Sekce

Galerie

/gallery/Jacob a Bella.jpg

Další důležité informace o Martinovi.

Co se stalo s jeho sestrou?

Jak do toho zapadá Victoria?

I v tomto zvláštním světě existovaly chvíle, kdy jsem měla pocit, že je všechno normální a známé. Tato byla jednou z nich. Přestože jsem si plně uvědomovala, že je všechno jinak. Připadala jsem si, jako kdybych se vrátila domů.

Ráno jsem odjela do La Push a šli jsme se s Jakem projít na pláž. Sam už všechno věděl, tak mu nevadilo, že trávím s Jacobem tolik času. Vlastně neměl ani příležitost nějak výrazně protestovat. Vlk nemohl ublížit svému bratrovi takovým způsobem, že by mu zakazoval stýkat se s objektem jeho otisknutí.

„Není ti zima,“ zamumlal mi do ucha. Ovanul mě jeho teplý dech. Skoro okamžitě mi z toho naskočila husí kůže. Vysvětlil si to po svém. Hned mě balil do mikiny, kterou stejně vzal jen kvůli mně. Ani jsem mu nemusela odpovídat. Prostě dělal všechno to, co jsem chtěla a potřebovala. Nechápala jsem jak, ale dokázal přesně odhadnout má přání a potřeby. Stejně jako Jacob v mém světě. Ten měl ale Nessie.

Nessie. Hlavní a asi jediný důvod, proč jsem z této situace nebyla zrovna na vrcholu blaha. Zároveň jsem si sobecky uvědomovala, že ani vzpomínka na ni mi nezabrání v tom, abych se s Jacobem stýkala. Kdysi mi ten Nessiin Jake řekl, že je těžké odolat takové míře uctívání a zbožňování. Pomalu jsem tomu začínala rozumět. Už jsem nechtěla vybírat.

Přesto mi v mysli problikávala otázka. Pokud tu budu muset z nějakého důvodu zůstat, měla bych být s ním? Neublížím tím jemu, sobě nebo třeba i Nessie? Co když se nakonec vrátím? Jak se na ni budu moct podívat? Myslela jsem na to skoro denně. Od doby, co se Jake otiskl, ještě častěji. Jediné, co mi na té situaci vyhovovalo, bylo to, že tento Jacob nenaléhal. Nepřesvědčoval mě, že bych měla být s ním, nepokusil se vydírat a ani mě nepolíbil proti mé vůli. Jen mě zahrnoval drobnými pozornostmi a svou nepopsatelnou něhou a láskou.

„Půjdeme?“ Začínala jsem mít přesezené nohy. Taky jsem slíbila Alice, že se odpoledne uvidíme.

Vyskočil neuvěřitelně rychle. Nabídl mi ruku. Věděl, že moje rovnováha je hrozná. Kdybych mu to dovolila, určitě by mě nesl.

 

„Nemůžu se zbavit dojmu, že nám neřekl všechno.“ Alice ležela na mé posteli a tvářila se, že tu je kvůli mé ochraně, protože našli další mrtvolu. Tentokrát to bylo v autě na silnici mezi Forks a Port Angels. Když to zjistil Jacob, měla jsem co dělat, aby mě neodtáhl zpátky do La Push. Tam bych byla v bezpečí. Místo toho se dohodl se Samem a Carlislem a drželi u mě hlídky. Už zase.

„Kdo?“ Neposlouchala jsem ji. Četla jsem a nevnímala své okolí. Zrovna se mi zdálo lepší utéct do smyšlené reality. Číst příběhy někoho jiného.

„Martin přece.“ Její tón vyzrazoval, co si myslí o mé nechápavosti.

„Hm.“ Teď jsem se chtěla soustředit na něco jiného. Ten poloupír mě sice taky nenechával klidnou. Přišlo mi, že něco ví. Ale teď byl čas relaxovat.

„Bello, reaguj.“ Trpělivost nebyla Alicinou silnou stránkou. Hlavně, když nemohla vidět. Vnitřní slepotu snášela hůř než cokoliv jiného. A Martina vzhledem k jeho původu neviděla.

Sklapla jsem knihu. „Není to jedno. Proč se tím teď užírat. V pondělí se s ním potkáš ve škole. Můžeš se ho zeptat.“

„Myslíš, že je dobré do té doby čekat? Chtěla bych se ptát hned.“

Protočila jsem panenky. „Fajn, ale na zdvořilostní návštěvu k nim nejdu. Jedno setkání s Frankem mi stačilo. Nehledě na to, že pozná, že jsi upír.“

„Co by mi mohl udělat?“

„Použít Martina? Ten kluk ho toleruje.“ Nechápala jsem proč, když mu ten muž neudělal skoro nic dobrého. Něco mi říkalo, že to bude kvůli jeho matce. Nechtěl ji opustit. I když by pak bylo po problémech. Pochybovala jsem, že by žena měla takové sebeovládání a nevrhla se na svého manžela hned v okamžiku, kdy by získala trochu síly. Musela být neskutečně vyhladovělá.

„Bello!“ vyrušil nás z hovoru Charlie. „Telefon.“

Alice se zašklebila. „Pejsek si hlídá svou kořist.“ Neřekla to ale posměšně nebo nenávistně. Spíš škádlivě. Byla ráda, že někoho mám. Jacoba tolerovala i přes jeho původ.

Hodila jsem po ní polštář a schody do obývacího pokoje jsem brala po dvou.

„Ahoj,“ vyhrkla jsem do sluchátka možná o trochu víc nadšeně, než jsem měla v úmyslu.

„Ahoj, Bello.“ Překvapil mě z druhé strany Martinův hlas.

„Martine?!“

Zasmál se. „Čekala jsi někoho jinýho, co? Máte dneska čas? Potřeboval bych se sejít.“

Napadlo mě, že Alice má neuvěřitelné štěstí. Přeje si mluvit s Martinem a on hned zavolá. Jako by měl nějaký dar. Dar! Chodili jsme kolem toho jako kolem horké kaše. Co když v tom bude ještě zapletená nějaká další schopnost.

„Kde se sejdeme?“ Odpověděla jsem otázkou.

„Tam co posledně? Dejme tomu za hodinu?“

 

Cestou ke Carlislovi jsme s Alicí probraly nové skutečnosti a začaly jsme vymýšlet plán. Vyložila jsem jí svůj nápad o daru, který nám zatajil. Byla nadšená. Souhlasila, že by to mohla být jedna z možností.

Když jsme přijeli na místo, už tam na nás čekal. Seděl na schodech. Měl hlavu v dlaních a vypadal zničeně.

„Musel jsem utéct,“ vysvětlil, když zachytil naše tázavé pohledy. „Frank mě nechtěl pustit. Začíná se to s ním zase zhoršovat,“ pokračoval a mně začínalo docházet, že to je důvod, proč se chtěl vidět. Potřeboval pomoct.

„Nepůjdeme dovnitř?“ Nabídla jsem mu bezděčně ruku. Přijal ji a následoval mě do útulného obýváčku. Dnes jsem byla rozhodnutá, že budu mluvit a jednat hlavně já. Znovu jsem si vzpomněla, že ho má přítomnost nepřekvapila.

„Pomůžeme ti,“ ujistila jsem ho, přestože nic takového zatím nepadlo. „Ale ty nám musíš říct celou pravdu. Nic nevynechat. Posledně jsi nám neřekl všechno.“

Nadechl se, jako kdyby se chtěl hájit, že už všechno víme. Pak vzduch z plic zase vypustil. Došlo mu, že nám nemá cenu nic zatajovat. Další nádech už byl o poznání mělčí.

„Říkal jsem vám, že mám schopnost oslabit upíra. Ale dovedu i naprostý opak. Umím upíra posilnit. Dokážu jeho schopnosti dostat na maximum. Moje máma zase dokáže přitáhnout jakoukoliv osobu. Když někoho chce, stačí, aby na něj začala myslet, a dotyčný se brzy objeví. Od doby, co jsme tady, se to s Frankem začalo zhoršovat.“ Skákal z jednoho tématu na jiné. Jako kdyby chtěl říct všechno naráz a nevěděl, kde začít. Jako malé dítě, kterým možná i byl. Netušila jsem, kolik mu ve skutečnosti je. „Prostě nás začal systematicky mučit. Nepouštěl mě do lesa. Když jsem se mu snažil vzepřít, začal mámu mučit. Pálil ji svíčkou.“

Periferním viděním jsem spatřila, jak Alice s Jasperem zalapali po dechu. Oheň byla jediná věc, která dokázala upírům ublížit. Víc než hlad nebo cokoliv jiného. Hlavně jim způsobovala bolest a mohla je zabít. Kdyby byl Frank neopatrný, mohla Lisa uhořet.

„To samé dělal, když jsem jednu z nich dostatečně neutlumil. Když pak Jenny utekla, začal podobným způsobem mučit mě. Nakonec mě zavřel k mámě do jejího vězení. Byl asi zoufalý, ale neměl to dělat. Prvně jsme spolu byli takhle sami.“

„Nepokoušela se tě napadnout?“ Skočila jsem mu do řeči. Byla vyhladovělá. Kolik let se nekrmila. Musel jí vonět. Přestože nebyl člověk, jeho srdce bilo a krev v těle mu kolovala.

„Zkusila to,“ připustil, „ale moje krev jí nechutnala.“

„A jed?“ Už dávno neplatilo, že by byl nepoučený. Všechno jsme mu vysvětlili.

„Nic. Jen jsem měl ránu na krku, ale ta se brzy zacelila.“ Odhrnul si lem z trika a ukázal srpkovitou jizvu. „To teď není podstatné. Jak jsme tam spolu byli, vysvětlila mi svůj dar. Říkala, že jí stačí, aby se soustředila na mě nebo Franka, když jsme v domě, hned za ní přijdeme. Zkoušeli jsme to celý víkend. Přišel pošťák, instalatér, elektrikář, Svědci Jehovovi. Takových návštěv u nás nikdy nebylo. Frank se mohl zbláznit. Ale nenapadlo ho, co se děje. Po tom víkendu jsem začal mámu navštěvovat častěji. Domluvili jsme se, že zkusí přivolat někoho, kdo by nám mohl pomoct. Posilnil jsem ji, jak šlo nejvíc.“

Na sucho jsem polkla. „Pak jsem se tu objevila já.“

Kývl. „Nechápal jsem, jak nám může pomoct lidská holka. Stejně jako jsem netušil, že její dar je tak moc silný.“

„Dokážete ten proces otočit?“ Zajímala jsem se s posledním záchvěvem naděje. Ale věděla jsem, že to je zbytečná otázka.

„Ne.“ Potvrdil mé domněnky.

Z očí mi začaly téct slzy. Musím být silnější. Musím přijít na jiné myšlenky. Něčí tvrdé ruce mě objaly. Další chladná ruka mi podala kapesník.

„Víš, co je s Jenny?“ Pokusila se Alice na sebe strhnout pozornost. Povedlo se. Ta otázka pálila i mě. Pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že ona s tím taky nějak souvisí. A proč se ji nepokusili s matkou přivolat? A proč říkal otci, že ho vyzvedne. Kdekoliv.

„Byl jsem ji hledat. Je v Port Angels.“ Nevšímal si našich zděšených výrazů. „Našla si tam skupinu upírů. Přidala se k nim. Jsou to normální upíři.“ Na slovo normální dal až moc velký důraz. Všem nám došlo, co tím myslel. Mně se toho ale spojilo ještě o trochu víc.

„Victoria.“ Uniklo z mých rtů skoro jako povzdech. Jak jsem si jen mohla myslet, že tentokrát tomu uniknu.

„Jo.“ Otočil ke mně hlavu. Ale nevypadal, že by ho to nějak moc překvapovalo. „To je druhá holka v jejich smečce. Pak s nimi jsou James a Laurent.“ Jejich jména jsem před ním nezmiňovala. Musel mluvit pravdu.

„Je s Laurentem jako jeho družka. Myslel jsem, že ji dokážu odvést zpátky, ale nenechala se. Vysmála se mi. Prý konečně poznala opravdový život.“ Při slově opravdový se lehce otřásl.

„Proč ji matka nezkusila zavolat darem?“ Zeptal se Jasper na věc, která mě napadla už před nějakou dobou.

„Nechtěla.“ V Martinově očích se objevil zvláštní výraz. „Je ráda, že tomu Jenny unikla. Přeje jí lepší život, než máme my dva.“

Něco jsem si uvědomila. „Martine, když jsem byla u vás na neplánované návštěvě, říkal jsi otci, že tě Jenny vyzvedne. Co to mělo znamenat?“

Smutně se uchechtl. „To je jeho způsob, jak se tvářit, že je všechno normální. Mluvíme o mámě i Jenny, jako by žily s námi. Navíc to používáme jako kód. Znamená to, že přijdu po svých, že pro mě nemusí jezdit.“

Na sucho jsem polkla. Pokud jsem si ještě před pár minutami myslela, že Frank je psychopat, teď mi ho začínalo být líto. Ten muž měl těžký život.

„Proč prostě matku neposilníš a neodejdete?“

„Nechce. Frank dům nikdy neopouští. Ví, co by se stalo, kdyby utekla ze svého vězení. Nechce mu to udělat a já taky ne. Staral se o nás. On není špatný člověk,“ začal s jeho obhajobou. „Jen měl prostě smůlu. Jeho dcera je upír a někam utekla. Ženu musí věznit, aby se z ní nestal postrach, a na krku jsem mu zbyl jen já.“

Chytla jsem ho za ruku.

„My se z toho chceme dostat, ale bylo by fajn, kdyby to Frank přežil. Je mu čtyřicet pět. Zaslouží si pár let svého štěstí.“

 

Vzlykala jsem do Jacobovy horké kůže. Alice mu zavolala, aby mě vyzvedl. Když Martin odešel, tak jsem se konečně zase sesypala. Dvacet minut jsem jí soustavně tvrdila, že mi nic není. Ona ale poznala, že nejsem schopná řídit. Došlo jí, že nebudu chtít být sama. Věděla, co pro mě on znamená.

Teď už jsme dávno byli v mém pokoji. Hladil mě po zádech a nechal mě štkát. Neptal se, co se děje. Věděl, že mu to řeknu, když budu sama chtít. Teď jsem potřebovala něčí rameno a on byl ten pravý. Nebála jsem se toho, že by přišel Charlie. On se bál mých slz.

Mezi tím, co jsem brečela, jsem si pomalu uvědomovala pravdu. Šance na můj návrat byly skoro nulové. Asi jsem se musela smířit s tím, že zůstanu tady. A zařídit se podle toho.

S dalším vzlykem jsem se podívala Jakovi do tváře. Moje ranní úvaha se dostala do popředí. Viděla jsem ten jeho všeříkající pohled. Lásku, která byla skoro hmatatelná. Další slzy mi sklouzly po tvářích.

Palcem mi otřel tváře. Mlčel. Jen se slabě usmál

„Měl bys jít. Je pozdě.“ Nechtěla jsem, aby odešel, to ze mě promluvilo mé zodpovědné já, které bych v tu chvíli nejraději zahrabala někam hluboko.

„Táta si bude myslet, že jsem na hlídce. A bude mít pravdu. Neopustím tě, když se tak blízko dějí ty vraždy.“ Promluvil z něj Alfa smečky, kterým zatím nebyl.

Nehádala jsem se s ním. Jeho blízkost mě uklidňovala. Tohle byl prostě můj Jacob. Tolik se lišil od toho, kterého jsem znala z Mého světa. Pomalu jsem si uvědomovala, že tohohle kluka začínám milovat. Nebyl to ten výbuch citů jako s Edwardem. Bylo to pomalé, plíživé ale přesto stejně intenzívní. Přitulila jsem se o něco blíž. Vychutnávala jsem si jeho příjemné teplo. Zavřela jsem oči. Pomalu jsem usínala. Cítila jsem, že Jacob opatrně bere deku a balí mě do ní. Ale nezvedl se a zůstal se mnou.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

19)  maryblack (21.03.2012 13:03)

Jacob a Bella jupííííííííííííííííííííííí*fworks* *fworks*

Empress

18)  Empress (21.03.2012 10:51)

Tak Bella zostane v tomto svete? A keď ju Martinova matka mohla "privolať", nemohla by to urobiť aj s ostatnými?
Niežeby som nebola rada, že tu je s Jakeom

Bosorka

17)  Bosorka (07.12.2011 22:40)

Lampas

16)  Lampas (18.07.2011 17:45)

15)  LostriS (02.10.2010 23:35)

Jacob.. krásně napsáno

Abera

14)  Abera (02.10.2010 22:29)

Evelyn

13)  Evelyn (02.10.2010 21:17)

Gassie, tak teď nevím, co říct... Spostu věcí ještě nechápu - třeba proč v jednom světě Edward je upír a v druhém se uzdravil a umřel sešlostí věkem, ale promyšlené to máš úžasně. Mám z každého nového dílu husí kůži a pocit, že mi něco chybí. Tohle není žádná tuctová slaďárna ani povídka, kde Bella, ač se moc nesnaží, získá vše, po čem touží, jako vlastně v originále.
Nemůžu se dočkat dalšího dílu

Anna43474

12)  Anna43474 (02.10.2010 21:11)

Gassie, začíná mi to připomínat teorii relativity a časového paradoxu Ale jestliže je jen jedna Bella, Cullenovy by to mohlo napadnout a třeba by dotyčnou upírku (pokud by to byla taktéž ona) donutit... ale ty to samozřejmě vymyslíš úplně jinak a stokrát lépe

Carlie

11)  Carlie (02.10.2010 21:10)

Gassie, relaxuju na youtube a u téhle písničky jsem si říkala, že se tak nějak tematicky hodí na konec této kapitolky: http://www.youtube.com/watch?v=KMZFU-Kgx7Q&feature=related
(a jukni, kdo ji zpívá :D, jen jedno písmenko, no ;-) )

Hanetka

10)  Hanetka (02.10.2010 19:52)

Gassie, já jsem z téhle povídky tak deprimovaná... jsem rozdvojená jak schizofrenik. Nevím, co bych Belle přála víc, vrátit se nebo zůstat? Toť otázka. Jak to, že jsou tu evidentně dva světy a přitom jen jedna Bella... Vážně netuším, kam to povede, a jsem děsně zvědavá.

Ewik

9)  Ewik (02.10.2010 19:39)

Ona tam fakt zůstane, co?:'-( :'-(
Též by mě zajímalo, jak to teď vypadá v tom druhém světě?
Moc krásný díl.

Gassie

8)  Gassie (02.10.2010 19:25)

Anni, to je zajímavá myšlenka a třeba opravdu existuje, ale kdo mu řekne, že ji má přitáhnout?
DeSs, dozvíš se, pokud to dopadne tak, jak zamýšlím (přiznejme si, že postavy si občas dělají, co chtějí), tak to bude na konci začleněno do příběhu. Pokud ne, tak na konci vysvětlím svou představu o tom, co se stalo. ;)

Anna43474

7)  Anna43474 (02.10.2010 18:57)

Přemýšlím... jeho máma ji "přitáhla" z jejího světa do tohohle??? A neexistuje teda někdo v jejím světě, kdo by ji přetáhl zase zpátky??? Nebo tu bude muset zůstat??? Už z toho začínám šílet, protože tohle je hrozně zajímavá povídko-detektivka TKSATVO

Michangela

6)  Michangela (02.10.2010 18:46)

Hnusná Viktorka!Hnusní zlí upíři! To jim bude zase Bella vonět a bude v nebezpečí!!!!

Carlie

5)  Carlie (02.10.2010 18:19)

Gassie, jsi hotová Agatha Christie! Taková detektivka a jak Ti to hezky do sebe zapadá
Martinovi bych sice být Bellou nejradši nafackovala :( , ale nevěděli, co způsobí, no... utrpení Belle a nám napnutí až k prasknutí, co bude dál a jak to ještě zamotáš, abys to rozmotala vysvětlením, které to celé zamotá zase trochu jinak... Píšeš úžasně :-)

sakraprace

4)  sakraprace (02.10.2010 18:18)

Tak to jsem vážně zvědavá, jak chtějí tu Martinovu situaci řešit. A ona se asi vážně nevrátí, co? Pokud ne, tak doufám, že budu alespoň šťastná Takže doufám, že další kapitolka bude brzy :D

DeSs

3)  DeSs (02.10.2010 18:13)

Hm... takže Bella je tam kvůli nim?! Nemůže se vrátit... vážně by to nešlo? Má to těžké. Všichni to mají těžké.
Víš, co by mě zajímalo? Jestli se Bella jen nějak vrátila v čase, nebo prostě z toho jejího zmizela a Edward a spol tam teď jsou bez ní...
Krásné!

Mili

2)  Mili (02.10.2010 18:10)

Nemám slov, bylo to úžasné, skoro jsem taky brečela

Yasmini

1)  Yasmini (02.10.2010 18:04)

Takže se nevrátí, fňuk. :'-( :'-( :'-( Vím věděla jsem to. Ale vidět to podruhé takhle naspané bílé na černém. Prostě je to hrůza.
Píšeš krásně poutavě, vždycky nahoře začnu a jedním dechem do konce. Nemůžu si pomoct máš krátké kapitolky :) :)
A Jacob
Těším se na další díl. Tak písej.
Tvoje Y.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek