Sekce

Galerie

/gallery/zapomenuté království.jpg

Touha

Vzal její obličej do dlaní a vpíjel se jí do očí. Pomalu se uklidňovala a nakonec se usmála.

,,Omlouvám se, promiň. Nenapadlo mě, že Carlisle… že to bylo on. Chci být s tebou, ale nechci být jako vy. Chci být člověk a nic jiného.” Rozpačitě sklopila oči a on ji něžně a s láskou objal.

,,To je době, miláčku, moc dobře. Nedovolil bych, abys přišla o duši. Nejsem si jistý, jestli ji máme, ale nehodlám riskovat. Nepřipravím, že o možnost projít jednou bránou nebeskou.”

Bella se k němu přimkla a opřela si hlavu o jeho rameno. Pomalu se uklidňovala a srovnávala si v hlavě nově získané informace. Další jistota vzala za své a další postoj a názor na svět se zbortil. Najednou se jí zdálo, že celý její předchozí život nebyl skutečný. Bylo to, jakoby se na něj dívala skrz barevné, tepané sklo, které obraz měnilo a vše kolem ní zkreslovalo. Carlisle nebyl žádnou bezcitnou stvůrou. Z hloubi srdce byl dobrý a ona asi nikdy nepoznala nikoho obětavějšího a starostlivějšího. Ač upír, spalován žízní po její krvi a jistě zmítán touhou svlažit vyprahlé hrdlo a ochutnat tu životodárnou tekutinu, zachránil ji. Dnem i nocí se o ni staral, pečoval o ni a uzdravil ji. Svým způsobem zachránil i Edwarda, Esmé, Rosalie a Emmetta. Nedokázala se ho bát, nebo mu jeho skutky vyčítat.

,,Je to těžké?” zašeptala náhle.

Edward se mírně zamračil a opět litoval, že zrovna její mysl mu zůstává zapovězena. Dal by snad cokoliv za krátký náhled do jejích myšlenek.

,,Co je těžké?” zeptal se a bylo mu líto, že jí nerozumí tak dobře, aby mu každý její myšlenkový pochod byl hned jasný.

,,Být upírem. Je to těžké?” vysvětlila.

Dál měla zavřené oči a tiskla se k němu. Povzdychl si a objal ji ještě pevněji. Chvíli mlčel a pak jí začal tiše vyprávět.

,,Stále v sobě cítím toho netvora. Neuplyne ani jediná vteřina, abych o jeho všudypřítomné existenci nevěděl. Snaží se mě ovládnout a zničit mou svobodnou vůli. Svádí mě na scestí a láká ke špatnostem. Občas se mu podaří vytvořit představu, že někoho zabíjím a saju jeho krev. A… líbí se mi to. To chce. Touží po nadvládě a krutosti. Víš, někdy mě to až do morku kostí děsí, jak bych mohl být zlý. Bez přestávky svádím boj sám se sebou. Nechci se opět stát monstrem, které bere životy a bez rozmyslu vraždí. Má lidská část je silná a vítězí, ale nikdy nemůžu povolit na ostražitosti. Nikdy se nemůžu úplně uvolnit a zapomenout na všechno a všechny kolem. V takovém nestřeženém okamžiku by mohlo dojít ke katastrofě. Stačila by kapka krve a já bych nemusel být dostatečně pohotový, abych démona v sobě ukočíroval a nedovolil mu vyplout na povrch.”

Domluvil a hladil Bellu něžně po vlasech. Bedlivě poslouchal tlukot jejího srdce, který se k jeho potěšení nezrychlil. Svým přiznáním ji nevyděsil.

,,Když jsi se mnou, musí to pro tebe být ještě těžší,” zašeptala. Nebyl to otázka, ale konstatování.

,,Ano, je to mnohem těžší, ale zároveň se nikdy jindy necítím být tak lidský jako s tebou. To ty jsi ve mně probudilo všechno dobré. Vím, že bych ti nedokázal ublížit a jsem si docela jistý, že ani tvoje krev by nedokázala přemoci mou vůli. S tebou je mi krásně a ten oheň v hrdle je jen nepatrnou daní za štěstí, které mi dáváš,” šeptal jí do vlasů.

Mírně se od něj odtáhla a podívala se mu do očí.

,,Takže už ti má blízkost nevadí? Už se nebojíš, že ztratíš své sebeovládání a přestaneš se kontrolovat, jako po našem prvním polibku?” ujasňovala si.

,,Jsem si sám sebou jistý jako v žádné jiné situaci,” odpověděl jí s úsměvem.

Zatvářila se pochybovačně a roztomile nakrčila nos. Měl chuť ji škádlit.

Na důkaz svých slov jí zasypal čelo drobnými polibky. Zlíbal celý její obličej. Lehce ji políbil na rty a jen s obrovským sebezapřením je po chvíli opustil. Jeho polibky vytvořily cestičku přes její bradu a čelist k hrdlu. Jeho ledové rty se motýlími polibky dotýkaly jemné kůže jejího krku. S důvěrou a bez obav zaklonila hlavu a nabídla mu tak lepší přístup. Zastavil se až na její divoce tepající krční tepně.

V ústech se mu tvořil jed a jeho pachuť ho dráždila. Uvědomoval si, jak snadné by bylo otevřít ústa a svými ostrými zuby prokousnout tu tenoučkou kůži. Dokonale si uměl představit chuť její krve na svém jazyku. Téměř cítil, jak mu proudí vyprahlým hrdlem a utišuje žízeň.

Vteřinu. Tak dlouho bojoval se svým démonem, než ho bezpečně uvěznil hluboko ve svém nitru. Měl chuť se rozesmát. Perfektně se ovládal a Belle od něj nehrozilo žádné nebezpečí.

V záchvěvu radosti se nechal unést. Byla tak blízko! Její srdce prudce bilo a pro něj to byl ten nejkrásnější zvuk. Tiše vzdychala a zatínala mu své drobné prsty do zad. Nyní to nebyla její krev, po čem byl až spalován touhou.

Ani nepostřehl jak, ale najednou ho její ruka hladila pod košilí. Rytmicky přejížděla po jeho nahé kůži a jemu se zdálo, že její dotyk za sebou zanechává horkou stopu. Přesně by dokázal určit každičký milimetr kůže, kterého se dotkla. Stále ji líbal na krku a velmi pomalu svými rty putoval níž. Nikdy nic takového neprožil a nedělal, ale zcela instinktivně věděl, co se jí bude líbit.

Belle se točila hlava a musela si opakovat, že nespí. Tohle bylo skutečné a ona se zalykala štěstím. Dotýkal se jí a ona se mohla dotýkat jeho. Zdálo se jí, že jeho ledová pokožka se do té její horké vpíjí. Přestávala vnímat hranice mezi jejich těly a látka, která je oddělovala, ji rozčilovala. Netušila, kde vzala odvahu, ale když ucítila jeho rty pod svou klíční kostí, nepozorovaně si povolila šněrovačku a nechala živůtek šatů sklouznout.

Edward se na okamžik zastavil. Zvedl hlavu a podíval se na ni. Její oči byly rozšířené úžasem a nadšením, rty měla mírně nateklé polibky a tváře jí hořely. Dýchala rychle a přerývavě. Usmála se na něj. Nemohl jinak a musel jí úsměv opětovat.

Jeho ruka putovala po její boku, pase a stoupala výš. Aniž by přerušoval oční kontakt, pohladil ji po odhaleném ňadru a lehce ho stiskl. Zasténala a zvrátila hlavu. Ač on dýchat nepotřeboval, nyní se musel zhluboka nedechnout a trochu se uklidnit. Její vůně nyní získala nový odstín. Takový zemitý a přírodní. Nikdy mu nevoněla lépe. Toužil po ní. Doslova cítil, jak jeho tělo touhou pulzuje. Toužil po ní tak, že to až bolelo.

Ale nemohl si ji vzít. Nesměl ji něčím takovým zneuctít. To si nezasloužila.  

Ruku nechal tam, kde byla. Druhou si přitáhl její tvář a vyhledal její rty. Líbala ho lačně a vášnivě. Zabořila mu prsty do vlasů. Vzal její tvář do dlaní a ona mu na protest zavzdychala do úst. Nyní to byl on, kdo udával tempo polibku. Pomalu ho zjemňoval a zklidňoval, až se nakonec jen dotýkaly roztouženými rty.

Opírali se o sebe čely a on jí pře ramena přehodil deku. Pečlivě ji do ní zabalil a přitáhl si ji na klín. Stále jí bilo srdce rychleji než obvykle a dýchala jen povrchně. Opřela se o něj a tvář jí šťastně zářila.

Toužila po něčem víc. Chtěla přestat být a na pár chvil být my. Chápala, jak těžké to pro něj musí být. Po jeho přiznání už ho nechtěla nijak svádět na scestí. Věděla, že pouhá její blízkost mu způsobuje muka, ale věděla také, že on tuhle bolest vítá. Uvědomovala si, že jí dává vše, co může a ona mu chtěla dát na oplátku sama sebe. Ale ne teď. Dokázala být trpělivá a byla si jistá, že jednou ta správná chvíle pro naplnění jejich lásky přijde.

,,Miluji tě,” zašeptal jí do vlasů a políbil ji na temeno hlavy.

Byl si svým sebeovládáním jistější než kdy dříve. Nemyslel si, že by mohli mít úplně normální vztah jako muž a žena, ale alespoň zlomek toho všeho jí poskytnout mohl. Bez obav, že ji zabije, nebo jí ublíží.

,,Miluji tě,” usmála se blaženě a měla pocit, že se vznáší.



·········


,,Noha už je v pořádku. Sundám ti dlahu a můžeš začít na nohu pomalu a zlehka došlapovat,” oznámil Carlisle Belle s úsměvem.

Rozzářila se. Kovové pláty svírající její pravou nohu už ji unavovaly a otravovaly. Byly těžké a jejich zapínání ji dřelo. Nemohla se dočkat, až se jich zbaví a její noha bude volná. Volná…

Posmutněla a snažila se nedat najevo svůj strach. Noha byla jejím posledním zraněním. Jinak už byla zcela zdravá. Až se úplně zahojí i takhle bolístka, nebude už žádný logický důvod pro její pobyt zde. Už nebude potřebovat lékařskou péči.

,,Bello, ty už jsi sice zdravá, ale neznamená to, že bys měla odejít. Máme tě rádi a už tě počítáme do rodiny. Budeš - li to tak chtít, patříš k nám.” Carlisle okamžitě uhodl, co ji trápí.

Bella se začervenala a rozpačitě se na něj usmála.

,,Ale já jsem jen obyčejný člověk. Budu stárnout a nakonec jednou umřu. Vy budete navěky mladí a krásní. Půjde to vůbec, abychom žili společně?”

Carlisle odložil desinfekci a posadil se k Belle. Svým dokonalým sluchem slyšel tichý hovor mezi Esmé a Rosalií. Měly Bellu rády a nechtěly, aby od nich odešla, ale stejně jako ona si uvědomovaly její smrtelnost a konečnost jejího života.

,,Jistě to půjde. Nic není nemožné,” odpověděl a vzal ji za ruku. ,,Ale máš pravdu. Jako člověk budeš stárnout a měnit se.”

Dívali se jeden druhému do očí a ani jeden z nich nechtěl začít o přeměně. Ač nevysloveno, to slovo se mezi nimi vznášelo a houstlo.

,,Nechci se stát upírem. Chápu, že vy jste jiní než ostatní upíři, ale nikdo z vás si tenhle osud nevybral. Nezvolili jste si ho. Jste dobří a neubližujete lidem, ale nikde nemám jistotu, že já bych byla taky taková. Bojím se, že bych touhu po krvi nezvládla a byla stejná jako ta krvelačná monstra. Přeji si zůstat člověkem,” zašeptala a cítila, jak ji pálí v očích slzy.

Carlisle ji pohladil po hřbetu ruky a otcovsky se na ni usmál.

,,To je v pořádku. Je to tvé rozhodnutí a my ho budeme plně respektovat. Nějak to naše společné soužití půjde, nemusíš se bát.”

Belle se ulevilo, ale zároveň cítila podivou tíseň kolem srdce. Až nyní si naplno uvědomila svou smrtelnost a stárnutí, které ji čekalo. Teď byl Edward o dva roky straší, ale jemu bude stále stejně a ona bude stárnout. Zatřepala hlavou a zaplašila ty nepříjemné myšlenky. Na takové úvahy měla dostatek času. V tuhle chvíli se rozhodla být šťastná, že se zbaví dlahy a bude moci začít chodit.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

15)  Twigirl (19.10.2010 12:53)

evelyn, já stojím před příšerným dilematem. Já mám teď čas číst dál, jenže nemůžu u toho psát, protože hned vedle mě bude spát ten můj prďolka mrňavej a nerada bych ho vzbudila, takže komentáře teď nebudu zvládat a mrzí mě to. Vím jak je příjemné, když si autor může číst reakce čtenářů, jenže touha číst dál je prostě silnější.Jakmile to bude možné, napíšu koment. Promiň, ale copak se dá nejít číst, když mám časík a hlavně chuť? :) :) :) :) :)

Karolka

14)  Karolka (28.06.2010 20:03)

Ha! Já až teď zjistila, že čtrnáctka je poslední... Haninko, jak to vypadá s tím zásekem? Je naděje, že to dopíšeš? Kuju...

Karolka

13)  Karolka (27.06.2010 19:18)

Uaaaaa! Jsem totalne rozpustena. A zvedava, jak to budes resit. Bravo!

krista81

12)  krista81 (15.06.2010 00:35)

Krásná a dech beroucí kapitolka.
Romantika , ale s tím jejím stárnutím :( to se mi nějak nepozdává - přece nemusí být jenom upírka aby byla věčně mladá? ( Ty nás určitě něčím překvapíš a něco proto vymyslíš)
Těším se na další

11)  hellokitty (13.06.2010 17:40)

Ewik

10)  Ewik (13.06.2010 12:51)

Krásný díl

Amisha

9)  Amisha (13.06.2010 07:38)

Ten záčátek byl dechberoucí a konec, kde si tvrdohlavě stojí na lidskosti, je zvláštní v tom, že ona bývá ten kdo chce být změněn. Moc pěkně jsi to vymyslela.

Silvaren

8)  Silvaren (12.06.2010 22:02)

, taky trošku, ale hlavně

sakraprace

7)  sakraprace (12.06.2010 21:49)

Tak krásné emoce z toho úplně přetékaly, ale tak nenásilně, že jsem celá uáchaná a rozněžnělá, ale i trochu smutná. Jsem zvědavá, jestli Bella nezmění názor a jak bude vypadat jijech soužití. Nádherná kapitolka, díky Evelyn.

Radussska

6)  Radussska (12.06.2010 21:05)

ale nakonec se stane upírkou že jo prosím

Hanetka

5)  Hanetka (12.06.2010 20:56)

Klekám takdy na kolínka,
aby milá Evelínka
Bellu nějak přesvědčila,
aby jako upír žila.
Jinak Edward smrtí její
skončí v těžké beznaději,
v bránu smrti půjde za ní
ve svém smutném odhodlání.
Prosím, dej nám raději
v šťastný konec naději!

eMuska

4)  eMuska (12.06.2010 20:37)

No tak sme sa dočkali! A hneď sme latku položili poriaadne vysoko! Bude ťažké túto kapitolu prekonať, snaž sa!!!!

Michangela

3)  Michangela (12.06.2010 20:28)

Krásné i když smutné. Díky.

Bye

2)  Bye (12.06.2010 20:20)

Tak to bude ještě těžký.
Obávám se, že si to Bella nerozmyslí. Taková výchova, jakou prošla se nedá jen tak hodit za hlavu. Ani v příkladné upírské rodině.
Takže?
Jak to bylo dál?
Miluju Carlisla!

P.s.: Bylo to krásný, "Víc! Víc!"

DeSs

1)  DeSs (12.06.2010 19:52)

Nádhera... Strašně krásně napsané a procítěné. Jsi prostě strašně šikovná!

Jen doufám, že si to Bella rozmyslí. Nemůže přece zestárnout...:D :D To by teda nešlo. Však ty to určitě nějak vymyslíš, že jo? A bude happy end?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek