Sekce

Galerie

/gallery/Jacob a Bella.jpg

Co je zač Martin?

Kdo jsou jeho rodiče?

Co všechno mu řekne Bella o sobě?

Prázdniny. Téma, které se probíralo celé pondělí. Všichni měli spoustu zážitků a fotek. Vzájemně si je ukazovali a líčili si neskutečně znějící historky. Znovu jsem do toho nezapadala. Mě se nikdo neptal. Rozhodně mi to nevadilo. Jessica popisovala Angele kluky, kteří po ní chtěli číslo. Křičela to tak, aby ji všichni slyšeli. Musela jsem se tomu smát. Byla tolik průhledná.

Seděla jsem na svém místě a čekala na biologii. Dokonce jsem se přistihla, že se těším na Martina. Od našeho posledního setkání mi něco dlužil.

Vysvětlení. Kdo je? Co tady dělá? Kdo jsou jeho rodiče? Zdánlivě prosté otázky, které toho mohou tolik vysvětlit.

„Ahoj,“ posadil se vedle mě. Vypadal neskutečně unaveně. Kdyby byl člověk, myslela bych si, že je nemocný. Jak se může poloupír unavit? Došlo mi to rychle. Chyběla mu krev. Takhle vypadala Nessie potom, co jednou držela skoro měsíc protestní hladovku, když jsme jí s Edwardem nedovolili jít na koncert její oblíbené skupiny. Celou dobu jen jedla lidské jídlo. To sice zasytí, ale k normálnímu fungování potřebuje poloupír ještě něco navíc.

„Ahoj, co se děje?“ Jako mávnutím kouzelného proutku mi už nevadil. Bála jsem se o něj. Nechápala jsem to, ale bylo to tak. Asi mě přemohl nějaký pud. Něco, co jsem měla vypěstované k poloupírům.

„Nic,“ zamumlal a položil si hlavu na lavici.

Málem jsem ho pohladila po hlavě. „Martine, něco se děje. Neměl bys být tak unavený.“ Další, před kým jsem nemusela být opatrná. „Kdy ses naposled krmil?“ Zeptala jsem se s takovou samozřejmostí, že mě to samotnou překvapilo. Pak jsem si uvědomila, že tohle zrovna není vhodné místo pro podobné debaty.

„Sejdeme se po škole?“ Asi myslel na to samé jako já. Nikdo by nás neměl slyšet.

A já po dlouhých týdnech přemlouvání konečně kývla.

 

Než jsem se po tělocviku vyhrabala z šatny, už na mě čekal Martin i Alice. Oba opření o můj náklaďáček. Každý z jedné strany. Tvářili se, že se nevidí. Musela jsem se usmát. Ona prostě špatně snášela bytosti, které nemohla vidět ve svých vizích.

„Ona jede taky?“ Trhnul hlavou směrem k ní. V hlase měl trpitelský tón. Pokud si myslel, že s ním půjdu kamkoliv sama, tak se krutě přepočítal.

Pokrčila jsem rameny. „Nenechá mě s tebou o samotě.“ Alice mě objala kolem ramen a nasadila silně ochranitelský výraz.

„Pche. Jako bych neměl už tolik příležitostí,“ zamumlal. Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně, nebo s námi hraje nějakou nepěknou hru.

„To je jedno,“ zavrčela Alice a cpala se do mého náklaďáčku. „Navíc přede mnou nemá žádná tajemství.“ Doplnila. „Tak se s tím smiř.“

Nic neodpověděl a vylezl do auta. „Kam pojedeme?“ Přistoupil na naše pravidla.

„K nám,“ zareagovala Alice. „Carlisle není doma.“ A kdyby něco, bude tam Jasper. Doplnila jsem si jen pro sebe. Navíc Jazz se měl dneska porozhlédnout kolem jejich domu. Zjistit, co se tam děje. Kdo tam bydlí a tak podobně.

„Hele, jak jsi to myslela s tím krmením?“ Otočil ke mně hlavu Martin.

Spadla mi brada. On nic nevěděl! Nebo to aspoň tak vypadalo. Choval se nelogicky a nepoučeně. „Víš, že jsi s části upír, že jo?“

„No, jsou jisté náznaky,“ ušklíbl se. Vypadal, že se mu nelíbilo, čím je. „Podle Franka jsem zrůda. Nejvíc ho deptá, že mi nemůže nic udělat. Často by si na mě chtěl vybít vztek, ale nemá šanci.“ Smutně se zasmál. „Mám moc pevnou kůži. Jediné, čím mi ubližuje, je to, že mě nenechá chodit do lesa.“

To vysvětlovalo jeho dnešní stav. Bylo mi ho líto. Skoro jsem si už neuvědomovala, proč mě dřív tak štval.

„Kdo je Frank?“ Zajímala se Alice.

„Manžel mojí matky. Nechal nás u sebe přesto všechno, co se stalo.“

Takže ten maník, co na mě mířil puškou, srovnávala jsem si to v hlavě. Podle všeho byl obyčejný člověk. Tudíž jeho skutečný otec byl upír a matka byla člověk. Ale on o ní mluvil, jako by žila. Jak jinak si vysvětlit ten plurál. V Mém světě jsem byla jediná, kdo přežil porod a to jen díky Edwardovi a jeho zásahu.

„Tvoje matka žije?“ Vyhrkla jsem.

Kývl a vypadal, že ho otázka udivila.

„Je upírka?“ Upřesnila jsem. Nemohl pochopit mé překvapení.

Znovu kývl a tím jsem už nechápala vůbec nic.

„Kdo ji proměnil?“ Slyšela jsem Alicin hlas. Asi vycítila můj zmatek. Nebo to bylo tím, jak dobrá byla posluchačka. Znala můj příběh.

„Podle všeho já.“ Sklopil oči. Upřel pohled na podlahu auta. Došlo mu, že obě všechno víme. Nemělo cenu, aby cokoliv zastíral. Dál jsme mlčeli. V tichosti jsme dojeli až před Carlislův dům, vystoupili a vešli dovnitř. Od mé poslední návštěvy se to tam trochu změnilo. Bylo poznat, že už tam není Carlisle sám. Alice domu dodala potřebný ženský element.

Na pohovce před televizí seděl Jasper. Otočil se k nám a já si všimla, že je velice ostražitý. Znala jsem ten pohled. Vypadal, že by nejraději skočil přede mě a Alici. Překonal to. Vstal a šel se s námi přivítat.

„Myslím, že nám dlužíš vysvětlení,“ vypálila na něj Alice, hned jak jsme se usadili.

Jasper nervózně poposedl. Nejspíš reagoval na Martinovy emoce. Poloupírovi se v tváři usadil velice tvrdý výraz.

„Martine, klidně nám všechno řekni.“ Vyzvala jsem ho o něco klidněji než ona. Měla jsem pocit, že se chtěl podělit. Že pravda o něm souvisí s tím, co se děje v Port Angels nebo s tím, co se stalo mně. „O tvých rodičích. O tobě. Proč jste tady.“ Vyjmenovávala jsem vše, co mě zajímalo.

Vzdychl si, ale začal mluvit. „Moji rodiče se jmenují Frank a Elizabeth. Brali se poměrně mladí. Brzy po svatbě se jim narodila Jennifer, moje sestra. Vždycky mi říkali, že víc dětí už nechtěli. Byli spokojení. Bydleli v Oregonu. Měli normální život. Pak jednou potkala máma neznámého muže. Williama.“

„Tvůj otec,“ vydechla jsem.

Kývl. „V té době měli s Frankem nějaké problémy a ona čím dál častěji utíkala za Willem. Vždycky říká, že to byl jediný muž, co jí rozuměl. Stalo se nevyhnutelné. Strávili spolu noc. Will pak zmizel. Nechal jí dopis, kde se jí za všechno omlouval. Prý ji má velice rád, ale je pro ni nebezpečný. Máma velice brzy přišla na to, že je těhotná a že to neprobíhá, jak by mělo. Spojila si některé Willovy podivnosti a pochopila, že nebyl člověk. I když nevěděla, co byl. Uvažovala nad mimozemšťanem a podobně. Po pár dnech už se to nedalo zakrýt. Svěřila se Frankovi.“ Na chvíli se odmlčel.

Využila jsem příležitost. „Jak se jim podařilo udržet ji při životě.“ Zamrazilo mě při vzpomínce na mé těhotenství s Nessie. Kdyby nebylo Carlisla… Na sucho jsem polkla.

„Těžko. Pak náhodou přišli na to, že jí voní krev. Frank se dal na lov. Nosil jí domů zvířata, aby se mohla napít.“ Sklopil oči. „Krve.“ Dokončil a bylo poznat, jak se mu to hnusí.

Položila jsem mu ruku na koleno. „Tady se za to nemusíš stydět. Všichni víme, o co jde.“

„Nakonec jsem se jí prokousal z břicha. A stala se z ní upírka. Ty dny, kdy křičela v bolestech, si Frank myslel, že umírá.“

„Ale ona se jen měnila,“ doplnila Alice.

Pokračoval, jako by si nevšiml, že ho někdo přerušil. „Po třech dnech se probrala. Měla červené oči. Probourala se ze sklepa, kam ji Frank uložil. První koho uviděla, byla Jenny. Vrátila se ze školy. Bylo jí sedmnáct.“

Při té představě mě zamrazilo v zádech. Ona se nakrmila z vlastní dcery.

„Frank jí u toho přistihl. Zrovna mě někam přenášel. Když jsem to uviděl, prý jsem se vyděsil. Vyjekl jsem a matka upadla. Nestihla dílo dokončit.“

Upíři nepřestanou jen tak pít. A novorození už tuplem ne. „Ty máš dar.“ Napadlo mě jediné možné vysvětlení.

„Pokud se tomu tak říká.“ Bez přestávky pokračoval. „Dokážu upíra naprosto oslabit. Když je v mé moci, nemůže se hýbat. Je slabší než člověk.“

„Tím držíte tvou matku v domě?“ Promluvil konečně Jasper.

Martin se na něj otočil. „Jo.“

„A Jenny?“ Vzpomněla jsem si na jeho sestru.

„Utekla.“ Sklopil oči. „Je to už pár měsíců. Přišla mi unavená a vyčerpaná. Měl jsem strach, že už to přeháním. Dost jsem ji neutlumil. Roztáhla mříže. Od té doby táta vyšiluje. Teď mi vysvětlete, co jste mysleli tím krmením.“ Dal nám dost jasně najevo, že o tom už nechce dál mluvit. Respektovali jsme to. Sice bylo ještě dost věcí, na které jsme se ho chtěli zeptat, ale můžeme se ho zeptat jindy.

„To používají upíři. Prostě je to výraz pro pití krve.“ Vysvětlila jsem. „Zní to líp, než říct, že jdeš někomu pít krev.“

Martin se najednou zarazil. Vypadal, že mu najednou něco došlo. Podíval se na Alici a Jaspera. „Vy dva jste upíři.“ Nečekal na jejich reakci a pokračoval. „Ale máte zlaté oči. Máma i Jenn měly červené oči. Teď je mají černé. Co to znamená?“

Alice si vzdychla, ale neměla se k odpovědi. Bylo mi to jasné. Já ho přivedla. Já poučuju.

„Alice, Jasper a i Carlisle jsou upíři, ale normální upíři pijí lidskou krev a ta barví duhovky do červena. Novorození, to jsou ti, co se přeměnili, mají v sobě spoustu své krve. Pokud upír pije krev zvířat, tak má zlaté oči. Černá barva znamená, že hladoví. Tobě se oči nemění, protože jsi z části člověk,“ doplnila jsem dřív, než se stačil zeptat. „Čím se vlastně živíš, když pominu lidské jídlo?“ Nechtěla jsem si připustit, že by za úmrtími v Port Angels mohl stát on.

„Zvířata. Přišel jsem na to, že mi voní krev. Ale vychoval mě člověk. Mám úctu k lidskému životu. Před pár lety jsem skolil srnu. Líbilo se mi to. Byl jsem po ní silnější. Od té doby to dělám pravidelně.“ Veškerý prvotní ostych z něj opadl. „A jak je možné, že toho tolik víš?“

Byl v právu. On nám o sobě povídal dlouho. Teď jsem byla na řadě já. I když verzi pro něj jsem hodně zkrátila a upravila jen na to nejdůležitější. I on byl dobrý posluchač. Nepřerušoval mě a na nic se neptal. Jedna věc mě ale překvapila, když jsem se dostala k tomu, jak jsem se tu objevila, vypadal, že ho to nepřekvapilo.

 

Zpátky domů jsem se dostala celkem pozdě. Alice s Jasperem vzali Martina na lov. Tvrdil, že už je to jedno. Prý bude Frank vyšilovat tak jako tak. Slíbili mi, že se pak ozvou. Bylo mi líto, že nemohu jít s nimi, ale pamatovala jsem si, že vůni lidské krve se při lovu odolává těžko. Většina upírů to nezvládala ani po letech.

„Ahoj, Bells,“ volal na mě Charlie hned, jak jsem otevřela dveře.

„Tati, promiň,“ začala jsem se automaticky omlouvat. Zase nebude večeře. Toulám se po návštěvách.

Rozesmál se. „Holčičko, jsem rád, že si vyjdeš s přáteli. Koupil jsem pizzu.“ Ukázal na tři krabice před sebou. „Přijde Jacob?“ Vysvětlil množství jídla, než jsem se ho na to stačila zeptat. Posledně přišel na to, že ten kluk je takřka bezedný.

„Nevím,“ přiznala jsem po pravdě. „Dneska jsme spolu ještě nemluvili.“

„A jak to mezi vámi vlastně je?“ Nechodil kolem horké kaše. To nebylo dobré znamení.

„Tati!?“ On to určitě zase řešil s Billym. Ale ten musel vědět, co se děje. On pozná otisk. Celá smečka už dávno ví, že se Jacob otiskl. Do mě.

Pokrčil rameny. „No co? Viděl jsem, jak se na tebe dívá. Jako bys byla jediná na světě.“

Chtěla jsem mu na to něco říct. Třeba to, že přesně vím, jak se na mě dívá. Nebo možná i to, že vlastně ještě nevím, co mezi námi je. Pořád mi to přišlo zvláštní. Tolik let jsem ho vídala, jak se dívá na někoho jiného.

„Nemusíš mi odpovídat hned. Je to tvoje věc. Ale než mi odpovíš, že je proti tobě mladší, tak si uvědom, že na takových věcech, jako je věk, nezáleží. Pokud ti je nabízeno takové štěstí, tak za tím jdi. Víš, když jsi s ním, vypadáš o tolik spokojeněji.“ Charlie se svou řečí vyloženě rozohnil. Málokdy jsem ho slyšela, aby mluvil tak dlouho.

Posadila jsem se vedle něj. „Tati, ještě nevím, jak to s námi bude, ale věř mi, že věk je ta poslední věc, na kterou myslím.“ Opřela jsem si o něj hlavu. Kdyby to bylo aspoň o trošku jednodušší.

„Ale na tu pizzu ho pozveš?“ Ujišťoval se opatrně.

Lípla jsem mu pusu na tvář. Nebyl důvod, proč bych se měla Jacobovi vyhýbat. Teď už ne.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

20)  maryblack (21.03.2012 11:58)

Empress

19)  Empress (21.03.2012 10:29)

A sakra, pekne sa to rozmotáva

Bosorka

18)  Bosorka (07.12.2011 22:32)

Uf Martinův příběh...

Lampas

17)  Lampas (18.07.2011 17:31)

Yasmini

16)  Yasmini (30.09.2010 20:28)


Krása krása,
až mi to srdce drásá.
Chtěla bych vědět vše,
proto piš, jak to dopadne.
S Y.

Abera

15)  Abera (28.09.2010 22:52)

14)  Rea (28.09.2010 22:41)

Tak Martin se nam vysvetlil :) , ale jen trochu potvurko :) a sposta dalsich otazek se vyrojila :) Tesim se na dalsi dilek

Ewik

13)  Ewik (28.09.2010 22:37)

Naprostá dokonalost
Navíc, díky Evelyn mám o pár otázek méně, děkuji. A na ty zbývající si ráda počkám.

12)   (28.09.2010 21:42)

skvělý díl !

Mili

11)  Mili (28.09.2010 20:46)

Úžasná kapitola, tak pár věcí se nám už vyjasnilo:)

Evelyn

10)  Evelyn (28.09.2010 20:28)

Gassie, děkuji za odpověď, mně by to nedalo spát. Ale tak nějak jsem tušila, že pravdu o Jenny se zatím nedozvím. Maminka už musí být docela šílená žízní, jsem vážně zvědavá na další vývoj událostí. Skvělá povídka

Gassie

9)  Gassie (28.09.2010 20:24)

Evelyn, jsem ráda, že mám tak vnímavé čtenářky. S Jenny to byl úmysl ;) Neboj, bude to vysvětlené. A ano, myslel svou sestru. Tu, která v té době už byla v ... To si taky budeš muset počkat
Matku neživí. Nechává ji hladovět. Všichni víme, že to Carlisle pár let vydržel a upíra zabít tímto způsobem nelze.

Evelyn

8)  Evelyn (28.09.2010 20:17)

Mám další otázky Vrtalo mi to hlavou, tak jsem, a velká oběť to zrovna nebyla, přečetla skoro celou povídku znovu. V sedmé kapitole říká Martin otci, že odjede s Bellou a později se vrátí s Jenny. Má ho po zavolání vyzvednout kdekoliv. Měla ta být ta Jenny, která utekla? To by ji ale nemohl držet uvězněnou doma, ne? A další otázka - čím matku živí?
Nechci šťourat, ale jsem v tomhle příšerka a ty otázky by mi nedaly spát

sakraprace

7)  sakraprace (28.09.2010 20:15)

Týýý jo, Martinova rodina to rozhodně nemá lehké. A Bella tu má Jaka a proč nebyl Martin překvapený, jak se tam Bella ocitla?
Jsem moc zvědavá na další díl

DeSs

6)  DeSs (28.09.2010 20:09)

Panečku! To by mě ani ve snu nenapadlo! Takové veliké strašlivé rodinné tajemství. Ale je mi jich líto, všech. Jeho táty, který ztratil dceru, musí věznit krvelačnou ženu a vychovávat syna toho, co to všechno způsobil. Jeho sestry, která někde sama bloudí - nejspíš v Seattlu. A jeho zavřené ženy. A hlavně jeho, protože si myslí, že za všechno může on. Třeba se dají všichni dohromady, Cullenovi a Martinova rodina.. třeba to bude fajn! ¨Moc se těším, jak to vymyslíš.
Krása!

Marketa

5)  Marketa (28.09.2010 19:47)

Moc krásné

Michangela

4)  Michangela (28.09.2010 19:42)

Jsem zvědavá, jak z téhle kupy bytostí uděláš pro Bellu tu správnou rodinu, která jí tak chybí. Bylo hezké pozorovat u ní mateřské sklony ke spolužákovi.

Hanetka

3)  Hanetka (28.09.2010 19:28)

Jsem čím dál tím víc mimo... Co je vlastně skutečnost? Oba ty světy se mi tak strašně líbí... a tady ten s Martinem, Jacobem a ztracenou sestrou slibuje tolik dobrodružství... Už vážně nevím, jestli si mám přát, aby se Bella vrátila, kam patří. Jak to vyřešíš? Jsem hrozitánsky zvědavá.

Carlie

2)  Carlie (28.09.2010 19:19)

Superní, nabíráš na tempu, Gassie, vmačkáváš do kapitoly čím dál víc informací, děje, napětí, emocí, úžasná centrifuga Objasněním jedné záhady vyvoláváš další... úža, úža, úža

Evelyn

1)  Evelyn (28.09.2010 18:46)

Martina to nepřekvapilo? Že by znal někoho dalšího s talentem? Pořád pátrám po důvodu a pravém smyslu Bellina snu...
A miluju Charlieho Ten tvůj je ještě lepší než původní knižní

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek