Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ZOOM2.jpg

15) Ať se ten hajzl zalkne aneb Snídaně pro Dagrosse

Večeřela jsem. Edward i zbytek jeho rodiny tentokrát posedávali v kuchyni. Moc jsme nemluvili. Myšlenkami jsme všichni byli dole, v suterénu. Esméino procitnutí mohlo proběhnout všelijak. Do nesmrtelné upíří věčnosti každý přicházel bez ničeho. Všechno, čím byla, zemře s lidským tělem. To zlé i to krásné. Až otevře oči, brzy zjistí, že nemá nic, jen barák plný podivných individuí a neuhasitelnou žízeň.

Náladu mi zvedl až příchod Nahuele. Dorazil o dost později, už jsem dojídala. Měl mokré vlasy a jeho obličej svou nehybností připomínal kamennou plastiku včelího úlu, který překotně opustily všechny bzučící obyvatelky.

„Venku prší?“ zeptala jsem se a nevinně se na něj usmála.

Sedl si naproti mně a upřeně na mě zíral.

„Nebyl jsem venku!“ odsekl.

„Aha. Takže sprcha?“ pokoušela jsem ho dál. Dala bych svůj nejlepší foťák za možnost ho při tom výlovu pozorovat.

Velmi hlučně položil ruce na stůl a naklonil se dopředu.

„Nebyl jsem ve sprše a ty to víš!“

Periferně jsem zahlédla, že Edward začíná být ostražitý.

„No jistě, byl sis zaplavat!“ zvolala jsem vítězně.

„Isabello!“ zavrčel Nahuel. Každou slabiku drtil mezi zuby a zase vstal. Edward byl okamžitě na nohou.

Pomalu jsem dožvýkala poslední sousto a odložila příbor. Dokonce jsem použila i ubrousek. Pak jsem chytila svého, v tu chvíli horkokrevného, upíra za ruku. Tázavě se na mě podíval. Zářivě jsem se usmála a se stejným výrazem se otočila na Nahuele. Tak radostně jako já snad vypadali jen herci v reklamě na projímadlo.

„Tobě to nepřipadá ani trochu legrační?“ zeptala jsem se sladce. Použila jsem úplně stejnou větu jako on včera v noci.

Zarazil se. Pak si srdceryvně povzdychl a zase si sedl.

„Kašmír, hedvábí a značkové obleky na míru,“ prohlásil ublíženě. „Všechno je zničené.“

„A co moje hrdost, důstojnost a svoboda?“ opáčila jsem a mrkla na něj.

Odfrknul si, sebral ze stolu ubrousek a rozložil si ho na klíně.

Podívala jsem se na Edwarda a zjistila, že začíná chápat. Spolu s poznáním se do jeho tváře vkradl velmi potměšilý výraz.

„Já vyváznul bez trestu!“ prohlásil procítěně.

Nahuel i Donovan se na něj podívali a v jejich pohledech nebyla ani špetka lásky.

„Takže, když jsme se tady tak pěkně sešli,“ začal Emmett. „Má někdo nějakej nápad, jak tomu zmetkovi podpálit zadek?“

Nechápavě jsem se otočila k Edwardovi. „Nějaká metafora?“

Pousmál se. „Částečně. Jediný způsob, jak zabít někoho našeho druhu je spálit ho. Ještě lépe ho předtím roztrhat, ale když je oheň dostatečně velký, stačí.“

Pomalu jsem přikývla.

Nepřítomně jsem sledovala Donovana, jak si na stůl připravuje nádobí a suroviny. Chystal se péct nějaký moučník na zítřek. Máslo, mouka, cukr a mléko. Zadívala jsem se na krabici s nákresem své tváře a v tu chvíli mě to napadlo.

„Jak moc oblíbený šéf je asi Dagross? Hádám, že jeho lidi ho musí milovat nehynoucí láskou.“ Prsty jsem poklepávala na desku stolu. V hlavě se mi začal rodit konkrétní plán.

Edward mi něžně ale důrazně zakryl ruku dlaní a to tiché bubnování utnul.

„Myslím, že tě všichni napjatě poslouchají. Klidně se nám svěř.“

„No, co zkusit jeho metody? Jakou snídani si dává většina Američanů?“

„Kafe?“ navrhla nechápavě Rose. „Koblihy?“

Ukázala jsem na kuchyňský pult.

„Mléko,“ konstatoval Edward.

„A vločky,“ dodala jsem vítězně. „Obaly na těchto dvou potravinách se používají při hledání pohřešovaných osob. A jestli se nepletu, vločky nám Dagross nechal!“

Chvíli bylo ticho. Netrpělivostí jsem div nevyskočila. Mně ten nápad připadal skvělý.

„Takže ty navrhuješ vypsat na Dagrosse odměnu?“ zeptal se pro jistotu Nahuel, aby se ujistil. Přikývla jsem. Na tvář mi přilétl polibek.

„Jsi úžasná,“ prohlásil Edward a pak si mě přitáhl na klín. „Někdo z jeho lidí toho určitě využije. Řekl bych, že se ho bojí a pokud bude cena za jeho zradu dostatečně vysoká…“

„Jo a vzhledem k tomu, jak jsem se cítila já, když jsem se viděla na krabici od mlíka, myslím, že bude pěkně zuřit, až ten inzerát uvidí.“

Emmett potěšeně tlesknul a rozesmál se. „To bude úžasnej pohled, až se mu bude z hlavy sypat obilí!“

„Kolik?“ zeptala se zamyšleně Rose.

„Patnáct?“ navrhoval Edward.

Zavrtěla jsem hlavou. „Dvacet. Ať se zalkne, hajzl!“

 

+++++

 

Alice odešla upravit Dagrossovu fotku, kterou jsem pořídila při uplácení dnes už mrtvého soudce. Spolu se svým manželem se chystali udělat největším potravinářským společnostem nabídku, která se nedala odmítnout. Kam se ztratili Emmett a Rose jsem netušila, ale vzhledem k tomu, že tu noc neměla proběhnout žádná výprava za padouchy a hlavně podle zvuků, které jsem zachytila z chodby, jakmile za nimi klaply dveře, jsem získala poměrně jasnou představu, co se chystají dělat.

Nahuel zavrčel něco o žehlení a vypařil se do svého pokoje.

„A co my?“ zeptal se Edward. Ještě pořád mě majetnicky držel na klíně a momentálně mi pod záminkou, že potřebuje líp slyšet moje srdce, rozepnul první tři knoflíčky na blůzce. Donovan předstíral, že je pouhý kuchyňský robot.

„Vezmi mě ven,“ zaprosila jsem.

Zamračil se. „Trpíš výpadky paměti? Chtějí tě zabít! Nemůžeš chodit ven.“

Ten naštvaný výraz jsem mu velmi zdatně oplatila.

„Ten všivák asi těžko sedí za plotem a čeká, až vyjdu ven! Vždyť nemá tušení, kde bydlím! Pojeďme aspoň do lesa. Jestli tu budu zavřená dalších čtyřiadvacet hodin, tak se asi zblázním!“

Nesouhlasně zafuněl a chystal si nějaký pádný argument, ale varovala jsem ho pohledem.

„Buď pojedeme spolu, nebo si vyrazím sama. Je to na tobě!“

Všimla jsem si, že míra hněvu, který se mu nastřádal v očích, pomalu začíná dosahovat úrovně kapky nitroglycerinu padající k zemi.

„Je vždycky taková?!“ zavrčel na Donovana, aniž ze mě spustil oči.

Donovan přestal hňácat těsto a na moment se otočil naším směrem.

„Ne!“ Prásknul pěstí do žluté hmoty na vále a dodal. „Horší!“

Uchichtla jsem se.

„Co já s tebou provedu?“ zeptal se Edward, tentokrát téměř šeptem.

Zatajila jsem dech. Jeho oči stále žhnuly, ale tentokrát to nebylo hněvem. Takhle se možná tváří krotitel před vstupem do arény. Ten pohled ve mně automaticky vyvolal pocit šelmy zahnané do kouta. Zavrčeli jsme ve stejnou chvíli.

„Bello…!“ Zvuk jeho hlasu obsahoval varování, ale jeho sametová barva zároveň odváděla mou pozornost úplně jiným směrem.

„Edwarde?“ Místo slabik jen horký vzduch.

„Nerad vám do toho vstupuji, ale podle mého názoru vám krátký lov jenom prospěje. To těsto se mi začíná péct přímo na stole,“ poznamenal Donovan.

Vyzývavě jsem se pousmála.

Edwarda se rozesmál a navzdory mým hlasitým protestům si mě přehodil přes rameno a běžel do garáže. Nepustil mě, dokud neotevřel dveře temně modrého Astona Martina. Bleskově mě posadil na místo spolujezdce a připoutal bezpečnostním pásem. Než jsem stihla přestat nadávat, seděl vedle mě.

„To je ale pitomej zvyk! Divím se, že jsi mě netáhnul za vlasy!“ zasyčela jsem a vzteky lapala po dechu.

Dal mi pusu na tvář.

„Na to jsou moc krátký.“ Můj následný výbuch hněvu div nespustil airbag.

Chystal se strčit klíč do zapalování, ale pak se najednou ještě jednou sklonil ke mně a líbal mě. Moje nahromaděná agresivita konečně našla způsob, jak se prosadit. Tohle nemělo absolutně nic společného s romantikou. Bylo to něžné asi jako běsnící požár na vyprahlé travnaté pláni. Znovu se ozvalo dvojí vrčení. Znovu jsme bojovali. Shodli jsme se jen na jediné věci. Odmítal mě pustit a já mu na oplátku nedovolila, aby se vzdaloval. Zlom nastal až ve chvíli, kdy jsme na jazyku ucítili mou krev z drobné trhlinky na spodním rtu.

Ozval se pozvolný hluboký výdech a Edward mi zkameněl v náručí. Jeho ústa se pomalu přesunula přesně k tomu místu. Pomalý trhaný nádech a pak jsem ucítila jemný dotek jazyka. Povzdechl si. Trochu to štíplo, následovalo chvilkové mravenčení. Ranka se uzavřela. Polibek. Druhý, trochu delší.

„Tak pojedeme,“ řekl tiše a pohladil mě po tváři.

 

+++++


Poprvé v životě jsem nelovila sama. Moc se snažil dávat mi přednost, ale civilizovanost  nebyla věcí, kterou by se predátoři obvykle při štvaní zvěře příliš zdržovali. Jako první zachytil pach mladé pumy a nasměroval mě k ní. Zastavil se, abych po ní mohla jít já. Ale jeho tělo i tvář v tu chvíli prozrazovaly maximální vypětí. Když jsem po několika desítkách vteřin to zvíře přemohla a zadívala se do tmy, tam, kde stál on, najednou jsem neměla jistotu, jestli nezaútočí. Vypadal našponovaně, maximálně soustředěný. Zosobnění hypnotické krásy a elegance šelem.

Napila jsem se, nehybné tělo velké kočky v náručí. Po několika měsících jsem ochutnala čerstvou krev. Přitom jsem se dívala Edwardovi do očí. Magický okamžik. Ve vzduchu visela smrt, ale zároveň jsem snad nikdy nebyla pokojnější. Připadalo mi úplně přirozené rozdělit se. Moje lidská část by s ním chtěla sedět v kavárně nad kouřícím šálkem. Ta zvířecí ale právě prožívala totální spokojenost tady uprostřed lesa.

Přestala jsem pít a položila pumu na zem. Seděla jsem u ní, moje ruce zůstávaly na jejím těle.

„Pojď ke mně,“ vyzvala jsem ho tiše. Zdržela ho vteřina zaváhání. Asi přemýšlel, jestli to myslím vážně. V té druhé už  klečel u mě. Sklonil se a povečeřel se mnou.

 

+++++

 

„Co když to bude trvat týdny?“ nadhodila jsem o něco později. Leželi jsme pod stromy a koukali na hvězdy. V Seattlu většinou nebývaly moc vidět a i tady v lesích se kvůli časté oblačnosti objevovaly jen málokdy. „Nejsem typ, co by dokázal vysedávat doma.“

„To už jsem pochopil,“ odpověděl s úsměvem. „Už jsme se o tom trochu radili. Teď, když nám chybí informace od Esmé, zkusíme pročesávat město namátkou. To, že je upír, má jednu nespornou výhodu – velmi zapamatovatelný pach.“

„Jo, síra a popel,“ zasyčela jsem.

Překulil se na bok a šimral mě stéblem trávy na krku.

„Ještě by tu byla jedna možnost. Ale nezačni hned ječet, jo?“ dodal honem.

Podezíravě jsem se na něj zadívala. „Povídej.“

„Pokud je ta izolace už na tebe moc, můžeme na čas odjet jinam. Carlisleovi patří spousta nemovitostí. Některé nejsou ani daleko.“

„Nechci před tím mafiánským hajzlem utíkat!“ zavrčela jsem.

„Z toho by tě nikdo nepodezíral. Ale zůstávat v domácím vězení není moc velkej rozdíl. Můžeme tomu říkat třeba dovolená.“

Nespokojeně jsem se ušklíbla. Stéblo mě pohladilo po bradě a pak po tváři.

„Při nejhorším tě přesvědčím o tom, že s tebou chci bejt sám.“

Dotkla jsem se jeho vlasů.

„Teď se mnou jsi sám.“

„Taky pravda,“ souhlasil spokojeně a konečně mě líbal.

 

+++++

 

Vrátili jsme se až ráno. Cítila jsem se hrozně unavená, a když jsem si od Donovana poslechla poslední informace o stavu Esmé, chtěla jsem jít do postele. Jakékoli myšlenky na spánek mě ale okamžitě přešly, když se najednou přiřítila Alice. Úplně zářila.

„Mám to, Bello!“ řekla a rozrušením div nenadskakovala.

„Co přesně máš?“ zeptala jsem se unaveně, jednu nohu položenou na prvním schodě.

„To, co jsi chtěla najít! Mám to!“

Sevřela jsem její paže a málem s ní začala cloumat.

„Znáš její jméno? Už víš, kdo jsem?!“

Horlivě přikyvovala.

„Nejen to. Ty máš rodinu, Bello! Tvůj děda žije asi sto padesát kilometrů od Seattlu, ve Forks!“

Roztřásla jsem se. Pořád jsem ji držela, ale tentokrát spíš proto, aby se mi nepodlomily nohy.

„Jmenuje se Swan. Charlie Swan.“

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

MisaBells

62)  MisaBells (27.01.2011 17:36)

A sakra... Ten konec! Celá povídka byla na jeden nádech, ale u toho posledního jsem se musela několikrát nadechnout. Takže děda? Hm... Jedeme do Forks, Karolko? Fakt? Žjů...

MaiQa

61)  MaiQa (27.01.2011 15:10)

Nic nevymyslím. Hsem absolutně vyražená z provozu. Jediné, nad čím dokáži přemýšlet nějak inteligentně je to, že konečně ví alespoň o svém dědovi.
A o společných chvílích v lese nemluvím. Není ínic, co bb to dokázalo vyjádřit.
Dagrosse bych se opravdu s radostí zbavila já sama.

Silvaren

60)  Silvaren (27.01.2011 11:57)

Skoro je mi Nahuela líto, ale představa, jak stojí se žehličkou u prkna Donovan dnes taky krásně perlil:D :D :D, hlavně na adresu Belly s Edwardem. A nad vším se vznáší Esméin osud a Dagrossova hrozba. Prostě nádhera.

59)  Petris (27.01.2011 11:34)

Milá Karolko, můj přetížený mozek asi nevyplodí žádný světoborný komentář, ale veř, že se mi to moc a moc líbilo, že jsem se smála, jásala i divila, a že jsi prostě báječná autorka. Snad Ti nevadí to oslovení, když se vlastně neznáme.Děkuji.:)

Ewik

58)  Ewik (27.01.2011 11:02)

Nádherná kapitola!
Chudinka Nahuel, prý kašmír, hedvábí a značkové obleky na míru...
Vločky...to bude ještě mazec.:D
Lov
Charlie
Děkuji!

Carlie

57)  Carlie (27.01.2011 10:48)

Karolko, nádherná kapitolka
Něžná, plná úžasných formulací, metafor, škádlivého humoru i napětí.
Dialog s Nahuelem byl na Oskara :D
Donovan opět bez konkurence se svými hláškami ;-)
Moc se mi líbí Edward krotící svůj temperament… jeho hrdost, že vyvázl bez trestu , jeho utnutí staccata Belliných prstů , jeho výmluva pro rozepnutí knoflíčků
A jejich úžasné sbližování jdoucí ve stále více oscilující sinusoidě… vášeň v autě, společná véča, romantika pod hvězdami
Neskutečné, nádherné.
Včera jsem přečetla a nechala se ukolébat tou pohodou a šla spát se slepicema
Nad tím Charliem mhouřím oči, co na nás chystáš?
Dneska v práci honem tluču rychlý komentář.
Pořád jsem tady a úžasem nedýchám, krása, Karoli.
Děkuju

sakraprace

56)  sakraprace (27.01.2011 10:38)

Nahuelův výstuk byl výborný Ten výlov bych chtěla vidět a taky Dagrossův obličej až se uvidí na vločkách :D
A jejich společný lov...Karolko, Karolko...
Nakonec ještě Alice našla její rodinu, na Charlieho se fakt těším.

55)  kamčí (27.01.2011 10:06)

no jo no, tak jsem nakonec usnula. ale jen proto, že mně uspaly ty včely, co mi už dva dny bzučej v hlavě nějaký zoom zoom zoom .asi už jsem z nich nějaká zhypnotizovaná

54)  Iwka (27.01.2011 09:23)

To s tou pumou bylo fakt kouzelné. No a teď... Takže děda??? Tímhle jsi mi do hlavy zasela tak milion torií
Přidej další prosím rychle, tenhle konec je zabíjející.

Michangela

53)  Michangela (27.01.2011 09:07)

Děkuji!

Twilly

52)  Twilly (27.01.2011 08:39)

Hnědulko, tak odteď bude Redbull kupírovat křidílka... a redukovat délku komentu ... TAK PŘÍSAHÁM!!!

sfinga

51)  sfinga (27.01.2011 08:16)

Krásnější probuzení jsem si nemohla přát ZOOM
Karolko, na rozdíl od Belly, která chtěla být u Nahuelova výlovu - já ho při tom viděla Naštvaný výraz, zuby drtící španělské kletby, pološílený pohled, když zjišťoval rozsah škod
Hele, ale jedno si představit nedokážu Donovana předstírajícího,že je kuchyňský robot
Já bych vážně chtěla být malou muškou a pozorovat dění v kuchyni, tu žhavou atmosféru, kterou tk trefně Donovan okomentoval a potom se proměnit v šišku na vysokém stromě a dívat se na společné krmení Edwarda a Belly. Muselo to být tááák intimní. Ti dva a jedna puma áááách

A nakonec - nakonec Charlie Swan - bože já se tolik těším

P.S.- Chci vidět vzteklý výraz Dagrosse, až mu jeden z noshledů přinese vločky

PeTi

50)  PeTi (27.01.2011 08:09)

Nádherná kapitolka, Karolko! Nahuel byl dobrej, ve sportovním, jak to nejprve Ewardovi nedocházelo, prostě to nemělo chybu.

Pak opět takové menší šarvátky s Edwardem. No jo, je to Amerika a Bell chce být svobodná. Edwardovi se to asi moc nelíbí, že ji nemůže pořád hlídat.

A ten konec? Že by nakonec jela s Edwardem k dědovi? No bude to ještě zajímavé... A ta fotka na vločkách? Jo Dragoss je šmejd =D

Omlouvám se, že píšu až dneska, ale včera večer jsem nestíhala, což mě mrzí, ale snad jsem to napravila.

Takže pevné nervy a psát ;)



49)  AMO (27.01.2011 07:21)

Dobré ránko, Karolko, včera v noci, po přečtení nového dílu ZOOM, jsem už neměla sílu napsat malý komentík. Nějak se to na mne navalilo a já usnula téměř na klávesnici. Ale nyní mi to vůbec nevadí, protože Ti chci poděkovat... vrátila jsi mi sny. Spinkala jsem jako miminko a ještě se mi zdálo o Zoom. Bylo to tak živý... no jako film
Takž ti povím vše je dokonallé a nic neměň, miluju tyhle postavičky v příběhu, miluju i Tebe
DĚKUJU!!!!!

P.S. Jedna věc mne ve snu zarazila... otcem Zoom u mně byl Dagross??!!

Bosorka

48)  Bosorka (27.01.2011 07:18)

Milunko prosím máš na ty tvé prstíky zbrojní pas? Pokud ne, okamžitě si ho zaři´d nebo tě zavřou!!
Díky za objasnění toho, jak Zoom reaguje na jed. Ještě by mě zajímalo, jak Edíkovi chutnala

Lucie

47)  Lucie (27.01.2011 06:20)

Tak už jí tu matku konečně našli...

Karolka

46)  Karolka (27.01.2011 00:57)

Čtvrté děkuji.
Yasmini: Veliké díky!
jeanine: Krásně ses rozepsala, děkuju!
kamčí: A o co, že už spíš? B)
eElis: Jasně, že Zoomie nemůže Donovana nikdy ale nikdy propustit. Páč bych byla mrtvá. Jsem ráda, že sis Double užila. Díky!
Lenka326: Karolka mlčí a tváří se nenápadně. B)
Pospeta: Tvůj komentář jsem četla už dvakrát (poprvé hned po vydání a podruhé teď) a pokaždé jsem to prožívala stejně. Dvě velmi silné emoce. První – obrovská radost a vděčnost. A ta druhá – totální panika: „Co já jí na tohle asi tak mám napsat?“ Maximálně jsem schopná reagovat na dotaz ohledně čokolády, protože v těchto věcech nikdy neváhám. Ale jinak? Prostě děkuju a závěrečnou tečku píšu s pocitem, že ti něco dlužím.
krista81: Jsem moc ráda, že sis to užila a tu postel ti závidím, protože už div nepíšu čelem. A ujišťuju tě, že Zoom Zoom Zoom infikovalo i mě. Děkuju!
Lia: Kdyby to bylo při osobní komunikaci, asi bych jen kuňkla: …kuju. Ale takhle budu odvážnější.
Fanny: Děkuju a taky přeju méně náročné dny.
Scherry: Děkuju!
jenka: Děkuju. Jen doufám, že na mě u zkoušek nebudeš vzpomínat ve zlém.
chaton: Díky!

45)  chaton (27.01.2011 00:43)

Karolka

44)  Karolka (27.01.2011 00:41)

Třetí děkuji.
Jesska: Pevně doufám, že to s tou závislostí není tak špatné, protože tentokrát budeš muset vydržet až do pátku. Zítra budu bez elektřiny. :p Každopádně hlavně děkuju za komentík a slova chvály.
Anna s číslem: Jen tak dumám, jak jsi přišla na Jacoba… To by Zoom nemohla být poloupírka. Ale uznávám, že opustit předlohu je poněkud náročné (i pro mě ). Držme se zatím toho, co víme. Charlie Swan je Zoomin děda. Necháme se překvapit, co z toho vypadne dál. (Tedy – doufejme, že vypadne… ) Moc děkuji a za šoky se omlouvám.
LostriS: S tím Jakem, to je nějaká epidemie nebo co? Že ty máš doma pejska? Děkuji za to slovo začínající „g“. Moc si toho vážím.
eMuska: Díky.
semiska: Ano, ten titulek jsi ani nemohla vystihnout líp. Už jsem poděkovala onde, ale i tak ještě jednou: díky! Jsem ráda, že ses bavila.
witmy: Tak to mě vážně těší. Aspoň to není nuda. Díky!
Bye: Nestraš mi tu lidi! Za usmažený notebook se omlouvám. Na nový ti dát nemůžu, ale co takhle dresink? (Já vím, nikdy nebudu tak vtipná, jako Zoom. ) Tvůj zvýšený zájem chápu a sdílím. (Neoficiální informace zní, že v tom pěkně lítám. ) Díky, sestro. A co poznámečky, píšeš???
Janeba: Při čtení komentáře jsem si nebyla jistá, jestli to říkáš pomalu nebo překotně. Vím, že je to vlastně nedůležitá úvaha, ale každopádně jsem se uculovala a u těch čtyř otazníků vyprskla smíchy. Moc děkuju.
Jarusinka: Otevřu si obchod s „ň“ a budu velmi bohatá! Moc děkuju za krásná slova. Ovšem ten závěr mě vyděsil. No jo! Zítra musím vstávat!
dorianna: Přimysli si můj vděčný pohled, plachý úsměv, lehce zčervenalé tváře a bušící srdce. (Po půlnoci bývám víc naměkko než před ní) . Moc děkuju!

Karolka

43)  Karolka (27.01.2011 00:22)

Druhé děkuji.
Dennniii: Donovanovy moučníky jsou jistě nepřekonatelné, o tom nemůže být pochyb. A čas Esmé už se blíží, ano. Moc děkuju, byl to úplný dopis.
Hanetka. Moc děkuju. Ono to se mnou dnes zase nějak cloumalo, takže ty dvě zmiňované scény jsem psala šíleně dlouho a nakonec vydala asi páté verze. Nicméně, ano, lehce se mi hlavinka zamotala.
milica: Ono to možná bude tím, že tohle je Bella mladší.;) Jsem ráda, že se ti to líbí. Mě to taky moc baví.
Nosska: Těš se, těš. Moc díky!
Baruu: Děkuju!
kytka: To mě moc těší. Tyhle věty jsou důkazy mých občasných transů. V tom místě se mi většinou ten pomyslný film v hlavě zastaví a je z něj fotka. Já se ji pak pokouším popsat a ochutnat atmosféru. Děkuju.
Pája: Strašně moc děkuju. Dnes jsem Múzáka musela trochu zmermomocnit, protože trochu stávkoval. Asi ho pošlu na dovolenou a zažádám si o výměnu. :p
Twilly: Redbulle, že ty ses s někým vsadila, že napíšeš komentář přes celou administraci. Ty jsi vážně zlato. Sufražetka jsem, ale jen malou částí své osobnosti. A to ostatní: Všechno to nejdřív testuju na sobě, tak jsem věřila, že přežiješ. Děkuju!!!
Texie: To asi bude. Jen aby ty jeho flusance nenapáchaly škodu… Moc díky!
Luciana: Jestli se nepletu, z originálních postav už se neobjeví nikdo další. (Ale s jistotou to tvrdit nemůžu…) Já taky děkuju. Další kapitolka by měla být v pátek. Zítra jsem většinu dne bez proudu.:(

«   1 2 3 4 5   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek