Sekce

Galerie

/gallery/10311895_10201155317364610_791803018_n.jpg

Nový týden, nový den a společná hodina s Jacobem. :)

4. Kapitola

Bella

Další týden školy začal a já měla v plánu soustředit se na Angelu.

Hned ráno jsem jí řekla, že bych jí chtěla pomoct, udělat z ní jiného člověka. Souhlasila, že po škole zajdeme k její zubařce, abychom zjistily, jak jsou na tom její zuby a jestli jí budou moci sundat rovnátka. Nebyla bych tak otravná kvůli rovnátkám, ale Angela se zmínila, že už tam měla jít před několika měsíci, jenže je strašpytel, a zanedbala to. Nejdřív protestovala, ale jakmile uviděla Setha, s odhodláním přikývla. Plán na odpoledne jsme měly vymyšlený a s tím jsme se rozloučily, protože jsme neměly společné hodiny.

Byla jsem ráda, protože jsem mohla nenápadně proklepnout Setha, se kterým jsem měla mít algebru a historii.

Právě, když jsem se pokoušela nacpat učebnice do skříňky, objevil se vedle mě. Nejdřív jsem ho pozdravila a pak jsem mu vynadala za to, že mě nechal v pátek napospas tomu blbečkovi, Jakeovi.

„Jak jsem mohl vědět, že se do sebe pustíte přímo na parketu?“ bránil se.

„Říkal jsi, že se hned vrátíš!“ nedala jsem se.

„Byl jsem pryč sotva deset minut. Jak jsem mohl vědět, že tě nepoznal?! A ty jsi z něho udělala blbce. Nediv se, že byl naštvanej.“

„Neomlouvej ho! Buď jsi se mnou, nebo proti mně!“ Praštila jsem ho do ramene, když se začal smát.

„Nesměj se, nacpal mi jazyk do krku!“

„Bello, já to viděl a pár sekund se zdálo, že se ti jeho jazyk v tvým krku líbil.“ Šťouchl do mě.

„Ještě slovo a už s tebou v životě nepromluvím!“ vynadala jsem mu a praštila ho sešitem po hlavě.

„Dobře, dobře!" vzdával se. „Už mlčím a pojď, zvu tě na rande.“ Vzal mě kolem ramen a se smíchem mě vedl do třídy.

Byla jsem opravdu ráda, že ho mám a že si mám koho takhle dobírat bez toho, aby se urazil. Naše vtipkování mě opravdu bavilo a díky tomu byly moje první dny na škole snesitelnější. Navíc jsem z jeho strany necítila žádný náznak toho, že by po mně chtěl víc než přátelství, a o to víc jsem ho měla ráda.

Proto jsem doufala, že jsou moje instinkty správné a on s Angelou by snad mohli... Radši jsem spřádání plánů pustila z hlavy a dál se soustředila na učitelův výklad.

 

„Která holka se ti líbí?“ vybafla jsem na něj v půlce hodiny, když už jsem to nemohla vydržet.

„Ty máš ale starosti.“ Usmál se na mě.

„No ták, jsem zvědavá,“ nedala jsem se odbýt.

„Co ti zase vrtá v hlavě?“ zeptal se a vrhl na mě podezíravý pohled.

„Nic, já jen tak," řekla jsem jakoby nic. „Tak řekneš mi to?“

„Ne!“ odbyl mě, ale v očích mu tancovaly veselé jiskřičky.

„Hele, nebuď tak zapšklej a řekni mi to!“ škemrala jsem, mrkajíc při tom očima, jako bych byla nějaká mrkací panenka. Neuniklo mi, jak v sobě potlačuje smích, ale ani já jsem nebyla daleko od výbuchu. Naklonil se ke mně, zakryl si pusu rukou a začal šeptat tak potichu, že jsem ho málem neslyšela ani já.

„Fajn, líbí se mi Alice Cullenová, potom Rose Haleyová a…“

„To jsou ale čtvrťačky. Já myslím, kdo se ti líbí z našeho ročníku?“ rýpala jsem do něj dál.

„Nevím… třeba ty nejsi k zahození," vyhlásil s naprosto kamenným obličejem.

„Sethe Clearwatere!!!"

„No fakt!" bránil se. „Podívej se taky někdy do zrcadla, Bello."

„Každé ráno se tomu úspěšně vyhýbám," mrkla jsem na něj. „Ale zpět k věci... Pořád jsi mi totiž neodpověděl."

„Jsi neodbytná stejně jako máma," povzdechl si. „Fajn... kromě tebe, Molly a Jessicy, se mi líbí taky Angela Weberová."

„Já to věděla!" zajásala jsem.

„Cože?"

„Ale nic... Bacha, jde sem učitel!" Dloubla jsem do něj a zabořila nos do učebnice.

S jeho odpovědí jsem byla spokojená. Angela byla v jeho „seznamu nejhezčích holek" a to mě ještě víc podpořilo v tom, co jsem chtěla udělat. V jednu chvíli jsem si připadala jako dohazovačka.

„Jo, myslím, že nejsme k zahození,“ pronesla jsem jeho směrem, usmála jsem se a zbytek hodiny jsem už nepromluvila. Nemohla jsem se dočkat, až bude po škole.

 

Moje dobrá nálada vyprchala v okamžiku, kdy jsem vycházela ze třídy a vrazila jsem do Jacoba. Byla to taková rána, že jsem zavrávorala a málem upadla, jenže on mě stihl zachytit.

„Příště se koukej na cestu, krasotinko,“ upozornil mě chladně, ale přitom mě pořád držel kolem pasu.

„To můžu říct i já tobě a laskavě mě pusť!“ požádala jsem ho stejně chladně.

Udělal, oč jsem ho požádala, ale dál zůstal stát na místě jako svatý na mostě. Prošla jsem kolem něho a šla ke své skřínce. Seth zůstal pozadu, a tak jsem se odhlédla přes rameno, kde se loudá. Mluvil na Jacoba, který mu však nevěnoval pozornost, a místo toho ji soustředil na mě. Zpražila jsem ho pohledem a otočila jsem se k němu zády.

„Teda, vy dva jste ale dvojka!“ prohlásil Seth, když ke mně konečně došel.

„Nejsme žádná dvojka, ani nic podobného, nevím, o co mu jde,“ odbyla jsem ho a vytáhla si učebnice na další hodinu.

„Třeba se mu opravdu líbíš,“ pronesl. Pak se opřel o skříňku a sledoval, jak se pokouším nacpat věci do batohu.

„I kdyby, neměla bych zájem,“ řekla jsem tak jistě, jak jen to bylo možné, ale ten vůl se rozesmál.

„To není vtipný,“ praštila jsem ho batohem do břicha.

„Au!“ zakňučel.

„Dobře ti tak!“ vrátila jsem mu. Ale když na mě udělal ksicht, rozesmála jsem se taky.

„Musím jít. Uvidíme se u oběda,“ rozloučil se se mnou a odešel.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Jacob pořád stál u své skříňky na druhém konci chodby a čuměl na mě jak trubka ze zdi. Vztekle jsem si odfrkla a odkráčela jsem na další hodinu.

 

Jacob

Sledoval jsem, jak se hašteří se Sethem a projel mnou vztek. Jak se může během několika minut proměnit z protivné slepice na usmívající se sexy holku?

„Sexy?! Cože?!“

Kdybych se neznal, myslel bych si, že na Setha žárlím.

Proč bych žárlil? S Bellou se nesnášíme, nemám tedy důvod žárlit. Mám jen zlost kvůli tomu, že prohraju sázku s Cullenem. Přesvědčoval jsem sám sebe.

Seth odešel a ona zůstala sama. Uvědomil jsem si, jak na ni bez přestání zírám, až když se naše oči setkaly a ona mě sjela pohledem zabijáka. Když zmizela v davu, konečně jsem se dokopal k tomu vzít si věci na další hodinu. Jenže mě ani ve snu nenapadlo, že ji budu mít společně s ní.

 

Třída byla plně obsazena a jediné volné místo bylo vedle Belly.

„Někdo tam nahoře si se mnou hraje,“ pomyslel jsem si a šel jsem k její lavici. Když viděla, že se chystám posadit vedle ní, zbledla. Počítal jsem s tím, že mě to taky rozhodí, ale nic takového se nedělo. Místo toho se mi rozbušilo srdce a měl jsem radost. Co se to se mnou sakra děje?!

„Nemůžeš jít jinam?“ zasyčela, když jsem si sedal.

„A můžeš mi ukázat kam asi?“ Hodil jsem batoh na lavici.

„Já nevím, co takhle kdybys odešel stejně, jako jsi přišel?" zašklebila se.

„Vtipná jako vždycky, Ello?“ vrátil jsem jí.

„Jdi někam!“ zavrčela.

„Až po tobě!“ Usmál jsem se na ni a tvářil se nevinně jako nemluvně.

V té chvíli přišla do třídy Sanchezová a oba dva jsme zmlkli. Než udělala zápis do třídní knihy, podíval jsem se za sebe. Mike Newton se dloubal v nose, nejspíš hledal něco k snědku. Cullen seděl v zadní lavici u okna a ukazoval mi prostředníček. Debil!

Vrátil jsem mu to, jenže Sanchezová, na rozdíl od Cullena, můj nactiutrhačský čin zpozorovala.

„Jak se zdá, má dnes señor Black akční den," probodávala mě pohledem. „Señore, budu potěšena, když si svou přebytečnou energii vybijete u tabule!"

Byl jsem v prdeli, protože španělština nebyla zrovna moje silná stránka. Podíval jsem se na Cullena, který stěží zadržoval smích. Bella si zakrývala ústa rukou a její oči se mi smály. Jen počkej!

Muka začala. Sanchezová na mě začala chrlit španělská slovíčka jak partyzán ze samopalu a já byl mimo. Kdyby na mě mluvila vietnamsky, rozuměl bych jí líp. Hlavou mi probleskla slovíčka, která jsem kdysi zaslechl od Cullena, a dřív, než jsem si stačil ten neuvážený čin promyslet, spustil jsem. Nemněl jsem nejmenší tušení, co říkám, ale dle výrazu učitelky to nebylo nic moc, a tak jsem raději mluvit přestal.

„Okamžitě se běž posadit, Blacku!“ Byla bílá jako stěna.

Podíval jsem se na Bellu, která měla obličej zakrytý dlaněmi a třásla se smíchy. Cullen se smál na celou třídu a vztyčil na mě palce. Mike na mě hleděl s hubou dokořán. Bože, co jsem to kecal za nesmysly? Uvažoval jsem rychle a cítil jsem, jak moje tvář rychle rudne.

„Za ty tvé vulgárnosti bych tě měla poslat za ředitelem! To je vrchol všeho! Nejenže propadáš ze třech předmětů, španělštinu nevyjímaje, ale ještě jsi drzý! Příští hodinu si tě, ty hulváte, přezkouším! A běda, jestli si poslechnu něco z toho, co jsi předvedl dnes!“ Poslala mě do lavice a pak svůj pohled zaměřila na Edwarda. „Cullen k tabuli! Uvidíme, jestli budeš i nadále tak veselý!“

Podíval jsem se na něj a nenápadně na něj vztyčil prostředníček, ale tentokrát jsem si dal majzla, aby mě Sanchezová neviděla. Tak mu třeba!

Posadil jsem se zpátky vedle Belly, naklonil jsem se k ní a zašeptal: „Rozuměla jsi něčemu z toho, co jsem jí říkal?“ Na okamžik jsem úplně zapomněl, že ji vlastně nesnáším.

„To, co se od tebe dalo čekat,“ řekla na půl pusy. Zase byla příjemná jak kopřivka. „Ale když to potřebuješ tak nutně vědět… Říkal jsi jí, že její prsa jsou ta nejkrásnější, co si kdy viděl, a že její bradavky jsou jako borůvky. A taky, že když ji vidíš, máš chuť si ji vzít hned na místě,“ mluvila a u toho se chechtala.

„Ne! Tohle jsem vážně řekl?“ Zbledl jsem. „Já toho vola zabiju!“

„Koho?“ dívala se na mě nechápavě.

„Cullena, to on mě to naučil,“ prozradil jsem ji.

„To se dalo čekat! Jste jeden jak druhej,“ spustila, ale její monolog byl přerušen zuřivou učitelkou.

„Vy dva, ven! Okamžitě! Tohle ve své hodině nestrpím! Nedáváte pozor a pak se předvádíte, že ano, señore Blacku?! Na chodbu! A vy, señorita Swanová, berte to jako varování. A señor Cullen se půjde posadit s nedostatečnou! Na jeho prasečinky taky nejsem zvědavá.“

„Tak ti pěkně děkuju, blbečku!“ zasyčela na mě a začala si balit věci.

Mlčel jsem. Už jsem toho měl dost, jak mi pořád nadává. Jen počkej, až budeme sami, však já ti ukážu, co jsem zač! Spakoval jsem si svoje věci a šel jsem hned za ní, protože vystřelila ze třídy jak namydlený blesk a mašírovala si to ke své skříňce. Šel jsem rychle za ní, aby ji nenapadlo zdrhnout dřív, než si to s ní vyříkám. Sledoval jsem, jak hází vztekle věci do skříňky a brblá si něco pod vousy.

„Už mě nebaví, jak mě pořád urážíš!“ promluvil jsem na ni rozčileně.

„Urážím tě, protože ty děláš to samý. Ty jsi mě vždycky urážel!“ nedala se a bojovně vystrčila bradu.

Nevěděl jsem, co dělat, byl jsem úplně mimo. Opřel jsem si obě ruce o dvířka její skříňky a uvěznil ji tak na místě. Vzteky mi až zahučelo v uších, měl jsem chuť ji popadnout a… Hlavou mi problesklo, jak ji líbám tak dlouho, že nemůže dýchat, a ta myšlenka mě rozhodila.

„Co si myslíš, že děláš?“ Propichovala mě pohledem a pokoušela se mě odtlačit. Neměl jsem v úmyslu ji nechat být, ne teď. Naše obličeje od sebe dělilo jen pár centimetrů. Nemohl jsem od ní odtrhnout pohled, byla jako magnet, který mě k sobě přitahoval proti mé vůli.

„Nemám nejmenší tušení, co se se mnou děje, když jsi blízko mě,“ řekl jsem tiše a začal jsem hypnotizovat její rty.

Byl jsem u ní tak blízko, že se naše hrudníky při každém jejím nádechu dotkly. „Co když už tě nebudu urážet?“ Sklonil jsem se ještě blíž k jejím rtům. Dech se jí zrychlil.

„Přestaň, Jakeu,“ řekla přerývaně. Nešlo to, nemohl jsem ji poslechnout. To, jak mě oslovila, jakoby odbouralo veškeré zábrany. Lehce jsem se otřel svými rty o její. Oba dva jsme se roztřásli. „Jakeu, dost, přestaň!“ zachraptěla.

Ale já jsem nemohl, chtěl jsem víc. Přitlačil jsem ji na dvířka a konečně jsem odtrhl pohled od jejích rtů a podíval jsem se jí do očí, a to mě donutilo přestat. Uvědomil jsem si, že… sám jsem vlastně nevěděl co.

Odtáhl jsem se.

„Promiň,“ hlesl jsem tiše a hlas se mi zadrhl.

Musel jsem pryč, prostě někam vypadnout. Už jsem jí nevěnoval jediný pohled a otočil jsem se na patě. Neřešil jsem, kolik je hodin, nebo kolik zbývá do konce vyučování. Vyšel jsem ven před školu, nasedl na motorku a nastartoval. Nutně jsem si potřeboval provětrat hlavu, proto jsem se rozhodl jet na jediné místo, o kterém jsem věděl, že mi v tom pomůže. Jel jsem do La Push.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

8)  maryblack (09.05.2014 09:24)

Evelsten: Děkuju moc, jsem vážně nadšená, že se ti povídka líbí. Další kapitolku přidám, jak to bude možné.
Seb: Díky, že se ti líbí.;)

7)  Seb (09.05.2014 09:19)

Některí přirovnání jsou docela drsný.

6)  evelsten (08.05.2014 22:07)

Ja,ja,jaj...:D Už sa to začalo, niekto si už začína konečne uvedomovať, aké zložité a pritom úžastné je stretnúť svoju lásku...A som rada, že sa v Jacobovi prebudila žiarlivos, zaslúži si to...
Hodina španielčiny bola excelentná zas som sa toľo zasmiala na týchto hláškach zo školských lavíc... No proste paráda a chcem sa veľmi pekne poďakovať našej úžastnej Maryblack za toto rýchle pridávanie kapitol si ohromná Tešímsa na ďalšiu kapitolku

Empress

5)  Empress (08.05.2014 19:05)

To teda :D :D :D

maryblack

4)  maryblack (08.05.2014 18:52)

Niki: ještě si chvíli počkáš. :p

maryblack

3)  maryblack (08.05.2014 18:51)

No jo, jsou to experti, že?

2)  Niki (08.05.2014 18:50)

no jooo Jake je pěkně v pééééér..... co? kdy si tu vzájemnou přitažlivost konečně přiznaj

Empress

1)  Empress (08.05.2014 18:44)

Hodina španielčiny ozaj nemala chybu :D :D :D Bude doučovanie?
Medzi Bellou a Jakeom to zas pekne iskrilo. Čo iskrilo... Toto by sa už dalo považovať za menší požiar
No ono sa aj hovorí, že čo sa hádáva, to sa rado máva, takže...
Tlieskam ti zlato, veľmi podarená kapitolka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek