17.04.2010 [10:17], Evelyn, ze série Zapomenuté království, komentováno 5×, zobrazeno 2793×

Pomsta

Tři mladí muži běželi krajinou. Byli tak rychlí, že lidské oko by je ani nepostřehlo. Míhali se mezi stromy, neohlíželi se, spolehlivě se drželi daného směru a nevzdalovali se od stopy.

Všechny hnal vztek a touha po pomstě. Démony ve svých nitrech dávno potlačili a oni sami byli více lidští než kdejaký člověk, ale nyní nad nimi vítězila ta zrůdná část jejich osobnosti. Nechávali vyplout na povrch svou mýtickou podstatu a těšili se na nadcházející události. Uvědomovali si, že nesmí téct krev, ale znali spoustu způsobů bolestivé smrti bez prolití jediné kapky té životodárné tekutiny.

Brzy dorazili do vesnice, kde zastavili. Edward už tu zkázu viděl a sám se zasadil o zmírnění prvotní hrůzy při pohledu na ještě nedávno živoucí ves. Svým dokonalým zrakem viděl v dáli řadu dřevěných křížů, které vyrobil a zarazil do země. Emmett s Jasperem přimhouřenýma očima sledovali vypálené domy i poházené věci, které jejich majitelé upustili těsně před smrtí, a moc dobře věděli, kolik nevinných životů tu bylo promrháno a bezcitně uzmuto.

Nechápavě se rozhlíželi a nebýt toho, že cítili skutečně jen lidský pach, nikdy by nevěřili, že za takovou pohromou nestojí nadpřirozené bytosti. Zuřivost se v nich opět vzedmula a s novou intenzitou je hnala dál.

Nyní již museli postupovat pomaleji a pečlivě stopovat. Pach těch lidských stvůr byl už jen velmi slabý a i pro jejich perfektní čich špatně zachytitelný. Několikrát sešli z cesty a byli tak nuceni se vracet a hledat nové stopy. Po několika hodinách však dorazili k menší osadě, kde se vůně jejich kořisti koncentrovala.

Zatím zůstávali ve skrytu a Edward zavřel oči. Otevřel svou mysl a četl myšlenky všech ve své blízkosti. Počet obyvatel zjistil i podle bijících srdcí, díky myšlenkám si ho potvrdil. Dvanáct mužů. Nikdo kromě nich se v osadě nenacházel.

Otřásl se hnusem, když uslyšel myšlenky velitele osady. Ten chlap zrovna vzpomínal na vraždění v Bellině vsi a na znásilnění nějaké ženy. V duchu litoval, že umřela tak brzo a on si nestihl vychutnat všechno, po čem toužil. Představoval si její zmučené tělo a sebe provádějícího jí příšerné věci.

Edward se neubránil nenávistnému zavrčení a zatnutí pěstí. Až neuvěřitelně se těšil, jak ty vrahy zabijí a dají jim okusit vlastních metod a strachu. Zlověstně se usmál. Ti muži ani netušili, kolik způsobů mučení a děsu dokáže upír vymyslet a použít. Snad poprvé od své přeměny byl vděčný za svou krvežíznivou existenci, konečně mohl využít upířích vylepšených vlastností.

,,Tak co?” zeptal se Emmett netrpělivě. On boj miloval a ač stejně jako celá rodina měl úctu k lidskému životu, zabít pár zástupců odpadu společnosti a pořádně na ně pustit hrůzu se mu ani trochu nepříčilo. Spíše naopak.

,,Jsou tu jen ti vrazi. Alespoň jednoho musíme nechat na živu déle a zjistit od něj, proč napadli a vypálili vesnici. Jaspere, mohl by na ně použít strach a úzkost?” otočil se Edward na bratra, který kýval hlavou a pak soustředěně zavřel oči.

Jeho schopnost cítit a ovládat emoce byla takřka dokonalá, ale ovlivnit tolik lidí ho vyčerpávalo. Musel v nich vyvolat hodně silné pocity a doslova je prožívaným děsem přikovat na místě.

Po chvíli se usmál a otevřel oči. Svůj úkol splnil beze zbytku a Edward ve všech myslích četl nejhorší obavy a čirou hrůzu. Ano, prožívali přesně to, co si zasloužili.

,,Můžeme,” zašeptal temně a cítil, jak se jeho vnitřní démon tetelí blahem. Jindy by se ho snažil kočírovat, ale dnes ne. Dnes ho naopak povzbuzoval.

Přirozenou rychlostí se bratři přemístili do osady a započali svou zkázonosnou misi. Jejich kořist je jen bezbranně a bezmocně sledovala. Působili na ně jako vyslanci samotných pekel. Vrčeli, objevovali se tu u jednoho, tu u jiného muže, jejich oči byly temnější než noc bez svitu měsíce a při pohledu do jejich bledých tváří naskakovala husí kůže a přebíhal mráz po zádech.

Muži strnulí děsem přestávali vnímat čas. Doufali a modlili se, aby to všechno byla jen noční můra, přáli si rychle se probudit, oklepat se a napít dobré pálenky na zahnání toho hloupého snu, ale nedařilo se jim to. V hloubi duše věděli, že nesní a ti tři andělé pomsty jsou reální a ne výplody jejich chorých myslí. Ano, andělé pomsty, těmi ti tři jistě byli. Přišli je potrestat za všechny hříchy a skoncovat s jejich bídnými životy. Nejeden z těch ještě před chvílí statečných mužů a surových vrahů se rozplakal a prosil Boha o smilování. Žádnému se však nedostalo.

Jak se kolem nich andělé míhali, začali muži padat k zemi se zlomenými vazy a pohledy obrácenými k nebi v nyní již němé modlitbě. Brzy zbyl jediný přeživší. Velitel. Klečel na kolenou v prachu, kolem něj se válela mrtvá těla jeho kumpánů a před ním se zhmotnili oni tři temní andělé.

,,Prosím, ušetřete mě. Nejsem špatný člověk!” zvolal a zanaříkal.

Edward na něj zavrčel a přistoupil těsně před něj. Chytil ho za vlasy a donutil ho podívat se mu do očí. Když to velitel udělal, vyjekl a rozklepal se.

,,Opravdu si myslíš, že nejsi špatný? Víš, možná tě ušetříme stejně jako ty tu znásilněnou ženu minulý týden,” zahřměl Edward a velitel přímo zkameněl.

Jeho myslí se proháněly zmatené obrazy, vzpomínky, otázky a představy. Edward zesílil stisk a zavrčel. Ten prevít si nebyl schopen vzpomenout, jakou ženu znásilnil před týdnem. Za jeho ubohý život jich bylo tolik, že mu jejich tváře splývaly a on si pamatoval jen, kdy se dosytnosti vyřádil a plnými doušky si s nimi užil.

,,Když si tak probíráš svůj život a činy, pořád si myslíš, že zasloužíš odpuštění?” nyní Edward šeptal.

Velitel na něj vytřeštil oči a nechápal, jak může vědět, na co myslel. Nikdo nezná myšlenky jiného.

,,Já ano. Znám každičkou tvou zbloudilou myšlenku a vůbec si mi nelíbí, co ve tvé zvrácené hlavě vidím,” zavrčel na něj a pak ve chladném úsměvu ukázal dokonalé a zároveň děsivé zuby.

To není možné. Tohle není pravda. Spím, určitě spím. Každou chvíli se proberu s kocovinou a zasměju se a zapomenu na to.

,,Žádné probuzení, žádná kocovina. Ty nespíš,” zasmál se Edward.

,,Zajímalo by mě, proč jste vypálili vesnici tak dvacet mil odtud?” zeptal se a propaloval na smrt vystrašeného muže pohledem.

Vesnice? Minulý týden? Sakra, chlape, mysli! Minulý týden vypálená ves… jasně! Ta víska za kopcem. No, proč bysme ji asi vypálili? To je blbá otázka. Jen tak, z nudy, abychom se pobavili a užili si. Taky jsme něco málo ukradli, ale to mu přece nemůžu říct. Jakou jen použiju výmluvu? Krevní msta, bránění cti dcery nebo manželky někoho z nás… A jak ví, že jsme to byli my? Mohl to být kdokoliv jiný. Nemůže nic dokázat.

,,Nemusíš se snažit vymýšlet pohádky. Říkal jsem, že vím, na co myslíš,” pronesl Edward temně a netvor v jeho nitru chtěl ven. V tu chvíli bezmezně toužil skočit tomu “člověku” po krku a hezky pomalu ho vysát.

Naštěstí Jasper jeho touhu ucítil a včas zasáhl. Vlnou klidu a rozvahy bratrovi pomohl uvažovat rozumně a s chladnou hlavou. Okamžitě mu došlo, co se chystal udělat. Rychle se opanoval a muži před sebou jediným pohybem zlomil vaz. Nemohl to už prodlužovat, bál se, že by podlehl své upíří podstatě. Původně měl v plánu mnohem horší smrt, ale zároveň si nepřál sám sebe potom nenávidět a proklínat.

Mužovo tělo se sesunulo k zemi a Edward se otočil na své bratry.

,,Jen tak, z nudy. Vyvraždili celou ves, jen aby se pobavili. A pak že my jsme zrůdy,” zašeptal a zavrtěl hlavou.

Tomuhle opravdu nerozuměl. V mysli velitele nenašel ani stín výčitek či provinění. Jen uraženou pýchu, že by měl být potrestán.

,,Oni to udělali jen pro zábavu?” vydechl nevěřícně Emmett a na chvíli zalitoval, že je zabili tak rychle. Zasloužili si mnohem pomalejší a horší skon. Doufal jen, že jejich černé duše se budou věčně smažit v ohni pekelném.

,,Chci být co nejdříve pryč. Pojďme domů,” zavelel Edward a v duchu dodal: za Bellou.

Bratři neodporovali a rozběhli se k domovu. Nechat nepohřbené a lesní zvěři na pospas ty lidské bestie jejich svědomí ani v nejmenším netrápilo. Oni neměli snad ani právo spočinout v zemi a najít klid.

………

Mezitím se doma Carlisle rozhodoval, co dál. Nechtěl, aby život té krásné a stále vystrašené dívenky vyhasl a skončil. Nedokázal jí účinně pomoci, její stav se nelepšil. Zvažoval přeměnu. Tak zachránil i většinu své rodiny. Také umírali a upíří existence byla krom definitivní smrti jedinou možností. Ale srdce Belly bilo tak tiše a namáhavě, že si nebyl jistý, zda by přeměnu přežila. Její srdce by ji nemuselo vydržet.

Carlisle se musel rychle rozhodnout...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  Janeba (30.11.2010 20:43)

Dostali ,co zasloužili! Šmankote Evelynko, já myslela, že to bude pohádka! Carlisle váhá, to bude asi problém! Děkuji!

3)  Karolka (27.06.2010 10:23)

Uf! Uzasny! Prokazali jim tolik milosrdenstvi, absolutne si ho nezaslouzili. A co Bella? Kdyz tak nenavidi upiry, dokaze se pak vyrovnat sama se sebou? A Edward, broucek, asi se jeste dost naceka, nez v jejich ocich uvidi neco jineho nez strach a nenavist. Krasa, Hanicko!

2)  Bye (08.06.2010 16:29)

Pomsta dokonána jest. Naštěstí při ní Edward neztratil sám sebe.
Stihne Carlisla zarazit?

1)  AliceBrandon (22.04.2010 23:03)

Patřilo jim to, zrůdám. Já bych se tedy na nich vyřádila mnohem víc! A teď honem za Bellou.
Hergot, jak tohle dopadne?

1