Sekce

Galerie

/gallery/Jacob a Bella.jpg

Bella se sžívá s Jacobem.

Rozhodne se to s ním zkusit, nebo ještě bude odolávat?

Kdo přijde v noci na návštěvu?

To, že je v tomto světě Viktorie a její smečka, mě nepřekvapilo. Spíš bych se divila, kdyby tu nebyla. Ona prostě byla moje noční můra. Znovu se objevila v mém životě. Bylo mi jasné, že po mně půjde. V tomto světě ještě neměla důvod mi jakkoliv ublížit, ale ono se to změní. Edward mi říkal, že budu pro cizí upíry zajímavá jen tím, že kolem mě ucítí tolik jiných příslušníků svého druhu. Věděla jsem, jaký je James. On byl prostě lovec. Bude to považovat za dobrou zábavu.

„Co budeme dělat?“ staral se Jacob. On se bál ještě víc než já. Měla jsem z něj pocit, že kdyby nemusel, tak by mě neopouštěl ani na minutu. Ale musel do školy a držel hlídky kolem La Push. Navíc Sam nepovažoval tu hrozbu za tak velkou. Když se nic nedělo, zrušil hlídky před naším domem. Rozhodně odmítal ztratit kvůli jedné holce. Hlavně museli hlídat La Push.

„V první řadě se uklidníš a půjdeš do školy,“ zasmála jsem se. Snažila jsem se tvářit statečně. On mi to určitě nevěřil. Znal mě až příliš dobře. Trávil tu se mnou každou noc. Už více než dva týdny. U Sama si prosadil, aby mohl být tady. Prostě odmítl jakoukoliv jinou možnost.

Připadalo mi to skoro jako s Edwardem. I on každý večer přicházel a ráno mizel. Tentokrát jsem ale měla pocit, že o tom Charlie ví. Občas míval dost zvláštní nápady a připomínky. Ptal se mě, jestli nechci snídat v posteli a jednou mi dokonce nechal tác s jídlem přímo před dveřmi do pokoje. Jen zaklepal a hned odešel. Ale přímo se nezeptal, tak jsem se nepřiznala.

„Co když tam přijdou?“ Posadil se na posteli a tvářil se neuvěřitelně nešťastně.

Možnost, že by nějací upíři šli dobrovolně do školy, mi přišla dost nepravděpodobná. Taková koncentrace lidské vůně. Těžko by se tam udrželi a oni musí zůstat nenápadní.

„Jaku, ve škole je se mnou Alice.“ Dřepla jsem si před něj a chytila ho za jeho velké, teplé ruce. „Ucítila by je dost brzy a určitě by je i viděla.“ Přes jeho rameno jsem zahlédla hodiny, které mi ukazovaly, že můj čas odchodu do školy se rychle přibližuje. Pustila jsem ho. Přešla jsem ke skříni a začala jsem hledat něco na sebe.

„Ale…“

Věděla jsem, co chce dodat, protože podobný dialog jsme vedli skoro každé ráno. Bude se mě snažit přesvědčit o tom, že pokud jde o moje bezpečí, nic není dost dobré.

„Jaku, nedělej si starosti. Bude to dobrý. Celou školu jsem s Alicí a pak nastupuješ ty. Nikdo se ke mně nedostane.“ Lhala jsem. Jedna malá upírka si neporadí s tak velkou smečkou. Ani kdyby přispěchal Jasper na pomoc. Jediné bezpečí teď znamenalo La Push.

„Můžeš přestoupit do školy k nám,“ navrhl.

Tvářila jsem se, že jsem jeho poznámku přeslechla. „Otoč se.“ Poslechl. Začala jsem se převlékat.

„Nebo můžu přestoupit já.“ Všechno, co řekl, už v minulých dnech padlo. Nedalo se vymyslet nic nového.

Oblékla jsem si svetr a došla k němu. Líbla jsem ho na nos. Stáhl si mě na klín. Zabořil mi hlavu do vlasů. Cítila jsem tu jeho lesní a dřevitou vůni. Nechápala jsem, jak mi mohl jako upírce páchnout. Takhle byla jeho vůně neskutečně příjemná. Uklidňující.

„Bello,“ donesl se k nám ze spodu Charlieho hlas. „Odcházím. Ty bys měla taky.“ Byla jsem mu vděčná, že nepřišel sem.

Jacob mi věnoval poslední pohled. Pak rychle vyskočil z okna a já sešla dolů na snídani.

 

Byla sobota těsně po poledni. Smečka běhala po lese, ale za chvíli sem měli přijít na oběd. Všichni. Další věc stejná jako v Mém světě.

„Jak se ti líbí být s vlkem?“ zajímala se Emily, zatímco jsme prostíraly malý kulatý stůl v jejím domku. Skoro se mi ani nechtělo věřit, že se kolem něj vejde šest obrovských indiánů.

Zasmála jsem se. „My spolu vlastně nejsme. Teda jsme, ale jenom přátelé.“ Uváděla jsem věci na pravou míru. Nebylo to důležité, ale Emily byla přítelkyně. Ona si zasloužila znát pravdu.

„Proč?“ Vypadala, že ji to překvapilo. Nedivila jsem se. Málokdo by dokázal odmítnout vlka.

Co na to říct, když jsem sama nevěděla? Vlastně ani žádný důvod neexistoval. Tedy důvod, který by byl v tomto světě. „Nevím.“ Připustila jsem po několika dlouhých vteřinách ticha.

Jen se na mě otočila, ale nic neřekla. Věděla, že jsem neskončila.

„Možná to souvisí s tím, čím jsme byli v Mém světě.“ Chabá omluva.

„Nemyslíš, že už je čas se odpoutat? Pokud to neuděláš, budete toho oba za pár let litovat. Sama jsi mi říkala, že už je skoro nemožné, že by ses tam vrátila. No a s člověkem být nemůžeš. Jsi až příliš zapletená v tomto světě mýtických postav. Přestaň řešit Tvůj bývalý svět, protože teď prostě patříš sem. Smiř se s tím. Buď šťastná.“

Neříkala mi nic, co bych sama nevěděla. Ale slyšet to tak nahlas bylo jiné. Definitivnější. Jako studená sprcha.

„Možná je život s vlkem dost náročný, ale ty máš celkem trénink.“ Pokračovala zapáleně. Přitom ve velkém hrnci míchala jídlo pro smečku. Šest vlků toho sní celkem dost. Byla jsem zvědavá, jestli to bude pokračovat, nebo se smečka po proměně Quilla už nebude dál rozrůstat.

„Emily, věř, že o tom přemýšlím dost často,“ začala jsem pomalu. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale otevřely se dveře a dovnitř vpadl Sam. Hned se přitočil k Emily a políbil ji. Zase jsem si v té jejich auře dokonalého štěstí připadala jako vetřelec. Ale tentokrát jsem na tom byla stejně jako ona. Stačilo by jen lehce naznačit a mohla jsem si užívat svou vlastní verzi.

Zezadu mě objaly silné a teplé Jacobovy ruce. Dal mi pusu do vlasů. Otočila jsem se do té jeho krásné, usměvavé tváře. Bylo mi jedno, že jsme v místnosti plné dalších lidí. Postavila jsem se na špičky a jemně ho políbila. Rázem se oči všech upíraly na nás dva.

„Kdo to má s vámi všemi vydržet,“ prskal se smíchem Embry. Byla jsem mu za to neskutečně vděčná. Vysloužil si za to šťouchanec od Sama, který byl blíž.

Najednou mě napadlo, že on byl jediný, kdo se v Mém světě neotiskl. Tady chyběli ještě Paul a Quill. Ale u nich to byla jen otázka času. Vlastně to byla jediná věc, kterou jsem smečce zatajila. Proč bych je měla připravit o překvapení.

 

Nevěděla jsem, která emoce v Charlieho tváři byla čitelnější a výraznější, jestli radost nebo překvapení. Když jsme vstoupili ruku v ruce do domu Blackových, seděl na pohovce a s pivem v ruce sledoval zápas.

„Konečně.“ Pronesl místo pozdravu.

Jednoznačně to byla radost. Jinak by mě nenechal trávit většinu volného času v La Push. Tvrdil, že to je to nejlepší, co mě potkalo, protože od té doby jsem se zase začala chovat jako člověk. Můj vztah s Jacobem byl jen další příčka na mé cestě k tomu, aby mě Charlie zase začal považovat za obyčejnou holku a ne za zničenou trosku.

Procházela jsem kolem něj, když jsme šli k Jacobovi do jeho pokoje. Spokojeně se usmíval. Podobně se tvářil i Billy. Jejich děti se daly dohromady.

„Takže teď jsme spolu?“ zajímal se Jake, když jsme se uvelebili v jeho pokoji na posteli. Otočila jsem se k němu čelem. Podívala jsem se mu do očí.

„Jo, teď jsme spolu.“ Bála jsem se, že z toho budu mít špatný pocit. Ale ten se nedostavil. Prostě jsem si jen užívala toho, že jsem s ním.

 

Myslela jsem si, že jsem toho už viděla hodně, ale upírka v pyžamu mě dostala. I když bylo to potřeba. Jacoba odvolal Sam a tak můj vlčí přítel přesvědčil mou nejlepší kamarádku, aby mě hlídala. Protože to podal před mým tátou, což byl nejspíš úmysl, musela se Alice tvářit jako obyčejný člověk. Proto teď seděla v novém pyžamu na mé posteli a vypadala jako spokojená středoškolačka, za kterou se vydávala.

Charlie odjel za nějakou vraždou. Zase. Bylo nám celkem jasné, co se děje. Nechápala jsem, jak mohou být tak moc neopatrní. Vždyť na to přijdou Volturiovi? Až moc dobře jsem věděla, co se stane s těmi, kdo se prozradí. Pokud jsem po něčem opravdu netoužila, tak to bylo setkání s Jane a její partou červenookých maniaků.

„V kolik hodin chceš jít spát?“ Zajímala se starostlivě. Uvolnila mi místo na posteli, abych si mohla lehnout a sama se přesunula na rozkládací lehátko, který tam Charlie přitáhl pro tuto příležitost.

„To je celkem jedno.“ Lehla jsem si a přikryla se dekou, protože nehledě na to, že podle kalendáře mělo být jaro, byla v pokoji celkem nepříjemná zima.

„Nechceš aspoň zavřít to okno?“ Zeptala se Alice, která sice nemohla cítit chlad, ale určitě poznala, jak mi je.

„Proč? Kvůli zimě, nebo si myslíš, že by sem mohl někdo přijít?“

„Ty čekáš někoho, koho by zastavilo zavřené okno?“ Tou absurdní otázkou mě naprosto odbourala. Začala jsem se smát a veškeré obavy z toho, co bude nebo z toho, co by mohlo být, byly aspoň na nějakou dobu pryč.

Přesto jsem pořád musela myslet na několik věcí. Třeba na to, že se Victoria a její smečka nebezpečně přibližují. Nebo že bych se konečně měla pokusit pomoct Martinovi, když už mě sem kvůli tomu přitáhnul. Třeba, když splním to, proč tu jsem, budu se moct vrátit do svého světa.

Už jsem skoro spala, když se stalo několik věcí najednou. Alice, která si četla knihu na lehátku, vykřikla a vrhla se k mobilu. Rychle namačkala číslo, ani jsem nepostřehla, jestli ho znám. Přitom mě strhla z postele a stoupla si přede mě v obranném postoji.

Sklo v okně se zatřáslo.

Na schodech z přízemí se ozvaly kroky několika párů nohou.

„Přijeď!“ Stihla ještě zavelet do sluchátka, než se v místnosti objevila krásná, blonďatá dívka. Podle barvy její očí bylo jasné, že je upírka.

Alice tlumeně zavrčela.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

16)  maryblack (21.03.2012 13:28)

Já jim to tak přeju co se to tam zase nacpalo za upíra

Empress

15)  Empress (21.03.2012 11:04)

Tie prekliate motýle v bruchu ...Málokdo by dokázal odmítnout vlka...

Bosorka

14)  Bosorka (07.12.2011 22:49)

Málokdo by dokázal odmítnout vlka. :D Svatá pravda! ;)

Lampas

13)  Lampas (18.07.2011 18:58)

Abera

12)  Abera (05.10.2010 20:41)

Yasmini

11)  Yasmini (05.10.2010 20:06)

Ty jsi mistr vypjatých momentů. Těším se jak to bude pokračovat. Tím myslím .... jen se z toho nezblázni jako ten smajlík.
Díky že píše
Tvoje Y.

DeSs

10)  DeSs (05.10.2010 17:23)

Jestli jí něco provedeš!...
Ale... je to Jenna, viď?!
Super. Krásný díl...

Evelyn

9)  Evelyn (05.10.2010 16:35)

Vážně se dokáže odpoutat od svého světa???
Gasie, úžasná kapitola, jen mi z ní jde mráz po zádech. A nejen z toho konce. Je je to tak nějak úplně jiné než ostatní povídky a i když je Bella svým způsobem spokojená, nikdy to nebude takové jako v tom původním světě a životě. A ona to ví... Docela depresivní záležitost.
A konec? Jasně, už jsem si zvykla na okousané nehty, tak proč to tak neutnout

Mili

8)  Mili (05.10.2010 07:42)

Teda takový vražedný závěr. Skvělá kapitola

sakraprace

7)  sakraprace (05.10.2010 06:04)

Takže jsou s Jakem spulu? Vážně se odpoutává?? No, napůl si to přeji a napůl ještě ne.
A kdo to přišel??? Blondýna?? Není to Rose??? Kde máš další kapitolku,hmm???

Ewik

6)  Ewik (04.10.2010 23:14)

No teda, to se dělá na noc! Tak a teď si vůbec nedokážu představit co na nás chystáš.
Moc pěkný díl

PS: jo, abych nezapomněla Jacoba pořád nemám ráda

Marketa

5)  Marketa (04.10.2010 23:11)

No to je už i na mě moc tak rychle další

Hanetka

4)  Hanetka (04.10.2010 22:57)

Je blonďatá, to není Viktorka! Že by Rosalie? Jsem napnutá, házej další kapču, honem!!!

Michangela

3)  Michangela (04.10.2010 22:50)

Viktorka!!!

Carlie

2)  Carlie (04.10.2010 22:49)

omg, omg, omg... jo, jo, jo
(ne, pane doktore, tu injekci ne, už jsem hodná ;-) )
Jenže, Gassie, tahle kapitolovka se mi dostává totálně pod kůži, to drama, zvraty, spousta pasáží, které nutí k zamyšlení a nacházení úžasně propracovaných souvislostí! A ta romantika, ach ta romantika
A bojim bojim, klika cvakla, dvéře letí...

1)  Jana (04.10.2010 22:30)

Ježiš marjá to jsou nervy. A teď mám jít v klidu spát? Ne ne, budu vyhlížet další díl. Ty to ale umíš zamotat.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek