18.01.2011 [19:15], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 89×, zobrazeno 11065×

8) Voňavý polibek aneb Po kom touží Nahuel Herrero

Před chvílí jsem úplně zapomněla, že někdo zvonil. Teď jsem ale vyskočila tak prudce, že moje židle s odporným skřípáním odjela přes půl kuchyně.

„Je… já… co mám…?!“ koktala jsem a střídavě se dotýkala svých neučesaných vlasů a uzlu na županu. Pokud bych se chtěla dostat do svého pokoje, musela bych jít přes halu.

Nahuel mě pobaveně sledoval.

„Mám mu vyřídit, aby přišel později, slečno?“ zeptal se Donovan.

„Ano. Ne!“ vyhrkla jsem. „Sakra!“

Nahuel si usrknul mléka a pomalu vstal.

„Jestli tě ten muž obtěžuje, můžu to vyřídit.“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Neobtěžuje. Vlastně chtěl by… Do háje, copak já vím, co by chtěl? A asi bys to s ním nevyřídil. Je to upír. Nic ho nebolí.“ Pak jsem se ušklíbla. „Leda bys ho nakopal do Volva.“

Tázavě zvedl obočí. Jak tam tak stál, napadla mě ještě jiná možnost.

„Ale… bylo by fajn, kdybys asi tak za tři minuty přišel za mnou a choval se ke mně…“ odkašlala jsem si.

Usmál se. „Důvěrně?“

Vděčně jsem přikývla. „Tak nějak.“

„To nebude problém.“ Zdálo se, že ho můj plán pobavil.

Povzdychla jsem si a zadívala se na svůj župan a bosé nohy. Na válečné střetnutí jsem si nepřipadala zrovna dvakrát připravená.

„Myslím, že lépe ani vypadat nemůžeš,“ nadhodil Nahuel a obešel stůl až ke mně. Jemně se dotkl límce mého županu a upravil ho. Rozbušilo se mi srdce.

„Vážně?“ špitla jsem.

„První, co ho napadne, až tě uvidí, bude postel. Věř mi,“ zasmál se.

Zrudla jsem. To mě při pohledu na Edwarda napadá taky a nemusí mít na sobě župan.

„Fajn,“ vydechla jsem a vydala se do haly.

Stál u okna, jednou rukou opřený o jeho rám a díval se ven. Mračil se. V hale se vznášela jeho vůně a rychle otupovala zbytky mého vzteku.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho. Vlastně poprvé, napadlo mě.

Otočil se a na chvíli se jeho výraz změnil. Objevilo se v něm překvapení. Jeho pohled získal na pronikavosti, to když očima bleskově sklouzl z mých vlasů až k prstům na nohou a zase zpátky. Připadal jsem si úplně nahá. Ale Nahuel měl pravdu. Pár vteřin to vypadalo, že ztratil svůj neotřesitelný klid. Na to, že upíři údajně nepotřebují dýchat, se mu tričko na břiše napínalo docela rychle. Zahleděl se někam k datlovníkové palmě pod oknem. Usmál se.

„Vzbudil jsem tě?“ Pak teprve se na mě zase podíval.

„Ne. Snídala jsem,“ odpověděla jsem stroze. „Přinesl jsi mi účet z autoservisu?“

Zamračil se.

„Přišel jsem jménem své rodiny. Myslíme si, že by bylo dobré, abys… ukončila ty své noční výpravy. Nemáme čas tě pokaždý držet stranou, aby se ti něco nestalo.“

Zafuněla jsem.

„Já vám komplikuju akce? Dovol, abych se zasmála! Vy ničíte moji práci!“

Ušklíbnul se.

„Nenaštvi se, ale naše metody jsou mnohem účinnější.“

Nenaštvala jsem se. Já zuřila!

„Trvalo mi to tři roky, ale získala jsem si respekt! Kriminalita se snížila skoro o polovinu. Ty si sem teď nakráčíš a řekneš: fajn zlato, pohrála sis, ale teď jsou tady profíci?! Na to zapomeň! Lidem moje fotky dávají pocit bezpečí!“

„Nikdo nepopírá tvoje zásluhy. Ale jestli sis nevšimla, teď zrovna není nejvhodnější doba, aby ses ukazovala venku. Pokud vím, jde po tobě Dagross a to je pro tebe příliš velká ryba.“ Mračil se a tvářil se neústupně. Jenže v téhle disciplíně jsem byla taky hodně dobrá.

„Svou práci dělám skvěle. A pokud zrovna nenarazím na tvrdohlavýho upíra, nemám ani škrábnutí!“

„Ty to nechápeš! Jak blízko ses k němu už dostala? Copak jsi to nepoznala?“

Zaskočil mě.

„Co jsem měla poznat? Jasně, že jsem byla blízko! Mohlo to být patnáct metrů. Ty fotky by mohl klidně použít na řidičák!“

Rozhodil ruce, jako bych byla nechápavé dítě. Divila jsem se, že mi z uší nestoupají oblaka páry, jak se ve mně všechno vařilo.

„Je to upír! Rozmačkal by tě jako citrón!“ vyštěkl.

Věděla jsem, že vlastně jen dělám ramena, protože ta informace mi ve skutečnosti vyrazila dech. Ale nemohla jsem dopustit, aby mi nějaká parta kožených kalhot bránila dělat mou práci.

„Nehodlám se s ním prát. Jen ho fotím!“

Odfrknul si.

„Jenže on na tebe nevypsal odměnu deset melounů, protože by od tebe chtěl portrét na předvolební plakát! Nejsi nezranitelná.“

Možná, kdyby se mnou nemluvil tak panovačně. Nebo kdyby všechna naše setkání nekončila hádkou, tak bych v tu chvíli dokázala uznat, že má možná pravdu. Ale on se mnou od začátku zametal a já mu nehodlala odkývat něco tak zásadního.

„Bejt tebou tak tohle téma radši nevytahuju! To ty jsi mi ukázal, jak mám křehký kosti!“

Přimhouřil oči a velmi zvláštně se usmál. Když se ke mně blížil, měla jsem pocit, že jsem kuře a on liška.

„A jaký téma by ti vyhovovalo?“

Po páteři mi přeběhl mráz. Stačila vteřina a o metr menší vzdálenost mezi námi, a už se mi nedostávalo vzduchu. Pak stál až u mě a natáhl ruku, aby se dotkl širokého rukávu mého županu.V tu chvíli do místnosti vniklo bubnování Nahuelova srdce.

„Děje se něco, lásko?“ Znělo to jako když přede kocour. Kocour, co jedním okem sleduje nezvanou návštěvu a během protahování tlapek jen tak mimochodem předvede sadu drápů.

Edward zkameněl. Jeho pohled zamířil za mé rameno.

„A tohle je kdo?!“ Druhá kočkovitá šelma. Tahle se ale neprotahovala. Syčela a cenila zuby.

Cítila jsem zvláštní opojení. Zdálo se, že to zabírá. Zároveň se do toho všeho ale přimíchala nespokojenost, protože jedna moje část byla ochotná za jeho objetí zahodit hrdost.

„To je v pořádku, miláčku, pan Cullen už je stejně na odchodu,“ odpověděla jsem Nahuelovi a couvla o dva kroky. Na zádech jsem ucítila hřejivý dotyk jeho hrudi. Objal mě kolem pasu.

Edwardovi poprvé došla řeč. V ten moment vypadal jako socha. Nádherná mohutná nehybná socha. S vražedným výrazem ve tváři. Trvalo to ale jen chvíli.

„Zřejmě tě nepřesvědčím,“ řekl a zadíval se mi do očí.

Nedokázala jsem ani mrknout. Jen jsem zavrtěla hlavou. Pak jsem ucítila Nahuelův polibek na temeni. Edward se odvrátil. Oči mu plály. Čekala jsem, že ten mramorový sloup, na který se zahleděl, co nevidět pukne.

„Dobře. V tom případě nám aspoň dávej vědět, kam se chystáš, aby se naše cesty už nezkřížily.“ Zase se na mě podíval a v jeho hlase zazněl jízlivý podtón. „To si přece ani jeden z nás dvou nepřeje.“

Podařil se mi jeden krátký mělký nádech.

„Jistě,“ vypravila jsem ze sebe. „Nepřeje.“

Nahuel mi položil ruce na ramena. Pomalu sjížděly dolů, dokud nenašly moje dlaně. Naše prsty se propletly.

„Leda by ses mi chtěl omluvit,“ dodala jsem a konečně se mi povedlo promluvit tak rozhodně, jak jsem potřebovala.

Popuzeně zasyčel. Pak se ironicky usmál.

„Promiň, že sis o mě zlomila ruku, když ses mě pokoušela praštit!“

V tu chvíli jsem měla chuť mu hodně ublížit, jenže o další úraz jsem nestála. Takže jsem se otočila k Nahuelovi a věnovala mu zářivý úsměv.

„A co ten náš oběd, miláčku?“ zeptala jsem se a objala ho kolem krku. Sklonil se a přitáhl k sobě. Začala jsem ho líbat. Od včerejška už jsem to uměla.

Ráda bych řekla, že jsem z toho voňavého polibku něco měla, ale nebyla by to pravda. Napínala jsem uši, aby mi neušel sebemenší Edwardův pohyb. Slyšela jsem, že zadržel dech. Pak se zavlnil vzduch a vzápětí se ozvalo zvláštní cvaknutí. Nakonec klaply dveře.

Pustila jsem Nahuela a rychle se otočila. Edward byl pryč. Uvědomila jsem si, že se třesu.

„Představovala sis to nějak takhle?“ zeptal se tiše Nahuel.

Pomalu jsem došla až na místo, kde Edward ještě před chvílí stál.

„Jo, bezva,“ odpověděla jsem roztržitě. Můj pohled zůstal viset na dřevěném odkládacím stolku. Jeho hladký povrch narušovaly dvě malé kruhové prasklinky. Nemusela jsem se ani sklonit níž, abych poznala, co je způsobilo. Vězely v nich dva knoflíčky z košile od Armaniho.

„Bello?“

Ohlédla jsem se. Moje snaha o trochu normální výraz asi vyšla naprázdno. Zřejmě za to mohl ten zvláštní pocit kolem žaludku.

„Nebylo ti to nepříjemný?“ zeptala jsem se.

Založil si ruce na hrudi a přemýšlivě mě pozoroval.

„Mně ani ne,“ odpověděl nakonec a pousmál se. „Ale myslím, že v této místnosti jsem byl jediný.“

„Promiň. Neměla jsem to po tobě chtít,“ zasténala jsem a padla do jednoho z polstrovaných křesílek u stolku. Bylo mi nanic.

Zasmál se. „Nijak mi to neublížilo.“

Na moment jsem zavřela oči a snažila se trochu srovnat. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli to byl dobrý tah nebo ne. Konec konců – kdo jsem, abych Edwarda převychovávala. Jeho matka? Co na tom záleží, jestli se mi omluví nebo ne? Zadívala jsem se na knoflíčky a přejela je konečky prstů. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce, protože jsem měla neodbytný pocit, že odpověď znám.

„A co kdybychom si opravdu vyrazili ven?“ zeptal se.

Jo, to znělo dobře, jenže…

„Nemůžu jít ven. Sám jsi to slyšel. Jedině v přestrojení,“ řekla jsem a znechuceně si odfrkla. „Navíc, Donovan už vaří oběd, takže…“

„V tom případě se najíme tady. Ale stejně bych stál o tvou společnost, jestli nemáš nic jiného.“ Došel ke mně a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát z křesla. Vždy galantní.

„Jo, a já tě konečně budu moct vyslýchat,“ pohrozila jsem s úsměvem. Výčitky svědomí jsem se rozhodla aspoň na chvíli hodit za hlavu. „A omlouvám se. Bylo to celý trapný. Neměla jsem tě do toho tahat. Kromě toho…“ Rozpačitě jsem si hrála s uzlem na županu.

„Kromě toho?“ zeptal se a chytil mě kolem ramen. Vedl mě zpátky do kuchyně.

„No, pro chlapa asi není příjemný nechat se takhle… využít.“ Střelila jsem po něm zkoumavým pohledem, teď už nejspíš rudá jako rajče. On se ale usmíval. Ve dveřích mi dal přednost a zase mě usadil ke stolu, kde se mezitím místo cookies a mléka objevily talíře s nějakou exoticky vonící polévkou.

„Jak bych ti to řekl a nezpůsobil ti šok.“ Zazubil se. Teď už jsem byla opravdu zvědavá. Zadíval se na mě a přes stůl se natáhl pro moji ruku. Ty temné oči mě donutily zatajit dech.

„Nezastírám, že jsi jedna z nejkrásnější a nejzajímavějších žen, jaké jsem poznal. A to už jsem tady skoro půl tisíciletí.“

Zachytila jsem Donovanovo tiché brblání. Říkal něco o nemístném vychloubání.

„Jsi krásná, velmi chytrá a neobyčejně přitažlivá.“

Sklopila jsem oči.

„Jenže kdybych měl jít na skutečné rande,“ odmlčel se a já se na něj podívala. „Šel bych raději s mužem.“

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3 4 5   »

89)  emam (16.12.2014 22:59)

Mazééc

88)  natali (25.08.2011 02:15)

Jo tak mistr je gay chdák a musel se líbat se ženou!! Podle mě se tohle Edward nezasloužil...i když se občas chová jako největší blbec. Přeci o ní stojí, no ne!

87)  Kim (08.08.2011 12:40)

Cože????? A já si plánovala, jak napíšu, že doufám, že nebude nic mít s tím Nahuelem

86)  zuzka88 (08.08.2011 12:40)

Tys mě dostala. Právě se tu válím pod stolem, ještě, že tu právě nikoho nemám. Ta závěrečná věta... Bože Hlavně, že je na první pohled vidět, že v tom má jasno Já z toho nemůžu.
A hned ho mám raději

85)  miamam (12.04.2011 11:33)

Ty konce mě fakt dostávají!

84)  tessa (02.02.2011 21:02)

Tak ten konec mě totálně odzbrojil! Tohle byl první poloupír, který je na klučíčky

83)  Eunta (02.02.2011 18:18)

Tak, právě mi brada spadla až na zem...

80)  ScRiBbLe (28.01.2011 19:39)

Modem mi tady bojkotuje, už jen kousíček chyběl tomu, kdy se mé pocuchané nervy nadobro rozsypaly a milý spařený modem byl nejdřív rozsekán na kusy a pak spálen a na konec zakopán hluboko pod zem!

Takže má milá, z moci mně svěřené, Tě pasuji na královnu všech královen uááááááááá, uíííííííííí a všech těchto prapodivných výkřiků, jelikož právě tohle mám chuť zařvat pokaždé, kdy dočtu něco od Tebe! A nebo se nadobro rozpustit!

Jako že je Dagross upír? Cože? No tak to si naše milá poloupírka teda pěkně zavařila! Chuděra, vždyť jí může... ublížit!!!

Výměna názorů mezi ní a Edwardem - napěchovaná emocemi!!!

A její hra jí vyšla tedy luxusně, Edward to se... snědl i s navijákem a Nahuel je hercem na výtečnou! Dala mu to pořádně sežrat!

Knoflíky... ííííííííí... ííí... í Tak fajn, už jsem naprosto klidná. ( )
Víš, nevím, jak to napsat No, prostě mi bylo toho egoistickýho, arogantního, naprosto úžasnýho a úplně k sežrání Edwarda líto. Jsem z něho byla najednou nějaká dojatá, či co...

Byl tak roztomilej a, uf( ), odhodlanej ji políbit a pak tam přijde Nahuel a je to... no. Prostě knoflíky!!!

A s tou poslední větou jsi mě úplně dostala! Totálně!!!

Díky!!!

79)  Karolka (22.01.2011 12:17)

Jak znám tohoto Edwarda, svéhlavou představivost rozhodně má, jak se brzy ukáže, je jaksi zformovaný specifickým prostředím. A jsem ráda, že se ti to líbilo. Děkuju.

78)  Lioness (22.01.2011 12:06)

Rozcuchaná Zoom v županě bude určitě vyvolávat myšlenky na postel. Ale ne úplně intimní. Nebo má Edward až tak živou a svéhlavou představivoat?
Být Zoom, taky se naštavu. Horko těžko si takhle vybudouvat... kariéru, a pak přijde pár upírů a nařídí mi, abych zamávala šátečkem, zamáčkla nostalgickou slzu v oku a odešla? Pche! Na druhou stranu, pokud je Dagross upír, možná by se naše paní fotografka měla naučit oceňovat zbabělost.
Milostný trojúhelník se nám evidentně nerúsuje. Nejenže Zoom v sobě nemá ty správné látky, aby chemie mezi ní a Nahuelem fungovala (nebo aspoň aby se to jí líbilo), ona ani nepatří ke správné polovině téhle planety! Tímhles mě dostala! A to si ta holka pochvalovala, jak vypadá jako správný samec.
Ale stejně byla scéna se Zoom, Nahuelem a Edwardem dokonalá.

76)  blotik (19.01.2011 18:21)

Tak to je gól. Jo, jdu na další.

75)  MisaBells (19.01.2011 16:10)

Mužem? Uá, co to Nahuelovi děláš? Ale mazec, až mi bylo Edwarda líto. Hrozně se ti to povedlo a já jdu číst dál. Díky za tenhle díl.

74)  Karolka (19.01.2011 14:42)

dori: Pravda! Musela to udělat!
Stelletta: Moje by to spíš vypojilo.
Hlásím, že jdu házet další kapitolku. Cca za patnáct minut to bude.

73)  Stelletta (19.01.2011 14:31)

karolka: Je to to nejlepší na nahození srdečního rytmu

72)  dorianna (19.01.2011 12:35)

Teda pročetla jsem si komentáře a musím říct, že tady se přesně ukazuje ženská slabina... Edwarda je vám líto...líto? a to jako proč? Vždyť dodnes jí neudělal nic dobrýho, jen se nad ní povyšoval s nosem nahoru a arogancí jemu vlastní. Jasně, je to fešák v kožených gatích, ale no a co. Jeho jedinej klad je ten, že se ji snažil odvést se zlomenou rukou, na který měl stejnej podíl jako ona, k Carlislovi, pokud pominu, že ji chtěl sežrat večeři, kterou ona viděla první.

71)  Karolka (19.01.2011 11:06)

6) Díky!!!
Abera: Díky.
Texie: Jé! Fakt? Dvakrát? Tak to mám velikou radost! Děkuju!
chaton: To je ok, víc není třeba. Moc děkuju.
krista81: Na té teorii o těch chlapech asi něco bude… Jsem ráda, že se ti to líbilo. Díky.
jeanine: Děkuju. Snad jsi v pohodě usnula.
Lucie: Děkuju.
Twigirl: Děkuju, moc si toho vážím. Dělám, co můžu.
belko: Kuju. Moc jsem se snažila.
Pospeta: Taky budu muset být statečná… Ať se ti hezky pracuje.
Janeba: Moc děkuju. Ona se mi tahle kapitola z mnoha důvodů psala zatím nejhůř, tak jsem ráda, že to není poznat.

70)  Janeba (19.01.2011 10:43)

... Je to upír. Nic ho nebolí.“ „Leda bys ho nakopal do Volva.“ ... To byla nádherná hláška, ale pak to, alespoň pro mě, bylo docela smutné! Edward, který přišel ZOOM vlastně varovat před Dagrosem , ze kterého se vyklubal upír, .. Začala jsem ho líbat. Od včerejška už jsem to uměla. Můj pohled zůstal viset na dřevěném odkládacím stolku. Jeho hladký povrch narušovaly dvě malé kruhové prasklinky. Vězely v nich dva knoflíčky z košile od Armaniho. ... Mně fakt bylo Edwarda opravdu líto! Ale Nahuel to svou skvělou poznámkou, jakoby mimochodem, zcela napravil! Jinak , Karolko, zase nádherně skvostná povídka, plná emocí, úžasného špičkování, vtipu a odreagování!
Děkuji!!

1 2 3 4 5   »