Sekce

Galerie

/gallery/10311895_10201155317364610_791803018_n.jpg

Jak bude probíhat situace mezi Bellou a Jacobem? Budou jeho pokusy udobřit si ji úspěšné?

12. Kapitola

Jacob

Pomalu jsem otevřel jedno oko a rozhlédl jsem se po pokoji, který, jak jsem zjistil, nebyl můj. Chtěl jsem otevřít i to druhé, ale nějak se mi to nedařilo a taky mě čertovsky bolelo. Pomalu jsem se posadil a znovu se pořádně rozhlédl kolem sebe. Buďto se mi to zdálo, nebo jsem byl ještě namol, ale byl jsem v Bellině pokoji. Co jsem sakra vyváděl?! Jak jsem se sem dostal?

Postavil jsem se a šel jsem do koupelny, jestli ji tam nenajdu, ale nebyla tam, za to jsem viděl svůj odraz v zrcadle a zděsil jsem se. Oko jsem mněl fialovo modro žluté a vypadal jsem jak poslední hastroš v tažení.

Kriste Pane, že já se nenechal odvézt domů, když mi to Seth nabízel.

Když už jsem byl v koupelně, opláchl jsem si obličej, do pusy jsem si vymačkal trochu zubní pasty a vykloktal jsem ji.

Uvědomil jsem si, že je úterý a já měl už dávno sedět na zadku ve škole, ale co, jednou snad nebude vadit, když se uleju. Vyšel jsem z koupelny a chystal jsem se sejít do přízemí, aniž bych věděl, co mě tam čeká.

Čekal mě tam Charlie, seděl u stolu, pil kávu a čistil zbraň. Těžce jsem polkl a zastavil jsem se na posledním schodu.

„Ahoj, Charlie,“ vykoktal jsem.

„Ale, zdravím! Pojď se posadit.“ Tvářil se vážně a já začínal mít naděláno v kalhotách, když jsem viděl, jak si mě přísně prohlíží a profukuje při tom hlaveň zbraně.

Posadil jsem se ke stolu naproti němu: „Bella je doma?“ vysoukal jsem ze sebe.

„Ne, jela do školy, prý nemá chuť tě vidět.“ Jen jsem přikývl a mlčel jsem.

„Chci, aby mezi náma bylo jasno…“  Probodával mě pohledem.

„Dobře…“ přikývl jsem.

„Nepřerušuj mě. Zaprvé. Bella je moje jediné dítě a já ji mám moc rád a nechci, aby jí někdo ubližoval, jasný?“

Znovu jsem přikývl a těžce polkl slinu.

„Zadruhé, víš, že umím střílet a to dost dobře, takže si na mě dávej pozor,“ zamával mi zbraní před nosem. „A ještě něco… nechtěl jsem ti takovou ubalit, ale byl jsi v noci až moc drzý.“

Zbledl jsem. Co jsem to jen vyvedl, chtěl jsem zmlátit Charlieho? Copak jsem vážně takový idiot?! Bylo mi zle.

„Zatřetí!“ Přiměl mě se na něj znovu soustředit. Pozorně jsem si ho prohlížel a čekal jsem, co bude zatřetí.

„Zatřetí… Už dlouho jsem se tak nezasmál,“ rozchechtal se. Ničemu jsem nerozuměl, sledoval jsem, jak se směje, a cítil jsem se jako debil.

Když viděl, jak se tvářím, trochu se uklidnil, ale i tak se mu ústa roztahovala do širokého úsměvu.

„Když jsem včera večer  viděl tu vaši eskapádu pod oknem, chtěl jsem zakročit, abych řekl pravdu, ale pak jsem si řekl, proč vlastně? Když ti Bella vychrstla vodu do obličeje, byl jsem na ni sakra pyšný a věděl jsem, že si můžu jít v klidu lehnout, ale ty tvoje pokusy vyšplhat na strom mi to nedovolily. A když jsi pak dostal ránu větví – mimochodem, to proto máš ten monokl - a začal jsi po našem stromě házet botu, málem jsem se zadusil smíchem.“ Znova se rozesmál, až nemohl popadnout dech.

Seděl jsem tam a sledoval jsem ho, jak se baví na můj účet. Nemohl jsem mu to zazlívat, byla moje chyba, že jsem se tak ožral.

„Dáš si kafe?“ Konečně se uklidnil.

„Jo, díky.“ Sledoval jsem, jak mi nalévá kávu a nese mi ji. „Asi mi praskne hlava.“

„Volal jsem Billymu, aby se o tebe nebál, že jsi nocoval u nás,“ postavil přede mne šálek s horkou kávou.

„Díky.“ Usrkl jsem si tmavé tekutiny.

„Bella je na tebe naštvaná, čemuž se divím, protože jste se k sobě poslední dobou chovali hezky,“ znovu začal čistit zbraň.

„Jo, ale podělal jsem to a nevím, jak to urovnat,“ přiznal jsem se.

„To proto si se opil?“

„Jo, Bella mě nechce ani vidět.“

Charlie se usmál. „Jo, chlapče, s ženskýma je to těžký. Máš ji rád?“

„Jo, tak moc, až mě to děsí,“ usmál jsem se chabě.

„Dej tomu čas. Jak znám Bellu, potřebuje vychladnout.“

„Nenávidí mě.“

„Kdyby tě nenáviděla, byl bys jí ukradenej, ale to nejsi. Měl jsi ji vidět ráno, chrlila ze sebe takový nadávky, že jsem se od ní mohl přiučit.“

„To mě má utěšit?“ Napil jsem se už ne tak horké kávy.

„Kdyby jí na to tobě nezáleželo, určitě by tak nesoptila. Nevím, co se mezi váma stalo, a ani to raději nechci vědět, ale vím, že tě má ráda. Kdyby to tak nebylo, určitě by tě nepustila v noci k sobě do pokoje a nezachránila ti krk, když jsi visel na stromě jak opičák.“

„Nepřipomínej mi to,“ usmál jsem se.

„Je jako její matka. Ta mi taky jen tak neodpustila, ale o to hezčí bylo, když se konečně uklidnila. Musíš přijít na to, jak se jí omluvit, a budeš se muset snažit.“

„Jo, to budu muset.“

„Tak fajn, vypij si kafe, hodím tě domů a pak musím na stanici.“

A tak náš rozhovor na téma Bella a já skončil a já si ještě v autě užíval, jak si mě Charlie dobíral. Nemluvě o tom, jak se do mě pustil před tátou, když jsme dorazili do rezervace.

 

Když Charlie odjel, šel jsem si dát sprchu, abych ze sebe smyl smrad z chlastu.

Za normálních okolností bych udělal nálet do lednice a sežral bych, co by mi přišlo pod ruku, ale na jídlo jsem neměl vůbec pomyšlení, a tak jsem se vydal do kuchyně, abych se napil pořádně ledové vody, jelikož jsem měl sucho v krku jako nikdy v životě.

Posadil jsem se ke stolu a podíval jsem se na tátu, který mě sledoval s povytaženým obočím. Znal jsem ten výraz moc dobře, znamenal, že je docela naštvaný a rád by věděl, co se děje.

I když jsem nejdřív váhal, nakonec jsem mu řekl, co se mezi mnou a Bellou stalo. Chtěl jsem vynechat to, že jsme spolu spali, ale šikovně to ze mě dostal a taky mi za to pěkně vyčistil žaludek.

„Co mám dělat, aby mi odpustila?“ zeptal jsem se zoufale.

„Nadbíhej jí, nic jinýho ti poradit, nemůžu.“

„Jak to myslíš, nadbíhej?“  Po tom chlastu jsem měl v hlavě vymeteno.

„Dvoř se jí. Tak se to dělalo za mého mládí, a ne abychom se s někým blbě sázeli. Kup jí květiny, napiš jí dopis, zazpívej jí…“

„Tati!“

„No co, třeba by se jí tě zželelo, kdyby tě slyšela skřehotat.“ Rozesmál se.

„To není vtipný!“ vstal jsem od stolu a přešel jsem k lince.

„Nemáš dělat blbosti. Co sis navařil, si taky hezky sněz, zasloužíš si to!“

„Tak ti pěkně děkuju!“ rozhodil jsem vztekle rukama.

„Nemáš za co! Varoval jsem tě, aby sis s Bellou nezahrával, ale ty jsi neposlechl. Měl jsi jí povědět pravdu dřív, než to mezi váma zašlo tak daleko, ale teď už je pozdě. Musíš se snažit. O to hezčí bude, když ti odpustí… jestli ti odpustí.“

„Tak ti pěkně děkuju. To mě mělo jako povzbudit?“

„Ne, jen ti říkám, jak se věci mají.“

„Měl jsem z toho stromu sletět a měl bych klid,“ posadil jsem se na židli zpět ke stolu a zoufale jsem se podíval na tátu.

„A teď by mě zajímala ještě jedna věc.“

„Jaká?“ zarazil jsem se a čekal jsem, co mi řekne.

„Vysvětli mi, kde jsi se tak opil, protože v tom vašem slavném klubu se alkohol nerozlévá, nebo se snad mýlím?“

„Ne, tam k tvrdému pití nepřijdeš,“ konstatoval jsem suše.

„Dobře, tak kde si se proboha tak ožral?“ Založil si ruce na prsou a čekal na odpověď, kterou jsem hodnou chvíli zvažoval.

„Potkal jsem Paula, když jsem šel pěšky domů, už měl trochu naváto, tak mě pozval na panáka.“ Přiznal jsem se nakonec.

„Takže Paul. Já ho přerazím!“

„Nech to být, tati, vidíš, že jsem v pohodě, tak to neřeš, prosím.“

„Vidím, jak jsi v pohodě,“ ukázal na moje oko.

„Za to Paul nemůže, to já, když jsem šplhal po stromě, abych se dostal k Belle do pokoje.“

„Už dost! Tohle bylo naposledy, kdy jsi se takhle ožral, jinak si mě nepřej!“

Tím náš rozhovor skončil. Odešel jsem do svého pokoje, lehl jsem si na postel a přemýšlel jsem, jak se mám začít dvořit Belle. Přemýšlel jsem tak usilovně, až jsem usnul a vzbudil jsem se až za tmy.

***

Hned druhý den jsem začal dělat to, co mi táta poradil. Nejdřív jsem Belle nechával dopisy zastrčené ve školní skřínce. Bohužel zbytečně, ani jeden z nich neotevřela a rovnou je házela do koše. Takhle to pokračovalo celý zbytek týdne a já byl zoufalý. Na každý můj pozdrav jen pohrdavě otočila hlavou jiným směrem a ignorovala mě.

V sobotu jsem vzal útokem květinářství a poslal jsem jí tucet růží s omluvnou kartičkou. V neděli jsem ty samé růže našel před dveřmi našeho domu a byl u nich přiložený lístek, na kterém stálo: „Víš, kam si je můžeš narvat i se svými omluvami.“

Když jsem donesl polámanou kytici domů, táta se rozchechtal na celé kolo. To mě ještě víc dopálilo, a tak jsem švihnul s polámaným pugétem do koše.

Dopisy ani kytice nezabraly, a tak jsem v pondělí na parkovišti odchytl Angelu, která čekala na Bellu, a začal jsem z ní dolovat, co by se mohlo Belle líbit. Ale marně, neřekla mi ani slovo, jen ať si sežeru, co jsem si navařil. Ani jsem se nedivil, že na mě byla naštvaná.

Celé ráno jsem si lámal hlavu, co zkusit, abych Bellu obměkčil. Nic mě nenapadalo, až když kolem mě prošla namyšlená Jessica, která si po Edwardově odchodě udělala zálusk na Mika, a na krku se jí zatřpytil přívěšek.

Jasně, šperk! Tomu neodolá žádná ženská!

A tak jsem se po škole rozjel do města, abych vybral něco, co by se k Belle hodilo. Z obchodu jsem vyšel s malou červenou krabičkou a prázdnou peněženkou. Doufal jsem, že se jí bude dárek líbit, a nemohl jsem dospat. Ještě nikdy jsem se tak netěšil na španělštinu jako to ráno. K mojí smůle si Bella sedla s Mikem až do zadní lavice a já zůstal sedět v první lavici jak blbec.

Zvažoval jsem, jestli jí mám dárek předat osobně, nebo jí ho někam šikovně podstrčit. Druhá možnost se mi zdála lepší, a tak jsem o polední pauze vyběhl ven ze školy, šikovně jsem se jí vloupal do náklaďáku a dárek jsem jí položil na sedadlo spolujezdce.

Jak jsem ke své smůle mohl čekat, dárek mi vrátila zpátky po Sethovi, který mi krabičku předal ve středu ráno na tréninku.

Jakmile jsem si všimnul, co vytahuje z batohu, vztekle jsem práskl do skříňky. Vzal jsem od něj malou krabičku, hodil si ji do batohu a nasupeně jsem vyletěl ze šatny rovnou za Bellou.

Už jsem toho měl dost, doháněla mě k šílenství! Nejen, že jsem nemohl v noci spát, nemohl jsem ani jíst, byl jsem z té holky úplně mimo. Tak moc mi chyběla, že jsem měl vztek sám na sebe.

 

Stála u skříňky spolu s Angelou, která když mě zahlédla, jak k nim rozzuřeně kráčím, vzala nohy na ramena. Bella byla ke mně otočená zády, takže můj příchod nepostřehla.

„Už toho mám dost!“ jednou rukou jsem ji chytil za rameno a otočil jsem ji obličejem k sobě, druhou jsem vztekle přibouchl dvířka její skříňky.

Polekaně mi hleděla do očí, ale během chvilky se jí do tváře vlila červeň a vjel do ní vztek, div mě nezabila pohledem. To jsem chtěl.

„Co si myslíš, že děláš?!“ zaprskala vztekle a oběma rukama se mi opřela o hrudník, aby mě odstrčila.

„Tohle dělám!“ Chytil jsem ji za zápěstí, zvedl jí ruce nad hlavu, opřel ji o skříňku a začal jsem ji líbat. Nejdřív se bránila, dokonce se jí podařilo mě kousnout, ale povolila a já ji začal líbat tak, jak jsem o tom snil víc jak týden, ale jen na chvíli, protože pak se zase vzepřela. Nemínil jsem ji pustit, byl jsem rozhodnutý z ní tu její trucovitost slíbat, jenže ona udělala něco, co mě donutilo přestat. Kolenem zaútočila na můj rozkrok. Okamžitě jsem ji pustil a zaúpěl jsem bolestí.

„Co si myslíš, že děláš, ty úchyláku jeden?!“ využila toho, že jsem byl přikrčený a praštila mě batohem do zad.

„Už nevím, co mám dělat!“ zachrčel jsem a pokoušel jsem se napřímit.

„Řekla jsem ti, abys mě nechal na pokoji! Proč nenarveš, ten svůj prolhanej jazyk do Cullenova krku?! A rovnou mu taky můžeš napsat dopis, poslat mu puget růží a narvat mu do toho ten pitomej přívěšek, kterej jsi stejně koupil za peníze, co máš od něj!“ křičela a vůbec nebrala na vědomí obecenstvo, které se kolem nás shluklo.

„Nic z toho, co jsem ti koupil, není z peněz od Cullena! Já ty peníze ani neviděl, Bello! Tu sázku jsem s ním obnovil, jen abych se k tobě dostal, protože jsi mě pořád odmítala! Chtěl jsem…“ musel jsem popadnout dech. „Věděl jsem, jak dokáže být Cullen dotěrnej. Myslel jsem, že když na tebe bude dotírat a já se tě zastanu, konečně mě k sobě pustíš! Nešlo mi o to dostat tě do postele!“ Byl jsem zoufalý, chtěl jsem jí to všechno vysvětlit, ale v klidu a o samotě, ne před celou školou, ale jinak to už asi nešlo.

„Aha! Takže sis chtěl zahrát na zachránce a klidně jsi mě předhodil takovýmu praseti?! Chtěl mě znásilnit! Nebo to bylo taky domluvený?! Jacob mě přijede zachránit, abych pak byla povolná a on mě rychleji dostal do postele?!“ Křičela na celou chodbu, nebrala na vědomí ani zvonění.

„Tak to nebylo!“ Udělal jsem krok k ní, ale když jsem viděl, jak jí cuká pravá noha, raději jsem se zastavil. Další kopanec už bych asi nerozchodil.

„Ne? A jak teda?! Protože já to jinak nevidím!“ Založila ruce na prsou a propalovala mě pohledem.

„Já tě nechtěl do postele! Já tě mám rád a už nevím, jak tě mám přesvědčit!“ zoufale jsem si prohrábl vlasy.

„Nezajímají mě tvoje lži! Už to nechci poslouchat, vypadni a nech mě na pokoji! Co si vlastně myslíš?! Nejdřív na mě kvůli stovce dolarů ušiješ takovou boudu, pak se ožereš jako dobytek a dobýváš se ke mně domů! Ty nejsi normální!“ Byla vzteky bez sebe a celá se třásla. Nemělo smysl v tom pokračovat, byla paličatá jako mezek a já to prostě vzdal.

„Jen, aby mezi náma bylo jasno… Nevěděl jsem, že tě zdroguje a bude tě chtít znásilnit. Tuhle jeho stránku jsem neznal. Ani nevíš, jak moc mě mrzí, že jsem k té pitomé hře přistoupil, ale zpátky už to nevezmu. Jen chci, abys věděla, že už ti dám pokoj, ale…“ znovu jsem se k ní přiblížil, její noha byla zatím v klidu, takže mému nádobíčku nic nehrozilo.

„Ale chci, abys mi věřila, že jsem si ty peníze od Cullena nikdy neviděl, a taky, že to, co se mezi náma stalo, bylo to nejhezčí, co mě potkalo,“ řekl jsem tiše a doufal jsem, že ji to trošku obměkčí, ale marně. Poslala mě k všem čertům a odešla.

Bylo mi mizerně. Přes veškerou mou snahu byla neoblomná a já se rozhodl, že to vzdám. Nemělo smysl dál bojovat, když o to ona nestála…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

4)  Niki (02.08.2014 09:25)

úžasné... doufám, že si to Bella rozmyslí

3)  evelsten (02.08.2014 06:51)

Perfektné
Tá scénka po ránu Jacoba s Charliem nemala chybu
Jacob sa snažil to sa musí uznať, ale nepáči sa mi, že to chce tak skoro zdať, dúfam, že ho neodradí Bellina tvrdohlavosť
Teším sa nedočkavo na ďalšiu kapitolku

kala

2)  kala (01.08.2014 18:22)

Děkuji.

Těším se na další kapitolu
Skoro mi bylo Jacoba líto :p

Empress

1)  Empress (01.08.2014 17:41)

Charlie dal Jakeovi pekne nafrak „...seděl u stolu, pil kávu a čistil zbraň...“ a Billy ho teda dorazil
Len tá Bella by už nemusela byť taká hrdá a tvrdohlavá ale na druhú stranu sa jej ani nečudujem.
Tak šups sem s ďalšou kapitolkou, inak...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek