Sekce

Galerie

/gallery/Jacob a Bella.jpg

Uklidnila se už situace v Port Angels definitivně, nebo to byl jen klid před bouří?

Jak na to zareaguje Alice?

A konečně odpověď na otázku, kdo je Martin. (Aspoň částečná)

Crrrrr. Crrrrr.

Nepříjemný zvuk naplnil celý pokoj. Roztrhal noční ticho na malé kousíčky. Klid a nerušený spánek byly pryč.

Crrrrr. Crrrrr.

Zvonění telefonu bylo doplněno Charlieho kroky po schodech. Celé to znělo jako nějaká prapodivná symfonie.

„Swan.“ V jinak ztichlém domě jsem ho slyšela velice dobře a dokonale.

„Už zase?“ V Charlieho hlase se objevil profesionální tón. „Je to příliš blízko… Doufal jsem, že to je za námi… Dobře, hned jedu.“

Ticho, které se rozhostilo poté, co zavěsil, působilo takřka zlověstně. Srdce mi divoce bušilo. To, o čem mluvil, musely být ty vraždy v Port Angels. Už skoro dva měsíce byl klid. Carlisle tam tehdy byl a na nic nepřišel. Nakonec usoudil, že to byl nějaký hodně lehkovážný nomád. Oni se občas tak chovali. Po pár staletích měli pocit, že jsou neporazitelní. Většinou si je pak brzy našli Volturiovi.

Teď to tu bylo znovu. Napadlo mě, že by to mohla být Victorie a její smečka. Byl březen, to tudy v Mém světě procházeli. Ale oni nebyli neopatrní. Kdyby se mě James nepokusil dostat, nikdy bychom na ně nepřišli. Při této vzpomínce jsem se automaticky dotkla zápěstí. Tady jsem ovšem žádnou jizvu neměla.

Počkala jsem, až jsem si byla jistá, že Charlie odešel. Musela jsem si zavolat a teď nebyla klasická doba na telefonáty. On by se určitě ptal.

Velice rychle jsem na číselníku vymačkala známé číslo. Naštěstí oni nikdy nespí. Jen jsem doufala, že nebudou na lovu nebo jinak zaneprázdnění.

„Bello?“ Alice zněla dost překvapeně. Na rozdíl od ostatních upírů si dost dobře uvědomovala, že lidé v noci mají spát. Tři hodiny ráno rozhodně nebyly klasickou dobou ke vstávání.

„Pamatuješ, co jsem ti vyprávěla, že se dělo v Port Angels?“ Nepočkala jsem na odpověď. „Už je to tu zase.“ Nepotřebovala žádné detaily. Sama si dovede nejlépe představit, o čem mluvím. Hlavně jsem ani nic podrobnějšího nevěděla.

„Jak to víš?“ Jasně, ona tu byla ta vševědoucí, já jen obyčejný člověk. To byla jediná věc, kterou jsem nikomu neřekla. Že jsem jako upírka měla dost silný dar štítu. Proč se o tom taky zmiňovat. Jsem jen člověk.

„Charlieho odvolali.“ V tu chvíli mi došlo, že to klidně mohlo být kvůli něčemu jinému. Třeba jsem jen zbytečně paranoidní. Přesto jsem cítila, že mám pravdu.

„Ale,“ zkusila mi odporovat.

„Jenom se na to podívej,“ zaprosila jsem. Stejně jako ostatní členové Cullenovic rodiny, jsem si až příliš zvykla na její vize.

„Jak?“ Položila mi pochopitelnou otázku. Na co se má soustředit? Vždyť je nezná.

„Nevím,“ přiznala jsem a bylo mi do breku. Zase jsem byla ta slabá a bezbranná. Závislá na pomoc ostatních. Nerada jsem to připouštěla, ale bála jsem se toho, že by ti upíři mohli přijít sem. Nechtěla jsem, aby se opakovala situace s Jamesem a Victorií.

„Bello, je mi jasné, že se bojíš, ale nemáš čeho. Pokud chceš, tak tě můžeme hlídat.“

Z úst mi uniklo tiché zasténání. „To už tady bylo.“

Chvíli mlčela. „Prověřím to.“

 

V tomto světě jsem většinou jedla sama. Po měsíci tady jsem si připadala jako v době, kdy Edward odešel. Byla jsem skoro neviditelná. Ten prvotní rozruch kolem mě už dávno utichl. Dokonce i Mike to vzdal. Tady jsem prostě byla rovnou považována za tu divnou samotářku, která mluví jen s Martinem a poslední tři týdny i s Alice.

Moje bývalá sestra ke mně přisedla. Nesla v rukou tác s rekvizitami.

„Nic jsme nezjistili,“ začala pomalu. „Jasper tam ještě je.“ Vypadala, že není spokojená, kde se její partner pohybuje. Ani jsem se nedivila. Taky bych se bála. „Nevím, jestli to má cenu. Je tam až příliš stop.“

„Od novorozených?“

„Netuším od koho. Ale měla jsi pravdu, jsou v tom cizí upíři. Budeme tě hlídat.“ Tvářila se naprosto přesvědčeně a přesvědčivě. Ten pohled jsem znala. Teď jí to už nikdo nevymluví. Nepřekvapilo mě to se, v Mém světě se o mě starala nejvíc hned po Edwardovi.

Tiše jsem zasténala a položila hlavu na stůl. Toho jsem se bála. Už od našeho nočního telefonátu jsem tušila, že to tak nakonec dopadne. „Alice, to není potřeba.“ Marný odpor. Vlastně jsem to řekla jen proto, abych nemlčela.

„Cítila ses někdy? Každý upír, který bude blíž, než deset kilometrů od tebe tě musí cítit.“

Tento argument jsem nemohla přebít. V mysli se mi vybavil rozhovor s Edwardem, když mi popisoval vůni mé krve a pro něj to bylo ještě horší než pro ostatní. Mně to přirovnával k vůni mého táty, ale prý to proti té mé bylo velice slabé. Skoro mě z toho znovu zase začalo pálit v krku.

„Nepřehánějte to. Je to pořád dost daleko.“ Ale pro upíry je to jen malý kousek. Pár minut běhu. Mohou tudy procházet.

„Mně v tom nezabráníš.“ O tom jsem nepochybovala.

„Dobře, tady se s tebou o tom dohadovat nebudu. Za chvíli začíná biologie a bude mě tam otravovat Martin. Tak se chci aspoň v klidu najíst.“ Nechtěla jsem být na ni zlá. „Promiň.“

Pohladila mě po ruce. „Všechno bude dobrý. Pokud to jsou nomádi, tak časem vypadnou. Rozhodně jsem ještě neviděla, že by šli po tobě.“

„Ale od teď budeš hlídat každý můj krok.“ Neptala jsem se. Jen jsem se ujišťovala.

Kývla. „Čekáš ode mě snad něco jiného?“ Kouzelně se usmála. Vyhrála a měla z toho neskutečnou radost.

„Ne.“ Rozhodně bych si to ale přála. Aspoň trochu soukromí, o které jsem byla díky ní připravena už v Mém světě. Tady se situace opakovala. Skoro mě fascinovalo, jak rychle jsme se dostala tam, kde už jsem jednou byla. Kdyby to bylo za jiné situace, byla bych nadšená. To by tu místo Alice musel být Edward.

S náladou na bodu mrazu jsem šla na biologii. Protože jsem se trochu opozdila, Martin tam už seděl a díval se z okna.

„Ahoj,“ pozdravila jsem první. Nějak jsem měla pocit, že se to čeká. Nechápala jsem proč. Asi mi bylo hloupé si jen vedle něj mlčky sednout.

„Ahoj, jak to vypadá s tím kinem?“ Šel na to rychleji, než bylo u něj obvyklé. Dnešek byl prostě jiný. Nebo už ho ty naše věčné tanečky taky omrzely.

„Nepůjde to.“ Nehodlala jsem mu vysvětlovat důvody. Prostě ne. Než stihl cokoliv odpovědět, objevila se ve dveřích hlava Alice. Zmateně se rozhlížela. Vypadala, že něco hledá a já to nebyla. Nakonec na mě zamávala, abych k ní šla.

„Můžeš mi vysvětlit, proč tě nevidím?“ zašeptala, když už nehrozilo, že nás někdo uslyší. Přitom dýchala nosem a analyzovala vůně a pachy kolem nás.

„Co?“ To by znamenalo, že se kolem mě pochybuje buď měnič nebo poloupír. To jsou jediné bytosti, které Alice nevidí. Ale jak je možné, že se to stalo až dneska? Vždyť v té třídě se od doby, co jsem přijela, nic nezměnilo a nikdy dřív si nestěžovala. Už to byl skoro měsíc, co tu byla se mnou.

„Od chvíle, co jsi vstoupila do třídy, jsi pryč.“ Znovu se zhluboka nadechla. „Měnič to nebude, to bych cítila.“ Upřela na mě velké oči. „Máme tu poloupíra.“ Kývla, aby si to potvrdila. „Říkala jsi vůně upíra smíchaná s lidskou, která je lákavá, ale ne jako jídlo?“

„Jo.“ Odsouhlasila jsem a vybavila se mi Nessie. Jak jsem k ní čichala po koupeli, když byla ještě malá.

„Bello, oblažíte nás svou přítomností?“ Zaslechla jsem učitele, který právě vcházel do učebny. Následovala jsem ho.

Hned jak jsem se posadila na své místo, vytrhla jsem list papíru. Co jsi zač? Pravdu. Podala jsem to Martinovi rovnou do ruky.

Než jsem se vzpamatovala, napsal odpověď. Řeknu ti to jinde. Kino? Kavárna? Procházka? Nevěřícně jsem na něj zírala. On určitě tuší, že vím, že není obyčejný člověk a myslí si, že s ním někam půjdu?

Nepustí mě.

Kdo? Soustředil se už jen na papír.

Kamarádka. Podívala jsem se mu do očí. Poloupír! Bytost stejná, jako byla má dcera. Nerada jsem si to připouštěla, ale najednou mi byl trochu bližší. Víme, co jsi zač. Dopsala jsem rychle. Ale asi to bylo zbytečné. Musel podle pachu poznat, že na školu chodí upír.

„Bella s Martinem budou dávat pozor, pokud si nechtějí ovšem zopakovat dnešní hodinu po škole. Věřím, že v pátek by to nebylo zrovna příjemné,“ utnul náš písemný dialog učitel. Rychle jsem sklidila papír. Tohle byla poslední šance ho odhalit před prázdninami. Taková příležitost se naskytne a nic! Rozhodně ho ale kvůli tomu nepojedu navštívit. Rozhodně raději počkám.

 

Poslední den školy před prázdninami mám nejraději. Hlavně potom, co přijedu domů. Mám volno a prázdniny ještě neubíhají. Spokojeně jsem se natáhla na postel a podívala se na hodiny. Za hodinu bude volat Jacob. Ode dne, co jsem si promluvila s Billym, se naše každodenní telefonáty obnovily. Pořád jsme hráli hru na jeho nemoc. Mononukleózu.

Na příjezdové cestě zastavilo Charlieho auto. Nervozitou se mi stáhl žaludek. Dnes mi měl říct verdikt, jestli mě zítra pustí do Chicaga. Neboli jestli tam pojedu s jeho souhlasem, nebo prostě uteču. S tím už jsem měla své zkušenosti a přece jen to bylo blíž než do Volterry.

„Bello,“ zavolal na mě hned od dveří. Zněl neskutečně unaveně a vyčerpaně. Došlo mi, že je pryč už od tří hodin. Ani kafe jsem mu neuvařila.

„Ahoj, tati.“ Kdyby to byla mamka, tak bych ji objala. Ale s Charliem to bylo jiné. „Uvařím ti kafe.“ Chopila jsem se konvice.

Vděčně se usmál. Jak byl unavený, vypadal o mnoho let starší. Zhroutil se na gauč, rukama si podepřel hlavu.

„Bells, posaď se.“ Ukázal na křeslo. Poslechla jsem, ale ani jsem nedutala. Vypadalo to bledě. Teď mi řekne, že mi hrozí nebezpečí a nikam mě nepustí.

„Ještě máš možnost letět do toho Chicaga, nebo jsem ti to svým zbytečným strachem zkazil?“ Překvapil mě. Pohladila jsem ho po ruce. Měla jsem obrovskou radost.

„Jenom zavolám Alice a můžu letět.“ Snažila jsem se neradovat příliš okatě. Byl tu vlastně důvod k radosti? Ta návštěva bude poslední tečka.

„Bude to lepší. Teď máme nějaké problémy v Port Angels. Slíbili jsme jim pomoc. S kamarády ti bude líp. Alice mám moc rád. Je to hodná holka.“ Stiskl mi ruku. „Než půjdeš balit, dovol mi jednu otázku. Jak jsi na tom s Jacobem?“

Překvapením jsem se zakuckala. To už tady taky bylo! „Co?“

„Mám pocit, že v době, kdy jste se přátelili, ti bylo líp. Ty poslední tři týdny jsi zase často zamyšlená a smutná.“ Poznala jsem na něm, jak velice opatrně volí slova.

„Tati, Jake je teď nemocný,“ tlumočila jsem verzi pro nezasvěcené. „Až se uzdraví, tak za ním budu zase jezdit.“

Nevypadal přesvědčeně, ale pokusil se tvářit pozitivně. „Dobře. Nechtěl bych, abys ho zanedbávala. Vypadal, že mu na tobě záleží a opravdu nevadí, že je mladší.“

Zasténala jsem. „Věk opravdu neřeším.“ Aspoň u něj. Co jsou dva roky? Hlavně, když on vypadá mnohem starší. Možná tak o deset let. Pokud tedy je stejný, jako si ho pamatuji. „Už můžu jít zavolat Alici?“

Kývl. Vstal a odešel k sobě do pokoje. To byla věc, které jsem si na něm cenila a vážila. Dokázal přesně vycítit, co potřebuju, zbytečně o tom nemluvit a udělat to.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

maryblack

22)  maryblack (21.03.2012 11:06)

Empress

21)  Empress (21.03.2012 09:31)

Čo? Poloupír? Teda to som zvedavá kde, ako, s kým...sa vzal

Bosorka

20)  Bosorka (07.12.2011 22:06)

Poloupír? Takže Martin je de facto z rodiny?!

Lampas

19)  Lampas (18.07.2011 16:49)

Gassie

18)  Gassie (15.09.2010 22:27)

Michale, neboj. V Chicagu určitě něco najde

17)   (15.09.2010 19:09)

Prosííím. Ať tam neco najde. V Chicagu, PROSÍÍÍÍÍM!!!!

16)  LostriS (14.09.2010 21:07)

jooo.. já jsem si to myslela.. (jako to o tom martinovi) :)

15)  Rea (14.09.2010 20:14)

Teda, to jsi to moc nepoodhalila
Ale Martin mě začíná čím dál tím víc zajímat.
To je hustý a hlavně nemám ani páru kam nás zavedeš dál, těším se moc!!!

14)  Rene5esme (14.09.2010 18:04)

13)   (14.09.2010 14:06)

Pojede do Chicaga!!!! Jupííííí
Doufám, že tam něco najde
Nádhera Já věděl, že Martin bude poloupír. Hned mi na něm něco nesedělo :/

Ewik

12)  Ewik (14.09.2010 09:23)

Tak on je poloupír. No, to bude ještě hodně zajímavé
Moc hezký díl

sakraprace

11)  sakraprace (14.09.2010 08:20)

Poloupír?!?!? Č9, teda kdo jsou rodiče a kde se tam vzal?!?! To bydlí v tom baráku??? Jsem napnutá jak sáňky v létě. Další díl bude brzy, síííím?!

Evelyn

10)  Evelyn (14.09.2010 06:55)

Poloupír? Jako fakt? Teda, tak to jsem zase byla docela vedle se svými teoriemi... Úžasná kapitola, která mi to zase jen zamotala. Moc se těším na další

Abera

9)  Abera (13.09.2010 23:37)

Marketa

8)  Marketa (13.09.2010 23:14)

Nádhera

Mili

7)  Mili (13.09.2010 22:30)

Skvělá kapitola, tak jak to vypadá to, že je Martin poloupír jsem odhadla správně:)

6)  Leni (13.09.2010 22:20)

No, s Martinem to bude ještě zajímavé. Doufám, že ho nebude mít místo Edwarda.

Yasmini

5)  Yasmini (13.09.2010 22:03)

Povedla se ti :)
Nejlepší je "papírový" rozhovor. A ještě Alice je kouzelná. Prostě se nezměnila.

A co bude dááááál
Y.

Michangela

4)  Michangela (13.09.2010 21:59)

Mám zlomyslnou radost z Alicina "hlídání". Ale poloupír??? To tedy v tom baráku bydlí upíři!

Carlie

3)  Carlie (13.09.2010 21:56)

Super dílek do skládačky a už se těším, nevím, jestli to je to správné slovo :(, jsem zvědavá na Chicago!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek