Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ZOOM2.jpg

14) Hájení osobního prostoru aneb Odpouštím vám, ale pomsta bude sladká

„Ahoj,“ řekl hned, jak jsem se probudila. Pořád jsem se k němu tiskla a celé tělo mě bolelo. Přesto jsem se nehodlala pohnout.

„Ahoj,“ odpověděla jsem a ještě na chvíli zavřela oči. Ale jen proto, abych zahnala poslední stopy nočních můr a nechala se nasáknout vědomím jeho blízkosti.

„Závidím ti, že nemusíš spát a mít sny,“ fňukala jsem.

„Závidím ti, že můžeš,“ kontroval. Na nose jsem ucítila lehký polibek.

„Není co. Pokud se nevyžíváš ve filmech od Tarantina.“ Otevřela jsem oči. Právě včas, abych zahlédla jeho úsměv.

„Jak je ti?“ zeptal se. Pak se vyvlékl z mého objetí a já se s úlevným vydechnutím položila na záda. Hlasitě mi v nich luplo.

„Já nevím, ještě jsem to nezkoumala,“ odpověděla jsem. „Ale určitě to bude lepší než včera. Už mám zase chuť tě praštit,“ uculila jsem se.

Zasmál se. „Tak to už jsi úplně v pořádku. Jen nezapomeň, že by ses mohla zranit,“ popichoval mě.

Nespokojeně jsem se zaksichtila.

„Budu muset vymyslet něco jinýho. Co takhle zákaz narušování mého osobního prostoru?“

Oči se mu stáhly do dvou tenkých štěrbin. Jako šelma, která se absolutně soustředí na jediný cíl. Naklonil se nade mě, ale opřel se o ruce, takže se mě vůbec nedotýkal. Zůstal tak a jen se na mě díval. Zřetelně jsem slyšela, jak mi zrychluje srdce a jak se moje plíce bolestivě dožadují rychlejšího přísunu vzduchu. Prsty mě skoro brněly, jak se ho chtěly dotknout.

„A to by byl trest pro mě nebo pro tebe?“ řekl a klesl o další milimetry. Jeho oči putovaly po mé tváři a pak zůstaly upřené na mé rty. Myslela jsem, že bouchnu.

Zhluboka jsem se nadechla a sáhla pro poslední rezervy sebeovládání.

„Myslíš si, že vydržíš víc než já?“ zeptala jsem se pár vteřin před tušenou porážkou. Hlas mě zrazoval. Jeho nehybný výraz ale postupně roztával. V tu chvíli už mi srdce bubnovalo rychlostí lopatek lodního šroubu.

„Jsi nebezpečná, víš to?“ zavrčel a pak se ke mně konečně přitiskl. O vteřinu později už se nedalo poznat, kdo komu vlastně podlehl. Stále to bylo tak nové a překvapující. Právě když mi proběhlo hlavou, jestli moje občasné zaváhání nepůsobí trapně, pevně mě objal a s polohlasným mručením přitiskl rty na můj krk. Nemohla jsem se hýbat a tak jsem jen tiše čekala.

„Připadám si jako bych vykrádal kasičku v kostele,“ řekl po dlouhých minutách měřených jen nepřesnými hodinami postupně zpomalovaného dechu. Netušila jsem, co na to říct. Odhodlala jsem se položit nesmělou otázku.

„Dělám něco špatně?“

Opřel se o loket a neohrabaně se mi pokoušel vnést trochu řádu do krátkých trčících vlasů.

„Ne. Jen mě nikdy dřív nenapadlo, že by mi… zkušenosti mohly překážet. Teď bych na ně rád zapomněl. Nebylo to nic, k čemu bych se chtěl vracet.“

Přemýšlela jsem a snažila se to srovnat v hlavě. Tyhle věci šly zatím vždycky mimo mě. Ale vzhledem k tomu, co jsem vídala v noci a někdy i za bílýho dne v naší čtvrti, asi jsem to pochopila.

„Uděláme dohodu, jo?“ pokračoval a já si užasle uvědomila, že vypadá rozpačitě. Ještě nikdy jsem ho takhle neviděla. Dokonce se na mě ani nedíval, když to říkal. „Ty zapomeneš na tu hloupost s osobním prostorem a já se ti na oplátku…“ U posledního slova se zarazil. Chvíli mi připadalo, že to snad ani nedořekne. V obličeji se mu odrážel nějaký vnitřní zápas. „…podřídím. V tempu a způsobu,“ dodal honem. Pak teprve se na mě podíval.

Odkašlala jsem si a uhnula pohledem k jeho rameni.

„Zatím nemám problém,“ vypravila jsem ze sebe. Pak jsem se nervózně rozesmála. „Ale nemáš představu, jak se musím přemáhat, abych tě nenutila tu větu o podřizování zopakovat.“

Mlasknul jako by se snažil krotit koně a znovu mě pevně sevřel.

„Jasně, že se to týká jenom otázek… osobního prostoru,“ vrčel s hranou naštvaností.

„V těch ostatních si zřejmě hodláš zjednávat pořádek silou,“ utrousila jsem ironicky. „Chybí ti už jen kyj a bederní rouška.“ Zase jsem měla chuť ho praštit. Bez ohledu na to, že se mi jeho přítomnost v mém osobním prostoru moc zamlouvala.

„Pokud se to týká otázek tvé bezpečnosti, tak jo.“ Teď už to nehrál. Asi se mi ho konečně povedlo trochu naštvat.

„Fajn, chápu. Ale nesouhlasím. A jestli mě ještě jednou zavřeš do toho sklepa, přesunu svůj osobní prostor tak daleko od tebe, že k žádnýmu zasahování nebudeš mít šanci.“

Zamračil se, nadechl, ale pak už řekl jen: „Dobře.“

„Dobře?“ divila jsem se.

Pokrčil rameny. „Možná mám trochu problém vzpomenout si, kdy má mít ve dveřích dáma přednost, ale nejsem úplně blbej.“

„To nejsi,“ usmála jsem se. Skoro fyzicky jsem cítila, jak napětí opadá a vrací se naprostá spokojenost z jeho blízkosti.

Lehnul si vedle mě a já se opřela o jeho rameno.

„Teď to přijde?“ zeptal se.

„Jo, myslím, že jsem připravená. Takže – co se v noci stalo?“

Moje ruka položená na jeho hrudi se nadzvedla, jak se zhluboka nadechl.

„Na místo setkání nikdo nedorazil, čekali jsme tam skoro do půl třetí. Měl jsem divnej pocit. Volal jsem Carlisleovi a během toho hovoru jsem si vzpomněl, co jsi říkala o Esmé. Že ti připadala rozrušená. Vyrazili jsme k ní domů. Carlisle její adresu znal. Carlisle…“ odmlčel se.

„Miluje ji,“ dopověděla jsem za něj. „Viděla jsem, jak se na ni díval.“

„Zařídil si ordinaci ve čtvrti vyvrhelů. Je to jeho způsob práce. Esmé k němu poprvé přišla pár týdnů po tom, co se nechala sbalit tím Dagrossovým poskokem. Pak chodila pravidelně. Zmlácená.“

Neklidně jsem se zavrtěla. Před očima mi vyvstal obraz Esmé, jak jsem ji viděla v noci.

„Myslím, že ji miloval hned. Nikdy o tom nemluvil, ale změnil se. Až před čtrnácti dny, když u něj byla naposledy kvůli otřesu mozku a on zjistil, že je těhotná, mi o tom řekl. Celé ty dva měsíce ji přesvědčoval, aby od toho hajzla odešla. Nabízel jí, že může zůstat u nás.“

„A řekl jí, co k ní cítí?“

Edwardova ruka něžně projela mými vlasy a zastavila se až na krku. Tam zůstala.

„Ne. Ona je člověk,“ odpověděl. „Ten vztah by neměl smysl.“

Nesouhlasně jsem zafuněla, ale nechtěla jsem ho přerušovat.

„Ona nechtěla. Cítila se zamilovaná a zavázaná. Navíc čekala to dítě.“

Musela jsem na chvíli zavřít oči. Dítě. Pořád jsem ho slyšela. I ve spaní. Jeho srdce.

„Co bylo dál?“ pobídla jsem ho konečně. Ne, nechtěla jsem to slyšet. Ale musela jsem.

„Přišel na to. Ten její. Už asi před týdnem. Zapomněla si u něj mobil. A on si prostě prošel textovky. Naše číslo zjistit nemůže, ale z obsahu zpráv pochopil, že ho zrazovala.“

„Počkej, tomu nerozumím,“ přerušila jsem ho. „Když milovala toho mafiána, proč dávala informace Carlisleovi?“

Pousmál se a políbil mě na čelo.

„To mi řekni ty. Ty jsi žena. Protože já to taky nechápu.“

Jen jsem přikývla a zavrtala se k němu blíž.

„Pak jí dal do bytu štěnici a jen čekal, kdy to zase udělá. A včera večer zavolala.“

Na chvíli si zakryl oči předloktím, jako by následující vzpomínku musel pracně hledat. Spíš se k ní ale nerad vracel.

„Přišli jsme pozdě. Ležela v obýváku na koberci a sotva dýchala. On si v kuchyni dělal drink.“

Otočil se ke mně čelem, jednu ruku stále pod mou hlavou.

„Promiň, Bello, ale nepřivedli jsme ho k výslechu.“

Dívala jsem se mu do očí a pak ho pohladila po tváří.

„Chápu. Neomlouvej se.“

„Strašně moc jsem chtěl, protože si přeju, abys byla v bezpečí. Jenže v tu chvíli…“

„To je dobrý, opravdu,“ ujišťovala jsem ho.

„Všechno proběhlo strašně rychle. Než s ním Emm a Jazz skončili, odnesl jsem ji do auta. Bylo to…“ pomalu vydechl a zase zavřel oči. Když je otevřel temně plály. „Obecně platí, že čím kratší doba uplynula od přeměny, tím horší sebeovládání máme. A já… nedýchal jsem, ani jednou jsem se nenadechl. Ten vzduch mi ale pronikal do nosu a cítil jsem ho i na jazyku. Opravdu jsem nevěřil, že dojedu domů.“

„Ale dokázal jsi to,“ řekla jsem a povzbudivě se na něj usmála.

Jemně zavrtěl hlavou. „Málem ne. Když jsem ji přenesl na ošetřovnu, chtěl jsem Carlisleovi stručně říct, co se stalo a krátce jsem se nadechl. Kdyby nebylo Rose a Alice, byla by Esmé mrtvá.“

Díval se na mě a mlčel. Z jeho výrazu jsem nedokázala nic vyčíst, jen jsem pochopila, že ta zkušenost ho nejspíš dost vyděsila.

„Myslím, že to by se na tvým místě stalo každýmu,“ zkusila jsem to.

„Možná,“ odpověděl nepřesvědčeně.

„A co bude dál?“ zeptala jsem se, abych odvedla pozornost. „Jak se k Dagrossovi dostaneme?“

„Ty nijak, ale my musíme najít jiný způsob.“

Naštvaně jsem našpulila pusu.

„Bello, nebudu tě už nikam zamykat, slibuju. Ale když si představím, že bych tě jednou našel tak, jak byla Esmé…“ Několikrát se nadechl a pak rozhodně zavrtěl hlavou. „Nikdy, rozumíš? Nikdy neriskuj. Nezmohla bys vůči němu vůbec nic. A já bych pak…“

Ani jsem nevěděla proč, ale začaly mě pálit oči a špatně se mi polykalo.

„Myslím, že už jsem to pochopila.“

Přitáhl si mě tváří až k sobě a líbal mě. Tentokrát jen pomalu a něžně.

 

+++++

 

Esmé a Carlisle zůstávali v podzemní části domu. Do konce proměny zbývaly ještě dva dny. Dolů chodil jen Donovan. Bála jsem se zeptat, protože jsem odpověď tušila, ale k večeru jsem to už nevydržela. Jen zavrtěl hlavou a pak dodal, že přeměna je příliš drastický proces, než aby se děťátko mohlo udržet v matčině těle. Obzvlášť pokud je mu teprve pár týdnů. Pak mě poprvé v životě vzal kolem ramen a odvedl do kuchyně. Oběma nám nalil dvě skleničky něčeho voňavého a ostrého.

Když se později zvedal a chystal se začít vařit večeři, zastavila jsem ho.

„Máte padáka, Donovane.“

Zůstal stát úplně ztuhle. Pak jen přikývl.

„Rozumím, slečno Kriegová. Na hodinu?“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Na minutu.“

Zase to chvilku zpracovával.

„V tom případě si půjdu sbalit své věci.“

Odložil sklenice na stůl a vydal se ke dveřím.

„Ještě moment!“ volala jsem za ním. „Potřebuju za vás náhradu. Neznáte náhodou nějakýho osminovýho upíra s dokonalým talentem pro cokoli a praxí u námořnictva?“

„Znám. Jsem to já, slečno,“ odpověděl, stále zády ke mně.

„Výborně. Jste přijat. Nastupujete ihned. Vyhovuje vám to?“

Pomalu se otočil.

„Mohl bych až za dvě minuty? Myslím, že si potřebuji na chvíli sednout, aby mě ta radostná událost nesklátila.“

„Máte je mít,“ reagovala jsem a zářivě se na něj usmála.

„Děkuji.“ Sedl si zpátky naproti mně a nalil si druhou sklenku.

„Tím jsme vyrovnáni?“ zeptal se.

Vzala jsem si od něj láhev a taky si trochu přidala.

„Naprosto,“ odpověděla jsem a pak jsme si vzájemně připili na zdraví.

„Zajímalo by mě, jak lacino z toho vyvázne děda,“ pravil, když se i druhá sklenka stala minulostí.

Uchichtla jsem se. „Jen drobnost. Konec konců, jeho provinění bylo nejmenší. Ale nemáte tušení, jakou práci mi dalo, aby se kufry s jeho oblečením nevznášely na hladině bazénu, ale pěkně se potopily až na dno.“

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3 4   »

Gassie

31)  Gassie (25.01.2011 18:35)

Bella je číslo :D Ale je milá :D Hezky si to s nima vypořádala.
Tahle kapitolka byla jako balzám. Obklad na nervy. Krásný humor. Začínající vztah Belly a Edwarda. Přestože za tím vším byla tragedie způsobená tím, co se stalo Esmé.

Lia

30)  Lia (25.01.2011 18:34)

dvojnásobná dávka i s minulou kapitolou je lepší než jen jedna kapitola
pořádně jsem se nasmála:
„V těch ostatních si zřejmě hodláš zjednávat pořádek silou,“utrousila jsem ironicky.„Chybí ti už jen kyj a bederní rouška.“Zase jsem měla chuť ho praštit.Bez ohledu na to,že se mi jeho přítomnost v mém osobním prostoru moc zamlouvala. :)

Michangela

29)  Michangela (25.01.2011 18:32)

Carlie

28)  Carlie (25.01.2011 18:30)

Karolko, dnes bude můj komentář už zcela střízlivý Tvá kapitolka mi poskytla uklidňující, příjemně chladivý (a přesto hot, jak je to možné? jak to soudruzi z NDR dokázali? ) obklad na čelo , byla něžná, vtipná, hluboká, živoucí :-)
Vykázání z osobní zóny do zóny sociální až veřejné bylo originální, super :D, až na ten chybějící tah na branku :D, nebo naopak že by ho tam bylo hodně? Jak se to vezme, ale každopádně krása!
Edwardovy úvahy na téma vývoje jejich sbližování, paráda! Jsem ráda, že se na sebe hned nevrhli
Úvahy o Esmé a že jen Bella tomu bude rozumět, proč donášela na svého milého, hmmm páni
Edwardovo líčení celé té hrůzné scény nalezení Esmé, mrazí mě a klaním se zpracování!
A Donovan, chůdě, aby ještě nedostal infarkt :D
A Nahuel? Chůďátko...:D Bude si metrošek ždímat hadříky, takové násilí! ;-) Snad mu Edward půjčí nějaký ručník
Nádherné, Karolko, tuhle kapitolovku zbožňuju z těch Tvých zatím nejvíííc :-)

blotik

27)  blotik (25.01.2011 18:30)

Perfektní. Kufry s oblečením... Chudáček malej. Perfektní povídka.

MaiQa

26)  MaiQa (25.01.2011 18:24)

Eh...po včerejším infarktovým dílu, přišel konečně zase o něco normálnější. Jsem zato ráda, dvakrát za sebou bych něco takového nepřežila. ;) ;)
Ty pomsty. Nekomentuji. Lepší bych nevymyslela.
Znělka je úžasná.
To je asi tak vše co mě napadá. Protože o Edwardovi už raději ani nemluvím. Opakovala bych se. A to stejné o Donovanovi.

Anna43474

25)  Anna43474 (25.01.2011 18:20)

Znovu si musím povzdychnout nad osudem jich obou :(
Ale na konci jsem se opět zasmála ;)
TKSATVO

dorianna

24)  dorianna (25.01.2011 18:17)

Smíření Edwarda s tím, že s Bellou nepohne ani párem volů, natož jedním upírem, bylo okouzlující. Doufám, že Bella neusne na vavřínech, je to přeci jen liška podšitá, kdoví co ho zase napadne. Osvětlení děje předchozího večera dost vysvětlilo, Carlisle se nám zamiloval už dávno )))). Pomsta Donovanovi, byla roztomilá ))) a živě vidím překvapení "dědy" až najde svoje svršky na dně bazénu )))))))))))) výborná kapitolka

23)  hellokitty (25.01.2011 18:10)

eMuska

22)  eMuska (25.01.2011 18:10)

Ach jéminé! Edward je úplne úžasný! Si ju chová ako v bavlnke! Som nadšená! Krásne!

Pospeta

21)  Pospeta (25.01.2011 17:12)

Dneska musím začít mimořádně od konce, to prostě nejde jinak.
Bella
Rozhodně je ta nejúžasnější a nejroztomilejší bohyně pomsty, jakou znám.
Určitě se jí povedl malý zázrak, překvapila vždy a na vše připraveného Donovana.
A trestík pro dědu Nahuela? Hm, když si představím toho fešáka z fotogalerie v mokrém oblečení.
No nic, Pospeto klid, Karolka zná Tvou "ulýtlou" slabost pro jednoho postaršího nedostižného muže. ;)

Raději budu pokračovat. Byla jsem paf asi jako Donovan, když jsem si přečetla o Carlisleovi a Esmé. Tak on už jí dlouho miluje? Jak asi musel trpět, když jí ošetřoval rány a zjistil, že je dokonce s tím ..... (nevím,jak to dostatečně a zároveň slušně vyjádřit) těhotná? :(
Moc se těším na jejich sbližování, čeká je asi dlouhá cesta jako Edwarda a Bellu.

A tím se konečně nenápadně dostávám k úžasnému začátku dnešní kapitolky.
Miluju jejich žabomyší války, hašteření, vážné rozhovory i prosté mlčení ve dvou.
Oba už si prošli v životě tak ošklivými věcmi a přesto v sobě mají tolik opravdové lásky a něhy. A jsou ochotni si je darovat navzájem.

A já u toho všeho můžu být. Děkuju Karolko!
Prosím o předání mých díků i Tvému dnešnímu Múzákovi.
Ať už přiletěl s jakýmkokiv nákladem, upekli jste spolu tu nejvybranější lahůdku ze všech.

20)   (25.01.2011 17:02)


Karolííí... z nejakého dôvodu mi nejde vložiť komentár, ktorý som pracne napísala, takže by som ťa chcela aspoň veľmi pochváliť za túto kapitolku, scény, ktoré mi vyrážali dych by bolo zbytočné menovať, pretože som sa nadýchla až na konci a chcem ti poďakovať, že 14. Zoom je už tu, lebo večer sa na počítač nedostanem, čiže som rada, že som si to mohla prečítať teraz.
Tak zas nabudúce, keď sa mi bude dať vložiť "pôvodný" prvý komentár... :/

P.S. : Som rada, že sa znelka páči/la


19)  mary (25.01.2011 16:51)

všichni tady zanechávají dlouhé komentář, ale já poruším jejich řadu. Byl to úžaný díl

Lenka

18)  Lenka (25.01.2011 16:46)

Bella s Edwardem na 100% potvrzují pořekadlo: co se
škádlívá, rádo se mívá.
To jejich sladké pokoušení je úžasné.
Edwardovo vyprávění o Esmé mě dojalo.:'-(
No a co ta pomsta? Já čekala ty tři metráky brambor.Ale je fakt, že tohle bylo o moc a moc lepší.
Děkuji ti za další nádhernou kapitolu.


Jo a znělka je skvělá, už jí nemůžu dostat z hlavy.

17)  bb (25.01.2011 16:42)

moc krásná kapitolka
Je moc hezké pozorovat ty dva, jak postupně hlouběji poznávají jeden druhého a samozřejmě, jak je to k sobě přitahuje a rozpačitý Edward... no páni! ale z jeho slov cítím upřímnost, myslím, že mu na Belle strašně moc záleží, má strach, aby jí někdo neublížil, současně mám ale pocit, že se bojí i sám sebe, svých citů a své touhy, svých zkušeností v "minulém" životě, bojí se, aby jí nechtěně nějak neublížil...
Esme a její smutný příběh... jak mohla snášet takovéhle zacházení, chudinka :'-(
„Máte padáka, Donovane.“ ... tak touhle větičkou jsi me rozbila, víš, jak jsem se vyděsila? opatrně jsem četla další řádky... jsem šťastná,že Donovan zůstává hezky ho nachytala
a poslední větička "Ale nemáte tušení, jakou práci mi dalo, aby se kufry s jeho oblečením nevznášely na hladině bazénu, ale pěkně se potopily až na dno.“ chci vidět Nahuelův výraz, až je bude lovit

16)  Ashley (25.01.2011 16:29)

Já nevím, ale myslím, že k pošťuchovacím částem není prostě třeba se vyjadřovat, pokud nemáš osvícenější den než obvykle, protože nevtíravý a vytříbený humor máš prostě zabudovaný v genetické výbavě.
Ovšem Esme nechápu, a to tě prosím ujišťuju, že jesem žena! Opravdu rozumím, že v tom Edward i Carlisle mají zmatek. Stále je mi líto mimča, ale asi to na mě dopadne, až se to Esme dozví.
Ovšem ten Konec!!!! S Donovanem tě musela ozářit kometa. Nebo fakt nevím! miluju tvůj humor!
A NAhuel - nemám slov, slib mi, že Bella bude u toho, až na to přijde, jinak tě přestanu mít ráda! Fantastická kapitolka!

15)  AMO (25.01.2011 16:26)

Karolko, beruško, malé uklidnění a milý rozhovor těch dvou byl tak krásný Ta lumpice snad konečně pochopila, že se o ní opravdu bojí... a musím uznat, že z Edwardovi zpovědi jsem měla mražení i já.
A popis zvláštní lásky Esmé ke Carlislovi... dotýkala jsi se tím mojí dušičky a tak ji hladila jen to trošku pokazil fakt nad ztrátou miminka.
No a samozřejmě miláček Donovan. Úplně jsem měla před očima jeho obličej a mírné pokývnutí, jako, že chápe i ten vyhazov a opětovné přijetí. A ta kouzelná větička o dědovi, následovaná odpovědí ZOOM, mě naprosto vykolejila a spojení bazénu a kufrů s oblečením... to mne odbouralo
No prostě zase koncertík

Baruu

14)  Baruu (25.01.2011 15:54)

Konec? Bomba!! Donovan je prostě správnej chlap! A Bella to s nim dost dobře umí

Edward To je kapitola sama o sobě, prostě nádhera Se mnou mává a to nefiguruju v příběhu Já ho mít...

Zase dokonalé, jedinečné, zdrcující, roztomilé, smutné, bojácné, nepřekonatelné

Tvůj talent by se měl volně prodávat, jeden takový bych taky potřebovala
A nakonec: TLLEEEESKKKK

Janeba

13)  Janeba (25.01.2011 15:53)

Karolko, zase naprosto nádherně strhující kapitolka, jen naštěstí bez děsuplnýchadechberoucích hrůz, podepisujících se na mých šedinách! Dnes jsem si to náramně užila, včetně vyhazovu Donovana a kufrů Nahuela v bazénu! Edward je stále okouzlující, snad čím dál víc a jeho obava o Bellu je více než na místě, hlavně po posledních událostech, které nastaly! Doufám, že Esme přeměnu ustojí a zvládne, protože se domnívám, že by potom Dagrossovi spadla ta jeho nesmrtelná čelist, kdyby se proti němu postavila novorozená Esme (samozřejmě s rodinnou ochrankou za zády)! Karolínko, byla to další omamující část Tvého skvostně dokonalého puzzle a já jen ... !
Děkuji!!

Dennniii

12)  Dennniii (25.01.2011 15:52)

Perfektní kapitolka, taková alespoň trochu uvolňující po tom včerejším kapesníčkovým dnu. Název kapitolky byl superní. :D

Bella a Edward, prostě dokonalej pár, kterej se bude kočkovat asi ještě hodně dlouho. Ale ten rohovor, byl úžasnej. A hájení osobního prostoru taky. Moc se mi líbí jak se jejich vztah po krůčkách rozvíjí. Ale v jejich případě se pojem normální vztah asi jen tak neuskuteční. A Bella rozhodně bude chtít jít po Dagrossovi, po tom včerejšku rozhodně. Ty dva jsou prostě superní páreček. A Edward ten je slaďoučkej, on se o ní bojí. Udělal by pro ní cokoliv, jen to trochu přehnaně praktikuje, ale slíbil, že do sejfu už nepůjde, tak uvídíme jestli své slovo dodrží.

Ale ten rozhovor měl i tu temnější stránku, hlavně to čeho je Dagross schopný. A taky Edward a jeho sebeovlání, myslím to jak málem zabil Esme. On je ze všech v upířích letech nejmladší, takže je to pro něj těžký abstinovat v takovýhle situaci. Tak si říkám, ještěže je Bella poloupírka.

Carlisle a Esme, z Carlisleho pohledu láska na první pohled a že by i Esme k němu něco cítila?? Chuděrka Esme, teď strašně trpí a nikdo ji nemůže pomoci, snad předměna dopadne dobře. :'-( :'-( :'-(

Donovan a Nahuel, naše oblíbená dvojka zrádců a práskačů. . Hezkou pomstičku si Bella vymyslela, ikdyž mi bylo ze začátku Donovana líto, ale tak nějak v koutku mysli jsem věděla, že to bys nám přeci neudělala, aby šel někam k eskymákům. :D :D A Nahuel bude mít asi sušící den, že?? Už aby si chystal věšáky na prádlo, až na to přijde.

Karolko, byla to úžasná kapitolka a už se nemůžu dočkat jak to bude pokračovat.

P.S. Jo a jak už jsem psala na tvé shrnutí ta znělka je prostě úžasná. Jsem si otevírala kapitolu a normálně jsem si jí pobrukovala, hlavně ten refrém.

«   1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Edward & Bella