Sekce

Galerie

/gallery/zapomenuté království.jpg

Nový život přichází

„Naše holčička už chce ven,” zaúpěla Bella bolestně mezi křečemi a Edward na okamžik ztuhnul. Děs ho přikoval na místě a nedovoloval mu ani ten nejmenší pohyb. Mozek ale pracoval na plné obrátky. Bylo příliš brzy na porod. Nejdřív měl Bellu vyšetřit Carlisle, společně by naplánovali nejlepší způsob jak miminko přivést na svět, na všechno by se připravili a promysleli by všechny eventuality. Bella  prostě ještě nemohla rodit. Byli spolu sami a nikde blízko nebyl nikdo, kdo by jim pomohl.

„Ale teď to nejde,” prohlásil vážným a rozhodným hlasem. Samotného ho to uklidnilo. Bylo nemožné, aby se miminko narodilo zrovna nyní. Určitě se jedná jen o planý poplach a rychle se to spraví a urovná. Povzbudivě se na Bellu usmál, vzal ji za ruku a chlácholivě pohladil po vlasech.
„Bello, lásko, je ještě moc brzy na porod. Jsi báječná a zvládáš to opravdu skvěle, ale teď mě poslouchej. Hezky zhluboka dýchej, to prý na bolest pomáhá, a bude to v pořádku,” přesvědčoval ji tichým, ale autoritativním hlasem.

Bella skutečně zhluboka dýchala, ale nikoliv jako uposlechnutí jeho slov. Měla pocit, že se jí to jen zdá. Nebo má zalehnuté uši a špatně slyší. Nemohla být skutečně pravda, že ji Edward chce přemluvit, aby si s porodem ještě dala načas. Její dokonalý a všechápající Edward nemohl na takovou hloupost ani pomyslet, natož aby ji řekl nahlas.
Od dalšího uvažování ji odradila další mohutná křeč v jejím lůně. Bolestně zalapala po dechu a vyhrkly jí slzy. Musela se hodně snažit, aby nekřičela. Silně se kousla do rtu při pokusu udržet pusu na zámek. Okamžitě ucítila jemnou a lahodnou chuť vlastní krve. Téměř okamžitě se řezavá bolest v břiše stala nesnesitelnou a Bella se z plna hrda rozkřičela. Do celého těla jakoby ji šlehaly vroucí plameny, které cíleně spalovaly každičkou buňku, která jim přišla do cesty.

Edward v jediný zlomek vteřiny pochopil, že porod oddálit nepůjde, ač by to bylo nejlepším řešením. Zděšeně na kratičký okamžik zavřel oči a rychle se pomodlil o život a zdraví pro svou ženu i na svět přicházející dcerušku. Bez dalšího meškání vzal Bellu do náručí a rozběhl se s ní do útrob domu. Kopem nohy vyrazil dveře a Bellu donesl do pokoje, kam ji uložil, i když ji tenkrát zraněnou a krvácející našli v lese.
Se vzrůstajícím strachem si ji prohlédl. Měla zavřené oči a celá se mírně třásla. Člověk by možná chvění jejího těla nepostřehl, ale pro něj bylo zcela očividné. Bál se nechat ji samotnou, ale na pár chvil se nadalo nic jiného dělat. Pohyboval se přirozenou rychlostí a připadal si jako zmechanizovaný stroj. Zatopil v krbu a do kotlík nad ohněm naplnil až po okraj vodou. Našel čisté plátno, odvar z bylin sloužící jako dezinfekce a další tišící bolest.
Když se vrátil do pokoje, Bella se třásla znatelně víc. Drkotaly jí zuby a barva její pleti už se nadala nazvat ani bílou, byla spíše průsvitná. Edward cítil neexistující slzy v očích a proklínal se, že se z Bellina těhotenství tak radoval, že ho tak potěšil fakt, že spolu budou mít děťátko. Ač svou zatím nenarozenou dceru miloval, nyní by dal celou svou věčnost za možnost vrátit čas a vyhnout se možnosti, že by Bella otěhotněla. Přál si, aby se vůbec nepotkali a on ji nikdy nezpůsobil tak reálné ohrožení života jako teď. Přál si, aby poznala obyčejného lidského muže, který by ji měl rád a dal jí mnoho dětí, z nichž ani jedno by pro ni neznamenalo tak pravděpodobnou smrt při porodu.

„Edwarde?” probral ho ze zbožných přání její tichý šepot. Podíval se jí do obličeje a ke svému neskonalému údivu spatřil krom nepotlačitelné bolesti i radost a lásku.
„Musíš být silný. Já ti věřím a věřím v nás. Spolu to zvládneme, ano,” zašeptala vyprahlými rty a pokusila se usmát se na něj. Miloval ji v tu chvíli snad víc než kdy předtím a zastyděl se, že on na pár chvil nevěřil.

„Miluji tě,” ujistil ji stejně tiše jako mluvila ona a rychle jí přitiskl rty na čelo. Byl zvyklý, že její kůže ho příjemně hřála a někdy až pálila. Nyní měla stejnou a možná ještě o kapku nižší teplotu než jeho rty. Stiskl k sobě pevně víčka a donutil se myslet pozitivně a poskytnout Belle potřebnou podporu.

Vzal ji za ruku a podíval se jí do očí. Dívala se na něj s důvěrou a ani stopou po strachu, který jemu seděl na hrudi a pomalu ho dusil.

Tak je našel Jacob. Slyšel Bellino srdce zrychleně a namáhavě bít a došlo mu, co to znamená. Nadával si, že od nich odešel z tak hloupého důvodu, jakým byl hlad. Jak nejrychleji v lidské podobě dokázal, vběhl do domu a do pokoje, kde Bella ležela. Bál se o ni i o její dcerušku. Nevypadala vůbec dobře a on si s téměř omračujícím děsem uvědomil, že o porodu jako takovém neví ani co by se za nehet vešlo. Netušil, co by měl dělat, s čím by mohl pomoci, jak být prospěšný. Jen stál jako solný sloup ve dveřích a s postupující hrůzou zavrhoval jeden hloupý nápad za druhým.

Bella zhluboka a nepřirozeně pomalu dýchala. Čelo měla orosené potem a vlasy se jí začínaly lepit na tvář i zátylek. Na první pohled se zdálo, že rodí už několik hodin, ne pár minut. Najednou se prohnula v zádech, vykřikla a oběma rukama si objala břicho. Celá se třásla a chvěla. Jaka ten pohled skoro srazil na kolena. Ve svém krátkém životě toho viděl díky vlčímu genu hodně. Lidi zbité do bezvědomí, nadpřirozené bytosti vzájemně se ničící, oběti upírů se zlámanými kostmi a utrhanými končetinami… Sám bez milosti, slitování či výčitek svědomí zuby roztrhal několik upírů a později s pocitem zadostiučinění kousky jejich kamenných těl spálil na hranici. Byl svědkem mnoha utrpení, bolesti a strachu o holý život. Nic z toho ho ale nevyvedlo zmíry tak, jako jediný pohled na manželku zlatookého upíra snažící se na svět přivést jejich dítě.

Zatímco přemýšlel a proklínal svou nevědomost, Bella zažívala šok. I ona se začínala bát. Při poslední křeči se podvědomě dotkla břicha a její holčička jí se vzrůstajícím strachem ukázala, že nemůže ven. Byla uvězněná v jejím břiše, obklopená pružnou, ale neprostupnou stěnou. Ať se snažila, jak chtěla, nemohla najít jediné slabší místo. A pomalu se začínala dusit. Bála se a Bella prožívala její strach znásobeně s tím svým. V jediný okamžik pochopila, že na vlastní životě jí už nesejde. Prvořadá byla její dcera a pro její záchranu byla Bella ochotná obětovat doslova vše.

„Musíš… musíš mi proříznout břicho a vyndat malou tak. Nemůže se dostat ven jinudy,” podařilo se jí říct a vysvětlit Edwardovi situaci. Ten na pár vteřin zkameněl a pak razantně zavrtěl hlavou. Přece po něm nemohla chtít, aby něco takového udělal.
„Naše dcera pomalu umírá a já s ní! Zachraň alespoň ji, prosím,” vzlykla Bella zoufale. Edward by ji snesl modré z nebe a splnil jakékoliv přání. Stále doufal, že přežije, že se stane zázrak a ona nezemře. Pokud by k tomu ale nedošlo a jeho milovaná Bella se už nedočkala dalšího dne, nemohl dovolit, aby její smrt byla zbytečná a znamenala vyhasnutí nejednoho, ale dvou životů. Bylo to to nejtěžší, co kdy udělal. Podíval se jí do očí a pomalu přikývl. Bella i přes všechno kolem na tváři vykouzlila úsměv, nebo alespoň jeho náznak, a se znatelnou úlevou oči zavřela.

Ona na rozdíl od Edwarda přestala v zázrak doufat. Přála si jen, aby se její dceruška narodila a byla zdravá. Přála si, aby ji její otec viděl vyrůstat a byl na ni hrdý. Věřila, že společně všechno zvládnou. Jí bylo dáno více, než na co kdy jen pomýšlela. Prožila nádherný rok a několik měsíců navrch po boku Edwarda. On byl výjimečný a pro ni andělem. Byla vděčná, že na krátký čas mohla patřit do jeho světa. Ale ten svět nebyl určen pro ni, obyčejného člověka. Její dcerka do něj zapadne mnohem lépe a přirozeněji. I ona bude stejně jako její otec zcela jedinečná. Ona se musí narodit a Bella byla ráda, že jí může dát život, i když to mělo být výměnou za její vlastní.

„Jacobe, potřebuji tvou pomoc,” požádal Edward mladíka u dveří tiše, ale důrazně. Jeho hlas zněl zvláštně ploše a oproštěně od emocí. Jacob jednal podvědomě a vykročil k němu. I on pochopil, co se chystá a co musí přijít. Aniž by ho Edward vyzval, vzal Bellinu hlavu do svých mohutných dlaní, které ji příjemně hřály, a jemně, ale pevně ji držel. Edward jen s největším sebezapřením prsty obemkl držadlo ostrého nože a pak přirozenou rychlostí provedl čistý řez přes Bellino břicho.

Bella vykřikla, když se nůž zabořil do její kůže, ale bolest téměř okamžitě přešla. Až ji to donutilo otevřít oči. Ona, Edward i Jacob konsternovaně zírali na napnutou pokožku jejího břicha. Byla poseta snad tisíci modřinami a podlitinami, ale dokonale celistvá a bez jediné známky či stopy po Edwardově činu.  
„Zuby,” vypravil ze sebe Jakob s úzkostí. „Musíš použít zuby. Upíří zuby jediné dokáží poškodit kůži poloupíra.”
Edward na chvilku doufal, že jen špatně slyšel, ale záhy se té naděje vzdal.

Nastalé ticho přerušilo zapraskání. Ošklivý zvuk způsobující mrazení v zádech a husí kůži. Bella jen překvapeně zamrkala. Nohy, které do té chvíle měla pokrčené, sebou nerytmicky zaškubaly a pak podivně ochably. Necítila je a nemohla s nimi pohnout.
„Prosím, pospěš si,” zašeptala k Edwardovi a svět kolem ní se ponořil do tmy a ticha.

Edward ji poslechl a nemeškal. Přitiskl své rty k jejímu pupíku, jako by ho chtěl jen políbit či polaskat. Se semknutými víčky a rukama zaťatýma v pěst přejel zuby po celé šířce břicha. Odporný zvuk, jako když se tře železo a železo, se táhle a pronikavě nesl místností. Cítil na rtech jemnou a zvláštně teplou tekutinu, která jako by vibrovala. Odtáhl se. Zlomek vteřiny bylo absolutní ticho. Bella nevykřikla, nepohnula se a i její srdce mlčelo.
Edward měl v tu chvíli pocit, že své tělo neovládá on sám. Připadal si jako loutka v rukou někoho jiného. Ač to Bella pravděpodobně necítila, opatrně jako by ji to mohlo ještě víc bolet, zabořil své ruce do rozšklebené rány na jejím břiše. Přesně poznal okamžik, kdy se dotkl jejich dcery. Tělem mu projel neznámý pocit, o němž by nedokázal říci, zda je příjemný, či naopak. Objal drobné dětské tělíčko dlaněmi a vytáhl ho na denní světlo.

Byla nádherná. Ne jako miminka, která kdy viděl. Jeho a Bellina dcera se nepodobala právě narozeným dětem. Bílé tělíčko na sobě nemělo ani kapku krve, její pleť byla hladká a na dotyk jemná jako nejvzácnější hedvábí. Narezlé chmýří na hlavičce dávalo tušit, že barvu vlasů zdědila po tatínkovi. Dívala se na něj čokoládově hnědýma očima, které jen u panenek žíhaly smaragdově zelené nitky. Její pohled neměl nic společného se zmateným a vyděšeným pohledem lidských novorozenců. Byl inteligentní a vědoucí. Lapavě se nadechovala a prohlížela si svého otce. Náhle se její čelíčko zkrabatilo a v očích se jí zaleskly slzy. Edward ji automaticky položil na Bellinu hruď. Nevěděl, proč to udělal. Měl pocit, že jakási vyšší síla vedla jeho ruce a řídila jeho činy.
Holčička se přivinula k matce a droboučkou dlaní se dotkla místa přesně nad srdcem. V ten samý okamžik se Bellino tělo jemně rozzářilo. Stříbřité světlo donutilo Edwarda i Jacoba o krok ucouvnout. Světlo se objevilo náhle a nečekaně. Zahalilo Bellu i její novorozenou dcerušku a na pár vteřin zářilo tak jasně, že nic krom něj nebylo v pokoji vidět. Ustupovalo pomalu a stahovalo se k Bellině srdci a dlani její dcery.

Edward i Jacob ten výjev sledovali bez dechu a cítili, že se děje něco zvláštního a výjimečného. Když záře zmizela úplně, roznesl se pokojem zvuk, který Edwardovi připadal jako ta nejkrásnější symfonie na světě. Zvuk pomalu, ale jistě bijícího Bellina srdce. Z rány na břiše se ale dál řinula krev a nevypadalo to, že by se uzdravovala.

„Kousni ji. Její srdce bije, ale tělo se nehojí. Přeměň ji,” vyzval Edwarda Jacob. Nikdy by si nemyslel, že něco takového řekne. Téměř prosil upíra, aby stvořil dalšího nemrtvého. Podvědomě tušil, že Bella zemře, pokud ji nezachrání upíří jed. Dcera sice oživila její srdce, ale neměla tu moc donutit zranění a rány, aby se zahojily. S tak rozsáhlými zraněními, jaká měla, nemohla Bella moc dlouho přežít. I Edward tuto skutečnost pochopil a dál neváhal a nemeškal. Opatrně vzal dcerku a podal ji Jacobovi do náručí. Sám se sklonil k Belle a s nevyslovenou omluvou zabořil své zuby do jejího krku, do tepny na zápěstí, do loketní jamky.

Vzal ji za ruku a modlil se o zázrak. Prosil Boha o odpuštění za všechny své zločiny, za to, čím je, i za to, co provedl milované ženě. Už dávno nepochyboval, že Bůh je. Věřil v něj a nyní doufal, že i jeho víra Belle pomůže. Neprosil o nic pro sebe, jen pro ni. Vyzýval Boha, aby si vzal jeho a klidně ho nechal snažit se v plamenech pekelných do skonání věků, ale Bellu aby zachránil a dal jí možnost být s dcerou.
Něžně ji hladil po dlani, broukal jí její ukolébavku a prosil, aby ho neopouštěla.

Bez varování a předchozí zvěsti se Bella prudce prohnula v zádech a otevřela oči. Srdce jí splašeně uhánělo. Rána na břiše se před očima zacelovala a hojila. Bella se jen krátce podívala na Edwarda, bolestně se na něj usmála a opět zavřela oči. Přeměna začala.

Jacob mezitím držel v náručí právě narozenou holčičku. Celá jeho bytost i přes všechno kolem plesala štěstím. Dívenka v jeho náručí byla smyslem jeho bytí. To kvůli ní se narodil. A jen díky ní se nyní mohl volně nadechnout. Ona byla příslibem, že svět bude krásným místem pro život. Jen okrajově vnímal Edwarda a Bellu. Nedokázal se soustředit na nic jiného než na uzlíček štěstí ve svých rukách.

Edward zabořil svou tvář do Belliných vlasů a děkoval Bohu, andělům i všem svatým, že při ní stáli a nedovolili, aby tak čistá bytost jako ona zesnula. Vyčerpaně a omámeně vdechoval její vůni. Po pár minutách si uvědomil, že se jeho čichový vjem mění. Odtáhl se a s úžasem pozoroval Bellu před sebou. Všechny rány se uzdravily a nebylo po nich ani památky. Ta tam byla bolest, ještě před pár okamžiky vepsaná do její tváře. Vlasy se opět zdravě leskly a Bella působila, jako kdy jen spala. Nevěřícně vydechl. Položil hlavu na její hruď a s úlevou poslouchal velmi pomalý, ale nezpochybnitelný tlukot jejího srdce.

„Edwarde?” Její hlas na něj působil jako pohlazení vánku po tváři. Vzhlédl k ní. Dívala se na něj a usmívala se. Byla snad ještě krásnější. Nechápal, jak je možné, že právě neprožívá muka přeměny. Očividně se upírem nestala, ale nebyla už ani člověkem. Její oči ztratily tu hřejivou barvu horké čokolády. Zezlátly a místo čokolády byly jako karamel. Jako jeho vlastní oči.
„Je v pořádku?” vyslovila Bella otázku, která ji trápila. Byla si jistá, že kdyby její dceruška zemřela, poznala by to. Cítila by její nepřítomnost.
„Je dokonalá,” zašeptal Edward a měll chuť vykřičet svou neskonalou radost do celého širého světa.

Jacob pomalu přistoupil až k nim a podal Belle její holčičku, která se po matce natahovala úplně stejně dychtivě jako matka po ní.
Bella ji přivinula k sobě a zabalila do plátna, které Edward před porodem připravil k lůžku. Ten se na okamžik zastyděl, že ho nenapadlo dceru přikrýt.  Pak už ale neměl na podobné myšlenky čas. Veškeré jeho vnímání se zúžilo na pozorování Belly mazlící se s jejich dcerkou.

„Máte vymyšlené jméno?” porušil tu chvíli Jacob svou otázkou. Bylo mu proti srsti myslet na ni jako na holčičku. Potřeboval znát její jméno.

Bella se usmála a podívala se na Edwarda. Pokrčila rameny. Původně myslela na Elizabeth, po Edwardově biologické mamince, ale nyní se jí to jméno pro dcerušku nehodilo. Nepasovalo k ní.

„Euniké?” navrhl Edward poněkud nesměle. To jméno znamenalo šťastné vítězství a přesně tím pro něj jejich dcera byla.
„Ahoj Euniké, já jsem Bella, tvoje maminka,” obrátila se Bella zpět k dceři a polaskala její usměvavou tvář.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

17)  Andrea (26.10.2010 22:17)

Ewik

16)  Ewik (19.09.2010 23:29)

Nádherné
Jsem ráda, že vše dobře dopadlo. Euniké je moc hezké.
Těším se na další díl.

krista81

15)  krista81 (19.09.2010 21:04)

Nádherná kapitolka
Naprosto mě odrovnal Edward přemlouvající aby s porodem ještě počkala
A jsem moc ráda, že to dopadlo dobře a obě jsou živé a zdravé.
Euniké zní moc krásně a vypadá to, že maličká bude mít ještě nějaké schopnosti ?
Vážně nádhera a nemůžu se dočkat dalšího dílu.

14)  Ashley (19.09.2010 18:08)

nádherné!!! nemám slov!!!

Silvaren

13)  Silvaren (19.09.2010 10:07)

Ufff a aaach. Celou dobu jsem se strašně bála, že se něco pokazí. Moc děkuju, že všechno dopadlo dobře!!! Edward přemlouvající Bellu, aby si to s porodem ještě rozmyslela, mě rozsekal.
Miluju šťastné konce

Amisha

12)  Amisha (19.09.2010 09:04)

Co říct? Krásný dílek, byla jsem napnutá jak struna a málem jsem se zadusila snídaní...

Bye

11)  Bye (19.09.2010 00:10)

Hani, uf, já tak nějak tušila, že to bude jako v Rozbřesku.
Edward, Bella, Jacob.
Ale tohle bylo jiný! Bylo to, jako kdyby se to odehrálo v nějakém... zapomenutém království.

Celou dobu to bylo jako deja vu.
Byla jsem si naprosto jistá, že to, co se právě děje, jsem už jednou prožila. Přesto jsem neměla nejmenší tušení, co bude dál. A když se postupně všechny ty známé/neznámé a děsivé věci děly, jen jsem si říkala: "Posledně to určitě dopadlo dobře! Teď musí taky!!!"

Díky, žes je tím zvláštním fenoménem "jednou prožitého" provedla bez újmy. I když jsi mě cestou dost vyděsila...

10)  hellokitty (18.09.2010 23:48)

semiska

9)  semiska (18.09.2010 23:38)

Teda, to byly nervy. Já se celá potila a držela palečky, aby všechno dopadlo tak, jak má. Euniké zní strašně vznešeně a moc se mi to líbí.

Michangela

8)  Michangela (18.09.2010 19:42)

sfinga

7)  sfinga (18.09.2010 19:03)

Promiňte, ale musím si nejdřív nahodit srdce
Uff.
Co nám to děláš? Dneska to bylo nejen dechberoucí, ale i nervyberoucí
Moc se těším na pokračování

DeSs

6)  DeSs (18.09.2010 17:08)

Už jsem měla chuť vraždit... Já už jsem si začínala myslet, že jsi ji zabila. Naštěstí se malá Euniké předvedla...
Nejlepší, jak ji Edward přemlouval, aby s tím počkala... A tak podrobný popis porodu jsem po jídle zrovna nepotřebovala, ale nic to nemění na tom, že se ti to zase strašně povedlo!

sakraprace

5)  sakraprace (18.09.2010 15:33)

Nádherné, děsivé, dechberoucí, napínavé a láskyplné

eMuska

4)  eMuska (18.09.2010 13:24)

Aaach. Tak to nám dopadlo teda prenádherne. Všetky pocity, des, hrôza, láska, šťastie, víťazstvo... No toto je normálne dopping, keď človek potrebuje várku šťastia...
Dokonalé.

3)  nathalia (18.09.2010 13:13)

Krasne!!! Snad to jeste neni konec ((o:

2)  Lucie (18.09.2010 12:27)

Hanetka

1)  Hanetka (18.09.2010 11:08)

Evelyn, to bylo krásné. Napínavé a dechberoucí, ale krásné. Jenom je mi líto, že už nejspíš míříme do finiše... Moc se mi to líbilo.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek