Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/__The_Dead_Girl_Epilogue___by_VikkiGothAngel.jpg

Isabella s výčitkami svědomí přijíždí do Forks, kde se setkává se svým cílem: okouzlujícím Edwardem Cullenem. Jaká bude její reakce?

3. Tohle nemůžu udělat

Cesta plynula netečně. Mysl jsem měla prázdnou. Projížděla jsem nekončícími zelenými lesy, zatímco kapky deště dopadaly na mé krásné auto. Nechtěla jsem myslet, ale tak lehké to nebylo. Tohle vidím před každou akcí: zděšený pohled mé matky nad tím, co se chystám udělat. Tahle práce, tenhle život… To byla jedna velká špatnost. Zatřepala jsem hlavou a upnula se jen na jedno – svou práci. Najít toho mladíka bude snadné. Bronzové vlasy… neuměla jsem si takovou barvu představit, a navíc zlaté oči. Musí to být pohledný chlapec, jedinečný. Proč se ho ale chce někdo zbavit? Takhle mladý - to nebylo normální, nehledě na to, že málokdo má dost peněz, aby si mohl objednat vraždu u Madame.

Ani jsem si nevšimla, že jsem projela kolem vítající cedule, když se přede mnou objevily první domky. Byla to samá kolonialistická stavení. Zajela jsem do ulice, kde měl stát můj budoucí domek. Byl maličký, akorát pro jednoho člověka, ale malebný a útulný. K mému údivu se mi ta jednoduchost líbila. Zaparkovala jsem na kratičké příjezdové cestě a vystoupila z auta. Musela jsem si držet bundu přes hlavu, jak pršelo, a při tom se snažila dostat zavazadla z kufru. V domě mělo být vše potřebné včetně oblečení. Madame o své ovečky pečovala.

Jen co jsem vešla, teplá aura domu mě naprosto pohltila. Ve vzduchu ze vznášela vůně z vonných tyčinek, v krbu bylo přichystané dřevo čekající na zapálení a celý interiér byl laděn do teplých podzimních barev. Ve spodní části domu byl jen obýváček spojený s kachlíčkovanou kuchyňkou a maličkou koupelnou. V druhém patře, do kterého vedly tmavohnědé schůdky více podobné žebříku, byla drobounká ložnička ještě zmenšená šikmým stropem obloženým tmavým dřevem. Po tolika letech jsem se cítila jako doma.

Pomalu jsem začala vybalovat. Měla jsem s sebou jen pár osobních věcí, ostatní zde už bylo. Někdy okolo sedmé hodiny se setmělo a mě začala být zima. Opatrně jsem zapálila dříví v krbu a šla si do kuchyně udělat mátový čaj.

Seděla jsem v tiché místnosti a usrkávala z horkého šálku. Moje myšlenky se co chvíli roztékaly jako hmyz před světlem. Tolik jsem si přála zůstat v tomto malém městečku a žít v tomto krásném domečku. Chtěla jsem skončit se zabíjením a konečně začít žít.

Hrnek jsem nakonec odnesla do kuchyňky a neobtěžovala se jeho umytím. Všechno zvládnu zítra. Ještě jsem do krbu přidala pár polen dřeva a odešla do koupelny vysprchovat se a vykonat večerní hygienu. S mokrými neposlušnými vlasy, které voněly po jahodách, jsem vyšplhala do ložnice a ulehla ke spánku. Nenatahovala jsem si budík, probudím se brzy, jako vždy.

***

S hlasitým lapáním po dechu jsem se probrala. Nemusela jsem se podívat na budík abych věděla, že je 5:08. Vypotácela jsem se z postele a při tom šátrala rukama po stěnách ve snaze najít vypínač. Za okny byla stále tma, ale od východu nebe postupně nabíralo šedou barvu. Slezla jsem dolů do koupelny a znovu se vyděsila svým zjevem. Jistě, chodit spát s mokrými vlasy nebylo nejšťastnější rozhodnutí. Vlasy se mi divoce kroutily až k pasu, sem tam se objevily i lokny. Vytáhla jsem kartáč a škubavými pochyby si je rozčesávala. Když jsem měla vlasy více méně normální, stáhla jsem si je do gumičky a obličej si pocákala ledovou vodou. Pomohla mi se probrat. Rychle jsem si vyčistila zuby a dala si řasenku. I tak to bylo plýtvání make – upem, mě nic nepomůže.

V kuchyni jsem umyla hrnek a rovnou si do něj udělala další dávku čaje. Lehla jsem si s ním na sedačku a pustila malou plochou televizi, která visela nad krbem. Shlédla jsem nejnovější zprávy, ale nic jiného tam nebylo. Přepínala jsem kanály a nakonec jsem televizi vypnula. Vydala jsem se nahoru a hledala něco na oblečení. Teď už bylo skoro tři čtvrtě na sedm. Nakonec jsem si na sebe oblékla tmavé rifle a šedý přiléhavý svetr. Barevné oblečení nenosím už nějakou dobu. Měla jsem asi půl hodiny času, tak jsem zkoumala skříň, jaké oblečení mi tu Madame nechala. Překvapila mě barevná trika, ona věděla, že barvy nenosím. Ve skříni jsem ještě našla černý pásek se sponou, který jsem hned použila. Kalhoty mi padaly, asi jsem zase zhubla.

Na cestu jsem si do kabele vzala nějakou tyčinku, kterou jsem nalezla v poličce v kuchyni. Obula jsem si černé semišové kozačky do půli lýtek, bez podpatku, a oblékla si černou nepromokavou bundu. Vlasy jsem si nechala volně spadat na ramena a vydala se do školy.

Přijela jsem tam mezi posledními. Většina míst na malém parkovišti byla zaplněná starými sedany. Nejhezčí auto bylo lesklé Volvo, které vjelo na parkoviště přede mnou a zabralo mi tak vyhlédnuté místo. Zajela jsem tedy na druhou stranu, kde jsem se vmáčkla mezi dvě stará auta. Pomalu jsem otevřela dveře a vystoupila ven. Snažila jsem si ničeho moc nevšímat, ale můj pohled znovu zabloudil k Volvu, kde jsem ho uviděla. Vypadal ještě lépe, než jsem si představovala. Ten chlapec, Edward Cullen, byl tak krásný a se zájmem si prohlížel mé auto. Při pohledu na jeho dokonalou tvář se mi stáhl obličej do bolestného šklebu a já to věděla jasně.

„Tohle nezvládnu,“ zašeptala jsem si pro sebe.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  hellokitty (15.06.2010 23:05)

3)  Leni (31.05.2010 22:56)

Velmi zajímavé. Marně přemýšlím, co je Bella vlastně zač, aby mohla měřit síly s upírem či ho dokonce zabít.

sakraprace

2)  sakraprace (31.05.2010 20:53)

Ne, tohle nezvládnu já. Sliním si tu do klávesnice, nadšená, jak hezky se to čte - úplně samo - a nic. Konec kapitolky. Jsem napnutá jak sáňky v létě. Kdy bude další díl. síííím?

Jesska

1)  Jesska (31.05.2010 20:47)

Nádhera!
Páni, já se tak těším až začne útočit na upíra :D...
Krásná kapitola, moc se těším na další!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek