Sekce

Galerie

/gallery/86d658cb14_47124058_o2.jpg

Tak je to tady, vážení, je konec. No, i když... mám pro vás ještě jeden takový bonusový dílek, ač teda není bonus jako bonus. Pamatujete, jak si Mandy hrála na terč? Ano, tehdy, když ji Caleb postřelil. Jestli ano, určitě si taky pamatujete, že jsem měla napsaný epilog k situaci, kdy to Mandy nepřežila. Takže, zítra?

„Mami! Mami! Saphire má žíbátko!“ šišlal už z chodby Robert. Do kuchyně vtrhl jako velká voda. Normálně už s tímhle problémy neměl, jen občas ve strachu, nebo ve spěchu jako teď, se k šišlání vrátil.

„Jsi si jistý? Ještě má čas,“ zeptala jsem se ho klidně a pomalu se zvedla ze židle. Do porodu mi zbýval celý měsíc, ale připadala jsem si třikrát těžší, než když jsem čekala Roberta.

„Leží ve slámě a je celé od slizu. Fuj,“ hlásil mi ochotně. Sliz? Měla jsem takové tušení, že jeho otci zatrhnu jejich společné koukání na horory.On pak prckovy noční můry neřešil, Robert si totiž vypěstoval úžasný radar na Paulovy noční služby.

„Tak pojď, půjdeme se spolu podívat,“ usmála jsem se a natáhla k němu ruku.

„Bobby, zajdi pro tátu, zavolám zatím doktora,“ naklonila jsem se k synovi. Když odběhl, opatrně jsem vešla do Saphiřina boxu. Maličký se pomalu pokoušel postavit a Saphire jej neustále povzbuzovala.

„Vítej na světě, prcku,“ uculila jsem se. To už hříbě stálo a vehementně se snažilo dostat k mléku.

Paul dorazil během chvilky s Robertem a Sundownem v závěsu. Našel mě sedět v boxe a zálibně si prohlížet malého tvorečka. Jak mě tak chvilku pozoroval, uchechtl se a toho veterináře zavolal sám.

„Gratuluju, Mandy, je to krásný zdravý hřebeček a matka je taky v naprostém pořádku,“ zněl jeho verdikt. Usmála jsem se a znovu vešla do boxu a Paul šel vyprovodit veterináře. Bobby kempil u Lumos. Ne, já jí to jméno nedala. Bílá ponička, kterou dostal k pátým narozeninám. Seth si dělal srandu, že bílí poníci budou tradicí naší rodiny. Poslala jsem ho do háje. Naštěstí to nebral vážně, těhotenské hormony se mnou tehdy cloumaly o sto šest.

„Jak se bude jmenovat?“ zeptal se Paul tiše. Věděl, co pro mě ten mrňous znamená. Byly to teprve dva měsíce, co Shadow zemřel. Ten malý byl jeho poslední hříbě, a jako jediné moje. Stejně tak věděl, co cítím. Ve vedlejším boxu stál Datrio, rok a půl starý Dreamerův potomek. Ten už s námi nebyl víc než rok. Jednou prostě v noci usnul a ráno se nevzbudil. Shadow to samé. Oba si užívali zasloužený odpočinek i obdiv na výsluní slávy. A oba měli ještě spoustu času.

Z původní čtyřky tak zůstal jen Větroplach a s ním Da-dai, Paul ho po ukončení jeho kariéry odkoupil, teď závodil s Sundownem, před připuštěním Saphire i s ní.

„Ještě nevím, ale něco vymyslím,“ ujistila jsem spíš sebe, než jeho.

„Jé, ten je hezkej,“ ozval se Bobby za námi. Během okamžiku byl vepředu a musela jsem ho chytit, namířil si to přímo k malému. Saphire se zatím zdála v klidu, ale jeden nikdy neví, obzvlášť u prvního hříběte.

Robert ke koním přirostl skoro hned. Ono se taky nebylo co divit, málem se na koňském hřbetě narodil, ještě v osmém měsíci jsem jezdila. Pravda, krokem kolem výběhu a bez sedla, ale jezdila. Nahoru mi musel vždycky někdo pomoct, buď Paul, nebo výběh, ten častěji. Můj gynekolog sice nic nenamítal, ale Paul brblal neustále. Obzvlášť kolem čtvrtého a pátého měsíce, to jsem ještě závodila. Jenže on byl dětský chirurg, a ne ženský lékař, měl tak smůlu. V šestém mi pak závodit zakázal Robert, nad skoky začal drobet překážet tak jsem toho na čas nechala. A po čtyřech letech otěhotněla znovu. Paul byl nadšený, Travis už méně.

„Můžu si ho pohladit?“ zeptal se tak a vyrušil mě z myšlenek.

„Dobře, ale pomaličku a jestli se Saph začne šklebit tak rychle pryč, ano?“ upozornila jsem ho a chytila za ruku.

Měl sametový kožíšek, trochu vlhký od toho, jak jej Saphire zbavovala plodových obalů. Mě však uchvátilo něco jiného. Ten malý totiž zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. A já ten pohled poznala.

„Paule!“ zavolala jsem tiše. Přišel okamžitě a sledoval můj pohled. I on se zarazil.

„Kouká na tebe stejně jako Shadow,“ poznamenal opatrně. Zářivě jsem se na něj usmála a pohladila nejmenší přírůstek po nose. Saphire do mě jemně šťouchla, tak jsem pohladila i ji.

O chvilku později dorazila Carol. Zjistili jsme totiž, že ač jsme schopni trénovat jezdce jakéhokoli věku, tak s Robertem nám to prostě nešlo. Takže nastoupila Carol, ze které se stala světově uznávaná jezdkyně. V počtu mistrovských titulů mě dostihla, pravda, nedala tři za sebou, ale i tak to byl obrovský úspěch.  A ve světě patřila mezi špičku.

„A hele, už je na světě?“ podivila se, když nakoukla do boxu. Posléze oznámila, že Seth nepřijde, protože je v nemocnici. Leah totiž minulou noc porodila. Prý už jsem zbývala jen já.

„Velmi vtipné. Nezapomeň, že na vás mám náskok a jednoho prcka,“ zašklebila jsem se. Obě jsme pozorovaly Bobbyho počínání. Paul ne, musel do práce, čekala na něj jedna ne zrovna příjemná operace.

„Taťka se dneska koukat nebude?“ zeptal se Robert, když vycházel s nasedlanou kobylkou, přilbou a bezpečnostní vestou. Na tomhle jsme s Paulem trvali. I naše helmy se přestaly povalovat v sedlovně, co jsme se přestali měnit. A koupili jsme si páteřní chrániče, do vesty mě nikdo nedostane.

„Ne, bude koukat pozítří. Říkal ti to přece, má na dnešek operaci,“ připomněla jsem mu a držela Lumos, zatímco nasedal.

„Až dojezdíš, osprchuješ se a zajedeme se podívat za tetou Lee a miminkem, co ty na to?“ navrhla jsem. Nápad se mu líbil.

„Zlepšuje se. Má pro ježdění cit, ale není se co divit, vzhledem k tomu, kdo jsou jeho rodiče,“ sdělila mi Carol po tréninku. I ona se chystala za Leah a samozřejmě za Sethem, stejně jako Paul, i on se stal doktorem, jen se věnoval traumatologii. Podle všech ta největší řezničina, ale jeho to bavilo.

Nechala jsem tedy Carol, aby se osprchovala u nás.

„Taky se ti ten tvůj tak strašně líbí v doktorským plášti?“ naklonila jsem se ke Carol. Přikývla a usmála se na Setha. On i Paul kráčeli rovnou k nám. Robert se zasmál a rozběhl se rovnou ke svému otci.

„Jdete za Lee?“ zeptal se můj dřívější vlk poté, co se naklonil pro pusu. Cítila jsem pohled jedné sestřičky, která mě fakt neměla v lásce. Hádejte proč asi.

„Hele, ty čekáš holku, že?“ zaculila se Leah a převzala od svého manžela prvorozeného syna. Nikdy se neotiskla, zamilovaná byla ale až po uši.

„Ježíši, Vannesa ještě není na světě, a ty už jí dohazuješ chlapa?“ vytřeštil na ni Paul oči.

„A jéje, Mandy nedovol mu, aby si pořídil zbrojní pas, bude té chuděrce odstřelovat nápadníky zpoza komína,“ drcla do mě Carol a rozřehtala se naplno.

„Počkej, já mu pak připomenu, jak si mě bral ještě před maturou,“ odvětila jsem se stoickým klidem. Paul se zaškaredil a přitiskl se k mým zádům, ruce položené na mém břiše.

Večer jsme pak usínali ve stejné pozici jen na boku, když mě to napadlo. Paul si všiml, že jsem strnula, zvedl hlavu a podíval se na mě.

„Už?“ vyhrkl. Jen jsem se usmála a zavrtěla hlavou.

„Mám skvělé jméno pro malého,“ uculila jsem se. Tázavě zvedl obočí.

„Stardust,“ prozradila jsem mu.

„Stardust,“ převalil to slovo na jazyku a pak se usmál.

„Jo, to se k němu hodí.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Nymphilia (11.01.2015 02:31)

Nevím jestli si to přečteš a jestli jsi vůbec aktivní, ikdyž zřejmě nejsi... Jen jsem ti chtěla napsat že málokdy se vidí že má příběch smysl... Ty jsi ho však dokázala napsat s láskou a pílí. Člověk se dokáže ihned vžít.
Ovšem to hlavní co ti chci napsat je: obdivuji tě, to jak jsi dokázala vydržet a napsat toho tolik, jak jsi udržela napětí příběhu a jak si díky tobě, mohl člověk uvíznout v jiném a obdivuhodném příběhu, který jsi vytvořila...

Aurora

3)  Aurora (28.11.2012 15:13)

Narazila jsem na tuto povídku asi 5 kapitol zpět. A to jsem potom pár dnů nedělala nic jiného než četla. A bylo mi krásně :D
Mandy jsem si zamilovala okamžitě, Paula jsem nesnášela. Toho jsem vzala na milost až pár dílů před koncem. Ale jsi asi první, díky komu jsem si doslova smečku zamilovala.
Dreamer a Shadow... kapitola sama pro sebe, přesně moji vysnění koně. Dokonale jsi je vystihla. Stejně jako ostatní zvířata. A malé vlče, to bylo prostě nejvíc kouzelné. Pes, kterého má kamarádka a kterého si snad i já někdy pořídím. Nejvíc z celého epilogu mě asi mrzela jejich smrt... Ale malý Stardust. To jméno je úžasné, skvěle se k němu hodí!
Mockrát ti za to děkuju, je to jedna z nejlepších povídek, které jsem kdy četla.

Angel

2)  Angel (27.11.2012 14:58)

já nevím co na to říct... snad jen že jsem se neubránila slzám vím že všechno jednou končí ale i tak je těžký se s nimi rozloučit :'-( prožila jsme s nimi 2 roky plné dobrodružství,zábavy,lásky ale i nástrah.
pamatuji si jak jsem se nemohla dočkat další kapitoly a tak si je znovu a znovu četla od začátku,když jsem nadávala Paulovi jakej to je vůl a bůh ví co ještě a jak jsem se bála když šlo o jejich životy ,koně jsem měla vždycky ráda a díky tobě jsem se naučila jim porozumět
Takže ti děkuju za krásný příběh a jak říkala Fanny jestli budeš psát další tak se mnou taky počítej
PS:ještě jednou děkuji

Fanny

1)  Fanny (27.11.2012 13:38)

Při zmínce o Shadowi i Dreamrovi jsem se slzám neubránila... Nedalo se jinak... Byly to společníci jako žádní jiní. Dreamer největší parťák, Shadow ten první a poslední původní rodina. Ale jsou to tak trochu i slzy štěstí. Vždyť básníš o jejich potomcích... A zmínka o Da daiovi... Vzpomněla jsem si na jeho koupi i na opravdu nepěkné chvilky, ale když tam tak všichni stojí spolu s malým Robertem, nejde se neusmívat.

Pohled v očích malého Stardusta, příchod Carol a trénink Roberta s Lumos. To všechno je nepopsatelně nádherný... Potrápila jsi je docela slušně za tu dobu a tohle všechno štěstí je úžasný.
Zmizeli vlci i smečka a je z nich jen jedna velká obyčejná rodina s neobyčejným tajemstvím. A hromadou úžasných koní, nádhernou stájí a dokonalou atmosférou. A ještě na ně čeká Nessie...

Kami nemůžu ti dost poděkovat... Díky tobě jsem tenhle web objevila a s Mandy jsem strávila dva roky. Ne, určitě na ni nezapomenu.
A jestli chystáš, jednou chystat budeš, něco dalšího, počítej se mnou. Na tvojí tvorbu se budu vždycky těšit.
Děkuju!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Jacob 1