Sekce

Galerie

/gallery/zapomenuté království.jpg

Člověk může být mnohem větší stvůra než upír...

Bella se třásla strachy a nedokázala se opanovat. V uších jí hučelo, na jazyku cítila podivnou kovovou pachuť a všechno dění kolem se jí zdálo snově zpomalené a neskutečné. Přesto si moc dobře uvědomovala, že nesní a všechna ta hrůza je reálná.

Carlisle se na ni povzbudivě usmál a vykročil k ní. Přestala uvažovat, strach ji úplně ochromil a paralyzoval. Jediné, čeho byla schopná, byl zděšený výkřik.

,,Nepřibližujte se! Nechte mě na pokoji!” zaječela a křečovitě sevřela deku, jako by se za ni snad mohla schovat.

Srdce jí splašeně bilo a hrozilo prorazit hrudník. Dýchala jen povrchově a přerývavě. Začínala se jí točit hlava, ale na to nedbala. Nevnímala to. Soustředila se jen na dvě nádherné, ale smrtonosné bytosti na prahu pokoje.

,,Bello, nemusíš se bát. To jsem já, Carlisle. Už jsme spolu jednou mluvili. Neublížím ti, nikdo ti neublíží. Potřebuji se jen podívat na tvá zranění a zkontrolovat, jestli se správně hojí. Také bys měla něco sníst. Má žena ti připraví jídlo, když budeš chtít,” domlouval jí Carlisle trpělivě bez jakýchkoliv známek podrážděnosti nebo rozladění z jejího nevděčného chování.

Bella na něj jen třeštila strachy rozšířené oči. Carlislea mrzelo, že se ho stále bojí, ale chápal ji. Musela prožít něco strašlivého a její nedůvěra k ostatním to jen dokazovala. Raději si ani nechtěl domýšlet, co hrozného ji potkalo. Muselo jí být hodně ublíženo. Rány na těle byly patrné pouhým okem a pomalu se hojily, s ranami na duši to však vždy bylo těžší. A on se obával, že tahle křehká dívenka má duši pošramocenou mnohem víc než zubožené tělo.

,,Teď se na tebe podívám, ano? Slibuji, že ti nezpůsobím žádnou bolest,” promluvil znovu uklidňujícím hlasem a udělal krok vpřed.

V tu chvíli se Bellino zoufalství vydralo na samý povrch a ona propadla hysterii. Celá se rozechvěla a po tvářích jí stékaly horké slzy hrůzy.

,,Nepřibližujte se ani o jediný krok! Vypadněte, běžte pryč!” křičela jako smyslů zbavená.

Carlisle zamrzl na místě a ani Esmé se nehýbala. Bella vůbec nepřemýšlela. Jediná myšlenka zaplňovala její mysl - utéct pryč, co nejdál z toho prokletého místa. Logicky si uvědomovala, že jim se utéct nedá, ale nedokázala rozum poslouchat.

Rychlostí, o níž ani nevěděla, že ji může vyvinout, odhodila deku a shodila nohy z postele. V ten moment jejím tělem projela ochromující bolest. V pravé noze jí zběsile tepala krev a celou končetinu jako by pohltil oheň, jako by jí ji někdo trhal na kusy a bodal do ní dýkou.

Vykřikla a cítila postupující temnotu, které se poměrně ochotně odevzdávala. V temnotě nic nebolelo, jak z dřívějška věděla. Najednou se jí smrt nezdála tak strašná. Vlastě nechápala, proč se jí snažila vyhnout. Těsně před tím než její tělo dopadlo na zem, ucítila tvrdé a ledové ruce, které ji zachytily.

Carlisle sledoval vystrašenou dívenku a věděl, že jí nemůže pomoci. Bezmocně se díval, jak dostává hysterický záchvat a sama sobě ubližuje. Ani ho nenapadlo, že se pokusí postavit. Jeho reflexy byly vynikající a bleskurychlé, ale strach dívku vybičoval k pro člověka neuvěřitelné rychlosti, kterou nečekal.

Když se postavila na zlomenou a zafixovanou nohu, omdlela bolestí. Naštěstí ji stihl zachytit a bezpečně ji položil zpět na lůžko.

Esmé na dívku starostlivě hleděla a pak očima vyhledala svého manžela.

,,Carlisle, já myslím, že se nás bojí. Přímo nás. Jakoby instinktivně vycítila, že nejsme lidé a představujeme pro ni nebezpečí,” zašeptala.

Carlisle byl v mžiku u své ženy a objímal ji. Nešťastně vzdychla a opřela hlavu o jeho rameno. Políbil ji do vlasů.

,,To je nesmysl, neboj se. Žádný člověk, který se setkal s naším druhem, nepřežil, aby nás poznal na první pohled. Jsem si jistý, že před upíry neutíkala. Cítili bychom je z ní. Musela prožít něco děsivého a nyní se bojí každého cizího,” utěšoval svou milovanou ženu.

Uvěřila mu. Měl pravdu jako vždy. Nebylo možné, aby je člověk poznal. Ze všech mýtických bytostí se dokázali snad nejlépe skrývat za maskou lidství. Měli tak dokonalé mimikry, že splývali s okolím. Esmé se uklidnila. Jediná přetrvávají starost byla ta o dívčino přežití a zdraví. Nechtěla, aby zemřela nebo trpěla.

Věděla, že její muž se nyní musí věnovat Belle a pokusit se napravit, co si sama způsobila. Spěšně ho políbila a odešla z pokoje.

Carlisle se okamžitě dal do práce. Obával se, jaké následky bude Bellin výstup mít. Již po té chvíli byly patrné poškozené stehy po celé délce lýtka. Dovolil si jen zběžný úšklebek a krátkou motlitbu za její uzdravení.

Znovu vyčistil ránu, opatrně vyndal stehy a použil nové. Přepečlivě celou postiženou končetinu zavázal od kolene po kotník obvazem namočeným v léčivém odvaru z bylin. Působil protizánětlivě a chránil ránu před infekcí a nečistotami.

Připravil další lektvar zahánějící bolest a po kapkách Belle celou číši vpravil do úst. Pak se posadil do křesla v rohu pokoje a hlavu složil do dlaní. Nemohl pro ni udělat nic víc, ale bál se, že to, co udělat mohl, je zoufale málo.

≈≈≈≈≈


Hodiny plynuly a čas se zdál být zcela nepodstatný. Bellin stav se neměnil. Upadla do jakéhosi zvláštního bezvědomí. Nehýbala se, nesténala, na nic nereagovala. Kdyby neslyšeli tichounký tlukot jejího srdce, považovali by ji za mrtvou.

≈≈≈≈≈


Edward sledoval Bellinu stopu. Její vůni měl vyrytou do paměti a poznal by ji kdekoliv na světě. Vyrazil od strže, kde ji našli. Pomalu postupoval dál a dál do lesa. Přeci jen, uběhlo již pár dní a její vůně nebyla tak ostrá, ale stále ji naštěstí cítil.

Stopa ho zaváděla do míst civilizací netknutých. Místní les znal velmi dobře a byl si docela jistý, že na míle daleko není žádné lidské obydlí. Přesto ho její vůně vedla dál.

Kráčel svižnějším lidským krokem. Nemohl uvěřit, že je na cestě již celý den a stále nenašel výchozí bod. Místo, odkud utekla. Pociťoval narůstající vztek. Už naprosto chápal její vyčerpání a rozedraná chodila. Byl zázrak, že tak dlouhou cestu vůbec přežila. A jestli celou dobu běžela, bylo s podivem, že se nezhroutila již cestou.

Rozčileně uhodil pěstí do stromu. Ten odletěl několik metrů daleko a s dutým zapraštěním dopadl na zem. Edward se po něm znechuceně podíval a na místě strnul hrůzou.

Přímo před ním se vyloupla vesnice. Tedy to, co z ní zbylo. Spatřil trosky ještě nedávno krásných domů, nyní spálených na uhel. Útok na ves musel přijít rychle a nečekaně. Zdálo se, že život místních tady skončil během vteřiny.

Před kovárnou na zemi ležela kovadlina a u ní tři podkovy. U několika domů se válelo očouzené prádlo. Po kamenné cestě se místo lidí promenádovala slepice. Na své procházce míjela dřevěnou tahací kachničku.

Edward k ní jako v tranzu došel a vzal ji do rukou. Hračka byla vyřezaná a propracovaná do nejmenších detailů. Někdo ji jistě vyráběl s láskou.

Zničeně se rozhlédl kolem a jeho zrak spočinul na hoře lidských těl. Na okamžik ztuhl a nedokázal se pohnout. Byl na světě přes sto let, ale takovou hrůzu a zvrácenost ještě nikdy neviděl.

Zhluboka se nadechl a zjistil, že v okolí se žádný jiný než lidský pach nenachází. Tohle zvěrstvo napáchali lidé. Otřásl se zhnusením. Jeho přesvědčení o vlastní zrůdnosti vzalo za své. On nemohl za to, čím byl. Již mnoho desítek let člověku neublížil. Vybral si cestu nenásilí i přesto, že to pro jeho druh nebylo přirozené. Ne, on nepatřil mezi bezcitné a bezduché příšery. Konečně si to uvědomil.

Cítil umrtvující smutek a beznaděj. Nechápal, jak někdo, natožpak člověk, mohl napáchat takovou bestiálnost. Cítil až fyzickou nevolnost. Nemohl jen nečinně přihlížet. Nemohl tu nechat všechna ta těla bez života jejich nehezkému osudu. Nikdo si nezasloužil shnít na hromadě s dalšími tlejícími těly.

Bez dalšího rozmýšlení se vydal ke kovárně, kde našel lopatu. Několik hodin kopal kus za troskami vesnice hroby. Nepospíchal. Ti zavraždění lidé si zasloužili, aby jim věnoval alespoň chvíli svého času a vykopal jim dostatečně hluboké hroby. Měli nárok na důstojný pohřeb a poslední odpočinek. Do každé vykopané jámy položil jedno z těl a zakopal ho. Sám pro sebe a své blízké si přál možnost spočinout v hrobě, kdyby zemřeli, nebo v jejich případě byli zničeni.

Přes všechno věřil v Boha. Věřil, že každá bytost by se měla vrátit Matce Zemi a věčný odpočinek strávit obklopena hlínou. Osud těla byl daný - shnije a rozpadne se. Prach jsi a v prach se obrátíš. Ale duše, to byla jiná. Co by jen dal za to, dozvědět se o osudu duše!

Když pohřbíval tělíčko tak dvouletého chlapce, rozvzlykal se. Nestyděl se za tento projev soucitu a lítosti. Jaká zrůda mohla bez milosti zabít malé nevinné dítě?!

Zakryl všechny hroby hlínou a ke každému vyrobil a do země zarazil prostý dřevěný kříž. Nic víc tu udělat nemohl. Umínil si však, že najde ty bestie, které tohle měly na svědomí. A potom jim ukáže netvora ve svém nitru.

Slunce již dávno zapadlo a on se naposledy procházel vesnicí. Něco ho táhlo k domu na samém kraji vsi. Vstoupil do jeho trosek a okamžitě pochopil, proč se sem vydal. Tohle byl dům, kde Bella žila. Koncentrace její vůně tu byla největší. Cítil ji i přes pach spáleniny. Byl neuvěřitelně rád, že ona tomu řádění tady unikla.

Pod jedním ze zhroucených trámů se něco zablyštělo. Sehnul se a zvedl řetízek s přívěškem ve tvaru zvláštního motýla, nebo možná vážky. Bylo to krásné dílo z tepaného zlata, zdobené bílým diamantem a růžovou perličkou. Nevěděl, kde bral tu jistotu, ale on prostě věděl, že tenhle šperk patřil Belle. Schoval ho do kapsy a rozběhl se domů.

Plánoval požádat bratry a vydat se najít ty lidské zrůdy, které zkázu celé vesnice zavinily. Hodlal se jim pořádně pomstít. Žádné rychlé zlomení vazu. Kdepak. Budou pomalu umírat v mučivých bolestech a prosit o ukončení svého bídného života. S bratry jim dají pocítit jejich vlastní metody.

Démon v Edwardově nitru se tajně radoval. Cítil, že již brzy mu bude dopřáno dostat se na povrch a zabíjet.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Alison

6)  Alison (21.06.2011 15:33)

no síla, idem dalej

Janeba

5)  Janeba (30.11.2010 19:51)

Chudák Bella, doufám, že se ji podaří brzy ten strach překonat a pochopí, že ji Cullenovi vlastně pomáhají! Jsem ráda, že se Edward postaral o ostatky a našel její brož! Jistě mu její objevení pomůže získat si Bellinu důvěru! Evelynko - Děkuji!

4)  Twigirl (18.10.2010 20:40)

Tak tomu říkám příběh. Jsme naprosto ponořená...

Karolka

3)  Karolka (27.06.2010 09:12)

Ahoj Hani. Hlasim pokorny navrat. Pred nejakou dobou jsem Kralovstvi rozecetla a chtela pockat az budou vsechny dily. Ale tak nejak jsem na tebe v posledni dobe hodne myslela, a tak najednou ctu a jsem stejne nadsena a uchvacena jako tenkrat. Kez se z nej nestane bestie!

Bye

2)  Bye (08.06.2010 14:16)

AB doufá v naději a lásku.
Já teď spíš doufám, že se z Edwarda opravdu nestane vraždící monstrum.

AliceBrandon

1)  AliceBrandon (22.04.2010 22:45)

No teda, já ani nedýchám. Tolik emocí se na mě z tvého dílka hrne!
Dám si ještě jednu kapitolku a pak musím na kuťe, tak doufám, že na mě dýchne trochu naděje a lásky...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still