich. Neměl odvahu zkontrolovat tachometr.

„Zkus se trochu odvázat. Přece jsi  dnes dobrovolně přišel do jámy lvové. Nějaká touha po adrenalinu v tobě být musí.“

Nebyl si jistý, jestli dobře slyší.

„Co... co myslíš tou jámou?“ vysoukal ze sebe.

„Myslím Hanka.“ A dál to nijak nerozváděla. Moc tomu nerozuměl, ale Hank mu rozhodně nebezpečný připadal. Jenom najednou nevěděl, jestli nebezpečnější, nez zběsilá jízda s Lalou.

„Hank... je to tvůj manažer?“

„Chci tvojí sestře jenom uhradit náklady na léčbu a všechno okolo. Nechci s vámi kamarádit. Nemusíš se bát, že bych nějak ohrozila vás nebo narušila vaše soukromí. Proto budu ráda, když se podobná situace jako dnes, nebude opakovat.“

Bylo jasné, že se vyhnula odpovědi.

„Říkala si, že chceš, aby si toho všiml tisk.“

Odmlčela se. Nejspíš řekl něco, co neměl. Měl by ji poděkovat, a ne být na ni drzý. V duchu si vynadal. Takhle projevuje svou vděčnost?

Ale ona se jen usmála. Bylo mu jasné, že na to nijak reagovat nebude.

„Možná by tady bylo něco, co by jsi pro mě mohl udělat.“

„Neříkal jsem nic o tom, že...“ chtěl ji vysvětlit, že se jí nenabízel, ale skočila mu do řeci.

„Slyšela jsem, že hraješ na klávesy.“

Zaraženě si ji prohlížel. Dívala se před sebe na cestu, sotva mrkla.

„Co s tím?“

„Složíš mi písničku.“

„Heh...?“

Neměl slov. Čekal cokoliv, ale tohle ne.

„Když bude dobrá, dostaneš za ni zaplaceno a udělám z ní nový singl. Myslím že i tvoje sestra by byla ráda, kdyby slyšela písničku svého bratra hrát v rádiu.“

„Já jsem nikdy nic podobného nedělal...“

„Vážně? Podle toho co psala, se zdálo, že si skládáš do šuplíku...“

„No to ano, ale nikdy jsem nedělal nic velkého... a... navíc... na to nemám čas!“

„Možná jsi jen nikdy neměl dostatečnou motivaci.“

Dojeli do města, a konečně trochu zpomalila. Tlak na hrudi, který cítil, se trochu uvolnil, ale začalo mu být nesnesitelné horko, nejspíš i z návalu emocí. Jako kdyby si to až teď uvědomila, otevřela okno a stlumila topění.

„Když mi slíbíš, že se o to aspoň pokusíš, slíbím ti já, že péče, která bude tvé sestře poskytnutá, bude víc než nadstandartní.“

„A jak poznáš, že se o to opravdu pokusím?“

Otočila se na něj, přestože pořád řídila. Její oči se zaleskly ve světle pouličních lamp a na chvíli měl pocit, že v nich zahlédl rudý záblesk.

Před očima mu probleskla vzpomínka z doby před šesti lety, a rozbušilo se mu srdce.

„To je ta-jem-ství.“

***

Vyložila ho před domem v Saint Cloud, aniž by ji řekl kde bydlí. Nestihl se ji ani zeptat, jak to ví, byl příliž v šoku z celé cesty a rozhovoru, který s ní vedl. Když se otočil, aby se podíval jak odjíždí, auto už zatáčelo na křižovatce.

Ani se nepozdravil s rodinou a za dveřmi svého pokoje se zhroutil na zem, celý roztřesený.

„V tomhle světě nedělá nikdo věci nezištně. A ti, co dělají věci pro druhé, o nich nikdy nemluví.“

Její slova, která řekla než ho vyložila, mu pořád zněla v hlavě. Bál se toho, že bude něco chtít. Myslel si, že je jako ostatní celebrity, prostě chce vylepšit svou „tvář“, když pomůže své fanynce. Myslel si, že to vzbudí pozornost, udělají s její sestrou pár rozhovorů, a jakmile ten boom okolo přejde, tak dají zase pokoj. Na tohle byl připravený.

Chtěla po něm písničku. Nejenom melodii, ona chtěla i text. A řekla, že na stylu nezáleží.

Na tohle připravený nebyl.

A měl silné tušení, že tím to neskončí.

Poprvé potkal někoho, koho nedokázal vůbec odhadnout. Děsila ho, a zároveň ho něčím přitahovala. Několikrát se dneska přichytil, že si ji prohlíží se zájmem. Ano, byla krásná, a rozhodně nebyla obyčejná. Navíc byla záhadná.

Jako ta dívka co ji viděl onen večer před šesti lety.

Lehl si na postel a přemýšlel. Snažil se vzpomenout si, jak vypadala. Může to být vážně ona? Ale to by znamenalo, že nezestárla. Zatímco pro ně uběhlo šest let, ona musela zůstat stejná. Pokud to teda byla ona.

„Zkušená řidička, hm?“ ptal se sám sebe nahlas. Něco mu unikalo. Nebylo přece možné, aby to byla ta stejná holka. Musela by cestovat časem... nebo musela podstoupit tolik plastických operací až to bylo nechutné. Na příšery nevěřil, a věděl, že ani moderní medicína nedokáže takové zázraky.

Lala – byla pro něj dívka se spoustou otázek, ale s žádnou odpovědí.

--------------------------------------- Pokračování:

Kapitola 5. - Když byla sama... (link)

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

8)  Seb (13.01.2013 08:27)

Moc krásně jsem si početla, díky.

7)  UV (12.01.2013 17:53)

6)  Shailleen (11.01.2013 23:47)

:D Je mi líto, taková jsou pravidla... Navíc mám zkouškové, musím se taky někdy učit, nemůžu jenom psát ;) Ale moc mě těší váš zájem! Ani nevíte jak :)

Aurora

5)  Aurora (10.01.2013 22:11)

Tak nějak jsem se začetla a skončila až tady, takže komentář napíšu najednou. Tyjo, zajímalo by mě, co má ta holka za dar. Čím dál víc. A taky co je zač Hank. Každopádně se mi vůbec nechce čekat až do 13.

4)  Shailleen (10.01.2013 21:08)

Jsi čím dál tím blíž a blíž... :) Uvidíš v páté kapitole, co má za schopnost. :-P

Ivana

3)  Ivana (10.01.2013 17:47)

Ona ich asi vážne číta. Prípadne nejak cíti emócie. Aspoň podľa toho, že reaguje na veci, ktoré Dan nevyslovil. Krásna kapitola a budem sa tešiť na ďalšiu. Jejda až trinásteho. Fňuk.

2)  Shailleen (10.01.2013 15:11)

Provedu :) Díky za upozornění

Ajjinka

1)  Ajjinka (10.01.2013 13:41)

Leni, na web se smí přidávat jen jedna kapitola povídky denně a to přímo v den, kdy má vyjít - s vložením 5. kapitoly tedy počkej až do 13. ledna ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek