Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ZOOM2.jpg

15) Ať se ten hajzl zalkne aneb Snídaně pro Dagrosse

Večeřela jsem. Edward i zbytek jeho rodiny tentokrát posedávali v kuchyni. Moc jsme nemluvili. Myšlenkami jsme všichni byli dole, v suterénu. Esméino procitnutí mohlo proběhnout všelijak. Do nesmrtelné upíří věčnosti každý přicházel bez ničeho. Všechno, čím byla, zemře s lidským tělem. To zlé i to krásné. Až otevře oči, brzy zjistí, že nemá nic, jen barák plný podivných individuí a neuhasitelnou žízeň.

Náladu mi zvedl až příchod Nahuele. Dorazil o dost později, už jsem dojídala. Měl mokré vlasy a jeho obličej svou nehybností připomínal kamennou plastiku včelího úlu, který překotně opustily všechny bzučící obyvatelky.

„Venku prší?“ zeptala jsem se a nevinně se na něj usmála.

Sedl si naproti mně a upřeně na mě zíral.

„Nebyl jsem venku!“ odsekl.

„Aha. Takže sprcha?“ pokoušela jsem ho dál. Dala bych svůj nejlepší foťák za možnost ho při tom výlovu pozorovat.

Velmi hlučně položil ruce na stůl a naklonil se dopředu.

„Nebyl jsem ve sprše a ty to víš!“

Periferně jsem zahlédla, že Edward začíná být ostražitý.

„No jistě, byl sis zaplavat!“ zvolala jsem vítězně.

„Isabello!“ zavrčel Nahuel. Každou slabiku drtil mezi zuby a zase vstal. Edward byl okamžitě na nohou.

Pomalu jsem dožvýkala poslední sousto a odložila příbor. Dokonce jsem použila i ubrousek. Pak jsem chytila svého, v tu chvíli horkokrevného, upíra za ruku. Tázavě se na mě podíval. Zářivě jsem se usmála a se stejným výrazem se otočila na Nahuele. Tak radostně jako já snad vypadali jen herci v reklamě na projímadlo.

„Tobě to nepřipadá ani trochu legrační?“ zeptala jsem se sladce. Použila jsem úplně stejnou větu jako on včera v noci.

Zarazil se. Pak si srdceryvně povzdychl a zase si sedl.

„Kašmír, hedvábí a značkové obleky na míru,“ prohlásil ublíženě. „Všechno je zničené.“

„A co moje hrdost, důstojnost a svoboda?“ opáčila jsem a mrkla na něj.

Odfrknul si, sebral ze stolu ubrousek a rozložil si ho na klíně.

Podívala jsem se na Edwarda a zjistila, že začíná chápat. Spolu s poznáním se do jeho tváře vkradl velmi potměšilý výraz.

„Já vyváznul bez trestu!“ prohlásil procítěně.

Nahuel i Donovan se na něj podívali a v jejich pohledech nebyla ani špetka lásky.

„Takže, když jsme se tady tak pěkně sešli,“ začal Emmett. „Má někdo nějakej nápad, jak tomu zmetkovi podpálit zadek?“

Nechápavě jsem se otočila k Edwardovi. „Nějaká metafora?“

Pousmál se. „Částečně. Jediný způsob, jak zabít někoho našeho druhu je spálit ho. Ještě lépe ho předtím roztrhat, ale když je oheň dostatečně velký, stačí.“

Pomalu jsem přikývla.

Nepřítomně jsem sledovala Donovana, jak si na stůl připravuje nádobí a suroviny. Chystal se péct nějaký moučník na zítřek. Máslo, mouka, cukr a mléko. Zadívala jsem se na krabici s nákresem své tváře a v tu chvíli mě to napadlo.

„Jak moc oblíbený šéf je asi Dagross? Hádám, že jeho lidi ho musí milovat nehynoucí láskou.“ Prsty jsem poklepávala na desku stolu. V hlavě se mi začal rodit konkrétní plán.

Edward mi něžně ale důrazně zakryl ruku dlaní a to tiché bubnování utnul.

„Myslím, že tě všichni napjatě poslouchají. Klidně se nám svěř.“

„No, co zkusit jeho metody? Jakou snídani si dává většina Američanů?“

„Kafe?“ navrhla nechápavě Rose. „Koblihy?“

Ukázala jsem na kuchyňský pult.

„Mléko,“ konstatoval Edward.

„A vločky,“ dodala jsem vítězně. „Obaly na těchto dvou potravinách se používají při hledání pohřešovaných osob. A jestli se nepletu, vločky nám Dagross nechal!“

Chvíli bylo ticho. Netrpělivostí jsem div nevyskočila. Mně ten nápad připadal skvělý.

„Takže ty navrhuješ vypsat na Dagrosse odměnu?“ zeptal se pro jistotu Nahuel, aby se ujistil. Přikývla jsem. Na tvář mi přilétl polibek.

„Jsi úžasná,“ prohlásil Edward a pak si mě přitáhl na klín. „Někdo z jeho lidí toho určitě využije. Řekl bych, že se ho bojí a pokud bude cena za jeho zradu dostatečně vysoká…“

„Jo a vzhledem k tomu, jak jsem se cítila já, když jsem se viděla na krabici od mlíka, myslím, že bude pěkně zuřit, až ten inzerát uvidí.“

Emmett potěšeně tlesknul a rozesmál se. „To bude úžasnej pohled, až se mu bude z hlavy sypat obilí!“

„Kolik?“ zeptala se zamyšleně Rose.

„Patnáct?“ navrhoval Edward.

Zavrtěla jsem hlavou. „Dvacet. Ať se zalkne, hajzl!“

 

+++++

 

Alice odešla upravit Dagrossovu fotku, kterou jsem pořídila při uplácení dnes už mrtvého soudce. Spolu se svým manželem se chystali udělat největším potravinářským společnostem nabídku, která se nedala odmítnout. Kam se ztratili Emmett a Rose jsem netušila, ale vzhledem k tomu, že tu noc neměla proběhnout žádná výprava za padouchy a hlavně podle zvuků, které jsem zachytila z chodby, jakmile za nimi klaply dveře, jsem získala poměrně jasnou představu, co se chystají dělat.

Nahuel zavrčel něco o žehlení a vypařil se do svého pokoje.

„A co my?“ zeptal se Edward. Ještě pořád mě majetnicky držel na klíně a momentálně mi pod záminkou, že potřebuje líp slyšet moje srdce, rozepnul první tři knoflíčky na blůzce. Donovan předstíral, že je pouhý kuchyňský robot.

„Vezmi mě ven,“ zaprosila jsem.

Zamračil se. „Trpíš výpadky paměti? Chtějí tě zabít! Nemůžeš chodit ven.“

Ten naštvaný výraz jsem mu velmi zdatně oplatila.

„Ten všivák asi těžko sedí za plotem a čeká, až vyjdu ven! Vždyť nemá tušení, kde bydlím! Pojeďme aspoň do lesa. Jestli tu budu zavřená dalších čtyřiadvacet hodin, tak se asi zblázním!“

Nesouhlasně zafuněl a chystal si nějaký pádný argument, ale varovala jsem ho pohledem.

„Buď pojedeme spolu, nebo si vyrazím sama. Je to na tobě!“

Všimla jsem si, že míra hněvu, který se mu nastřádal v očích, pomalu začíná dosahovat úrovně kapky nitroglycerinu padající k zemi.

„Je vždycky taková?!“ zavrčel na Donovana, aniž ze mě spustil oči.

Donovan přestal hňácat těsto a na moment se otočil naším směrem.

„Ne!“ Prásknul pěstí do žluté hmoty na vále a dodal. „Horší!“

Uchichtla jsem se.

„Co já s tebou provedu?“ zeptal se Edward, tentokrát téměř šeptem.

Zatajila jsem dech. Jeho oči stále žhnuly, ale tentokrát to nebylo hněvem. Takhle se možná tváří krotitel před vstupem do arény. Ten pohled ve mně automaticky vyvolal pocit šelmy zahnané do kouta. Zavrčeli jsme ve stejnou chvíli.

„Bello…!“ Zvuk jeho hlasu obsahoval varování, ale jeho sametová barva zároveň odváděla mou pozornost úplně jiným směrem.

„Edwarde?“ Místo slabik jen horký vzduch.

„Nerad vám do toho vstupuji, ale podle mého názoru vám krátký lov jenom prospěje. To těsto se mi začíná péct přímo na stole,“ poznamenal Donovan.

Vyzývavě jsem se pousmála.

Edwarda se rozesmál a navzdory mým hlasitým protestům si mě přehodil přes rameno a běžel do garáže. Nepustil mě, dokud neotevřel dveře temně modrého Astona Martina. Bleskově mě posadil na místo spolujezdce a připoutal bezpečnostním pásem. Než jsem stihla přestat nadávat, seděl vedle mě.

„To je ale pitomej zvyk! Divím se, že jsi mě netáhnul za vlasy!“ zasyčela jsem a vzteky lapala po dechu.

Dal mi pusu na tvář.

„Na to jsou moc krátký.“ Můj následný výbuch hněvu div nespustil airbag.

Chystal se strčit klíč do zapalování, ale pak se najednou ještě jednou sklonil ke mně a líbal mě. Moje nahromaděná agresivita konečně našla způsob, jak se prosadit. Tohle nemělo absolutně nic společného s romantikou. Bylo to něžné asi jako běsnící požár na vyprahlé travnaté pláni. Znovu se ozvalo dvojí vrčení. Znovu jsme bojovali. Shodli jsme se jen na jediné věci. Odmítal mě pustit a já mu na oplátku nedovolila, aby se vzdaloval. Zlom nastal až ve chvíli, kdy jsme na jazyku ucítili mou krev z drobné trhlinky na spodním rtu.

Ozval se pozvolný hluboký výdech a Edward mi zkameněl v náručí. Jeho ústa se pomalu přesunula přesně k tomu místu. Pomalý trhaný nádech a pak jsem ucítila jemný dotek jazyka. Povzdechl si. Trochu to štíplo, následovalo chvilkové mravenčení. Ranka se uzavřela. Polibek. Druhý, trochu delší.

„Tak pojedeme,“ řekl tiše a pohladil mě po tváři.

 

+++++


Poprvé v životě jsem nelovila sama. Moc se snažil dávat mi přednost, ale civilizovanost  nebyla věcí, kterou by se predátoři obvykle při štvaní zvěře příliš zdržovali. Jako první zachytil pach mladé pumy a nasměroval mě k ní. Zastavil se, abych po ní mohla jít já. Ale jeho tělo i tvář v tu chvíli prozrazovaly maximální vypětí. Když jsem po několika desítkách vteřin to zvíře přemohla a zadívala se do tmy, tam, kde stál on, najednou jsem neměla jistotu, jestli nezaútočí. Vypadal našponovaně, maximálně soustředěný. Zosobnění hypnotické krásy a elegance šelem.

Napila jsem se, nehybné tělo velké kočky v náručí. Po několika měsících jsem ochutnala čerstvou krev. Přitom jsem se dívala Edwardovi do očí. Magický okamžik. Ve vzduchu visela smrt, ale zároveň jsem snad nikdy nebyla pokojnější. Připadalo mi úplně přirozené rozdělit se. Moje lidská část by s ním chtěla sedět v kavárně nad kouřícím šálkem. Ta zvířecí ale právě prožívala totální spokojenost tady uprostřed lesa.

Přestala jsem pít a položila pumu na zem. Seděla jsem u ní, moje ruce zůstávaly na jejím těle.

„Pojď ke mně,“ vyzvala jsem ho tiše. Zdržela ho vteřina zaváhání. Asi přemýšlel, jestli to myslím vážně. V té druhé už  klečel u mě. Sklonil se a povečeřel se mnou.

 

+++++

 

„Co když to bude trvat týdny?“ nadhodila jsem o něco později. Leželi jsme pod stromy a koukali na hvězdy. V Seattlu většinou nebývaly moc vidět a i tady v lesích se kvůli časté oblačnosti objevovaly jen málokdy. „Nejsem typ, co by dokázal vysedávat doma.“

„To už jsem pochopil,“ odpověděl s úsměvem. „Už jsme se o tom trochu radili. Teď, když nám chybí informace od Esmé, zkusíme pročesávat město namátkou. To, že je upír, má jednu nespornou výhodu – velmi zapamatovatelný pach.“

„Jo, síra a popel,“ zasyčela jsem.

Překulil se na bok a šimral mě stéblem trávy na krku.

„Ještě by tu byla jedna možnost. Ale nezačni hned ječet, jo?“ dodal honem.

Podezíravě jsem se na něj zadívala. „Povídej.“

„Pokud je ta izolace už na tebe moc, můžeme na čas odjet jinam. Carlisleovi patří spousta nemovitostí. Některé nejsou ani daleko.“

„Nechci před tím mafiánským hajzlem utíkat!“ zavrčela jsem.

„Z toho by tě nikdo nepodezíral. Ale zůstávat v domácím vězení není moc velkej rozdíl. Můžeme tomu říkat třeba dovolená.“

Nespokojeně jsem se ušklíbla. Stéblo mě pohladilo po bradě a pak po tváři.

„Při nejhorším tě přesvědčím o tom, že s tebou chci bejt sám.“

Dotkla jsem se jeho vlasů.

„Teď se mnou jsi sám.“

„Taky pravda,“ souhlasil spokojeně a konečně mě líbal.

 

+++++

 

Vrátili jsme se až ráno. Cítila jsem se hrozně unavená, a když jsem si od Donovana poslechla poslední informace o stavu Esmé, chtěla jsem jít do postele. Jakékoli myšlenky na spánek mě ale okamžitě přešly, když se najednou přiřítila Alice. Úplně zářila.

„Mám to, Bello!“ řekla a rozrušením div nenadskakovala.

„Co přesně máš?“ zeptala jsem se unaveně, jednu nohu položenou na prvním schodě.

„To, co jsi chtěla najít! Mám to!“

Sevřela jsem její paže a málem s ní začala cloumat.

„Znáš její jméno? Už víš, kdo jsem?!“

Horlivě přikyvovala.

„Nejen to. Ty máš rodinu, Bello! Tvůj děda žije asi sto padesát kilometrů od Seattlu, ve Forks!“

Roztřásla jsem se. Pořád jsem ji držela, ale tentokrát spíš proto, aby se mi nepodlomily nohy.

„Jmenuje se Swan. Charlie Swan.“

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

Anna43474

22)  Anna43474 (26.01.2011 21:28)

No ty... ty... ty jedna... COŽE???
Karolko!!!
Bellina dcera??? Dcera??? DCERA?!
...
Už jsem se částečně probrala ze šoku...
Kdo je potom ale její otec?! Jacob??? To snad ne!!!
Já vím, dalo se to tušit, ale já celou tu dobu tak nějak doufala, že se jedná jen o shodu jmen
...
TKSATVO

Jesska

21)  Jesska (26.01.2011 21:25)

No teda! Teď vůbec nevím, co napsat....

Tak začněme od začátku... Dokonalost!:D Nahuel, když se tak dokonale vztekal a Edward ve střehu.
„Já vyváznul bez trestu!“ prohlásil procítěně.
Nahuel i Donovan se na něj podívali a v jejich pohledech nebyla ani špetka lásky. Jen mi vrtá hlavou, jestli to tak Bella skutečně nechá? Aspoň trošičku by si dostat za vyučenou zasloužil.
A nejdokonalejší: Emmett potěšeně tlesknul a rozesmál se. „To bude úžasnej pohled, až se mu bude z hlavy sypat obilí!“ Karolko, kde se ty Tvé geniální a bezchybně vtipné nápady jen berou?
No a ten společný lov... nádhera
A nakonec... teda Alice, ta je vážně nepostradatelná. Páni! Charlie je Bellin děda! No to se nám to zajímavě vyvíjí... Teď ještě zbývá přijít na to, kdo je tatínek a já jen doufám, že to nebude moc nepříjemné zjištění. Těším se na další kapitolku, jen doufám, že zítřejší den přežiju bez úhony a svou závislost udržím pod kontrolou...

Luciana

20)  Luciana (26.01.2011 21:23)


Dočkala jsem se ....
omlouvám se za emocionální zkrat, ale jaksi mi chyběla pravidelní dávka tvého spisovatelského umění .
Spokojeně jsem se pochechtávala při příchodu Nahuela, herci z reklamy na projímadlo mě totálně dostali a pak kuchyňská scéna Edwarda a Belly ... nedivím se Donovenově prohlášení ohledně těsta, já si musela přeleštit brýle a otevřít okno abych mohla pokračovat v čtení .
Jsem napnutá jako kšandy, zmínka o Charliem, Forks ... koho tam ještě z původní ságy přimontuješ? A hlavně, jaký osud dalším postavám přichystáš?
DĚKUJU za krásnou kapitolu a těším se na pokračování

Texie

19)  Texie (26.01.2011 21:21)

Fantastická kapitola a jediné co mě mrzí je, že nemůžou vidět ten jeho výraz až to Dagross zjistí. Ten bude tak krásně zuřit a flustat síííííru.

Twilly

18)  Twilly (26.01.2011 21:16)

Hnědulka volá Redbulla!!!

Redbull slyší!!!!

... a já jdu rovnou na komenty:


Tak radostně jako já snad vypadali jen herci v reklamě na projímadlo....JÁ TO VIDĚLA

„Kašmír, hedvábí a značkové obleky na míru,“ prohlásil ublíženě. „Všechno je zničené.“

„A co moje hrdost, důstojnost a svoboda?“ opáčila jsem a mrkla na něj.... ANO ANO ANOOOOOOOOOOOOO, MILUJU TENHLE STYL SUFRAŽETKO


„Dvacet. Ať se zalkne, hajzl!“ NÁDHERA, MOJE FEMINISTICKO-SADISTICKÉ SRDÍČKO PLESÁ

„Ne!“ Prásknul pěstí do žluté hmoty na vále a dodal. „Horší!“ ... DONOVAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAN




„Nerad vám do toho vstupuji, ale podle mého názoru vám krátký lov jenom prospěje. To těsto se mi začíná péct přímo na stole,“ poznamenal Donovan.... JE NAPROSTO KOUZELNÝ... A JEŠTĚ JEDNOU DONOVAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAN

A TA EROTICKÁ SCÉNA S LÍBÁNÍM V AUTĚ, TO JAKO CO??? TO MĚ MĚLO ZABÍT??? ... TAK TO SE POVEDLO, MÁLEM....

PŘIROVNÁNÍ POŽITKU Z LOVU K SCHŮZCE A KAFI... TO JE GENIALITA SAMA O SOBĚ, DRAHOUŠKU

A PAK NAKONEC, CHARLIE SWAN... no jo no.. už teď prahnu po dalším díle, Bestie moje milovaná

17)  Pája (26.01.2011 21:13)

Úžasné, skvělé, báječné, excelentní, dechberoucí, no zbytek si už domyslíš, že...prostě pohádka, dnes to byla nádherná odpočinková kapitolka, hodně scének E+B a to vždy zvedne náladu a vykouzlí úsměv na tváři

S Nahuelem to dopadlo přesně tak, jak jsem si myslela, je to gay v pravém slova smyslu, zatížený na značkové oblečení, takže stopro neměl pražádnou radost z Belliny pomsty Ale vzal to dobře, to má můj obdiv, já bych tak vstřícná nebyla

No a mám opravdu velikánskou radost z výsledku pátrání po Bellině rodině, takže Forks, jo a Charlie Swan, hmm... to už se těším na jeho reakci, i když to asi zas tak rychle nepůjde, co?? Aspoň budu napnutá o trochu déle

Jinak prostě bájo, jako vždy a to mě hrozně baví, díky díky Miluju tvůj styl psaní a tvé povídky, koukám, že o Múzáky nemáš nouzi a to je jen a jen dobře

kytka

16)  kytka (26.01.2011 21:11)

Karolko, opět je samá chvála. Rozhovor s Nahuelem byl nepřekonatelný. Emmet samozřejmě nezklamal. Bella je potvůrka, hezky Edwarda přesvědčovala, aby ji vzal ven. A pojedem do Forks? To asi nebude jen tak. Nakonec jsem si nechala část, ze které jsem měla husí kůži. Strašně moc obdivuji, když má někdo dar takového neskutečně krásného vyjdařování. Protože u vět -"zosobnění hypnotické krásy a elegance šelem" a "magický okamžik, ve vzduchu visela smrt" - se mi doslova zadrhával dech. Pro mne neskutečně silný zážitek.

Baruu

15)  Baruu (26.01.2011 21:09)

Úžasné
Nemám k tomu co dodat, snad jen

Nosska

14)  Nosska (26.01.2011 21:08)

Néé, to už je moc. Teď se na scéně objeví i Charlie
Ale klobouk dolů, ta pomsta se povedla znamenitě
Taky se těšim na odvetu za vločky

milica

13)  milica (26.01.2011 21:07)

Krása, líbí se mi jak Edward přenáší Bellu, to nemá chybu.
Chudák holka
Dragos na vločkách, ta Bella má "pod čepicí".
Líbí se mi jak spolu Edward s Bellou pořád bojujou, konečně Edward který není slušňák a Bella která má ráda svou volnost

Hanetka

12)  Hanetka (26.01.2011 21:07)

Děda? DĚDA????????? A sakryš... tak koho potkala Bella Swanová starší? Edward to být nemohl, je na to moc mladý, a rozhodně nebyl nikdy ve Forks. Aby to nakonec nebyl... sakra, nechci to prozradit, ale skoro se bojím, že... Doufám, že se pletu.
A úžasné chvilky s Edwardem. Karolko... a nejvíc mě dostalo to ošetření rtu... a ta puma napůl... ááách jo.

Dennniii

11)  Dennniii (26.01.2011 21:05)

Absolutně dokonalá kapitolka Karolko.

Nahuelova reakce, superní. Patří mu to dědouškovi . Vidím, že má asi celou noc co dělat, on se s tou žehličkou určitě dokonale zabaví. Při větě: "Venku prší?", jsem se málem válela pod stolem a pak s tou sprchou, to už mě totálně odrovnalo.

Skvělej nápad jak dostat Dagrosse, třeba se někdo chytne. Tak se musí na bestii, oplatit ji to stejnou měrou.

Lov s Edwardem a hlavně ta předehra v autě . Ten polibek v autě měl v sobě tolik vášně, že mě málem zase smetla pod stůl. A pak samotný lov, wow to bylo náherně popsaný a jak potom spolu leželi pod zářícím nebem, taková idilická chvilka, kdy se alespoň maličkou chviličku nekočkovali. Já nevim proč, ale když jí Edward hladil tím stéblem trávy, tak jsem koukala na ten monitor jako úplnej idiot, a kdyby v tu chvíli někdo přišel do místnosti, tak by mě asi rovnou odvezli. Takovej malej okamžíček a já jsem ani nevěděla kde jsem, asi jsem byla poletující moucha kolem nich.

A ten konec Karolko, způsobil málem můj třetí výlet pod stůl, panebože ona ji našla a jejího dědu, a je to Charlie, proboha, teď nevím jestli má skákat radostí do vzduchu, nebo se začít obávat toho co přijde. Jestli se někdy setkají a jak to setkání proběhne. A co se vlastně stalo s Bellinou maminkou a kdo byl její otec. Tisíce otázek a žádná odpověd, snad nám na ně odpovíš.

A nesmím zapomenout na našeho oblíbeného komorníka, ten snad pořád peče nějaký moučníky. Má v tom dlouho letou praxi, taky bych si nějak moučník od něj s radostí vzala. Byla by to určitě mňamka. :D

Fenominální kapitolka Karolko, nádherně napsané. A co Esme, už se příští kapitolku probere? Moc se těším

10)  mary (26.01.2011 21:04)

napsala jsem ti krásný komentář, ale neuložil se mi tu :(
Bylo to opět dokonalý

9)  bb (26.01.2011 21:04)

opět jsem se úžasně bavila

pomsta Nahuelovi jí vyšla perfektně a ty její nevinné otázky "Venku prší?" "Takže sprcha?" „No jistě, byl sis zaplavat!“ a Edward tomu dal korunu „Já vyváznul bez trestu!“ Nahuel i Donovan se na něj podívali a v jejich pohledech nebyla ani špetka lásky.
tak Dagross na krabicích s vločkama Zoom má skvělý nápady
a jak si pěkně Edward notuje s Donovanem :D „Je vždycky taková?!“ zavrčel na Donovana... „Ne!“... „Horší!“ :D :D
no jo, musí si Edward holt zvyknout, že je Zoom trošku tvrdohlavá
a to jejich jiskření... a opět skvělý Donovan „Nerad vám do toho vstupuji, ale podle mého názoru vám krátký lov jenom prospěje. To těsto se mi začíná péct přímo na stole,“
pak romantika společného lovu , dokonce se podělili o večeři
a ten konec ... Forks... dědeček Charlie Swann... vzbudila jsi vě mně obrovskou zvědavost! těším se na další dílek

8)  kamčí (26.01.2011 21:01)

tak dragos bude na vločkách jeho reakce asi nebude moc nadšená
a těsto by se dalo upéct na stole ty donovanovy hlášky nemají chybu.
no charlie coby bellin dědeček...karolko, ty jsi prostě úžasná.

Linfe

7)  Linfe (26.01.2011 20:59)

Bože jak ty dokážeš popsat jednu společnou večeři nad pumou... ach Donovan jako robot byl perfektní a zklamanej děda Nahuel to ustál se ctí, podezírám ho, že stejně půjde rád nakupovat. Mám ráda ZOOM a mám ráda Karolku

6)  Ashley (26.01.2011 20:59)

Nahuel Bella byla tak nenápadná až to bylo do očí bijící:D ovšem ten kašmír mě shodil ze židle a rozhodně jsem nespadla do hedvábí

ááách, nápad s vločkama mě dostal! Šikulka Bella
„To bude úžasnej pohled, až se mu bude z hlavy sypat obilí!“
jejich dohady v kuchyni a Donovanův zásah mě odrovnal, stejně tak cesta do garáže.
Škoda že jsi nám více nerozepsla jejich společné krmení, muselo to být dost... adrenalinové? úchvatné? napjaté? (nehodící se škrtněte )
Jupííí, Charlie! Ne že ho z Belly klepne!
JO! A tu dovolenou bych si nechala líbit

Abera

5)  Abera (26.01.2011 20:58)

Lenka

4)  Lenka (26.01.2011 20:57)

Krásné.Příprava na pomstu Dagrossovi bude asi dokonale naplánovaná.
Jen doufám, že se něco nezvrtne.
Jejich společná večeře byla opravdu hodně sbližující.
Moc se těším na další díl a na Bellinu rodinku.
Děkuji za krásné zpříjemnění večera.

Lenka326

3)  Lenka326 (26.01.2011 20:55)

To bylo úžasné (ostatně jako vždycky) a dneska zas trochu jinak. Užili jsme si trochu klídku, hromadu kočkování těch dvou :D , i jedno důležité odkrytí tajemství. Moc bych těm dvěma hrdličkám přála užít si dovolenou, jen si nemyslím, že to půjde tak snadno.
Edward má skvělé ovládání, ucítil její krev přímo ve své puse a nic to s ním neudělalo. Jsem moc ráda za to, že Zoom je poloupír, toho věčného upejpání "jsem pro tebe nebezpečný" je všude tolik... A jestli on má k tomu tak vysokou sebekontrolu, tak by jejich dalšímu sblížení (samozřejmě, až bude Bella připravená) nemělo nic překážet. . Snad jen to, že by mohli způsobit zemětřesení a následnou tsunami.
Skvělý dílek, moc jsem si to užila a znovu se těším na další.

«   1 2 3 4 5   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek