Sekce

Galerie

/gallery/zapomenuté království.jpg

Jak dlouho může trvat idyla?

Čas běžel dál. Vánoce přešly v Nový rok a ten uvedl celý leden. První měsíc nového roku vydatně sněžilo. Bella se zabydlovala v novém domově a učila se vařit. Někdy s většími, jindy s menšími úspěchy. Esmé ji zasvěcovala do řízení chodu domácnosti. Učila ji také vyšívat, háčkovat, plést a šít. Večery trávili novomanželé u krbu s knihami. Vzájemně si předčítali. Bella jejich společné večery milovala. Jakmile se posadila do křesla a vzala do ruky knihu, prostoupil jí klid a pohoda. Edward jí vždy uvařil svařené víno a ona ho během večera pomaloučku upíjela.

Noci patřily milování a tichým vyznáním lásky. Zachumlaní do peřin, příjemně omámeni blízkostí toho druhého často pozorovali hvězdy oknem. Edward dokázal většinu těch zářících bodů pojmenovat a znal i příběhy dávných věků, které se k nim vázaly. Vyprávěl jí o jednorožcích, řeckých bozích a hrdinech, unesených pannách a jejich chrabrých zachráncích. Každou noc usínala v Edwardově náručí a bylo jí krásně. Edward najednou nechápal, jak mohl celé století být bez Belly. Její přítomnost mu přišla během pár dní naprosto samozřejmá. Celé noci ji uchváceně pozoroval. V mysli si přehrával nejnovější milování a děkoval Bohu, že mu postavil Bellu do cesty a dal mu sílu jí neublížit. Bella mu vrátila víru.

Každým dnem ji miloval víc a víc. Snažil se na to nemyslet, ale jako slizký had se mu do myšlenek začala vkrádat skutečnost, že Bella jednou zemře. Nevadilo mu, že bude stárnout. On by ji stále viděl jako tu nádhernou, mladou ženu, kterou byla nyní. Ale její smrt ho děsila. V noci, když sledoval její krásnou tvář ještě více zněžnělou spánkem, spáry strachu z budoucnosti ho svíraly a dusily. Nemohl už bez ní být. Začínal si přát, aby změnila názor ohledně svých možností. Nenáviděl se za to a připadal si jako největší sobec, ale kdyby ho nyní požádala, s radostí by ji přeměnil. Nemluvil s ní o tom a zakazoval si na to myslet, ale stejně se podobným úvahám neubránil.

Stavěli spolu venku sněhuláky, koulovali se a vytvářeli sochy z ledu. Bella se smávala a tváře jí rozkošně červenaly. Byla tak krásná, až se mu tajil dech. Byla šťastná, tak jak byla. Jako člověk. Nikdy by ji do ničeho, zvláště tak zásadního a definitivního, nenutil. Rozhodl se nikdy jí o svých chmurách neříct a naplno si užít a vychutnat čas, který jim poskytne její lidský život. Co bude pak, to zatím nechtěl ani domýšlet.

V únoru sněžilo již méně, ale zato teploty klesly ještě níž. Mráz tvořil kouzelné obrazce na oknech a Bella by je klidně pozorovala celý den. Rosalie jí ukazovala, jak se kreslí uhlem a olejovými barvami. Spřátelily se. Bella se pokoušela přenést krásu ledových pavučin a složitých ornamentů na plátno a koncem měsíce se jí to začínalo dařit. První dokončený obraz, který se jí skutečně líbil a nestyděla se za něj, pověsila nad krb. Zdálo se jí zvláštní, ale ne nevhodné, že obraz zimy a mrazu visí nad hořícím dřevem v krbu. Obraz na své místo pasoval dokonale.

Edward ji chválil a přemlouval k dalšímu malování. Měl radost, když ji měla ona. Asistoval jí při tvorbě obrazu pro Esmé k narozeninám a pomáhal jí namíchat barvy tak, aby i upířímu oku připadaly shodné s originálem.

Březen s sebou přinesl první teplejší sluneční paprsky, které způsobovaly tání sněhu a změnu ledu na vodu. Příroda pomalu ožívala a bělobou pokrývající krajinu začínala prosvítat jemně zelená. Bylo potřeba pomalu začít myslet na činnost během roku. Bella znala bylinky a rozuměla jim. Líbila se jí představa, že by mohla mít vlastní zahrádku a vyrábět léčivé masti a lektvary a být tak užitečná. Edward ji v tom velmi podporoval. Byl nadšený, že se chce jeho žena věnovat něčemu takovému. Sehnal jí spousty odborných knih a herbářů. Bella pak sepisovala seznamy semínek, která potřebovala, a s Esméninou pomocí kreslila plány budoucí zahrady. Učila se, které bylinky potřebují světlo, které tmu a vlhko, jaké druhy se společně nesnesou a které si vzájemně prospívají.

S příchodem dubna zmizel poslední sníh a jaro naplno propuklo. Začala se stavět Bellina bylinková zahrádka a tak Bella trávila spoustu času venku. Sluníčko moc často nesvítilo, ale přesto dokázalo její tvář jemně opálit a na nose zvýraznit pihy. Večery trávili manželé na lavičce na terase svého domečku a plánovali, co všechno bude ještě potřeba udělat a jestli by se nedaly hotové masti, lektvary a krémy dodávat do některého obchodu ve městě.

Bella začala vstávat časně ráno. S hrnkem ranního čaje se pak procházela kolem své zahrádky a užívala si pocit, že tohle všechno tu roste díky ní. Když s ní byl jakýkoliv člen rodiny, lesní zvěř se k chaloupce ani nepřiblížila. Pokud však osaměla, vídala laně chodit pít do nedaleké tůně, veverky honit se po stromech, slýchala zpět ptáků ve větvích i kvičení divokých prasat, která se chodila rochnit na spáleniště v lese. A všichni ti tvorové měli mladé.

Bella nikdy nijak zvlášť po dítěti netoužila. Když se vdávala za Edwarda, věděla, že děti společně mít nemůžou. Nešlo to a nevadilo jí to. Ale nyní se jí o dětech zdálo každou noc. Vídala rozkošná miminka spokojeně spící v kolíbce na terase domu. Vídala holčičku s dlouhými copánky motající se jí v kuchyni pod nohy. Vídala chlapečka s dospělým pohledem pomáhajícího Edwardovi na zahradě. Vídala sama sebe s kulatým bříškem a Edwarda hledícího na ni pyšně a s láskou. Vždy když se probudila, cítila podivnou prázdnotu a smutek. Během pár minut ty nepříjemné pocity odezněly a ona byla šťastná, ale kvůli snům se začínala bát usínat. Připadala si jako zrádce, že tak najednou touží po dítěti. Nemohla se ani nikomu svěřit. Edward by se trápil, že on jí dát vysněné miminko nemůže. To rozhodně nechtěla.

Snažila se všemožně se zabavit, ale dařilo se jí to čím dál tím míň. Pokud byla s Edwardem nebo někým z rodiny, byla spokojená a chmury se jí vyhýbaly. Jakmile ale byla pár minut sama, temný pocit zoufalství a beznaděje se plížil kolem jejích srdce a vkrádal se do něj. S každým úderem se pak jeho jed šířil do celého jejího těla a ochromoval ji. Nevěděla, co se s ní děje a jak si pomoci.

V průběhu května už začínala být zoufalá a vyčerpaná. Milovala Edwarda víc než cokoliv na světě a nikdy jí nebylo tak krásně jako s ním. Nedokázala už si představit, že by ještě někdy byla bez něj. Přesto však cítila, že něco není v pořádku.

Přes léto se nebe vyjasnilo a všechno se opět zlepšilo a vrátilo do starých kolejí. Počasí bylo krásné, Bellina zahrádka se měla čile k světu a bylinky začínaly růst a dávat znát, že úroda bude velmi slušná. Pokud nepracovala na zahradě nebo v chaloupce, jak domeček překřtila, nečetla naučné knihy a nezkoumala Carlisleovy vzácné herbáře, chodila s Edwardem na dlouhé procházky po okolí. Jejich láska ani o píď nezeslábla a ji stále fascinovalo teplo, které vydávala Edwardova ledová pokožka, když se jeden druhého dotkli. Ruku v ruce chodili po lese a povídali si. Nebo ji Edward brával k jezeru v horách, kde ji vozil v loďce. Nebo sedávali na terase na lavičce v láskyplném objetí a sledovali západ slunce.
Bella úplně zapomněla na sny o dětech. Byla opět bezvýhradně šťastná. Možná dokonce ještě víc než předtím. Cítila se báječně a svět kolem se jí zdál být překrásný.

Edward ji bedlivě pozoroval a nemohl si nevšimnout, že jeho žena přímo kvete. Skoro bez ustání se usmívala, broukala si veselé písničky a celá zářila. Nemohl být spokojenější.

Bella trávila dny sbíráním a opečováváním bylinek. Ty, které byly určené na sušení, rozvěsila po celé kuchyni a při vaření se nechávala unášet jejich líbeznou a něžnou vůní. Společně s Edwardem drtila pevná semínka na prášek, smíchávala ho s vodou a dalšími přísadami a pod rukama jim tak vznikaly léčivé prostředky. Společná práce jim dělala radost a těšila je. Esmé pak jednou týdně jezdila na trh do nejbližšího města a mastičky, nápoje i lektvary prodávala. Lidé brzy poznali, že ta krásná paní nabízí opravdu kvalitní a účinné léčivé prostředky, a nadšeně u ní nakupovali. Celé rodině dělal Bellin úspěch radost.

S příchodem září přišel i vydatný déšť. Obloha byla permanentně zatažená a půda pod nohama se měnila v bahno. Ochladilo se. Bella sedávala u okna v obývacím pokoji a toužebně se dívala ven. Chyběli jí procházky lesem, sluníčko i teplo. Zase začala vyšívat a šít. Měla pocit, že rodina jí něco tají a chystá, ale věděla, že ona jako prostý člověk jejich tajemství neodhalí.

Když už několikátý den v kuse pršelo, neměla ani chuť ráno vylézat z postele. Přemlouvala Edwarda, aby zůstali zalezlí a celý den se jen milovali a tulili, ale on ji se smíchem odmítal. Chtěla se urazit a nemluvit s ním, ale jemu v očích vesele jiskřilo a spokojeně se na ni usmíval. Dokonce jí sebral peřinu a někam ji svou přirozenou rychlostí schoval. Sám jí vybral jedny z těch krásných šatů od Alice a ochotně jí pomohl s oblékáním i česáním. Bella tušila nějakou zradu, ale nechtěla mu kazit radost. Navíc se jí líbilo, když se o ni tak staral.  

Vzal ji do velkého domu, kde už zbytek rodiny čekal shromážděný v obývacím pokoji. Všichni byli slavnostně oblečení a usmívali se. Bella se zarazila ve dveřích a nechápavě je sledovala.

,,Všechno nejlepší k narozeninám,” nevydržela to vzájemné okukování nakonec Alice a vrhla se jí kolem krku.

Bella neměla ráda narozeniny. Ty ostatních jí nevadily, ale svoje vlastní nesnášela. O to víc, že byla v místnosti jediným, kdo stárnul a narozeniny pro něj znamenaly skutečně o rok více a o rok blíže ke smrti. Zachvěla se, ale rychle se opanovala. Její rodina ji milovala a připravila jí krásné překvapení. Na stole stál dort a kolem něj spousta balíčků. Nemohla jim zkazit radost a neradovat se s nimi.

Nakonec byla sama překvapená, jak moc si svůj narozeninový den užila. Dostala nové šaty, šperky, knihy o bylinkách i odpočinkovou četbu, malířské potřeby a mnoho dalších drobností, které jí potěšily a udělaly nefalšovanou radost. Dort byl vynikající a ona se takřka rozplývala, když se jí nadýchané těsto s čokoládou rozpouštěno na jazyku.

Edward ji stále objímal a líbal do vlasů. Byla šťastná a spokojená. No, tak jí bylo devatenáct. Stejně jako Edwardovi. Za rok už bude starší a pak se každým rokem bude ten rozdíl zvětšovat. Okamžitě si takové myšlenky zakázala a byla opět ráda, že zrovna jí Edward do hlavy nevidí.

Už bylo k večeru, když se Alice zarazila v půli pohybu a rozostřil se jí zrak. Edward tiše zavrčel a zamračil se. Objal Bellu ještě pevněji a trošku ji tím vyděsil.

,,Budeme mít návštěvu,” oznámila Alice docela vesele. Bella nechápala, proč se Edward tak mračí, když Alice má z návštěvy očividně radost.
,,Ještě dneska se tu objeví Eleazar s rodinou. Byli poblíž a rozhodli se nás navštívit.”

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

16)  Andrea (16.08.2010 20:20)

Tohle není tak úžasné :-D, teda myslím ta návštěva - ta kapitolka úžasná je :-D

Silvaren

15)  Silvaren (01.08.2010 22:37)

Dalo by se čekat, že takto pojaté plynutí času by mohlo být nudné. Ale není, protože jsi ho psala Ty! Je to vážně krása, pohladilo mě to po srdíčku.

14)  Shindeen (30.07.2010 11:45)

O-ou....
No, ale doopravdy to byla nádhera. Tak pěkně si je posunula skoro o celý rok dál. Ale nebylo to ani náhodou nudné, jako u většiny časových posunů. Tohle bylo moc krásně napsané, jak měsíce ubíhaly, co dělali... No doopravdy dokonalost sama!

Evelyn

13)  Evelyn (30.07.2010 08:30)

Dámy, děkuji
Bye, já myslím, že některý tady by prošel i telefonní seznam či přepis politické debaty

Bye

12)  Bye (29.07.2010 16:53)

Vypadá to, že Edward s Bellou, každý po svém, přicházejí na to, co je důležité a co chtějí.
Ale nejspíš to nebudou mít tak jednoduchý... teď přijdou asi nějaké komplikace, ne?
Hani, jenom Ty si můžeš dovolit napsat celou kapitolu FF o upírech, kde se vyšívá, čte, maluje, pěstují bylinky, všichni se mají rádi, milují se a společně slaví narozeniny :D Prostě nevěřím, že komukoliv jinýmu by to prošlo!!!

semiska

11)  semiska (29.07.2010 11:45)

Moc krásná kapitolka, tuhle povídku zbožňuju, jako snad většinu,co jich tu je.
Mám pár skromných přání: Ať má Bells aspoň jednoho malého prcka, nejlíp holčičku. A taky aby se z ní stala upírka po pečlivém uvážení a miminku. ;)
Snad mě překvapíš

Amisha

10)  Amisha (29.07.2010 09:14)

Jej copak asi budou chtít? Trošku se o ty naše zlatíčka bojím...

Ewik

9)  Ewik (29.07.2010 08:17)

Nádherné
Taky bych jim přála jednoho nebo dva malé caparty, ale to je samozřejmě na tobě.
Okouzlilo mě, jak si popsala domácí práce Belly, úplně jsem ji viděla.

sakraprace

8)  sakraprace (29.07.2010 07:36)

Doufám, že Bella bude mít miminko a stane se upírkou. Přece by Edwarda neoustila
A taky doufám, že díky návštěvě nebude dřív upírkou. Jen jsem zvědavá na Tanyu :D :D

7)  hellokitty (29.07.2010 01:04)

eMuska

6)  eMuska (28.07.2010 23:26)

Prosím, nech majú malú Renesmée! Prosím! prosím! Prosím! Sprav to pre mňa! A nech sa Bell rozhodne pre premenu! prosím! Prosím! Prosím! A dúfam, že Tanya nebude vymýšľať a robiť nejaké hlúposti!

giselle

5)  giselle (28.07.2010 23:23)

to jsem zvědavá, co jsi na ně uchystala

těším se na pokračování

Michangela

4)  Michangela (28.07.2010 22:07)

Doufám v miminko! Myslím, že to je krásné vyvrcholení společného života a také možnost "legálně" přejít k upírství. Aspoň v těchto povídkách.

krista81

3)  krista81 (28.07.2010 21:43)

Kapitolka moc krásná, ale tuším něco nepříjemného , žeby něco s Eleazarovou rodinou???
Další kapitolku

plyshovymedvidek

2)  plyshovymedvidek (28.07.2010 20:16)

Pevně něřím že Bella bude mít miminko a nebo po boku Edvarda prožije celou věčnost

sfinga

1)  sfinga (28.07.2010 19:55)

Splní se Bellin sen? Bude mít děťátko? Nebo se snad stane upírkou, dřív?
A nebo po boku Edwarda zestárne?
Tyhle a další myšlenky se mi neustále honí hlavou po přečtení tvé krásné romantické kapitolky

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek