Sekce

Galerie

/gallery/Jacob a Bella.jpg

Dovolí Charlie Belle navštívit Chicago?

Má Martin nějaký důvod, proč Bellu pořád uhání?

Jakou dohru bude mít rozhovor s Billym?

Dovolí Jacobovi s ní mluvit?

Pryč byly doby, kdy mi jen sebemenší lež vybarvila tvář do červena. Už dávno mě nic podobného nemohlo vyvést z rovnováhy.

„Tati, Alice tam má babičku,“ lhala jsem Charliemu naprosto přesvědčivě. Ani jsem kvůli tomu neměla výčitky. To sice bylo špatné, ale některé věci zasluhují trochu radikálnější řešení. To byla věc, kterou jsem si přinesla ze svého světa. Naučit se zakrýt pravdu. Věc, která pro mě byla pět let skoro na denním pořádku. Dělají to všichni upíři. Pomáhá jim to přežít.

Charlie pořád nevypadal přesvědčeně. Snažila jsem se ho přemluvit, aby mě pustil o jarních prázdninách do Chicaga. Čekala mě akce Edward, což jsem ovšem tátovi zamlčela a tvrdila mu, že jedeme s Alicí, mou nejlepší kamarádkou, kterou jsem znala už z Phoneixu, navštívit její babičku.

„Je vám sedmnáct, Bello. Nepustím tě samotnou na cestu přes půl států.“

„Nebudu sama. Letí se mnou Alice a Carlisle s námi poslal i Jaspera.“ A oba jsou upíři, tak mi s nimi opravdu nic nehrozí, dodala jsem jen pro sebe.

„Stejně je zvláštní, že Carlisle žil takovou dobu sám a teď se k němu nastěhoval jeho bratr a dcera jeho nejlepšího přítele,“ změnil najednou téma a zauvažoval nahlas o rolích, které teď mí upírští přátelé hrají.

„To se tak stává.“ Co jsem mu na to měla říct? Že se tu dává dohromady nová vegetariánská rodina? „Ale pustíš mě, že jo?“ Vrátila jsem se k předchozímu rozhovoru. A zkusila jsem novou taktiku.

„Kolik je tomu Jasperovi?“ Bylo pozitivní, že o tom aspoň uvažuje.

„Devatenáct, chodí na vysokou.“ Další lež pro lidi. Zvláštní, že jako bych se tu mezi ně ani nepočítala. Už příliš jsem byla ovlivněná legendami, které byly tak často pravda.

„Proč je teď tady?“ Nezapřel v sobě policistu. Prostě potřeboval vědět všechno a nejlépe hned. A vysokoškolák mimo školu byl podezřelý. Byla jsem připravená na všechno.

„Protože byl nemocný, tak přijel sem, aby si odpočinul.“ Jasper rozhodně vypadal nemocně. Jako vlastně každý upír. Bledý s hlubokými kruhy pod očima. „Navíc Carlisle je lékař, tak mu pomůže, kdyby se mu přitížilo.“ Včera mi dokonce vysvětlovali, co že to má mít Jasper za nemoc, ale moje hlava to neudržela a vypustila jako nepotřebnou informaci. „Tati, neboj. Bude to v pohodě.“

„Ještě je dost času. Mám tři týdny, abych se rozhodl,“ uzavřel diskuzi a zesílil zvuk v televizi, protože začínal zápas, který nutně potřeboval vidět.

 

Martin přišel do třídy. Zase se protivně usmíval. Moje nálada klesla na bod mrazu. Nepomohl ani úžasný oběd ve společnosti Alice, která byla dnes prvně ve škole. Konečně jsem si tu nepřipadala tak neskutečně opuštěná.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě a položil učení na svou stranu lavice. Měla jsem pocit, že ho to snad nikdy neomrzí. Přišlo mi to už ohrané. On mě pozdraví. Vede monolog. Já mu do toho chvílemi prskám. Přijde profesor a mluvíme spolu zase až další den. Maximálně se rozloučíme. Krátce.

„Ahoj,“ zamumlala jsem neochotně. Den ode dne mi to naše setkávání před hodinou přišlo horší. Doufala jsem, že příště už nebudeme mít žádný společný předmět. Nebo se pokusím mít vše s Alicí. Ona mi pomůže se ho zbavit.

„Co jít dneska do kina?“ Zopakoval mi po několikáté svou nabídku. Pravidelně jsem se vymlouvala na Jacoba. Nehodlala jsem s tím přestat ani teď, když se okolnosti změnily.

„Nemůžu, jedu do La Push,“ odpověděla jsem automaticky. Pomalu se z toho stával reflex. Výraz v Martinových očích se změnil. Najednou v nich měl něco, co jsem u něj nikdy dřív neviděla.

„Myslím, že ne.“ Měl klidný hlas. Neptal se. Neporoučel. Spíš oznamoval, jako rodič, který něco vysvětluje svému dítěti. „Teď není dobrá doba jezdit do La Push.“ S jeho posledním slovem jsem přestala dýchat a zastavilo se mi srdce. Na malý okamžik se mi zdálo, že ví. Musí vědět, co se v rezervaci děje, jinak by nemohl takhle mluvit. „Tys neslyšela, že tam mají nějakou epidemii?“ Pokračoval, když jsem mlčela a snažila se znovu přinutit plíce k nějaké práci. „Mám tam kamaráda a ten říkal, že už několik děcek onemocnělo.“ Vypadal, že tomu věří.

„Ne, nikdo mi nic neřekl.“ Usilovně jsem přemýšlela, co se děje. Opravdu tam mají nějakou nemoc, nebo můj soused znal z nějakého důvodu pravdu? Jak by se to mohl dozvědět? Byl to jen člověk. Lépe jsem se na něj zadívala.

Nic neobvyklého na něm nebylo. Byl sice bledý, ale to se s jeho barvou očí a vlasů dalo očekávat. Navíc měl normální teplotu. Už několikrát jsme se letmo dotkli při naší spolupráci. Nebyl příliš teplý ani chladný. Prudce jsem zatřásla hlavou. Od doby, co jsem byla upírka, jsem hledala mytické bytosti i tam, kde nebyly.

„Tak co to kino?“

„Nevím, Martine. Zeptám se táty, ale spíš s tím nepočítej. Nerad mě pouští dál než k ceduli města.“ Zadoufala jsem, že to tentokrát bude pravda.

„Ale budou prázdniny,“ připomněl.

„To jedu pryč,“ odsekla jsem. Shrnula jsem přes tvář vlasy a tím rázně ukončila naši debatu.

V průběhu biologie jsem zase myslela na něco jiného. Prvně to byl Martin. Napadlo mě, že si budu muset nějak ověřit jeho verzi s epidemií, ale nenapadlo mě jak. Lidé z rezervace nechodili do naší nemocnice. A těžko jsem mohla zavolat někomu z nich a ptát se. Jedině snad Emily. Té dobré duši, která mě už tolikrát zachránila.

 

Když jsem přijela domů, stál na příjezdové cestě Billy Black. Kdybych neseděla v autě, zaručeně by se mi podlomila kolena. Došlo mi, že jsem náš poslední telefonický rozhovor dost přehnala. Rozhodně jsem mu neměla říkat, co všechno vím. To byla veliká chyba. Co když něco řekne Charliemu a ten mě pošle za Renée? Ozvalo se mé paranoidní já. Z návratu k Renée jsem měla neskutečný strach. Sice jsem ji chtěla vidět, ale životem u ní bych se připravila o jediné věci, které mě spojovaly s Mým světem.

„Dobrý den, Billy,“ pokusila jsem se na sobě nedat znát rozčilení. „Přišel jste za tátou?“ Dovolila jsem si aspoň malou naději.

Vypadal velice vážně. Za Charliem nepřijel.

„Za ním taky, ale hlavně za tebou.“ Rozhlédl se kolem sebe, jako by hledal, kdo nás slyší. „Můžeme jít dovnitř? Nerad bych řešil takovéto věci tady.“

Otevřela jsem dveře a nechala ho projet do obývacího pokoje. Rozhodně to byl rozhovor do soukromí. Navíc jsem potřebovala získat čas, abych vymyslela, co všechno mu řeknu.

„Jak jste se sem dostal?“ Oddalovala jsem nevyhnutelné. Ještě aspoň pár vteřin.

„Přivezl mě Harry.“ V jeho pohledu bylo vidět, že mě odhalil. Nesouhlasil se zbytečným protahováním. „Asi víš, proč jsem přijel.“ Udeřil přímo. Žádné vytáčky. Byl lepší než já.

Kývla jsem. „Chcete si ověřit, kolik toho vím. Od koho a jestli nejsem hrozba.“ Přednesla jsem mu to, co jsem si srovnala v hlavě.

„Asi tak.“

„Dobře.“ Nemělo cenu mu lhát nebo tvrdit polopravdy. On se stejně časem všechno dozví. „Vím všechno. Znám legendy o vlcích i studených,“ upřesnila jsem, aby už neměl prostor k pochybnostem. Nadechoval se, že něco řekne, ale nedala jsem mu příležitost. Teď jsem mluvila já. „Kdybych vám řekla, odkud to vím, neuvěřil byste mi. Není to ani od Emily ani od Carlisla. Slibuji, že se to časem dozvíte. Byla bych ráda, kdybyste mi nechal čas.“

Zamračil se. „A jak si mám být jistý, že nás nějak neohrozíš? Třeba působíš jako průzkumník pro studené? Protože jinak si neumím vysvětlit, že to víš. Jde o blaho celého kmene.“ Promluvil z něj náčelník. V mysli jsem si vybavila jeho monumentální hlas, když vykládal legendy u táboráků.

„Nikdy bych neudělala nic, co by mohlo být proti vám. Věřte mi, že od studených, kteří se tu vyskytují, vám žádné nebezpečí nehrozí a z těch ostatních by mě těžko někdo nechal naživu.“ Snažila jsem se ho přesvědčit. Ale vybrala jsem si silného protivníka. Schopného a silného. On měl být Alfou.

„Stejně si ale myslím, že by to měla vědět rada.“ Další věc, které jsem se bála. V radě byl i Sam. Jak se do dozví on, bude to rázem vědět celá smečka.

„Billy, já umím držet tajemství. Chtěla bych, aby se to Jacob dozvěděl ode mě, a Charlie nesmí vědět vůbec nic. On tyto věci špatně snáší.“ To byl můj nejsilnější argument. Uvědomila jsem si, že to bylo částečně vydírání. Obracet se na jeho syna a nejlepšího přítele.

„Dobře. Nic radě neřeknu, ale chci znát pravdu. Všechno.“ Dal mi ultimátum. Nepřekvapilo mě to. Nebála jsem se toho, že mi nebude věřit. Žil ve světě legend. Měla jsem strach, z jeho reakce.

„Jak si můžu být jistá, že to zůstane mezi námi?“ Zeptala jsem se jen tak. Znala jsem ho až příliš dobře. On slovo dodrží. Taky uměl držet tajemství.

Podal mi ruku. Přijala jsem ji a atmosféra se trochu uvolnila. Jen na pár minut, než jsem začala povídat o svém světě. Podobně jako na mé předchozí posluchače to i na Billyho silně zapůsobilo. Mlčel, snažil se vypadat pořád stejně, ale v očích jsem mu viděla bolest.

„Bello, je mi to líto. Kdybych věděl, čím procházíš.“ Místo náčelníka naproti mně seděl otec, který sám vychovával děti. „Můžu se přimluvit u Sama.“ Navrhl. „Nemusíš být sama.“

Věděla jsem, proč to udělal a měla jsem ho o něco raději. „To není potřeba, Billy.“ Zvládla jsem to jednou. Poradím si i tentokrát. „Budu ráda, když mi Jake občas zavolá. Pro něj je teď lepší, když je většinu času se smečkou místo se mnou.“

„Jacob tě má rád, jsem si skoro jistý, že ti neublíží.“

To mi vykouzlilo úsměv na rtech. Všechno se to naprosto otočilo. Přesvědčuje mě o naprostém opaku než před pár minutami. Navíc se bojí, mého strachu s Jaka. Nikdy jsem ho neměla a ani mít nebudu. Pokud se z něj v této realitě nestane nový Paul.

„Taky mu chybíš.“ Slyšela jsem dál Billův hlas. „Sam musel použít svou moc Alfy, aby ho donutil za tebou nejít.“

Začínala jsem být nalomená. Mé předsevzetí nejít za Jacobem se pomalu rozplývalo s každou další Billyho větou. Tohle bude hodně těžké.

 

Alice můj názor na to, co jsem řekla Billymu, nesdílela. Bála se, co by se mohlo stát. Rozhodnutí, která se týkala vlků, neviděla. Stejně jako v Mém světě i tady jsem najednou stála mezi vlky a upíry. Opět v zajetí nadpřirozena. Smiřovala jsem se s tím, že to ani jinak neumím. Prostě jsem byla magnet na potíže, které s sebou život mezi mytickými postavami přinášel.

„Už to ví až příliš mnoho lidí.“

Napadlo mě, že lidé to vědí jen dva. „Nikdo z nich není obyčejný. Jsou zvyklí držet tajemství.“ Kdo by byl lepší na udržení tajemství než otec a partnerka od vlků. Oni něco skrývají každý den.

Alice se pořád tvářila nesouhlasně. Ale asi se už nechtěla dohadovat, tak změnila téma. „Jak vypadá akce Edward?“ To že se na to ptala, znamenalo, že Charlie ještě není rozhodnutý, jestli mě pustí.

„Pořád se mu na tom něco nezdá. Možná by za ním měl přijít Carlisle.“ Zkusila jsem navrhnout nějaké řešení. Byla jsem rozhodnutá tam letět, i kdybych měla utéct. Pokud to udělám, Charliemu to ublíží a já vyfasuju nějaké dlouhé domácí vězení. V lepším případě. Taky by mě mohl poslat rovnou za Renée.

„Dobře, půjdu. Promluvím o tom z Carlislem, když ho zastihnu.“ Obě jsme věděly, jak moc je zaneprázdněný. Tady ještě nebyl zvyklý na rodinný život.

Doprovodila jsem Alice ke dveřím. „Neboj, zavolá ti.“

„Co?“ Jak na to přiišla?

„Vidím, že celý večer na něco čekáš. Těsně po tom, co odejdu, tě nevidím.“ Obě jsme věděly, co to znamená. Usmála se a rychle mě objala. Zmizela v tmavé noci.

Posadila jsem se do obývacího pokoje. Charlie nebyl doma. Odvezl Billyho a volal mi, že zůstane u Harryho na večeři. Nevadilo mi, být sama. Dneska jsem to možná i přivítala.

Telefon jsem zvedla hned po prvním zazvonění. „Swanovi.“

„Ahoj, Bello.“ Slyšela jsem tolik známý a zároveň neskutečně cizí Jacobův hlas z druhé strany. Zněl tolik unaveně a zdrceně. „Táta říkal, že bych ti měl zavolat.“ V té větě toho bylo obsaženou mnohem víc. Láska, radost a hlavně překvapení, že mu to Billy sám řekl. „Prý máš zase nějaké smutné období.“

Slzy si našly cestu na mé tváře. Nechtěla jsem brečet. Ne dnes. Nebyl důvod. Volá mi! Mluví se mnou. Měla bych se radovat, že jsem tuto bitvu vyhrála.

„To přejde,“ vzlykla jsem a utřela si rukou tvář.

„Přijel bych…“

„Ale nemůžeš, protože jsi nemocný,“ skočila jsem mu do řeči. Nechtěla jsem, aby přišel. Ještě nebyl pravý čas.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

maryblack

26)  maryblack (21.03.2012 10:58)

Jacob jupíííííííííí

Empress

25)  Empress (21.03.2012 09:10)

Grrr, ten Martin sa mi "páči" čím ďalej, tým menej
Ale Jacob zavolal On zavolal Jupí

Bosorka

24)  Bosorka (07.12.2011 22:00)

ááááá Ta ošklivá narážka na Paula! fujky, fujky
Se pomalinku ale jistě rozpouštím jako čokolávová figurka ve vlčím teplíčku

Lampas

23)  Lampas (18.07.2011 15:16)

Gassie

22)  Gassie (12.09.2010 22:10)

Yasmini, děkuji.

Yasmini

21)  Yasmini (12.09.2010 22:03)

Perfektní :)
Další díl prosím, prosím
Děkuji Y.

Gassie

20)  Gassie (12.09.2010 20:34)

Evelyn, Hanetko, Michale, LotriS, Michalangelo, Leni, Sakraprace, Mili, Lioness, Alasko, Carlie, Milico, DeSs, Abero, Reo, Rene5esme, Ewiku, Ariso, Markéto, všem Vám moc děkuji.

Marketa

19)  Marketa (12.09.2010 16:55)

už aby byli další kapitoly

arisa

18)  arisa (12.09.2010 10:08)

(ten smajlík aspoň ví, co napsat, narozdíl ode mě:))

Ewik

17)  Ewik (11.09.2010 22:51)

Naprosto souhlasím se sakraprací. Je to pořád strašně smutný. Při každé větě si říkám - bude to určitě lepší. Tak snad:'-( :'-(
Těším se na lepší časy.

16)  Rene5esme (11.09.2010 22:12)

15)  Rea (11.09.2010 22:06)

Moc pěkný, ale žádná odpověď:) spíš spousta otázek :) Martin se nevybarvil ani Jacob chjó, ty nás, ale napínáš

Abera

14)  Abera (11.09.2010 21:48)

Krásný

DeSs

13)  DeSs (11.09.2010 20:06)

Krásné, smutné...
Vážně by mě zajímalo, jestli je Martin jen tvůj nový Mike, nebo s ním něco chystáš, co to mají za pozemek a proč jeho táta tak blbne... a taky, s kým na konec Bella bude...
Nádhera!

milica

12)  milica (11.09.2010 19:25)

moc pěkné, těším se na pokračování, jak to bude dál???

Carlie

11)  Carlie (11.09.2010 18:31)

Jé, další dílek jedné z mých nejoblíbenějších kapitolovek
Nechtěl by Carlisle pro Bellu (ehm, nebo spíš pro nás, zvědavé čtenářstvo :D) udělat test DNA Martina? ;-)
Tak ale honem jedeme dál, tohle je mučení, přijde Bella na to, proč je v tomhle jiném časoprostoru? ;-)

Alaska

10)  Alaska (11.09.2010 18:12)

Zase jsi mi připomněla, jak to má Bella těžký. Trochu se mi líbí, že tu Charlie víc zastupuje roli otce, ale věřím, že ji nakonec pustí. Jsem zvědavá, kam nás děj dále zavede.

Lioness

9)  Lioness (11.09.2010 17:46)

Charlie Bellu určitě pustí - musí. Přece by jí neupřel poslední rozloučení, ačkoliv o něm neví?! K tomu by Belle, jak ji vidí on - ubrečené a smutné - krátká změna prostředí jistě prospěla.
S Martinem nás pěkně napínáš. Tahle dějová linka mě vážně chytla. Vlastně se v ní nic neděje, jsme jen napnutí a on je podezřelý - proč je tak neodbytný? Proč ho tolik zajímá? Co má za lubem? Přímo z něj na mně křičí Velké tajemství.
Scéna s Billym byla úžasná, jsem ráda, že to tak dopadlo. Mám tušení (skoro bych napsala neblahé, ale vlastně k tomu nemám důvod), že Jacob se do Belly otiskne.
Možná má Alice pravdu, možná už to ví vážně až moc bytostí...

Mili

8)  Mili (11.09.2010 17:18)

Úžasná kapitola, tak Bells je zase mezi úpíry a vlky:) Zajímalo by mě, jestli Martin není poloupír no uvidíme, nechám se překvapit;) Nádherná kapitola

sakraprace

7)  sakraprace (11.09.2010 17:09)

Uááááá, i když se tu objevují osoby jí blízké není to ono. Tahle povídka je zatím strašně smutná.:'-( :'-( Jsem zvědavá, co nebo kdo se objeví při akce Edward.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek