26.01.2011 [20:35], Karolka, ze série ZOOM, komentováno 82×, zobrazeno 11023×
15) Ať se ten hajzl zalkne aneb Snídaně pro Dagrosse
Večeřela jsem. Edward i zbytek jeho rodiny tentokrát posedávali v kuchyni. Moc jsme nemluvili. Myšlenkami jsme všichni byli dole, v suterénu. Esméino procitnutí mohlo proběhnout všelijak. Do nesmrtelné upíří věčnosti každý přicházel bez ničeho. Všechno, čím byla, zemře s lidským tělem. To zlé i to krásné. Až otevře oči, brzy zjistí, že nemá nic, jen barák plný podivných individuí a neuhasitelnou žízeň.
Náladu mi zvedl až příchod Nahuele. Dorazil o dost později, už jsem dojídala. Měl mokré vlasy a jeho obličej svou nehybností připomínal kamennou plastiku včelího úlu, který překotně opustily všechny bzučící obyvatelky.
„Venku prší?“ zeptala jsem se a nevinně se na něj usmála.
Sedl si naproti mně a upřeně na mě zíral.
„Nebyl jsem venku!“ odsekl.
„Aha. Takže sprcha?“ pokoušela jsem ho dál. Dala bych svůj nejlepší foťák za možnost ho při tom výlovu pozorovat.
Velmi hlučně položil ruce na stůl a naklonil se dopředu.
„Nebyl jsem ve sprše a ty to víš!“
Periferně jsem zahlédla, že Edward začíná být ostražitý.
„No jistě, byl sis zaplavat!“ zvolala jsem vítězně.
„Isabello!“ zavrčel Nahuel. Každou slabiku drtil mezi zuby a zase vstal. Edward byl okamžitě na nohou.
Pomalu jsem dožvýkala poslední sousto a odložila příbor. Dokonce jsem použila i ubrousek. Pak jsem chytila svého, v tu chvíli horkokrevného, upíra za ruku. Tázavě se na mě podíval. Zářivě jsem se usmála a se stejným výrazem se otočila na Nahuele. Tak radostně jako já snad vypadali jen herci v reklamě na projímadlo.
„Tobě to nepřipadá ani trochu legrační?“ zeptala jsem se sladce. Použila jsem úplně stejnou větu jako on včera v noci.
Zarazil se. Pak si srdceryvně povzdychl a zase si sedl.
„Kašmír, hedvábí a značkové obleky na míru,“ prohlásil ublíženě. „Všechno je zničené.“
„A co moje hrdost, důstojnost a svoboda?“ opáčila jsem a mrkla na něj.
Odfrknul si, sebral ze stolu ubrousek a rozložil si ho na klíně.
Podívala jsem se na Edwarda a zjistila, že začíná chápat. Spolu s poznáním se do jeho tváře vkradl velmi potměšilý výraz.
„Já vyváznul bez trestu!“ prohlásil procítěně.
Nahuel i Donovan se na něj podívali a v jejich pohledech nebyla ani špetka lásky.
„Takže, když jsme se tady tak pěkně sešli,“ začal Emmett. „Má někdo nějakej nápad, jak tomu zmetkovi podpálit zadek?“
Nechápavě jsem se otočila k Edwardovi. „Nějaká metafora?“
Pousmál se. „Částečně. Jediný způsob, jak zabít někoho našeho druhu je spálit ho. Ještě lépe ho předtím roztrhat, ale když je oheň dostatečně velký, stačí.“
Pomalu jsem přikývla.
Nepřítomně jsem sledovala Donovana, jak si na stůl připravuje nádobí a suroviny. Chystal se péct nějaký moučník na zítřek. Máslo, mouka, cukr a mléko. Zadívala jsem se na krabici s nákresem své tváře a v tu chvíli mě to napadlo.
„Jak moc oblíbený šéf je asi Dagross? Hádám, že jeho lidi ho musí milovat nehynoucí láskou.“ Prsty jsem poklepávala na desku stolu. V hlavě se mi začal rodit konkrétní plán.
Edward mi něžně ale důrazně zakryl ruku dlaní a to tiché bubnování utnul.
„Myslím, že tě všichni napjatě poslouchají. Klidně se nám svěř.“
„No, co zkusit jeho metody? Jakou snídani si dává většina Američanů?“
„Kafe?“ navrhla nechápavě Rose. „Koblihy?“
Ukázala jsem na kuchyňský pult.
„Mléko,“ konstatoval Edward.
„A vločky,“ dodala jsem vítězně. „Obaly na těchto dvou potravinách se používají při hledání pohřešovaných osob. A jestli se nepletu, vločky nám Dagross nechal!“
Chvíli bylo ticho. Netrpělivostí jsem div nevyskočila. Mně ten nápad připadal skvělý.
„Takže ty navrhuješ vypsat na Dagrosse odměnu?“ zeptal se pro jistotu Nahuel, aby se ujistil. Přikývla jsem. Na tvář mi přilétl polibek.
„Jsi úžasná,“ prohlásil Edward a pak si mě přitáhl na klín. „Někdo z jeho lidí toho určitě využije. Řekl bych, že se ho bojí a pokud bude cena za jeho zradu dostatečně vysoká…“
„Jo a vzhledem k tomu, jak jsem se cítila já, když jsem se viděla na krabici od mlíka, myslím, že bude pěkně zuřit, až ten inzerát uvidí.“
Emmett potěšeně tlesknul a rozesmál se. „To bude úžasnej pohled, až se mu bude z hlavy sypat obilí!“
„Kolik?“ zeptala se zamyšleně Rose.
„Patnáct?“ navrhoval Edward.
Zavrtěla jsem hlavou. „Dvacet. Ať se zalkne, hajzl!“
+++++
Alice odešla upravit Dagrossovu fotku, kterou jsem pořídila při uplácení dnes už mrtvého soudce. Spolu se svým manželem se chystali udělat největším potravinářským společnostem nabídku, která se nedala odmítnout. Kam se ztratili Emmett a Rose jsem netušila, ale vzhledem k tomu, že tu noc neměla proběhnout žádná výprava za padouchy a hlavně podle zvuků, které jsem zachytila z chodby, jakmile za nimi klaply dveře, jsem získala poměrně jasnou představu, co se chystají dělat.
Nahuel zavrčel něco o žehlení a vypařil se do svého pokoje.
„A co my?“ zeptal se Edward. Ještě pořád mě majetnicky držel na klíně a momentálně mi pod záminkou, že potřebuje líp slyšet moje srdce, rozepnul první tři knoflíčky na blůzce. Donovan předstíral, že je pouhý kuchyňský robot.
„Vezmi mě ven,“ zaprosila jsem.
Zamračil se. „Trpíš výpadky paměti? Chtějí tě zabít! Nemůžeš chodit ven.“
Ten naštvaný výraz jsem mu velmi zdatně oplatila.
„Ten všivák asi těžko sedí za plotem a čeká, až vyjdu ven! Vždyť nemá tušení, kde bydlím! Pojeďme aspoň do lesa. Jestli tu budu zavřená dalších čtyřiadvacet hodin, tak se asi zblázním!“
Nesouhlasně zafuněl a chystal si nějaký pádný argument, ale varovala jsem ho pohledem.
„Buď pojedeme spolu, nebo si vyrazím sama. Je to na tobě!“
Všimla jsem si, že míra hněvu, který se mu nastřádal v očích, pomalu začíná dosahovat úrovně kapky nitroglycerinu padající k zemi.
„Je vždycky taková?!“ zavrčel na Donovana, aniž ze mě spustil oči.
Donovan přestal hňácat těsto a na moment se otočil naším směrem.
„Ne!“ Prásknul pěstí do žluté hmoty na vále a dodal. „Horší!“
Uchichtla jsem se.
„Co já s tebou provedu?“ zeptal se Edward, tentokrát téměř šeptem.
Zatajila jsem dech. Jeho oči stále žhnuly, ale tentokrát to nebylo hněvem. Takhle se možná tváří krotitel před vstupem do arény. Ten pohled ve mně automaticky vyvolal pocit šelmy zahnané do kouta. Zavrčeli jsme ve stejnou chvíli.
„Bello…!“ Zvuk jeho hlasu obsahoval varování, ale jeho sametová barva zároveň odváděla mou pozornost úplně jiným směrem.
„Edwarde?“ Místo slabik jen horký vzduch.
„Nerad vám do toho vstupuji, ale podle mého názoru vám krátký lov jenom prospěje. To těsto se mi začíná péct přímo na stole,“ poznamenal Donovan.
Vyzývavě jsem se pousmála.
Edwarda se rozesmál a navzdory mým hlasitým protestům si mě přehodil přes rameno a běžel do garáže. Nepustil mě, dokud neotevřel dveře temně modrého Astona Martina. Bleskově mě posadil na místo spolujezdce a připoutal bezpečnostním pásem. Než jsem stihla přestat nadávat, seděl vedle mě.
„To je ale pitomej zvyk! Divím se, že jsi mě netáhnul za vlasy!“ zasyčela jsem a vzteky lapala po dechu.
Dal mi pusu na tvář.
„Na to jsou moc krátký.“ Můj následný výbuch hněvu div nespustil airbag.
Chystal se strčit klíč do zapalování, ale pak se najednou ještě jednou sklonil ke mně a líbal mě. Moje nahromaděná agresivita konečně našla způsob, jak se prosadit. Tohle nemělo absolutně nic společného s romantikou. Bylo to něžné asi jako běsnící požár na vyprahlé travnaté pláni. Znovu se ozvalo dvojí vrčení. Znovu jsme bojovali. Shodli jsme se jen na jediné věci. Odmítal mě pustit a já mu na oplátku nedovolila, aby se vzdaloval. Zlom nastal až ve chvíli, kdy jsme na jazyku ucítili mou krev z drobné trhlinky na spodním rtu.
Ozval se pozvolný hluboký výdech a Edward mi zkameněl v náručí. Jeho ústa se pomalu přesunula přesně k tomu místu. Pomalý trhaný nádech a pak jsem ucítila jemný dotek jazyka. Povzdechl si. Trochu to štíplo, následovalo chvilkové mravenčení. Ranka se uzavřela. Polibek. Druhý, trochu delší.
„Tak pojedeme,“ řekl tiše a pohladil mě po tváři.
+++++
Poprvé v životě jsem nelovila sama. Moc se snažil dávat mi přednost, ale civilizovanost nebyla věcí, kterou by se predátoři obvykle při štvaní zvěře příliš zdržovali. Jako první zachytil pach mladé pumy a nasměroval mě k ní. Zastavil se, abych po ní mohla jít já. Ale jeho tělo i tvář v tu chvíli prozrazovaly maximální vypětí. Když jsem po několika desítkách vteřin to zvíře přemohla a zadívala se do tmy, tam, kde stál on, najednou jsem neměla jistotu, jestli nezaútočí. Vypadal našponovaně, maximálně soustředěný. Zosobnění hypnotické krásy a elegance šelem.
Napila jsem se, nehybné tělo velké kočky v náručí. Po několika měsících jsem ochutnala čerstvou krev. Přitom jsem se dívala Edwardovi do očí. Magický okamžik. Ve vzduchu visela smrt, ale zároveň jsem snad nikdy nebyla pokojnější. Připadalo mi úplně přirozené rozdělit se. Moje lidská část by s ním chtěla sedět v kavárně nad kouřícím šálkem. Ta zvířecí ale právě prožívala totální spokojenost tady uprostřed lesa.
Přestala jsem pít a položila pumu na zem. Seděla jsem u ní, moje ruce zůstávaly na jejím těle.
„Pojď ke mně,“ vyzvala jsem ho tiše. Zdržela ho vteřina zaváhání. Asi přemýšlel, jestli to myslím vážně. V té druhé už klečel u mě. Sklonil se a povečeřel se mnou.
+++++
„Co když to bude trvat týdny?“ nadhodila jsem o něco později. Leželi jsme pod stromy a koukali na hvězdy. V Seattlu většinou nebývaly moc vidět a i tady v lesích se kvůli časté oblačnosti objevovaly jen málokdy. „Nejsem typ, co by dokázal vysedávat doma.“
„To už jsem pochopil,“ odpověděl s úsměvem. „Už jsme se o tom trochu radili. Teď, když nám chybí informace od Esmé, zkusíme pročesávat město namátkou. To, že je upír, má jednu nespornou výhodu – velmi zapamatovatelný pach.“
„Jo, síra a popel,“ zasyčela jsem.
Překulil se na bok a šimral mě stéblem trávy na krku.
„Ještě by tu byla jedna možnost. Ale nezačni hned ječet, jo?“ dodal honem.
Podezíravě jsem se na něj zadívala. „Povídej.“
„Pokud je ta izolace už na tebe moc, můžeme na čas odjet jinam. Carlisleovi patří spousta nemovitostí. Některé nejsou ani daleko.“
„Nechci před tím mafiánským hajzlem utíkat!“ zavrčela jsem.
„Z toho by tě nikdo nepodezíral. Ale zůstávat v domácím vězení není moc velkej rozdíl. Můžeme tomu říkat třeba dovolená.“
Nespokojeně jsem se ušklíbla. Stéblo mě pohladilo po bradě a pak po tváři.
„Při nejhorším tě přesvědčím o tom, že s tebou chci bejt sám.“
Dotkla jsem se jeho vlasů.
„Teď se mnou jsi sám.“
„Taky pravda,“ souhlasil spokojeně a konečně mě líbal.
+++++
Vrátili jsme se až ráno. Cítila jsem se hrozně unavená, a když jsem si od Donovana poslechla poslední informace o stavu Esmé, chtěla jsem jít do postele. Jakékoli myšlenky na spánek mě ale okamžitě přešly, když se najednou přiřítila Alice. Úplně zářila.
„Mám to, Bello!“ řekla a rozrušením div nenadskakovala.
„Co přesně máš?“ zeptala jsem se unaveně, jednu nohu položenou na prvním schodě.
„To, co jsi chtěla najít! Mám to!“
Sevřela jsem její paže a málem s ní začala cloumat.
„Znáš její jméno? Už víš, kdo jsem?!“
Horlivě přikyvovala.
„Nejen to. Ty máš rodinu, Bello! Tvůj děda žije asi sto padesát kilometrů od Seattlu, ve Forks!“
Roztřásla jsem se. Pořád jsem ji držela, ale tentokrát spíš proto, aby se mi nepodlomily nohy.
„Jmenuje se Swan. Charlie Swan.“
41) jenka (26.01.2011 23:46)
Úžasná kapitola! Tedy, myslela jsem si, že to Nahuel vezme sportovněji... Ale je pravda, že mě by totální zničení šatníku taky vzalo
Docela bych si přála vidět Dagrose až si koupí vločky...
A jsem vážně zvědavá, jestli Bella bude chtít poznat své příbuzné, nebo jestli si uvědomí, že je může ohrozit...
Zase se nemůžudočkat dalšího dílu. A zase jsem se místo učení na zkoušky pořád dívala, jestli už přibyla další.
39) Fanny (26.01.2011 23:39)
No, pěkná kapitola... Je fakt, že rozhovor s naštvaným Nahuelem stál za to. Trocha romantiky a řekla bych dost informačních rozhovorů v tomto díle rozhodně nechybělo Ale dnes si to prostě nedokážu vychutnat...(mů náročný den, nikoli snížena kvalita kapitolky)
Ale ten konec... Ta její minulost mi bude vrtat hlavou snad na pořád. Alice něco našla? A děda Charlie ve Forks? No, možná se do toho začínám lehce zamotávat.
38) Lia (26.01.2011 23:37)
úžasné konečně dobrá zpráva o její rodině tohle mě uchvátilo:
Tak radostně jako já snad vypadali jen herci v reklamě na projímadlo. „Nerad vám do toho vstupuji, ale podle mého názoru vám krátký lov jenom prospěje. To těsto se mi začíná péct přímo na stole,“ poznamenal Donovan. „To je ale pitomej zvyk! Divím se, že jsi mě netáhnul za vlasy!“ zasyčela jsem a vzteky lapala po dechu.
Dal mi pusu na tvář.
„Na to jsou moc krátký.“ Můj následný výbuch hněvu div nespustil airbag.
opravdu miluju tvé psaní
37) krista81 (26.01.2011 23:33)
Tak Charlie je její děda tak to jsem moc zvědavá, kdo je otec - jeden mě napadá, ale doufám, že se pletu (nechám se překvapit) - snad to není ten koho myslím.
To je teď čeká návštěva Forks a Charlieho, že? Jak to vezme? Snad bude mít z vnučky radost
Nahuel tak z něj sem vážně nemohla. Emmett - pořád stejnej (sypat obilí z hlavy )a pak Donovan - zlatíčko. Ty jeho komentáře jsou neskutečný.
A ti dva rozhovor u snídaně, líbání v autě a společný lov, kdy se dělili o kořist - úžasné
(to je přesně důvod proč čtu v posteli s ntb na kolenou - můžu ááchat a rozplývat se....)
Ps: naprosto mě odrovnala znělka - dneska jsem si ji celý den broukala
36) Pospeta (26.01.2011 23:31)
Tak jo Karolko, už je to jasný. Jsem závislák. Dneska se to potvrdilo.
Jela jsem se po práci podívat ke kamarádce na jejího měsíčního chlapečka. Jedinečný zážitek, krásné miminko, skvěle jsme si s kamarádkou pokecaly. Ale jak já se při cestě domů třásla na to, až zasednu k počítači a najedu myší na to magické slovo a příslušné číslo - ZOOM 15.
To si ani Ty, ve své nekonečné fantazii, neumíš představit.
Takže, moje osobní povídková dealerko, teď už je mi dobře, mám za sebou svojí dnešní "dávku".
A popravdě nevím ani čím začít. Bylo toho dneska tolik!
Netuším, jestli je Tvoje Alice taky takový blázen do módy. Pokud ne, úspěšně ji nahrazuje Nahuel. Jeho srdceryvná etuda nad zničeným obsahem kufrů a zmínka o žehlení neměly jedinou chybu.
I Donovan měl dneska olympijskou formu. "Donovan předstíral, že je pouhý kuchyňský robot." a "To těsto se mi začíná péct přímo na stole,“ poznamenal Donovan.
Karolko, ty a ten král všech komorníků mě budete mít na svědomí.
A jako protipól tu byla ukázka jako vystřižená z nějakého úchvatného dokumentu Animal Planet. Jejich první společný lov a večeře.
A ani ve snu by mě nenapadlo, kolik vášně se může skrývat v pouhém startování automobilu.
A co ten konec? Charlie Swan je Zoomin dědeček? Karolko, že ty nám chystáš infarktově šokující odhalení totožnosti Zoomina otce? Mám se raději dostatečně zazásobit léky na srdce?
P.S. Úplně nakonec se musím vrátit ke včerejšku. Nechtěla by si raději místo bonbónů tu "děkovací" čokoládkovou bonbošku? Já vím, je to hrozný kýč, stejně jako ty reklamy na ni. Ale momentálně je to táááák dokonale výstižné. MERCI za to, že jsi.
35) Lenka326 (26.01.2011 23:25)
kamčí, Bye
už mě to taky to napadlo. Můj první typ na otce byl Carlisle, že se zamiloval a ona se mu ztratila... Ale to jsem zavrhla, když se objevila Esmé a místo hodného taťky mě napadl pravý opak, Dagross.
Bylo by to strašné, ale ne nemožné.
Dost pochybuju, že nám to Karolka prozradí .. i když... co, Karolko???
34) eElis (26.01.2011 23:24)
Karolko, jelikož jsem se nedostala včera na komp, tak mě tu dneska čekala dvojitá dávka. Takže teď si užívám svůj rauš, když jsem si mohla dát tuto dvojitou dávku. Ale k věci, takže škoda, že mu to Bella v minulé kapitolce nevytmavila trošku víc. Esmé mi je opravdu líto, ale doufám, že se přesto všechno nějak přenese a pozná, že Carlisle je ten pravý. Ve chvíli, kdy jsem si přečetla tu větu: Máte padáka, Donovane. Málem to tady se mnou seklo, četla jsem ji několikrát, abych se ujistila, že jsem to přečetla správně. A pak jsem rychle četla dál, kde mi spadl obrovský kámen ze srdce, to muselo být slyšet několik kilometrů okolo, tak jsem si nesmírně oddechla, protože Donovana nemůže nikdy, ale opravdu nikdy propustit. Zuřícího Nahuela v dnešní kapitolce jsem si naprosto užívala. A jsem moc zvědavá, jak zareaguje Dragoss na svůj portrét na vločkách. nejen při polibku v autě, ale i při jejich lovu mi vyvolal příjemné mrazení A Alice, tak ta mě neskutečně potěšila. Bella není sama, ale má dědu, jsem zvědavá, jak na to Charlie zareaguje.
33) kamčí (26.01.2011 23:18)
Bye, nemyslíš si, že by tím otcem mohl být dragos!? protože to po přečtení tvého komentáře napadlo mě. no to by byl ovšem poprask
karolko můžeš se k tomu prosím vyjádřit
já z toho teď ani neusnu
32) jeanine (26.01.2011 22:52)
Krásná kapitolka a na scénu přišel další člověk - děda Charlie Swan! A Bella pojede na dovču! Víc toho dneska asi nenapíšu, jsem na umření. Dobrou noc...
Ale strašně se mi líbilo, jak Bell škádlila na začátku Nahuela!
A chudák Donovan, když sotva stíhal hňácat těsto, jak se mu připejkalo.
A Dagross na krabicích od vloček. Slušně mu to Bella vrací. Aaaa už jsem se nějak rozepsala, ale je po večerníčku (tak, s prominutím, tvé povídky občas nazývám, promiň) a je čas jít spát.
A ještě něco, miluju všechna tvá přirovnání. Dnes mě ohromila nitroglycerinová kapka a samozřejmě kuchyňský robot Donovan. A taky kamenná plastika včelího úlu a herci z reklamy na projímadlo.
31) Yasmini (26.01.2011 22:50)
Aááááááááááááááááááááááááááááááááááá. Promiň, už to snad zvládám. Nádhera, krása. Ta slova se rozplývala na jazyku, když ji líbal, změnila se v malé ostrůvky smíchu, když přišel Nahuel ze "sprchy" a při lovu mě mrazilo. Perfektní jako vždy.
30) dorianna (26.01.2011 22:49)
Tvůj páreček je úžasná dvojka, jiskří to mezi nimi jak při zkratu v hlavní rozvodně Dukovan. Donovan to přesně vycítil))) Reakce Nahuela na přemáchnutí obsahu kufrů mě dostala stejně jako povzdych Edwarda " co já s tebou provedu", který provázel pohledem krotitele šelem. Krásná byla scéna v garáži , dělení večeře . Charlie Swan jako děda, no to bude ještě zajímavý.
uch ach och.
ňňňňňňňňňňňňňňňňňňňňňňňňňňňň
ň ň ň ň ň ň
*moje najobľúbenejšie písmenko *
Ja viem to bolo odveci. Teraz k veci.
Chvenie. To je presne to čo vo mne táto časť vyvolala. Najmä ten lov. To bolo niečo neskutočné. Takým pierkom ma to šteklilo kdesi pri žalúdku. Magický okamžik.- áno presne tak *fakt by tu mal by smajlík, ktorý prikyvuje s väčším nasadením...*
One for Alice- za to,ž e našla Charlieho.
Second for Nahuel- za to, že je
And the biggest for YOU
Asi nikdy nebudem schopná naplno vyjadriť môj obdiv k tebe a tvojmu písaniu, tvojim poviedkam.
Ešte by som si to prečítala párkrát túto kapitolku, ale ráno treba vstávať, sakra.
Nevadí, tak zajtra
Dík za super kapitolku
28) Janeba (26.01.2011 22:17)
Karolínko, jako mistr kuchař jsi nachystala fantastickou krmi Edwarda a Bellinky u jedné puminky! A šlo to!! Esme se přeměňuje dál v laskavé péči Carlisla ! Na obrázek od lupínků dáme Dagrossovu fotečku a budeme čekat!! Mezitím můžeme zajet do Forks za dědečkem????, Swanem *hysterical! Tak Karolínko, luxusně namíchaný , jemně kořeněný, famózně prostřený spisovatelský pokrm a lahodnou třešničkou na dortu zakončený! Nádhera, skvostné a krásné!
Děkuji!!
27) Bye (26.01.2011 22:03)
Kuchyňský robot... těsto upečený na stole...
Eh, Donovane, budu Tě muset seznámit s tím Saturninem. Myslím, že si budete skvěle rozumět!
"Všimla jsem si, že míra hněvu, který se mu nastřádal v očích, pomalu začíná dosahovat úrovně kapky nitroglycerinu padající k zemi." tyjo, já skoro čekala, kdy se ozve detonace!!!
Už jsem Ti říkala, jak MOC se mi Tvůj upgrade Edwarda zamlouvá? Tyjo, já tu energii, co v něm vře přímo zbožňuju! Je tak blízko pod povrchem, který tvoří jen tenká krustička sebeovládání. Ale myslím, že teď ho Bella zocelí
V tom autě, Karolko... v tom lese...Mně se tu na stole upeče noťas!
A jo! To hlavní! Já to tušila!
Takže mamku bysme měli, a kdo je táta? TYVOLE?! TO SNAD...
25) semiska (26.01.2011 21:48)
Krásně s prominutím "nasraný" název který jistě vymyslela Bella Ten její plán je geniální. Líp to vymyslet nemohla. Nahuel byl dost naštvanej na Bellu. Chudák jeho značkové obleky a nejlepší hedvábí
To ten koláč Donovan asi nedopeče, když se mu těsto připejká už při tvorbě. Jejich společný lov byl krásně romantický. Strašně jsem se bavila. Nádhera, opravdu.
24) eMuska (26.01.2011 21:43)
Ach jéminé! To bolo úžasné! Edward a Charlie, Bella ako čerešnička... úžas!
23) LostriS (26.01.2011 21:35)
takže.. přirovnání s kapkou nitroglycerinu je geniální, suchý Donovanův humor neodolatelný (stejně jako musel být mokrý Nahuel) a ted, pokud se nemýlím, přibude Jake.. ke štěstí mi chybí jen další kapitola..
42) Karolka (27.01.2011 00:04)
První děkuji.
Amisha: Jsi zlatíčko. Děkuju! Já se ty těžké věci snažím dávkovat, ale jak tak koukám… no, už se to blíží.
Stelletta: La Push? Říkal někdo La Push? Kuš už! Jsem ráda, že sis to užila. Děkuju!
Lenka326: Děkuju. Ta scéna v autě mi nějak ujela, takže jsem taky vděčná, že je poloupírka.
Lenka: Rádo se stalo, taky moc děkuju!
Abera: Díky!
Ashley: Abych pravdu řekla, to společné krmení jsem drobet víc rozepsala, ale nakonec jsem musela cenzurovat. (Nebij mě! ) Díky!
Linfe: Obávám se, že kdyby nešel nakupovat, chodil by po baráku jako Edward, když odchází z bazénu. Mám ráda Linfe.
kamčí: Děkuju, snažím se.
bb: Děkuju! Mám vždycky radost, když si to užíváte. Můj psací stůj je aktuálně pokrytý stohy papírů s poznámkami a někdy je dost napínavé najít, co potřebuju nebo v tom čurbesu něco nezapomenout.
mary: To mě mrzí. Ale i tak děkuju. Tohle mě taky potěšilo.