Sekce

Galerie

/gallery/Jacob a Bella.jpg

Bella se pomalu začíná smiřovat se svým osudem v novém světě.

Může navázat vztah s člověkem?

Jak moc je poznamenaná životem mezi upíry?

Týden v Chicagu utekl jako voda. Den za dnem jsem se pomalu sbližovala s Eddiem. Nejdřív jsem si myslela, že to je dobrý nápad, ale srovnávala jsem ho s Edwardem čím dál víc. Všechna jeho gesta, pohyby. Polibky. Byl mu až příliš podobný. Akorát byl lepší a horší.

Lepší v tom, že neměl tu přehnanou morálku začátku dvacátého století. Navíc nebyl upír, tak se nemusel krotit. A horší? Vlastně ve stejných věcech.

Prvně za svůj život jsem si budovala normální vztah s normálním člověkem. I když co je normálního na tom, že randím s prapravnukem svého manžela? Zcela zvráceně mě napadlo, co by na to asi řekl psycholog nebo psychiatr.

Po dvou dnech jsem se začala cítit provinile. Bylo mi s ním dobře. Možná až příliš. Užívala jsem si každou minutu, kterou jsem s ním byla. Chodili jsme do muzeí. Nebo jsme se jen tak toulali městem. Každou minutu jsem si uvědomovala, jak je to s ním úžasné.

Pokaždé, když mě políbil, se mi srdce rozbušilo až příliš rychle. Podlamovala se mi kolena. Zrychloval se mi dech. Mně to ale pořád nebylo dost. Chybělo mi to správné mrazení v zádech. Husí kůže v místech, kde se mě dotýkal. Nával horka přestože byl o tolik chladnější než já. Po tom, co jsem zažila s Edwardem, jsem byla asi příliš zhýčkaná a rozmazlená. Ale chybělo mi to. Chtěla jsem to.

„Musím jít,“ zašeptala jsem Eddiemu do pusy, když náš polibek trval příliš dlouho a mně začal docházet kyslík.

„Proč?“ Zasténal a přimkl se ke mně ještě o trochu blíž. Jeho ústa si znovu našla ta má.

„Pokud se na pokoji neobjevím do,“ podívala jsem se na hodinky na svém zápěstí, „tří minut, vyhlásí po mně Alice pátrání.“ Lhala jsem, ale to on nemohl poznat.

Sundal ruku z mých zad a nechal mě, abych se od něj lehce odsunula. „Zítra tě vyzvednu ráno a odvezu tě na letiště.“ Oznámil. Možná se spíš ujišťoval, že náš plán ještě platí. Domluvili jsme to už před několika dny. Jediná možnost, abychom spolu strávili ještě pár hodin, než odletím tisíce kilometrů daleko.

„Budu čekat.“ Naposledy jsem ho políbila a vystoupila z auta. Cítila jsem, že mě pozoroval celou cestu až k výtahům, které byly jedinou cestou z podzemních garáží.

 

„Bello, ty si zasloužíš tu trošku štěstí. Tak proč?“ Zeptala se mě Alice hned, jak jsem vstoupila do dveří našeho pokoje.

„Co proč?“ Tvářila jsem se nechápavě. Jasně, že musela vidět, co chystám. Celou tu záležitost s Eddiem jsem chtěla po návratu do Forks pustit z hlavy. Tvářit se, jako kdyby neexistoval. Brát ho jen jako zpříjemnění prázdnin.

„Nehraj si tu na hloupou. Ty přesně víš, na co se ptám.“ Měla ve tváři neuvěřitelně tvrdý výraz. Vypadala jako upír. Šel z ní strach.

„Nevím, Alice.“ Ty pitomý slzy mě zase zradily. Alice mi podala krabici s papírovými kapesníky, která byla položená na nízkém skleněném stole. Její výraz se ale nezměkčil.

„Na ten blonďatý zázrak, co by ti snesl modré z nebe.“ Upřesnila lehce rozzlobeně. „Toho kluka, co po odjezdu už nechceš vidět.“

„Ale já jsem se ještě nerozhodla,“ ohradila jsem se. Ani jsem nevěděla, co mu zítra řeknu. Navíc Forks je dost daleko, tak jsem předpokládala, že se tomu vážnému hovoru ještě nějakou dobu vyhnu.

„Vnitřně asi jo! Přemýšlej nad tím ještě chvíli.“

Sklopila jsem hlavu a představila si, jak krásně mi je, když mě líbá. Určitě bych se nezlobila, kdyby mi tak bylo častěji. Nemusíme skončit jen u líbání.

„To mi stačí,“ zasmála se Alice a opustila můj pokoj.

 

Seděla jsem ve velkém Carlislově automobilu a v duchu jsem si znovu přehrávala celý den s Eddiem. Bylo to neskutečné. Cítila jsem se jak v pohádce. Vyzvedl mě ráno v devět. Měli jsme před sebou posledních pět hodin.

Dlouze jsme se jen procházeli po Chicagu, než jsme zapadli do menší útulné restaurace na oběd. Tak přirozeně jsme si povídali, že jsem zapomněla na odjezd. Nechtěla jsem na něj myslet.

„Přijedeš?“ Ptal se a hrál si s mými prsty.

Najednou mi ho bylo líto. Nechtěla jsem mu lhát. „Nevím kdy,“ sklopila jsem oči.

Zvedl mi hlavu a políbil mě. Dál už jsme o tom nemluvili. Vycítil mou nejistotu.

Na letišti mě držel v náručí. Líbal mě do vlasů. Šeptal, že zavolá. Po očku jsem sledovala Alici s Jasperem. Oba se vševědoucně usmívali. Najednou mi došlo, že on neví. Nepochopí můj strach. Nikdy nebude vědět, proč se určitým lidem budu vyhýbat. Nikdy se nedozví pravdu. Pokud budu s člověkem, strávím celý život ve lži. Byla jsem člověk, ale byla jsem poznamenaná.

 

Před naším domem mě vyložili ještě za světla. Vstoupila jsem dovnitř. Bylo tam pusto a prázdno. Charlie byl nejspíš na rybách. Odnesla jsem si kufr do pokoje. Najednou se zase ozval můj vnitřní neklid. Nemohla jsem být sama. Ne teď. Musela jsem za Jacobem. Už byl správný čas na to ho navštívit. On byl jediný člověk, co mě mohl pochopit.

Z věšáku jsem vzala bundu a sedla do náklaďáčku. Byla jsem šťastná, že jsem cestu do La Push znala tak dobře. Když jsem parkovala před Blackovými, měla jsem už oči zase plné slz. V tomto světě se mi prostě nepovede spojit svůj život s Edwardem a ani s Eddiem. Opřela jsem hlavu o volant a nechala své tělo, aby se otřásalo pod náporem hlasitých vzlyků.

Najednou mě ovanul chladný vzduch. Otočila jsem hlavu. Za mlhou ze slz jsem viděla Jacoba. Jeho silné ruce mě vytáhly z vozu. Vzal mě do náručí a odnášel do domu. Nebránila jsem se. Vděčně jsem opřela hlavu o jeho teplou holou hruď. Neuvěřitelně mě to uklidňovalo. A neřešila jsem, že by se měl divit, co tu dělám. Prostě jsem byla s ním. To byla jediná věc, která dávala smysl. Všechno ostatní už bylo jedno. Dneska mu řeknu pravdu.

„Co se stalo?“ zašeptal mazlivě přímo u mého ucha. Rozvzlykala jsem se ještě víc.

„Pšt, Bells, uklidni se.“ Prošli jsme kuchyní a skončili u něj v pokoji. Měla jsem pocit, že jsem zaslechla, jak se Billy něčemu smál.

Jacob mě posadil na postel a posadil se přede mě. Prohrábla jsem mu rukou krátké vlasy. Asi bych se měla divit, že je ostříhaný. Znovu jsem vzlykla.

„Jaku, musím ti něco říct.“ Sklopila jsem oči a zadívala se na jeho břišní svaly. Neskutečně mě rozptylovaly.

„Povídej,“ stáhl si mě na klín. Začal si hrát s mými prsty.

Uvelebila jsem se a opřela si o něj hlavu. Vyhovovalo mi, že se mu nemusím dívat do očí. Pomalu jsem to všechno vyklopila. Začala jsem tím, že vím, co je zač. Pokračovala jsem popisem života v Mém světě. Nic jsem nevynechala. Vztah jeho a Nessie, naši lásku, co přerostla v přátelství. Nakonec jsem povídala a mé cestě do Chicaga. Skončila jsem svým zjištěním, že nemůžu mít vztah s normálním člověkem. Najednou mi s hrůzou došlo, co jsem mu to řekla. Vyděšeně jsem si plácla ruku na pusu. Vždyť si musí myslet, že po něm jedu.

„Jaku, nemyslela jsem to tak, že bych teď měla být s tebou,“ otočila jsem se na něj, pohladila ho po tváři a ten den jsem se mu poprvé podívala do očí. To, co jsem v nich uviděla, mě překvapilo. Ten pohled jsem znala. V Mém světě jsem ho v jeho tváři vídala často. Vždycky se vázal k jedné osobě. K Nessie.

Jacob se otiskl. Znovu jsem se rozbrečela. Nevěděla jsem, jestli radostí, smutkem, zklamáním, strachy z toho, co bude. Přesto jsem někde v koutku duše byla neuvěřitelně šťastná.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. „Jaku,“ slyšela jsem Billův hlas. „Bella by měla jet domů.“ Ukázal rukou ven, kde se už setmělo.

„Odvezu ji,“ odpověděl automaticky a mně došlo, že nemá ještě řidičák.

„To zvládnu.“ Ubezpečila jsem ho. Chtěla jsem vstát, ale na druhou stranu mi působilo neskutečné potíže vstát z jeho teplého klína.

Kruci! Co to dělám! Ještě před pár hodinami jsem se líbala s Eddiem a byla jsem relativně smířená se svým osudem tady. Ale teď jsem byla šťastnější. Vrátila jsem se do světa nadpřirozených bytostí. Sem jsem patřila. Tady jsem se cítila dobře.

„Stejně pojedu s tebou,“ nenechal se odbít.

Nebránila jsem se.

 

Doma mě uvítal Charlie a Harryho výborné ryby. Měla jsem radost, že nemusím první večer hned vařit. Zase jsem ho měla ráda o trošku víc.

„Ahoj, tati,“ vrhla jsem se mu do náruče. Objal mě a toporně poplácal po zádech. Podíval se na Jacoba. Byl překvapený, že ho tam vidí. Ale vypadal potěšeně. Usmál se na něj.

„Najíš se s námi? Máme toho dost pro tři.“

Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Těch ryb bylo dost tak pro čtyři lidi. Ale rozhodně ne pro dva lidi a vlka. Dokonce ani pro jednoho vlka. Ale tady Charlie nevěděl.

Táta si mé dobré nálady všiml. „Bells, co se stalo v Chicagu?“ Zajímal se napůl nevěřícně. Jako kdyby čekal, že se zase rozbrečím. Možná uvažoval, jaké návykové látky jsem požila.

„Co Chicago,“ zamumlala jsem. „Ale La Push.“

Jacob mě objal kolem pasu a rozesmál se.

 

Když jsem konečně osaměla ve svém pokoji, zavolala jsem Emily. Musela se dozvědět, že už Jacob ví. Hovor přijala po druhém zazvonění.

„Bello!“ Vyhrkla udýchaně. „Co se děje? Sam svolal radu.“

„Řekla jsem Jacobovi pravdu a… otiskl se.“ Nemělo cenu cokoliv zastírat nebo obcházet.

Z druhé strany se ozvalo zalapání po dechu. „Vítej do rodiny.“ Zněla dost zaskočeně. Bylo to dost rychlé. Došlo mi, že se na mě bude Sam zlobit. Určitě si bude myslet, že to mělo jít přes něj jako přes Alfu smečky. Ale já ho za něj nepovažovala.

„Zítra přijedu. Myslím, že důvody, abych se vyhýbala La Push, už zmizely.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

20)  maryblack (21.03.2012 11:47)

Jééééééééééééé Jacob se otiskl do Belly jupííííííííííííííííí *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks*

Empress

19)  Empress (21.03.2012 10:13)

Jupí, otisk
A akosi sa mi tu oteplilo Koho by však nerozhodili Jacobove brušné svaly

Bosorka

18)  Bosorka (07.12.2011 22:26)

JO, JO, JO

Lampas

17)  Lampas (18.07.2011 17:21)

16)  LostriS (29.09.2010 17:05)

koho by nerozptylovaly Jakovy břišní svaly, že.. :) jsem napnutá, jak se to vyvine.. a souhlasím s Hanetkou, myslím, že si to Jake zaslouží, protože je mi taky fakt líto..

Gassie

15)  Gassie (27.09.2010 12:51)

Abero, děkuji
Ewiku, děkuji. Jsem ráda, že Tě to neodradilo. Neboj, Eddie ještě bude ;)
Hanetko, děkuji. Celkem jsi vystihla, co se na řešení SM nelíbí i mně. Přestože mám ráda Nessie a jsem ráda, že se do ní Jake otiskl. Je mi ho svým způsobem líto.
Vysvětlení, co se stalo, bude velice brzy.

Hanetka

14)  Hanetka (27.09.2010 08:46)

Tak tedy, Gassie, kdybys tak věděla, co se mnou děláš... Nemám ráda řešení SM. Jacoba mi bylo vždycky strašně líto, protože on to byl, kdo si v tomhle příběhu vytáhl Černého Petra. A zaplácnout jeho lásku jakýmsi otiskem, ještě ke všemu do Belliny dcery, to mi připadalo vždycky jako nouzové řešení patové situace . Meyerka nevěděla, co s nadbytečným nápadníkem, a bylo jí ho líto. Celá existence Nessie je jaksi samoúčelná a navíc.
A tys mu to všechno vynahradila! Přiznám se, jsem zastáncem klasického páru E+B, protože oni k sobě patří jako Manka a Rumcajs, jako Maková panenka a motýl Emanuel. Ale tady Edward není a nikdy nebude, a Eddie... to nějak není ono. Na něm by mi vadilo přesně to, co na Jakeovi a Nessie - ten generační rozdíl. Stejně jako Jacob, kdyby Bella vzala zavděk potomkem místo toho, koho opravdu milovala...
Jen si nedokážu představit... Gassie, který z těch příběhů je vlastně realita? Zdál se jí ten předtím, nebo se jí zdá tohle? A jestli se kdy vrátí do prvního světa, jak se vyrovná s láskou, kterou teď evidentně cítí ke svému zeti?
Jsem na prach a strašně zvědavá, jak to všechno dopadne...
Netrpělivě vyhlížím další díl, to mi věř!

Ewik

13)  Ewik (27.09.2010 00:36)

Tak já tedy nevím... já jsem vždy pro E+B. Jacoba mám ráda pouze s Nessie pohromadě. Jinak mi je silně nesympatický.:/

Tvůj Jacob je ale úplně jiný, takový dospělejší. Rozhodně kvůli tomu na tuto krásnou a zárověn smutnou povídku nezanevřu. Těším se na další zvraty a hlavně ať je Bella šťastná.

Ps: já měla Eddieho ráda.

Abera

12)  Abera (26.09.2010 19:06)

Gassie

11)  Gassie (26.09.2010 17:16)

Holky, děkuji.
Evelyn, taky jsem myslela, že to bude jinak
Markétko, děkuji.
Awio, v příští kapitolce se dozvíš, co je Martin zač ;)
Yasmini, ty víš
Reo, děkuji. Příště se dočkáš ;)
Carlie, děkuji. Taková slova chvály si ani nezasloužím . PS: Múzák se zatím činí
Mili, děkuji. Jsem ráda, že to je překvapující.
Michangelo, upíři budou
DeSs, jsem ráda, že Tě Jacobův otisk neodradil. A defakto on v tomto světě není její zeť :D
Sakrapráce, děkuji. Neboj, Eddie se s tím vyrovná... Po svém ;)

sakraprace

10)  sakraprace (26.09.2010 15:05)

Luxusní Tak Jake se otiskl do Belly, ale co Eddie? :( I když proti otisku se nedá bojovat, ale přece jen tak nepřestane milovat Edwarda a zapomene na Nessie. Nebo už nedoufá, že se nějak vrátí?
Krásná kapitola

DeSs

9)  DeSs (26.09.2010 12:31)

To je asi poprvé, kdy jsem nezavřela povídku kvůli otisku Jacoba do Belly... Musím ti pogratulovat, tohle se ještě nikdy nikomu nepovedlo - měla jsem hluboko zakořeněný názor, že E+B je prostě nejlepší a jinak to nejde - a ten je fuč. Aspoň z části.
Víš, doufám, že tímhle to neskončí. Že to prostě není jen o Belle a její volbě. Že tam bude něco víc. Že se tam vysvětlí Martin a jeho divná rodinka. Že třeba Belle nezůstane člověkem. Prostě mám tenhle příběh ráda a nechci se ho vzdát...
Ale stejně je to divné... chodit se svým zeťem (nebo jak se tomu říká)...:D
Vážně jsem zvědavá a strašně se těším na další díl...

Michangela

8)  Michangela (26.09.2010 11:54)

Jsem zmatená jako Bella na začátku. Tolik lidí okolo a člověk hledá úplně něco jiného. Taky jsem cítila, že vztah s Ediem nemá moc šance. Ale zdůvodnění o jeho lidskosti... Jen jsem zvědavá na vztah s Jacobem. Je fakt, že byl srovnatelný s Edwardem, takže teď je logický taky, ale chybí mi pořád hodně upíři.

Mili

7)  Mili (26.09.2010 11:50)

Fantastická kapitola, jako vždy. Pěkně se to vyvíjí, pokaždé mě něco překvapí:)

Carlie

6)  Carlie (26.09.2010 11:36)

hip hip, hurá, už je tady! (myslím nový dílek)
A teď nemám slov já , mám vyražený dech, taková dokonalá písmenka a s takovou lehkostí k sobě skládaná
Tolik děje a tolik citu jsi nacpala do jedné kapitolky , příběh tak nádherně uvěřitelně a přirozeně plyne... a poprvé nejsem z Belly smutná, je svým způsobem doma, u své rodiny...
Teeda, Gassie, kdyby ten Tvůj múzák, co Tě navštívil, moc otravoval, ať se staví, se ho ujmu, mám sociální cítění, víme Aaah, ale ještě si ho nech a honem spolu spáchejte další pokráčko, protože závislost je veliká, život mi utíká... (jj, už nejsem nejmladší :D)

5)  Rea (26.09.2010 11:19)

Opet skvostne! Zamotane jako klubko vlny a konec v nedohlednu. Ale to je dobre. Tesim se na jeste vetsi motanici.
Otisk Jacoba je hustej, protoze z toho se Bella jen tak snadno nedostane nehlede na jeji dva obdivovatele Edika a Martina!
Prosim o kapitolu o Martinovi, ten clovek me zajima, tak nas nenech tak cekat prosim!

Yasmini

4)  Yasmini (26.09.2010 10:54)

Jako vždy, kouzlíš se slovy. Dechu nemám je to zvrat, co když s E. se budou prát. Eddie, Edward už se bojím, na straně Jacoba stojím. Chci víc, piš prosím dál, Martin by mi za to stál. Co chce a kam to směřuje? Piš ať myšlenka neodpluje.
S tvoje Y.

3)  Awia (26.09.2010 10:39)

Proč mi připadá vztah Bella - Jacob tak divný? Proč mi to tady ale vůbec nevadí? Proč se mi zamlouvá víc než Bella a Edie? Proč ...? Dost ptaní. Přiznávám se, že taktovýto zvrat jsem nečekala ani já. Ale pořád je tu záhada s tím Martinem, že. Teď už jenom zbývá, aby se Edward nějakým zázrakem vrátil a strhla se pořádná mela. Asi bych měla přestat fanzazýrovat, což? :p

Marketa

2)  Marketa (26.09.2010 10:18)

Evelyn

1)  Evelyn (26.09.2010 09:58)

Gassie?
Přiznám se narovinu, že tohle jsem nečekala. Ani trochu, ani na chvilku, ani mě to nenapadlo. Svým způůsobem je to naprosto logické, ale stejně mi to vyrazilo dech...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek